Třikrát a dost bude prevencí
(Lidové noviny) Právní pedagog Petr Kolman označil opatření Třikrát a dost – tedy možnost strhávat pachatelům opakovaných a vážných přestupků pokuty z dávek – za populistické a nic neřešící (Sociální dávky – další populistický zločin, LN 30. 8.). Jako autor příslušné novely se musím ohradit.
Návrh rozhodně není populistický a jeho projednávání krátce před volbami je částečně dílem náhody a částečně dílem zdlouhavého legislativního procesu. Předložený byl v roce 2018 v návaznosti na poslanecké a ministerské návštěvy v sociálně problematických lokalitách, byl následně detailně diskutován a upravován a je sladkým veřejným tajemstvím, že s ním na chvíli počítalo i ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci svých chystaných opatření pro boj s chudobou.
Spontánní obavy z finančních dopadů na delikventy a jejich rodiny lze chápat. Kritici opatření Třikrát a dost nicméně důsledně přecházejí fakt, že o dávky v hmotné nouzi lze přijít už dnes. A to úplně a za mnohem méně závažné chování, než jsou opakované kapesní krádeže, násilí nebo vandalství. Oproti tomu lidem, jejichž chování je hraniční, dnes nehrozí vůbec nic. A legraci z úřadů mají i rodiče, jejichž děti běhají po ulici, místo aby seděly ve škole. Pokud odpůrci zákona tvrdí, že by to tak mělo zůstat, protože není správné příjemce dávek v hmotné nouzi postihovat, nechť navrhnou, ať tito lidé vůbec nesmějí být za nic pokutováni. To pravděpodobně neudělají, protože by se ukázalo, jak hloupá tato logika je. Rozhodně by je nepochválili ani lidé, kteří v blízkosti problémových sousedů musí žít a oprávněně se ptají po hranicích solidarity, již společnost s takovými příjemci dávek má.
Prevence, která je pro smích
Na jednom se ale shodneme. Rozhodně je důležitá sociální práce a prevence. Neshodneme se ale pravděpodobně v tom, jak mají preventivní opatření vypadat. Ta dosavadní selhala a dobře je to vidět na snaze dostat do škol děti z trvale problémových rodin. Padlo to už na půdě sněmovny a sluší se to připomenout. Tak třeba Agentura pro sociální začleňování utratila 229 milionů korun za program inkluze těchto dětí do škol, aniž by sledovala zapojení rodin a vykázala byť sebemenší úspěch. Nejvyšší kontrolní úřad dokonce konstatoval, že agentura z dotace v konečném důsledku financovala vlastní činnost. Taková prevence je pro smích těm, kterých se týká, a k naštvání těm, kteří ji platí.
Nejlepším řešením je vzdělání
Jsem přesvědčen, že opatření Třikrát a dost nepředstavuje tvrdou restrikci, ale může být i ve světle podobných nezdařených pokusů novým a účinným prostředkem prevence. Díky němu budou moci sociální pracovníci dotyčné „vejlupky“ nebo nezodpovědné rodiče zavčas upozornit, že jejich chování nezůstane bez odezvy. A když už jsme u toho záškoláctví, – pokud zesílená hrozba finančního postihu přivede byť jen jediné rodiče k rozumu a jejich děti do školy, bude mít toto opatření smysl. Protože nejlepším řešením sociálních problémů je vzdělání. Děti nepoškozuje přísnější nastavení čerpání dávek, ale jejich vlastní rodiče. A také stát, který toleruje, že jim je odepřeno vzdělání a s ním i lepší budoucnost.
poslanec PČR
zastupitel
člen regionální rady
předseda oblastního sdružení