Škola musí otevírat možnosti, ne je zavírat
(Deník) Rozhovor s plzeňským primátorem a poslancem Martinem Baxou.
Budete veřejnosti také tvrdit, že školství je priorita č. 1, abyste ho pak hodili přes palubu jako skoro všechny dosavadní vlády?
Že je vzdělání prioritou koalice SPOLU, v praxi ukazujeme po celou dobu pandemie. Za uplynulých 14 měsíců jsme připravili a prezentovali vůbec asi nejvíce stanovisek a návrhů. Ať už šlo o harmonogram rozvolňování a otevírání škol, řešení problémů s online výukou, rychlé testování, informace, jak budou vypadat přijímačky, maturity nebo státnice. Ani zkrocení pandemie nepovede k rychlému řešení situace ve školství. Extrémně dlouhé uzavření škol odhalilo problémy, které mnozí ani netušili. Školství musí zůstat na první koleji ještě po dlouhou dobu.
Předseda ODS Fiala řekl, že školství potřebuje změnu, kterou „začneme tím, že v našich školách vytvoříme takové prostředí, aby se naše děti méně biflovaly a více tvořily“. Budou toho děti vědět méně než dosud?
Ale vůbec ne, naopak. Jsem přesvědčen, stejně jako mnozí přední odborníci, že objem informací a forma, jakou je velká část českých školáků dostává, potřebují změnu. Teď toho žáci často vědí méně, než by mohli, jelikož nemají čas látku opakovat a procvičovat, rozvíjet svoje kompetence. Nezbývá prostor soustředit se na aktuální věci. Dobře to ilustruje dějepis, kde je málo prostoru pro výuku klíčových moderních dějin.
Podle jakého klíče chcete určit, jakou část vyučované látky redukovat a co naopak posílit?
Ve spolupráci s odbornou veřejností navrhujeme provést významnou redukci rámcových vzdělávacích programů. Směrem k naplňování vize člověka, který se má prosadit v 21. století, neboť rozumí tomu, co se kolem děje, má o to zájem, pídí se po informacích, umí je třídit a využívat. Obrazně řečeno, třeba nenaletí šmejdům v obchodě, při získávání úvěru ani v politice.
Co jsou podle vás největší problémy českého školství kromě biflování?
Spíše bych řekl, jaké největší výzvy máme před sebou. Celé vzdělávání chceme zaměřit na rozvíjení potenciálu dětí pro aktivní občanský, profesní i osobní život. Tak, aby jim škola otevírala možnosti, a ne je zavírala. Aby děti dokázaly vyhodnotit, co je pro ně dobré a čeho se vyvarovat, aby si správně zvolily svou životní dráhu a mohly ji někdy v budoucnu změnit. A musíme snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, aby podobnou příležitost dostali i žáci a studenti z regionů a rodin, kde takovou šanci nedostávají. To je cesta k osobní spokojenosti i společenské soudržnosti. Takovou moc a sílu může mít škola!
Jaký recept na tyto neduhy nabízí vaše koalice?
Je to běh na dlouhou trať, nepůjde to raz dva. Prvním faktorem je financování školství. Do školství budeme stejně jako jiné země OECD investovat 5,2 % HDP. Posílíme rozvoj digitálního prostředí a vybavení. Udržíme platy pedagogů na úrovni 130 % průměrné hrubé mzdy. Druhým faktorem je podpora kompetenční formy výuky – důraz na tvořivost, týmovou práci a rozvoj občanského vzdělávání a digitální, finanční nebo mediální gramotnosti. Podpoříme neformální a celoživotní vzdělávání. Za třetí, zaměříme se na sledování kvality vzdělávání, podpoříme učitele v individuálním vzdělávání, dáme jasné podmínky asistentům.
Nenabízejí toto i vaši konkurenti, resp. v čem je to jiné, inovativní?
Soustřeďujeme se na pozitivní představování našich návrhů. Pracoval na nich široký tým lidí s velkými zkušenostmi z různých stupňů vzdělávacího systému, osobnosti z komunální, krajské i parlamentní politiky. Náš program je moderní a reformní, ale není revoluční, protože revoluci naše školství nepotřebuje. Potřebuje nové podněty a vědomí, že je ve středu zájmu lidí. Je skvělé, že po covidu se rodiče a širší veřejnost konečně začali o vzdělávání více zajímat. Přirozeně tak vzniká poptávka po změnách.
Vy jste původním povoláním učitel. Je to výhoda, nebo je to spíše handicap či deformace?
Začnu humorněji - znám řadu vtipů na učitele a některé jsou docela trefné. Ale být učitelem je opravdu více než povolání. Doteď, když mě někdo zastaví a ptá se, co dělám, odpovídám, že jsem učitel. Své roky za gymnaziální katedrou jednoznačně považuji za velkou výhodu. Mám ale i jiné zkušenosti v oblasti vzdělávání. Předsedal jsem krajskému školskému výboru, znám tedy problémy a potřeby středních škol. Klíčová je moje primátorská zkušenost. Plzeň zřizuje desítky základních a mateřských škol, na každém programu zasedání zastupitelstva je něco ze školství. Troufám si tvrdit, že vím, co nejvíce pálí zřizovatele, ředitele a učitele. A mám pochopitelně i kontakt s desítkami rodičů, asociacemi a spolky.
Rozhodnou podle vás volby emoce, nebo konkrétní témata? A bude mezi nimi i školství?
Vzdělávání má tu výhodu, že se v něm mísí rozum s emocemi. Vždycky to tak bylo. I proto děti na domácí online výuce oprávněně vyvolávaly tak velkou odezvu. Pevně doufám, že školství bude hrát v kampani důstojnou roli, jaká mu přísluší, nebo by aspoň měla příslušet. Udělám všechno pro to, aby to tak bylo. A to nejen do voleb, ale především po nich.
místopředseda strany
poslanec PČR
předseda regionálního sdružení
primátor