Novinky Mediální výstupy

(www.securitymagazin.cz) Přinášíme rozhovor s poslankyní ODS Janou Černochovou, která je žhavou kandidátkou na post ministra obrany po letošních volbách do Poslanecké sněmovny. Jak by vedla ministerstvo a co jsou hlavní úkoly na této pozici pro další 4 roky? Dočtete se v našem rozhovoru.

Co byste udělala na ministerstvu obrany jako Váš první krok, kdybyste stála v jeho čele?

Konkrétní kroky bych nejprve oznámila svým podřízeným, rozhodně bych je neříkala do médií, byť určité představy mám již nyní. Jsem přesvědčena, že odpovědný politik nemá své záměry nejprve oznámit do médií, ale lidem, kteří je mají provádět. Ale obecně mám následující prioritní oblasti: zaprvé rozpočet směřující k výdajům 2 % HDP na obranu a jeho čerpání, zadruhé nábor do armády, plán na dosažení vytyčených cílů a veteráni, za třetí modernizace armády a ověření plnění strategických milníků rozvoje, zrychlení a zjednodušení akvizičního procesu, začtvrté spolupráce s domácím obranným průmyslem a jeho podpora v zahraničí a zapáté zjednodušení vrcholové struktury ministerstva obrany, která poněkud nabobtnala.

V centru pozornosti jsou (a budou) i nadále modernizační projekty. Co se ministerstvu obrany za uplynulé volební období v tomto směru podařilo a v čem má naopak rezort podle Vás největší rezervy?

Končící volební období začalo nadějně, po čtyřech letech spánku za ministra Stropnického se podařilo akvizice rozhýbat. Jsem ráda za projekty, které se podařilo dotáhnout do konce, a uzavřely se smlouvy na MADR, vrtulníky, pasivní radary, ruční zbraně. Fázi očekávání ovšem vystřídala fáze zklamání, a tak jsme bohužel v situaci, kdy zůstane nedokončený ten nejdůležitější tendr na nová BVP. A stále narážíme na ty stejné problémy, jakými jsou nárůst cen oproti předpokladům, kdy se chybně stále počítá s několik let starými cenami vycházejícími z letitých marketingových studií, přehmaty, kvůli kterým do akvizic zasahuje ÚOHS, nebo dochází k jiným obstrukcím, těsnost a nevyhovující parametry zákona o veřejných zakázkách, naivita při plánování, optimistický harmonogram akvizic a pak neustálé posouvání podpisu smlouvy a dodávek. Tyto typické problémy se projevily u nákupu vrtulníků, kde obrana musela zaplatit půl miliardy pokutu za procesní pochybení, nebo u nákupu děl a systému SHORAD, které jsou dražší, než se předpokládalo. Čili je třeba systém akvizic konečně změnit tak, aby se tyto problémy eliminovaly.

Jak hodnotíte éru ministra Lubomíra Metnara z pohledu úspěšnosti dokončení strategických modernizačních zakázek?

Pan ministr jistě některé klíčové věci posunul nebo dokončil, ale řekla bych, že nenaplnil očekávání, která s jeho nástupem a prvními měsíci ve funkci byla spojena. Projekt na pořízení nových BVP bohužel zanechává ve velké nejistotě, přestože jsme jako Výbor pro obranu mnohokrát varovali, že se toto může stát a snažili se tlačit na to, aby například bylo postupováno jiným způsobem výběru, který by zamezil průtahům a pochybnostem.

Je jisté, že se do konce tohoto volebního období nepodaří zdárně dokončit právě zakázku na akvizici nových BVP, která „spadne" na novou vládu. Ministerstvo obrany prohlašuje, že poměrně zásadním způsobem do zakázky zasáhl covid, nicméně myslíte si, že za zpožděním zakázky stojí právě jen covid, či jsou to jiné důvody?

Vymlouvat se na covid je to nejjednodušší a do značné míry falešné. Když se člověk podívá do původních harmonogramů této zakázky, které nám byly předkládány, smlouva na nová BVP se měla uzavírat někdy na přelomu let 2019 a 2020. Již při těchto plánech jsem upozorňovala na to, že nejsou reálné a tlačila na to, aby se ministerstvo snažilo o maximální urychlení jednotlivých kroků a volilo jednodušší formu výběru, například vláda-vláda. Čili nejde tu (jen) o covid, jde i o schopnosti plánování a procesování zakázek. V tom bohužel stále narážíme na ty samé slabiny.

Měl by být podle Vás integrátorem zakázky hospodářsky ztrátový VOP CZ, s nímž jednoznačně počítá ministerstvo obrany a o jiném řešení nechce zatím slyšet?

Stávající výběrové řízení je tak nastavené a potenciální dodavatelé jsou tlačeni k tomu, aby s VOP ve svých plánech počítali. Ministerstvo plánuje uzavírání třístranných smluv, jejichž součástí je právě i VOP a mě bude zajímat konstrukce těchto smluv. Faktem je, že pro VOP je podíl na dodávkách a servisu pásových BVP klíčový a je otázkou jeho přežití. Je nutné se tedy dívat na jeho účast na této akvizici i touto optikou. Ministerstvo jako jeho zakladatel má za podnik odpovědnost a myslím si, že vzhledem k dlouhodobému ztrátovému hospodaření bude nutné přijmout nějaká opatření. Ale nechci nic předjímat, bude záležet na faktické roli, jakou by měl sehrávat dle uzavřených smluv, nejenom s dodavatelem a ministerstvem, ale i subdodavateli.

Velké kontroverze díky navýšení ceny vzbuzuje pořízení protiletadlového raketového systému od firmy Rafael, kdy cena vzrostla z původních 10 miliard na přibližně 15 miliard. Ministerstvo obrany se snaží cenu snížit a získat výcvik zdarma. Je to správná cesta, nebo by bylo lepší celou zakázku zrušit a vypsat novou?

Myslím si, že není jiná cesta než se snažit dojednat kompromisní cenu, když už jsme se do této situace dostali. Zrušením těchto zakázek bychom asi lepší ceny nedosáhli při pohledu na to, jak se například vyvíjí trh s ocelí a dalšími komoditami. A u obou projektů jde jednoznačně o čas, stejně jako u všech ostatních. Armáda již nezbytně tyto technologie potřebuje. Nové výběrové řízení by byla cesta do pekel, zvlášť když u obou zakázek byl zvolen způsob nákupu vláda-vláda.

V roce 2027 končí pronájem letounů Gripen a otevírá se několik možností, jak zajistit ochranu našeho vzdušného prostoru. Jaké řešení byste preferovala vy? Některé hlasy začínají hovořit i o letounu F-35, které si už například objednalo Polsko.

V současnosti je na Generálním štábu AČR tým, který vypracovává analýzu možností. Další kroky a debaty se budou odvíjet od tohoto materiálu. Tím neříkám, že to má být materiál, dle kterého proběhne výběr, ale bude sloužit jako základ k politické diskusi a k rozhodnutí. Bohužel již nemáme moc času a nová vláda, respektive ministr obrany musí začít hned jednat. Jedná se totiž o strategické rozhodnutí, které Českou republiku, nejenom AČR zaváže na desítky let dopředu. Do výběru tak nebudou promlouvat pouze technicko-taktická data nabízených strojů a cena, ale například i naše zahraničně-politické zájmy, interoperabilita, náklady na provoz, modularita, přínos pro naši ekonomiku a tak dále a tak podobně. Jsem přesvědčena, že by na způsobu výběru, pořízení a dalších podmínkách měla být širší politická shoda. Dopředu nevylučuji žádnou možnost.

Slovensko si objednalo starší generaci stíhaček F-16 a proti nákupu za 1,6 miliardy EUR se už ozývají hlasy jako předraženému. Jakým způsobem by měla ministerstvo pod novým vedením zlepšit komunikaci ohledně nákupů, aby nedocházelo k neustálému napadání výsledků zakázek?

Strategické armádní tendry jsou obvykle předmětem kontroverzí na celém světě. Zkrátka se jedná o hodně peněz a zakázky na dlouhou dobu. Tím nechci zlehčovat, co říkáte, ale bojím se, že se nikdy nepodaří strategické zakázky zbavit všech kontroverzí. Určitě by se měla odvádět lepší práce při plánování, aby se například nezvyšovaly náklady jen proto, že se pracuje se starým marketingovým průzkumem, aby se neustále neprotahoval harmonogram dodávek, aby se neměnily specifikace a podobně. To je to nejdůležitější, pak bude snazší a důvěryhodnější i komunikace.

V Afghánistánu sledujeme úspěšné tažení teroristů z Talibanu a s tím spojené důsledky nejen pro obyvatele, kteří různým způsobem podporovali spojenecké, a tedy i naše vojáky, ale obecně další zatahování této zkoušené země do středověku – zvládne Západ zajistit alespoň to, že se z Afghánistánu nestane semeniště teroristů, s nimiž se budeme muset utkávat u nás doma?

Vývoj v Afghánistánu bohužel ukazuje na to, že rozhodnutí o stažení bylo uspěchané, ale o tom rozhodovali zejména naši spojenci. I přes současný vývoj si nemyslím, že naše angažmá v Afghánistánu bylo zbytečné. Rozhodně splnilo cíl eliminovat terorismus. Následně bylo cílem dát Afgháncům šanci na novou kapitolu jejich dějin a čísla ukazují, že se podařilo zlepšit jejich životní podmínky. Budoucnost závisí na dalším jednání Talibanu. Ten rozhodně není stejný jako před dvaceti lety, a navíc nejde o jednotné hnutí. Bude záležet na jeho ochotě k dialogu a spolupráci a případně na tom, zda se opět uchýlí k teroristickým aktivitám. Západ má sílu na to s terorismem bojovat, to jsme prokázali. Ale teď cokoliv předvídat je složité.

Od roku 1999 jsme součástí NATO, přesto se v posledních letech objevuje stále více hlasů, které zpochybňují veřejně a nepokrytě naši prozápadní orientaci, a naopak se přiklánějí k autoritativnímu Rusku. Může se v dlouhodobějším horizontu podle Vašeho názoru „otřást“ v základech naše prozápadní ukotvení?

Nemyslím si to, naprostá většina politické scény je ve věci našeho členství v NATO jednotná a nezpochybňuje jej. A ti, kteří jej zpochybňují, nejsou schopni říci, jaká by měla být alternativa. V dnešním světě potřebujeme silné spojenectví a jiné, stejně smysluplné zde není. A mám na mysli spojenectví demokratických zemí. Samozřejmě, musíme své členství stvrzovat i náležitými investicemi do obrany a tedy potřebným navýšením prostředků na armádu na 2 % HDP. A v souvislosti s tím říkám, že je to minimum, co pro svou obranu můžeme udělat. Kdybychom nebyly členy NATO, náklady na obranu by pro naši zemi musely být ještě daleko vyšší, což je nereálné.

Co vše by měl nový ministr obrany během svého čtyřletého mandátu podle Vás stihnout?

Tak jednoznačně by měl donutit vládu k tomu, aby obranný rozpočet dosáhl oné hranice 2 % HDP a aby měl dostatečné, pokud možno zákonné garance, že pod tuto hranici již v budoucnu neklesne. Dále je to samozřejmě realizace těch velkých akvizičních projektů, pořízení nových BVP a vyřešení otázky budoucnosti nadzvukového letectva. Domnívám se, že pro akvizice a jejich zefektivnění je klíčové obnovit Národní úřad pro vyzbrojování jako specializované pracoviště pro ozbrojené i bezpečnostní sbory a dále změna legislativy týkající se zakázek v obranném sektoru, který potřebuje vlastní pravidla. Za velký úkol vnímám také vytvoření funkčního systému přípravy občanů k obraně státu. A v neposlední řadě se musíme zaměřit na posílení investic do výzkumu, vývoje a inovací, na moderní technologie v oblastech kyberobrany, robotiky, vesmírných technologií atd. V tom je budoucnost.

(Autor: Filip Klasna, Petr Duchoslav)

Jana Černochová

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
předsedkyně sněmovního výboru pro obranu
expertka pro obranu
starostka MČ Praha 2