Novinky Mediální výstupy

(www.ods.cz) Projev ministra kultury Martina Baxy na 30. kongresu ODS.

Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové,

předně bych chtěl poděkovat a vyjádřit radost nad tím, že mám díky našemu společnému volebnímu úspěchu a vaší důvěře možnost řídit Ministerstvo kultury.
Nicméně začal bych svůj proslov poněkud pochybovačnou otázkou: Proč má ODS zrovna kulturu? Vždyť nás nikdo z kulturní obce nevolí a jenom natahuje ruce; vždyť kultura je věcí ryze soukromou, do níž státu nic není.

Myslíte si to? Pevně věřím, že nikoli. A pokud ano, pokusím se vás přesvědčit, proč já s těmi výroky nesouhlasím a proč s nimi nesouhlasit obecně.
V kultuře se přímo zrcadlí dva momenty, které jsou základem našeho ideového zakotvení: konzervatismu a liberalismu. Na jedné straně je kultura silně navázána na společenství, ve kterém žijeme a kterému říkáme národ. Na straně druhé je jedním z nejvýraznějších projevů lidské svobody. Kultura má i svůj mezinárodní rozměr, je výrazem otevřené společnosti a otevřeného světa. Otevřená společnost a otevřený svět – to je přece i naše občanskodemokratická vize.

Ale hlavně jako konzervativci dobře víme, že jsou chvíle, kdy společnost musí držet pohromadě, kdy ji musí něco spojovat. To něco jsou společné hodnoty. A právě na nich stojí naše kultura. Naše hodnoty nás spojují. Kultura spojuje. Slouží jako obrana proti všem, kteří se snaží společnost rozeštvávat na „my a oni“, na „ty nahoře a dole“, ve městech a na venkově, v Čechách a na Moravě či teď aktuálně na Čechy a ukrajinské uprchlíky.

Kultura má dokonce takovou sílu, že jsme za ni ochotni strádat a bojovat. Stejně jako naši odbojáři, stejně jako disidenti za komunistického režimu. A teď nově jako hrdinní Ukrajinci, kteří proti přesile, zvůli a tupé brutalitě postavili své přesvědčení, vůli a především společnou kulturu. Ale také lidé v hraničních situacích, jako byli kupříkladu rasově ocejchovaní umělci v terezínském ghettu.
Kultura zkrátka hraje nezastupitelnou roli při vytváření odolné společnosti, která dokáže čelit všemožným krizím. Kultura postavená na trvalých hodnotách – na svobodě, na odpovědnosti, na vzdělanosti, na historické paměti a na solidaritě. Tedy jinými slovy, kultura postavená na tradičních hodnotách Západu. Skutečného Západu.

To všechno a ještě mnohem více stavíme proti východnímu totalitárnímu barbarství, které znovu vidíme při řádění Putinových hord na Ukrajině. Znovu tu v přímém přenosu vidíme pohrdání lidskými životy, útoky na divadlo plné lidí a jiné zločiny proti lidskosti.

Milé dámy a vážení pánové, ač si možná někteří z vás mohou myslet opak, nejsem prvním „modrým“ ministrem kultury. Mám dva předchůdce a oba jsou pro mě morálními vzory. Milan Uhde i Martin Štěpánek: co jméno, to pojem, co jméno, to symbol odporu proti totalitě.

Věren jejich odkazu, a aniž bych věděl, co se za pár týdnů rozpoutá pár set kilometrů od našich hranic, šel jsem na Ministerstvo kultury se závazkem, že chci podporovat paměťové instituce.
Instituce, které udržují v národní paměti naši složitou historii a zejména jizvy po obou totalitách, jež jsme prožili.

Dějiny a kultura k sobě prostě patří. Vzpomeňme jen, jak lidé z kultury zachránili český jazyk a jakou roli hráli při formulaci národního programu. Jak burcovali za uchování demokracie a proti oběma totalitám. A konečně vzpomeňme, že to byli lidé z kulturní branže, kdo hrál rozhodující roli v událostech listopadu 1989. Při pohledu zpět do našich dějin proto vlastně nemůže překvapit, že naším prvním demokratickým prezidentem po půlstoletí totalitního běsnění byl dramatik, tedy člověk z kulturního světa.

Putinův útok na Ukrajinu raketově zvýšil aktuálnost debaty o svobodě médií. Starost o ni je i v gesci Ministerstva kultury. I proto jsme připravili novelu zákonů o České televizi a Českém rozhlasu, která posiluje jejich nezávislost a odolnost. A tím jsme také bleskově splnili jeden z důležitých bodů našeho programu.

Když jsme u veřejnoprávních médií, říkám ale naprosto otevřeně, že nejsem příznivcem zvyšování televizních ani rozhlasových poplatků. Lidé už teď mají dost ekonomických starostí a také je nejprve třeba podřídit hospodaření obou médií kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Teprve pak můžeme diskutovat o všem dalším. Přesně tak to také máme ve vládním programu.
Programem ODS je svoboda. Proto jsem tolik tlačil na rozvolňování v kultuře v době covidové a povedlo se.

Programem ODS je ochrana soukromého podnikání. Proto jsem tolik tlačil na zahrnutí kultury do programu, který kompenzoval vládní omezení podnikání v této oblasti. A povedlo se.

Programem ODS je ekonomická prosperita. Kultura je součástí ekonomiky. Je to sektor s velkým potenciálem. Ministerstvo kultury není a nesmí být místem, kam se jen chodí s nataženou rukou. Naopak, musí to být instituce, která otevírá prostor pro iniciativu a podnikavého ducha. Místo otevírající příležitost pro kreativní průmysly, propagaci země a rozvoj cestovního ruchu.

Už jsem zmínil, že součástí kultury je vzdělanost. Také ona teď hodně utrpěla. Za Sobotky s Valachovou, za Babiše s Plagou, za Zemana a za covidu. Naše vláda má ve svém programovém prohlášení řadu reformních kroků ve školství. Právě teď Ministerstvo školství otevřelo debatu nad novými rámcovými vzdělávacími plány. Jejich revize je správným krokem. Nové plány zásadně ovlivní, co se budou učit naše děti a naši vnuci, kdy se to budou učit a jak. Je to velká příležitost. A je to i velké riziko, že se nové plány prostě nepovedou a zabetonují problémy našeho školství.

Je proto na nás, občanských demokratech, pohlídat, aby se nově učilo to, co chceme a co patří do 21. století, a naopak neučilo to, co tam nepatří. Nikdo jiný to za nás neudělá. Jako občanští demokraté ovšem resort školství neřídíme. A právě proto musíme bedlivě sledovat, co se tu děje. Budu se tomu věnovat a budu velmi podporovat ty, kteří se tomu budou nadále věnovat – kolegy poslance, v čele s Renatou Zajíčkovou a krajské i obecní radní, kteří mají školství na starosti, a ovšem i kantory.

Dámy a pánové, už dlouho razím názor, že jako země máme jeden velký dluh. Dluh vůči Gabčíkovi, Valčíkovi, Kubišovi, jejich kolegům a všem, kteří v akci proti Heydrichovi pomáhali, z řad domácího odboje. Říkám si, že nebýt zločinného komunistického zamlčování, hráli by si na ně do teď čeští kluci jako na národní hrdiny.

Právě letos uplyne 80 let od jejich skvělého činu, na který máme právo být hrdí. Pevně doufám, že jim tento dluh splatíme velkolepým připomenutím. Ministerstvo kultury v tom bude hrát velkou roli a já se na ni moc těším. Bude připomenutím toho, že i my Češi umíme za svou vlast, hodnoty a kulturu bojovat.

Dámy a pánové, říká se: „Inter arma silent musae“ neboli „Mezi zbraněmi múzy mlčí“. Ale ani tehdy, když řinčí zbraně, nemusí múzy mlčet.

Stejně jako nemlčel původním povoláním herec a v tu chvíli zrovna kandidát na amerického prezidenta Ronald Reagan, který tváří v tvář vojenskému řinčení sovětského totalitarismu prohlásil: „Vy i já nevěříme, že život je tak drahý a mír tak sladký, že ho lze koupit za cenu řetězů a otroctví.“

I v naplňování tohoto přístupu ke světu hraje klíčovou roli právě kultura. Kultura, v níž se může podle mého a věřím, že teď i vašeho názoru zrcadlit všechno, v co věříme. Protože k sobě patří kultura a národní soudržnost, kultura a svoboda i kultura a prosperita. Prostě kultura a ODS k sobě patří!

Děkuju za pozornost!

Martin Baxa

ministr kultury
místopředseda strany
poslanec PČR
krajský zastupitel
předseda regionálního sdružení