Nominační projev před volbou místopředsedů
(www.ods.cz) Nominační projev Alexandra Vondry před volbou místopředsedů.
Všichni, dámy a pánové,
si teď tady trochu užíváme tu senzační, uvolněnou, radostnou atmosféru našeho kongresu. Ty smajlíky, úsměvy a fotky v mobilech nám ji určitě budou připomínat i dál. I ten večírek se vydařil. Ne každý se asi vyspal do růžova, ale radost v našich duších to vynahradí.
Právem. Vyhráli jsme volby – díky nasazení vás všech, do jednoho. Máme vládu v čele s naším skvělým premiérem, která má za sebou 100 dnů perné, ale úspěšné práce. Petře, jsme na vás všechny právem hrdí. Zaplnili jsme největší pražskou arénu v americkém stylu. ODS – po letech zápasu o přežití – je zpět v plné síle a dobré kondici. Získali jsme ztracené sebevědomí, ale nepropadáme pýše ani aroganci.
Včerejší politická diskuse ukázala, kde je náš největší společenský kapitál. Je v našich lidech, členech. Je to bohatství, které naši partneři ani oponenti v takové šíři ani hloubce nemají. Starší nám dodávají zkušenosti, mladí nabízejí elán a energii. A budeme teď potřebovat obojí.
Včera to zmínil asi každý. Za našimi humny je válka. Putinova brutální agrese proti Ukrajině mění svět. Vstupujeme do éry multipolární reál politiky, aspoň pokud jde o mezinárodní vztahy. Na váze v ní nabyde síla. Na frak mohou dostávat hodnoty. Pro menší a střední státy, které jsou navíc závislé jako my na otevřenosti obchodu a exportu, to samozřejmě není dobrá zpráva. Domácí soudržnost, bezpečnostní odolnost a sounáležitost Západu, to jsou ty klíčové politické cíle, které musíme nyní sledovat a prosazovat. Éra pomyslné bezstarostnosti, jak kdosi napsal, skončila. Měli jsme v Česku tady takové pohodlíčko. Ve středu Evropy. Rusko už skoro daleko. A u domácího kormidla lidé, s nimiž se venku nikdo nebavil, a my jsme to přesto přežili. Naštěstí a včas je tohle pryč. Jak jsem řekl včera: „Jsme zase frontový stát.“
A klíčem k úspěchu v té nejbližší budoucnosti bude, jak se vyrovnáme se třemi mega výzvami i s tím, jak odoláme dvěma pokušením.
První výzva je bezpečnostní a obranná. Musíme zbrojit a něco nás to bude stát. Už nám nikdo nic nebude promíjet. Dvě procenta na obranu jsou minimum a modernizace armády je absolutní nutností. Jsem opravdu rád, že od začátku války na Ukrajině ukazujeme v Evropě – společně s Polskem – co to znamená leadership. A jsem rád, že máme ve vládě premiéra a ministry financí a obrany, kteří tomu rozumí a jednají odpovědně i odvážně.
Ale nedá mně, abych opět nepřipomněl jednu věc. Možná si pamatujete, jak jsem na posledním kongresu přednesl desatero velmi některých konkrétních nápadů, jak posunout naši zemi dál. Víc než polovina našla vyjádření ve vládním programu, ale jedna věc chybí: americká základna. Všimli jste si, jak před pár dny v Mošnově přistály a zase úspěšně vzlétly dva krásné stroje B-52? Ano, teď je příležitost to prosadit.
Druhá výzva je energetická. Musíme naprosto omezit naši závislost na Rusku a jeho vydírání. My jsme na to upozorňovali vždycky. V době našeho minulého předsednictví v EU jsme tady s bývalým premiérem Topolánkem prosazovali třeba plynovod Nabucco – já nevím, jestli si vzpomínáte – který by zajistil alternativu. Jak by se to dneska hodilo mít plyn z Kaspiku. Bohužel, kvůli Nord Streamu tehdy Němci shodili připravený projekt, kde bylo i financování, ze stolu. Teď toho litují i oni.
Samozřejmě souvisí to i s Green Dealem a záměry, které mají bezpečnostní rozměr, teď samozřejmě stojí za to prosazovat. Soláry na střeše, baterie v přízemí a tepelná čerpadla v podzemí jsou investice, které dávají smysl, a i já uvažuji tímto směrem. Bez dotací. Naopak ideologické plány, které přinášejí jen problémy, musíme změnit. Musíme k tomu přesvědčit naše partnery. A ne že to nejde.
V zimě jsme třeba s Francií dokázali domluvit a v EU jsme prosadili rehabilitaci jádra. Já když jsem přišel do EP před dvěma lety, jádro bylo sprosté slovo, to jste nesměli vyslovit. A když jste ho vyslovili – „nuclear“ – tak vás jako pomalu vyháněli z místnosti. A nám se to podařilo zařadit do taxonomie a díky tomu můžeme začít stavět.
Co Babišova vláda nedokázala za dva roky, my jsme zvládli za dva měsíce. Teď nás čeká jiný úkol. Musíme přesvědčit Němce k reformě trhu s emisními povolenkami. Cenová zemětřesení a aktivity spekulantů jsou velký problém a všichni to cítíme na těch účtech. Zase: Babiš o tom roky mluvil, ale nedokázal vůbec nic. My naopak s Němci komunikujeme a práce začíná nést první výsledky.
Nadcházející české předsednictví nám dává unikátní příležitost tuto práci dotáhnout aktivním přístupem do konce. Ceny energií musíme dostat pod kontrolu. Není možné, aby na trhu dál určovala směr cena nejdražší. Na trhu opravdu svobodném to přeci byla vždycky cena nejnižší.
To souvisí i s naší stranickou politikou v EU. Včera se mě jeden novinář tady nahoře ptal, před vchodem, zda není čas opustit frakci ECR a připojit se k EPP. Není, odpověděl jsem. Za prvé, lidovci jsou ve SPOLU naši vážení partneři, ale my jsme ODS, nikoli lidovci. A za druhé, byla by to chyba i z hlediska praktické politiky v EU. Nebude-li mít EPP partnery v ECR, bude ji to jen víc tlačit doleva do koalice se socany a zelenými. A v našem zájmu je ovšem pravý opak. Ne doleva, ale doprava.
Třetí výzva je humanitární. Prchající Ukrajinci jsou opravdoví váleční uprchlíci. Ženy, děti, senioři. Naopak mladí mužové se vracejí zpět, aby na Ukrajině bojovali proti okupantům. Jaký rozdíl proti tomu, co jsme viděli před 7 lety. O lidi v nouzi se musíme postarat a je skvělé, jak se k tomu národ v první fázi postavil. A je skvělé, co vláda pro to dělá. Matky a děti jsou největší bohatství každého národa. Je to nad zlato. Většina z nich se jednou vrátí, jsem o tom přesvědčen. Ale ti, kteří zůstanou, budou pro nás obohacením, nikoli hrozbou. Takže nepodléhejme populistům a jejich zlým řečem nebo kecům. Trpělivě to lidem vysvětlujme a dokážeme-li vysvětlit i řešit výzvy spojené s Putinovou drahotou, zvládneme to.
Zbývají dvě pokušení.
Pokušení první spočívá ve zbytečném, socialistickém rozhazování. Premiér i ministr financí o tom hodně mluvili, nechci se opakovat. Ale napadá mě jedna věc. Politika levných, inflačních peněz je dnes zhusta podporována ve světě politikou levných, dokonce záporných úrokových sazeb. U nás to není tak akutní, ČNB se chová zodpovědně. Ale jinde je to jinak. A v kombinaci s postupným omezováním plateb v hotovosti můžeme mít fakt problém. Já to třeba vidím v EP – tam kvůli covidu zmizela platba cash. Covid teď skončil, ale už i to kapučíno si můžete koupit dneska jenom kartou. Tak vždycky tady dávám nějaký námět. Napadá mě, prostě kladu si otázku, zda bychom neměli udělat nějaký protitah, který by... Mimochodem vzpomínáme tu hodně na Jardu Kuberu. A já si vzpomínám, on vždycky říkal: „Ty záporné úrokové sazby – to nemůže fungovat. Když ti jako půjčím stovku a vrátím ti 95 korun, to takhle nemůže fungovat, dlouhodobě.“ Tak nemáme třeba dát do ústavy ochranu české měny jako cash, abychom si udrželi tu možnost volby.
Druhé pokušení spočívá v omezování svobody jako možnosti volby, právě. Nahrává tomu stav, kdy jsme jakoby v permanentní válce – jednou s covidem, teď samozřejmě s Putinem. Ano, nepřítele musíme porazit a jeho propagandu zničit. Ale vždycky je útok lepší než obrana. A dávejme si pozor, aby se nám nestalo, že s nutným vylitím vaničky s hnusem extremismu vylejeme i dítě svobodné diskuse, která byla, je a musí zůstat generátorem životaschopnosti naší společnosti.
Dámy a pánové, před dvěma lety jsem slíbil tři věci:
Slíbil jsem vytrvalost v obraně našeho ukotvení na Západě. Slíbil jsem vám aktivní politiku v Evropském parlamentu.
Slíbil jsem v politice větší důraz na péči o životní prostředí, ale odmítl jsem surfovat na vlně klimatického alarmismu a šíření strachu. Myslím, že se to odrazilo v našem koaličním i vládním programu. Nikdy jsme této otázce nevěnovali tolik konkrétní pozornosti.
A v neposlední řadě jsem slíbil nekompromisní obranu svobod, práv a hodnot, které jsme si po roce ’89 vybojovali.
Práce není u konce. A pokud máte dojem, že ji nedělám úplně blbě a mám v budoucnosti ještě co dodat, tak samozřejmě budu moc rád, když mě svým hlasem podpoříte. Už nejsem žádný mladík, ale energii a chuť do práce stále mám.
Díky.
místopředseda strany
europoslanec