Les s přátelským kůrovcem nefunguje
(Právo) Někteří zastánci usychajících lesů na Šumavě si chválí, že je okolo Šumavy ticho a nikomu nic nemusí vysvětlovat.
Je to proto, že my, kteří nesouhlasíme rozšiřováním divočiny, s lítostí respektujeme novelu zákona, která divočinu umožňuje. Zatímco my zákon respektujeme, aktivisté se chlubí tím, jak proti tehdejšímu vedení národního parku pořádali blokády, přivazovali se ke stromům či bivakovali v korunách šumavských smrků. Nerespektovali nic, prosazovali ideologii bezzásahovosti a k její podpoře vedli masivní a nepravdivou mediální kampaň.
Aktivisté tehdy znemožnili asanaci několika stromů s kůrovcem a zahájili éru ničení posledních fragmentů pralesů. Tyto fragmenty velmi starých a původních lesů chtěli lesníci chránit, aby posloužily jako „kondenzační jádra pro rozšíření dalších přirozených lesů na Šumavě (refugia ekologické stability)“, jak mám vyčteno z pěkné knihy Ekologická stabilita od Igora Míchala.
Místo jejich ochrany je začali ekologisté cíleně ničit. Byly to například lesy na Trojmezné u pramenů Vltavy a další rozsáhlé lesy staré několik set let. Důkazem byl např. smrk od Plešného jezera starý asi 600 let. Toho zahubil kůrovec, kterého podporovali aktivisté při blokádě trojmezenského pralesa v roce 1999.
Byla to ideologie „divočiny“, která zničila významnou část historie Šumavy skryté ve stovkách tisíc mnohasetletých stromů.
Pod rouškou ochrany přírody a s heslem, že kůrovec je porodníkem lesa, záměrně odumřelo na Šumavě za existence národního parku několik desítek tisíc hektarů lesa obsahujících několik milionů stromů. Dnes si ekologisté pochvalují, jak se jim vše podařilo, ale zapomínají, že zničili poslední zbytky pralesů v Evropě, a to nejde vzít zpět a ani nijak odčinit. Ministr Brabec prosadil, že pro Šumavu nebude přijat samostatný zákon, jak se do té doby předpokládalo, ale „komplexní“ novela pro všechny národní parky. A tak do parků, kde byl do té doby klid, zavedl nový zákon ochranu kůrovce a bezzásahovost.
V Národním parku České Švýcarsko ochránci přírody nezvládli ochranu lesa proti kůrovci, a když si nevěděli rady, tak zvolili jejich oblíbenou cestu bezzásahovosti. Tento národní park přišel o smrkové lesy v katastrofálním rozměru, ale zvolený postup má za následek další šíření kůrovců do okolních lesů, které jsou vlastnictvím Lesů ČR, a tedy nás všech. Konečným účtem bude opět několik tisíc hektarů holin a mnoho práce lesníků, aby katastrofu zastavili.
Tlak ekologistů na ochranu kůrovce, bezzásahovost, a tím zničení rozsáhlých vzrostlých lesů se neomezuje pouze na národní parky, ale probíhá například v CHKO Jeseníky či CHKO Šumava ve vlastním jádru Boubína.
Letos si připomínáme 150 let od úmrtí zakladatele ochrany Boubínského pralesa Josefa Johna. Ten by dnešní ochraně přírody založené na nicnedělání opravdu nerozuměl.
senátor