Novinky Mediální výstupy

(EuroZprávy.cz) Poslankyně za ODS a členka sněmovního zahraničního výboru Eva Decroix tvrdí, že obecná jednotná linie mezi spojenci a NATO panující ohledně eskalace rusko-ukrajinského napětí zaskočila administrativu Vladimira Putina. Primární podle zákonodárkyně je, aby od ruské strany byla odmítnuta jakákoliv ultimáta neslučitelná s právním řádem. S velkou obavou ale konstatuje, že i přes neustálá jednání se konflikt zřejmě nepodaří odvrátit. „Přejeme si, aby k agresi nedošlo, ale zatím z mnoha okolností a dostupných zdrojů informací pramení vysoká pravděpodobnost, že k ní dojde. Nejedná se o pesimismus, naopak zdravou racionalitu, která váží a hodnotí možná rizika a nepodceňuje je,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Eva Decroix.

Paní poslankyně, vicepremier Marian Jurečka pro server idnes.cz tvrdí, že k rusko-ukrajinskému konfliktu je pesimistický. K případné invazi doslova řekl: „Rád bych se mýlil, ale obávám se, že k situaci dojde a vyhrotí se.“ Sdílíte jeho názor, máte na kauzu jako členka sněmovního zahraničního výboru obdobný pohled?

Souzním s pohledem pana Jurečky, který poměrně dobře shrnuje pohled velké části mezinárodní scény. Měla-li bych parafrázovat. Přejeme si, aby k agresi nedošlo, ale zatím z mnoha okolností a dostupných zdrojů informací pramení vysoká pravděpodobnost, že k ní dojde. Nejedná se o pesimismus, naopak zdravou racionalitu, která váží a hodnotí možná rizika a nepodceňuje je. Ale stále jsou to rizika, ne fakta. Je důležité, abychom byli připraveni na nejhorší, než být nemile překvapeni. Budu ale velmi ráda, pokud se mé obavy nenaplní.

Nezneklidňuje vás výrok ruského prezidenta Vladimira Putina, který po úterním jednání s německým kancléřem Olafem Scholzem řekl, že Rusko nemůže zavírat oči nad přístupy Spojených států a NATO k bezpečnosti? Navíc na dotaz německého žurnalisty, jak bude nyní Ruská federace postupovat, se usmál a odvětil: „Podle plánu.“ Jak se dají jeho slova číst? Také současně varoval, že Moskva vnímá „násilné zadržování Ruska“ jako ohrožení...

Číst a interpretovat jednání ruského prezidenta se snažíme všichni. Ale on je velký stratég a jedná tak, aby nic nebylo jednoznačně vyložitelné. Částečně totiž celou tuto situaci, a to je můj subjektivní názor, chápu jako geopolitickou hru pana prezidenta Putina. A kdyby jeho postoj byl čitelný, hra by skončila. A to on nechce, protože dokud hraje, může získat, ale ne prohrát. Prohra přichází, až když hra končí. Tedy vrátím-li se k jeho konkrétním výrokům, slova podle plánu vnímám přesně jako součást hry a výrok o násilném zadržování Ruska jako kulisu, kterou si k tomu tvoří. Takový výrok nemá žádné opodstatnění v reáliích, ale je to nutná kulisa pro další dějství této nepěkné hry, co Rusko hraje.

Co by podle vás měli spojenci udělat, aby situace na ukrajinsko-ruských hranicích přestala eskalovat a nehrozil válečný konflikt?

Podle mě zatím dělají přesně to, co mají, samozřejmě až na pár nuancí. Můžeme vyčíst tomu státníkovi, že řekl moc, tomu státu, že udělal málo, ten zas rokoval moc ostře. Ale obecná linie je jednotná jak mezi spojenci, tak na úrovni NATO. To si myslím, že Rusko nečekalo. Vidím tři možné a nutné linie dalšího a vlastně již probíhajícího postupu spojenců. Jednat o podmínkách a zjistit tak, pokud možno, i více o úmyslech Ruska a jeho podmínkách. Odmítnout jakákoliv ultimáta neslučitelná s mezinárodním právním řádem. Jednoznačně definovat stav a kroky, které by následovaly v případě porušení územní celistvosti Ukrajiny.

Říkáte, že je nutné odmítnout jakákoli ultimáta. Rusko ale trvá, aby se Ukrajina nestala členem NATO a aby se na jejím území nenacházely západní vojenské jednotky a základny. Měl by Západ třeba v těchto otázkách ustoupit, aby se nyní situace zklidnila?

Ne. Nesmí. To není jen o Ukrajině. To je o nás. O naší bezpečnosti a hodnotách. Ztotožňuji se se včerejším projevem prezidenta Bidena, který řekl: “Konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem není jen střetem dvou zemí, ale také bojem na obranu hodnot, na ochranu možnosti zemí svobodně si zvolit vlastní budoucnost a bojem za svobodu“ (zdroj ČTK – pozn.red.). Jistě, že na pozadí těchto velkých hesel je třeba pragmaticky přistupovat k možnostech řešení, ale některé kompromisy jsou smrtonosné. Obávám se, že pro další vývoj mezinárodních vztahů s Ruskem by to byl přesně tento příklad „kompromisu“.

Kdybyste nyní byla v pozici ministryně obrany, kterou vykonává Vaše stranická kolegyně Jana Černochová, jaké by byly vaše kroky?

Jsem ta poslední, která by se odvážila paní ministryni radit. Ale opravdu k řízení obrany země v tomto geopolitickém kontextu potřebujete jiné zdroje informací a zcela jiné kapacity, než mám v tomto okamžiku já. Přístup paní ministryně a vlády Petra Fialy zatím plně podporuji: jednoznačné vyjádření podpory, komunikace s ukrajinskými protějšky, komunikace o jejich potřebách, poskytnutí vyžádané podpory.

Považujete tedy postup české vlády, která nyní koordinuje další záměry s ostatními partnery z Evropské unie, za správný?

Odpověděla jsem již v předchozí otázce. Ano, považuji. Kroky jsou komunikovány s našimi spojenci. Reakce je odpovídající. Komunikace střídmá a jednotná.

Vojenský a bezpečnostní analytik i publicista Lukáš Visingr v už vzpomínaném článku serveru idnes.cz naznačuje, že evakuací ambasád vysílá USA i Západ negativní signál, který v podstatě říká, že Ukrajinu spojenci opouštějí. Souhlasíte s ním?

Každý stát má povinnost chránit své občany, a to včetně občanů, kteří jsou součástí diplomatického sboru. Byla-li, z jakéhokoliv důvodu, vyhodnocena aktuální situace jako ohrožující životy či zdraví členů diplomatického sboru a zaměstnanců ambasád, rozumím, že jim bylo doporučeno a umožněno vrátit se do vlasti. Nemyslím si, že v případě eskalace konfliktu by plné ambasády nějak pomáhaly vyřešení situace. Podpora spojenců se dle mého názoru nerovná počtu lidí přítomných na ambasádách v zemi. Ale rozumím, že odjezd z ambasád může pro místní obyvatele vyznívat jako symbolické opouštění.

Kterak do současného vývoje zasahuje, že ruští poslanci požádali prezidenta Putina o uznání povstaleckých republik na Donbasu? Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba varoval, že případné uznání „okupovaných území“ za nezávislé útvary bude znamenat konec mírových dohod z Minsku o urovnání konfliktu na východě Ukrajiny.

Jedná se o další střípek, který vede k vytváření nátlaku a eskalaci. Režim povstaleckých republik byl stanoven Minskými dohodami. Krok vedoucí k uznání je ale de facto a v případě uznání i de iure pošlapání Minských dohod. Pokud připustíme, že Rusko se na povstání v těchto oblastech podílelo, tak kroky vedoucí k uznání povstaleckých republik znamenají snahu o legitimizaci tohoto jednání. Připomíná mi to situaci, když se sousedovi vloupáte do garáže, vezmete si, co unesete, a pak to rychle olepíte vašimi jmenovkami, aby bylo zřejmé, že je to vaše. Protože upřímně nikdo nepředpokládá, že tyto republiky by měly být v budoucnu na Rusku nezávislé. Uznání je pro mne krok vedoucí ne k nezávislosti povstaleckých oblastí, ale k jejich dřívějšímu či pozdějšímu připojení k Rusku.

Co říkáte tvrzení historika Andreje Zubova, podle něhož na případnou ruskou invazi zbývá tento týden, protože vlivem teplého počasí nebude možné překonat rozsáhlé bažiny nacházející se na cestě do Kyjeva? Anebo Rusko může čekat, až skončí zimní olympijské hry v Pekingu?

Jakákoliv moje odpověď bude pouhou spekulací, protože mi chybí data. Celkem pochopitelně chybí, neboť se jedná o data velmi citlivá pro bezpečnost Ukrajiny. Spekulovat nechci. Předpokládám, že vojenská invaze záleží na mnoha parametrech, z nich počasí může být jeden z nich.

Jak byste v celé mezinárodní kauze hodnotila roli nového německého kancléře Olafa Scholze? Podle expertů, jak připomíná server aktualně.cz odmítá zaujmout jasný postoj, vyhýbá se otázkám a konfrontacím, údajně není dobrým lídrem. Americký list The New York Times ve svém komentáři napsal: „Evropa je na pokraji války a Německo zmizelo.“

Domnívám se, že na jakékoliv hodnocení je příliš brzy. Sotva jsme stihli nové německé vládě pogratulovat v prosinci. Bylo by unáhlené hodnotit, zda někdo je či není dobrý lídr za dva měsíce. Vnímám to tak, že si po letitém fungování bývalé kancléřky Merkelové také geopolitičtí hráči musí zvyknout na nový styl politiky.

Dovedete predikovat i jako žena, jak by si počínala jeho předchůdkyně Angela Merkelová, která ale vůči Putinovi nevystupovala dostatečně tvrdě?

Ne, to bych si netroufla predikovat. Nerada se pouštím do úvah, co by bylo kdyby, protože je není jak ověřit, ani je o něco opřít.

Je Bidenova administrativa podle vás dostatečně aktivní?

Z některých komentářů mám spíše pocit, že je jí vyčítána přílišná aktivita. Zda byl rozsah a celková koordinace aktivit naplánovány dobře, bude možné zhodnotit až zpětně. Nyní nemám pocit, že by Amerika chyběla ve vyjednávání či řešení situace.

Který ze západních politiků si počíná při urovnávání konfliktu nejlépe diplomaticky? Může jím být francouzský prezident Emmanuel Macron, který minulý týden jednal s Putinem v Moskvě o Ukrajině téměř šest hodin a ruský prezident na následné tiskové konferenci tvrdil, že mu nedopřál chvíli klidu.

Aktuálně vedená diplomatická jednání nejsou soutěží o nejlepšího diplomata, takové hodnocení může být vedlejším efektem, nesmí být jeho primárním cílem. Výsledek těchto rokování bude založen především na jednotném tlaku a úspěch bude záviset na koordinaci jednotlivých jednání. Jestli tím důležitým střípkem bude jednání Macrona s Putinem v Moskvě anebo se zpětně ukáže jako zlomový jiný moment, to se uvidí.

Jak velkou roli v celém napětí hrají dezinformace, a to hlavně z ruské strany?

Dezinformace a její vliv je z definice obtížně měřitelná veličina. Jedná se o tichou, plíživou válku, která nezabíjí lidi, ale rozkládá společnost zevnitř a pomalu. Tato hybridní válka je vedena ze strany Ruska již dlouho, masivně a cíleně. A to nejen na Ukrajině.

(Autor: Petr Třešňák)

Rozhovor vyšel na serveru EuroZprávy.cz.

Eva Decroix

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
členka výkonné rady
krajská zastupitelka
zastupitelka statutárního města
předsedkyně regionálního sdružení
členka oblastní rady