Novinky Mediální výstupy

(EuroZprávy.cz) Poslanec ODS Pavel Žáček tvrdí, že není sporu o spolupráci premiéra Andreje Babiše (ANO) s komunistickou Stání bezpečnostní (StB). Historik se odkazuje na archivy, které podle něj hovoří zcela jasně. „Z dokumentace vyplývá, že nejdříve byl důvěrníkem a od listopadu 1982 i jejím agentem. Za vydatné pomoci prezidenta Zemana ohnul lustrační zákon a stal se ministerským předsedou. Nemluví pravdu, když říká, jak všechny soudy ohledně sporu vyhrává, opak je pravdou. Neznám stát, který by temnou minulost svého vrcholného představitele naprosto pominul a přehlédl,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Pavel Žáček.

Netají se obdivem ke slovenskému Ústavu paměti národa (ÚPN), který se neustále odvolával, až se jej ve sporu o tom, zda rodák z Bratislavy a český premiér Andrej Babiš spolupracoval s StB, zastal Ústavní soud, který kauzu vrátil ke Krajskému soudu v Bratislavě. Zakladatel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček veřejně přiznává, že ústav čelil obrovskému politickému tlaku. „Dnes už můžeme nahlas říci, že bývalý slovenský premiér Robert Fico za Babiše orodoval a navíc i on sám čelil atakům od Babiše.“

Někdejší první náměstek Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu kvituje verdikt Ústavního soudu, který do případu výrazně promluvil. „Dospěl k verdiktu, jakého nebyla česká justice schopna. Naprosto věcně správně rozhodl, že předvolaní svědci z StB jsou nedůvěryhodní, když u justice popírali, co sami zaznamenali do spisu. Každý objektivní soud musí uznat, že se Babiš podle kritérií StB jako její agent choval,“ konstatuje místopředseda sněmovního výboru pro bezpečnost, jehož překvapilo, že se ve slovenských archivech našla premiérova statistická karta.

Zřizovatel Archivů bezpečnostních složek, který je přesvědčený, že po volbách komunisté zmizí z politické scény, se stal v Poslanecké sněmovně ambasadorem vernisáže výstavy s názvem „Falešná hranice – Akce Kámen“, za níž stojí badatelka a spisovatelka Václava Jandečková. Člena výboru pro obranu šokuje, jak zákeřná metoda StB, při níž odpůrci komunistického režimu žili v mylném přesvědčení, že se ocitli v americké úřadovně CIC na Západě, a tak odkryli všechny své kontakty, začala fungovat záhy po Únoru 1948, kdy došlo k bolševickému puči.

Pane poslanče Žáčku, včera se v Poslanecké sněmovně konala vernisáž výstavy od badatelky a spisovatelky Václavy Jandečkové s názvem „Falešná hranice – Akce kámen“, kterou jste zaštítil a pojednává o ďábelské pasti StB, jež lidi nesouhlasící s poúnorovým režimem vylákala k domnělému přechodu na Západ a v nepravé americké úřadovně na československém území z nich vytáhla informace o jejich protikomunistické činnosti. Pak následovalo zatčení. Jak se díváte na skutečnost, že za zrůdným nápadem stojí StB, tedy organizace, s níž se měl zaplést současný premiér Andrej Babiš, a má tak nejasnou předlistopadovou minulost? Disponujete informací, kdy se bude konat Krajský soud v Bratislavě, k němuž případ vrátil slovenský Ústavní soud, aby definitivně rozhodl, zda ministerský předseda byl ve službách komunistické Státní tajné policie vědomě?

Za sebe mohu říci, že jeho minulost je naprosto jasná. Je evidován a podle dokumentace, která je zachována zejména v archivu Ústavu paměti národa (ÚPN) v Bratislavě a z malé části také v archivu Bezpečnostních složek, vyplývá, že byl nejdříve důvěrníkem Státní bezpečnosti 12. správy jejího 3. odboru I. oddělení v Bratislavě, který dělal ekonomiku a pokrýval podniky zahraničního obchodu. A posléze také od roku 1982 byl agentem StB. (Ke spolupráci podle pramenů měl Babiše získat důstojník Julius Šuman, a to 12. listopadu 1982 v tehdejší bratislavské vinárně U Obuvníka – pozn. red.). Myslím si, že o jeho spolupráci není sporu. Je škoda, že tato dokumentace z podstatné části podlehla skartacím v prosinci 1989, ale to na podstatě věci vůbec nic nemění. Zkrátka, pro mě Babiš tajným spolupracovníkem StB byl a lidé, kteří jej volí, si neustále s sebou nesou břemeno předlistopadové minulosti. Podporují člověka, který je spjatý s institucí, jež je dodnes vnímána velmi negativně, a jedná se o smutný moment naší historie. Po Listopadu 1989 jsme se totiž všichni domnívali, a proto byl také mimochodem přijatý lustrační zákon, že tito lidé se dostanou mimo náš veřejný život. Maximálně jsme souhlasili, že mohou zůstat v některých segmentech společnosti, včetně ekonomiky, ale že nebudou mít ambice, aby náš stát vedli a po třech dekádách jsme bohužel svědky, že tato osoba s obrovským škraloupem, který by všude v demokracii znamenal diskvalifikaci, se může stát premiérem České republiky. Co se týká termínu konání soudu, tak žádné přesné informace nemám.

Kterak se stavíte k tvrzení premiéra Babiše, že všechny soudy ohledně jeho spolupráce s StB vyhrál?

Rozhodně mohu říci, že Babišova prezentace o tom, že všechny dosavadní spory ohledně spolupráce StB vyhrál, není pravdivá. Neuspěl v nich, a to především díky odolnosti Ústavu paměti národa a jeho vedení. Dnes už můžeme říci nahlas, že bylo pod velkým tlakem bývalého slovenského premiéra Roberta Fica, který zase čelil atakům českého ministerského předsedy Andreje Babiše. Celou situaci ústav ustál, odvolávali se a celá kauza se dostala až k Ústavnímu soudu, který dospěl k verdiktu, jakého nebyla česká justice schopna. Naprosto věcně správně rozhodl, že předvolaní svědci z StB, kteří i po letech hájí své agenty, a přestože o nich tenkrát do spisů psali, že se jednalo o prověřené spolupracovníky a vykazovali na schůzky s nimi i finanční prostředky a někdy i hodnotné dary, tak nejednali korektně a soud prohlásil jejich výpovědi za nedůvěryhodné. A není divu, když jsou schopni po několika dekádách úplně otočit. Nyní říkají, že si nic nepamatují, anebo že nic takového se nestalo. Vzhledem k tomu, že už nemohou být sankcionovaní za zneužití pravomoci veřejného činitele, které je promlčené po pěti letech, tak dnes tvrdí, že v dochovaných písemnostech lhali a nepsali pravdu. Proto slovenský Ústavní soud jednoznačně rozhodl, což se u nás nestalo, že se jedná o naprosto nedůvěryhodné svědky, a dodal, že by se mělo více věřit písemným materiálům než tvrzení bývalých příslušníků, kteří jsou v toku času tak radikálně schopni svoji rétoriku otočit a změnit. (Zlom přišel v říjnu 2017. Ústavní soud vyhověl stížnosti Ústavu paměti národa a předchozí rozsudky zrušil. Zkritizoval nižší soudy, že bez dalšího uvěřily svědectví bývalých agentů StB včetně Babišova řídicího důstojníka Julia Šumana – pozn. red.)

Jak je možné, že Andrej Babiš může se svou minulostí působit ve vrcholné politici, když existuje lustrační zákon?

Bohužel se jeho platnost nevztahuje na současného premiéra, protože se lustrační zákon za vydatné spolupráce prezidenta Miloše Zemana podařilo ohnout a nastala tak konstelace, kterou jsme nepředpokládali. Nikdo netušil, že ho bude možné obejít, když jeho platnost vstoupila v roce 1991.

O čem svědčí nález slovenského Ústavu paměti národa ohledně Babišovy statistické karty?

Konkrétně vypovídá o tom, že je stále ještě možné nalézt v suti nezpracovaných materiálů dokumenty a důkazy o činnosti Státní bezpečnosti, včetně agenturní spolupráce. Objevená karta je velmi fotogenická, zvláště když je opatřena červeným razítkem „Agent“. Do jisté míry jsem byl překvapen, že byla dohledána, protože se jednalo o statisticko-evidenční kartu, která po útvarech Státní bezpečnosti v Praze zachována nebyla, a takové dokumenty musely samozřejmě existovat ke všem agentům činným před listopadem 1989.

Je tedy podle vás Andrej Babiš vědomým agentem StB?

Vědomost v lustračním zákoně nemáme, ale podle těch kritérií, které StB pro spolupráci s tajným spolupracovníkem kategorie agent měla, se tak choval. Musel tedy udržovat v tajnosti, v konspiraci, vzájemný styk, chodil na schůzky, plnil úkoly, které mu byly dané, informoval Státní bezpečnost a dělal pro ni služby, jaké po něm chtěla. Myslím si, že tak jednal a objektivní soud, ať už v Čechách, na Slovensku, anebo soud Evropské unie musí uznat, že tomu tak bylo a že ze zmíněného chování se prostě a jednoduše vyvinit nelze. Dnes se jedná spíše o morální a politický škraloup. Ale právě před nadcházejícími sněmovními volbami a veřejností je nutné hovořit o tom, že se do čela exekutivy země dostal člověk s takovou minulostí. Neznám stát, který by temnou minulost svého vrcholného představitele naprosto pominul a přehlédl. Domnívám se, že taková ignorace se nemůže odehrát v žádném státě na Západě od nás a troufnu si tvrdit, že laxní by ke zmíněnému problému nebyly ani ve střední a východní Evropě.

Je ale možné říci, že nynější český ministerský předseda byl v kontaktu s StB?

Nepochybuji o tom, že podle směrnic Státní bezpečnosti plnil úlohy tajného spolupracovníka, konkrétně 12. správy 3. odboru I. oddělení v Bratislavě.

Proč se koalice SPOLU složená z ODS, TOP 09 a KDU-ČSL detailněji nevymezuje proti minulému zrůdnému a zločinnému režimu? Z jakého důvodu se nepokouší o postavení komunistické strany mimo zákon? Kritici mohou namítnout, že takové věci se měly řešit před více než třiceti lety, ale na potrestání zla přece nikdy není pozdě.

Souhlasím s vámi a zlu se nesmí ustupovat. Jsem přesvědčený, že stále mezi KSČM a komunistickou stranou pokračuje kontinuita. Komunisté se nám sice snaží vnutit, že došlo k přetrhání k minulosti, a to v lednu 1990, kdy se strana právně transformovala. Domnívám se, že jejich navazování na ideologii a vzývaní minulého režimu a nikoli jen normalizačního je tady hmatatelně znát. Vždyť jsou schopní bagatelizovat zločiny totalitního systému v letech 1948 až 1989 a o tom se neustále objektivně přesvědčujeme. Jejich elektorát, který se neustále zmenšuje, a paradoxně jej přebírá Andrej Babiš, jej už pravděpodobně nedostane po volbách do Poslanecké sněmovny. Zřejmě nastane situace, že v roce, kdy si připomněli 100 let vzniku KSČ, zmizí z politické mapy a scény. Netajím se tím, že bych byl rád, kdyby komunisté přestali existovat bezprostředně po Listopadu 1989, nicméně tehdy tady k tomu politická konstelace i vůle nebyla. Bohužel došlo k jejich legitimizaci, a to v červnových volbách roku 1990, kdy si udrželi svůj elektorát zaměřený na minulost, což je nutné říci. Doba se ale změnila a situace nyní vypadá tak, že z politické scény, na které dlouhodobě nemají co dělat, konečně odejdou. I z hlediska komunistické budoucnosti jsou říjnové volby tak klíčové. Nyní by ale bylo velmi problematické hledat k jejich zákazu nástroje, když nebyly použity na jaře roku 1990, kdy k tomu byl vhodnější moment a situace byla zcela jiná. Dnes by byl proces mnohem složitější. Přesto netvrdím, že tady určitá vůle není, my se vymezujeme proti komunistům a náš odpor k nim se ještě zdvojnásobuje ve chvíli, kdy podporují vládu Andreje Babiše. Ptejme se ale, proč voliči KSČM fandí Babišovi, když k němu přecházejí. Oni prostě v něm vidí profil komunisticko-estebáckého kádra, který je zprostředkovaně může opět dostat k moci, a líbí se jim, že je v mnoha směrech radikálnější než KSČM. Na jednu stranu komunisté zmizí, ale část jejich jádra zůstane a bude podporovat Babišovo hnutí ANO.

Dost mě zaráží, že koalice SPOLU absolutně neřeší, kolik soudců i státních zástupců s komunistickou minulostí stále působí v justici. Jak je možné, že se tento znepokojivý stav ignoruje i 32 let po Sametové revoluci?

Málokterý soudce i státní zástupce je bohužel schopen sebekriticky reflektovat, že byl členem KSČ. Určitou roli sehrál i soudní systém před rokem 1989, kdy komunistická strana a její buňky zasedaly a rozhodovaly o tom, jaký verdikt při soudních přích padne. Takový režim se na starších soudcích podepsal a po revoluci, kdy nastává svobodná soudní etapa, nebyli schopni své myšlení změnit. Neustále se na nich minulá doba odráží. Od jednoho soudce jsem slyšel, že v lustračních kauzách, drželi takovou pozici, aby žádný dokument nebyl použitý proti občanovi, který byl v minulosti agentem a jeho případ se dostal k soudu. Neustále drželi takzvanou linku, aby tehdejší ministerstvo vnitra tyto kauzy jak na bežícím pásu prohrávalo. Samozřejmě nás znepokojuje, že existuje stále ještě spousta aktivních soudců, kteří měli rudou knížku, ale když prošli lustračním zákonem, nemůžeme s tím nic dělat.

V pondělí jste se stal v dolní komoře ambasadorem vernisáže výstavy s názvem „Falešná hranice – Akce Kámen. Co pro vás jako historika tato zrůdná a zákeřná metoda, kterou StB likvidovala odpůrce komunistického režimu, znamená? Jak ji vnímáte?

Akce Kámen byla první rozsáhlou metodou Státní bezpečnosti, kdy provokovala osoby, které nesouhlasily po Únoru 1948 s nově nastoleným komunistickým režimem. Byla zahájena poměrně brzy po převratu. (První obětí se už 23. dubna 1948 stal ve Všerubech na Domažlicku továrník a zakladatel firmy na elektrospotřebiče Jan Prošvic – pozn. red.). Na ní vidím velmi silný prvek sovětského vlivu, neboť akce tohoto typu známe už z dob mezi I. a II. světovou válkou, kdy bývalý Sovětský svaz svým odpůrcům tvrdil, že jsou už na jiném území a tedy v bezpečí, a tak v klidu prozradili všechny své kontakty. Přitom stále setrvávali v SSSR a hranice vůbec nepřekročili. V tom byla Akce Kámen naprosto shodná. Badatelka a spisovatelka Václava Jandečková ale na pondělní vernisáži výstavy v Poslanecké sněmovně prezentovala novinku, která se týká obrovského nasazení příslušníků Státní bezpečnosti. Jednalo se o desítky až stovky agentů, kteří byli součástí ďábelské a nechutné operace, do níž byli zapojeni. A ti se na provokaci soustředili i poté, co Akce Kámen skončila vybudováním železné opony. V padesátých i šedesátých letech k StB vstupovali příslušníci, kteří od začátku byli cvičeni k provokaci veřejnosti i opoziční odbojové činnosti. Dostávali tak řadu lidí do kriminálu a přispívali i ke krutým trestům, které oběti dostávaly. Zpravidla končily v táborech nucených prací, anebo putovaly do vězení. Jednalo se o zákeřnou a zrůdnou metodu a i pro nás historiky je opravdu překvapivé, jak brzy po puči započala. Vždyť hned po Únoru 1948 ještě komunistická strana neměla na StB takový vliv a pozici jako později. Pro mě je největším překvapením, jak se Československo a jeho společnost okamžitě podvolila sovětským metodám a kterak se zde vlastně obratem potlačily veškeré opoziční prvky. Sověti se naší země prakticky hned zmocnili.

(Autor: Petr Třešňák)

Rozhovor vyšel na serveru EuroZprávy.cz.

PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.

poslanec PČR
zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek