Co stát umí, co neumí a co by umět mohl
Po vyhlášení už x-tého nouzového stavu se na končící vládu snesla vlna kritiky.
Opatření přišla pozdě, některé restrikce jsou podivné, jiné děravé, jiné příliš radikální. Často zmiňované je například rušení vánočních trhů, ačkoliv jiné trhy fungovat můžou, o davech lidí v nákupních centrech nemluvě. Dřívější večerní zavíračky v pohostinství, ačkoliv jsou tyto provozovny už jen tak pro očkované…
Speciálním případem budiž testování. Chvíli uznáváme jako smysluplné i antigeny, pak jen PCR. A nyní se význam testování do značné míry potlačuje úplně. Výsadní postavení dostala vakcinace. Jako by i očkovaný člověk nemohl koronavirus přenášet… Neboli, zase tak trochu zmatek a pochyby. Přestože máme s Covidem-19 dvouletou zkušenost, marně se s ním učíme žít.
Nad končící vládou se ale pomalu uzavírá voda. Konečně máme nového, solidního premiéra a zanedlouho snad i nový, rozumnější kabinet. Ani sebelepší a sebeschopnější vláda ale nikdy nedokáže vyřešit všechno. Což je i v pořádku. Stát má nastavovat rámec, lidi chránit, ale ne je dirigovat v každodenních úkonech. Tedy nikoliv řídit jejich životy, jak říkal už Ronald Reagan.
Zvlášť teď je proto zodpovědnost každého jedince mimořádně důležitá. Neplatí to ale jen v krizové době další vlny koronaviru, platí to i dlouhodobě. Neměli bychom zapomínat, že vůbec nejlepším lékem je prevence. To ostatně řekne leckterý lékař i ministr zdravotnictví.
Ve strachu a obavách na obou stranách jsme trochu zapomněli na to, že se to týká sportu a pohybu vůbec, pokud možno na čerstvém vzduchu. Ačkoliv takové tvrzení najdeme v každé zdravotní strategii a koncepci, v covidových letech jako by to přestalo platit.
A i tady bohužel stát ukázal, co „umí“. V uplynulých letech se toho tady nejen s budováním a údržbou sportovní infrastruktury zrovna moc neudělalo. Chybí finanční a právní rámce pro sport, dotační politika státu byla… opět zmatečná. Fyzická zdatnost obyvatel klesá, týká se to bohužel i dětí a mládeže.
A proč to zmiňuji v souvislosti s nynější vlnou koronaviru? Jistě, dávat tam přímou souvislost by bylo přitažené za vlasy. Ale úplně od věci to není.
Stačí připomenout zbytečně dlouhou uzávěru škol, což děti mimo jiné připravilo o tělocvik, a tedy nutný pohyb – z online výuky to prakticky zmizelo. V první vlně koronaviru jsme se skoro báli jít i na procházku do lesa. Fitness centra, ale i obyčejné sauny, které mají blahodárné účinky na naše zdraví, se ocitly ve vakuu.
Výsledkem jsou už teď varovné signály o rostoucím problému obezity i mezi nejmladší generací. Neboli, vytloukali jsme jeden klín (zabránit šíření koronaviru) jiným klínem (zvyšování jiných zdravotních rizik).
Snad z toho teď, po výměně vlády, půjde leccos napravit. Já sám se o to budu určitě dál snažit – víc si k tomu můžete přečíst třeba tady http://sportovni-reforma.cz/. I když některé škody se budou napravovat jen těžko…
Ne nadarmo však říkal už Tyrš, že ve zdravém těle je i zdravý duch. Jakoby to v posledních letech platilo dvojnásob a tak ani v adventně-koronavirovém čase nezapomínejme, že pohyb na čerstvém vzduchu je vždy nejzdravější. Stát za nás vše nevyřeší.
https://blog.echo24.cz/a/SxhWk/co-stat-umi-co-neumi-a-co-by-umet-mohl
poslanec PČR