Novinky Mediální výstupy

Podle mezinárodního srovnání je v ČR již třetí rok nejméně dostupné bydlení v Evropě. Jeden středně velký byt vyjde téměř na 12 průměrných ročních platů, což je dvakrát více, než v Německu a třikrát více, než v Belgii. Na vině je neúměrně dlouhé povolovací řízení, které je na úrovni rozvojových zemí. ODS na situaci dlouhodobě upozorňuje a již několikrát navrhla upravit stavební zákon, aby tak podpořila výstavbu bytů pro mladé rodiny.

Ceny nemovitostí rostou již několik let, zejména ve velkých městech. Češi musí šetřit na bydlení nejdéle v Evropě a situace se pomalu vyhrocuje v krizi, která začíná ztěžovat budoucnost celé jedné generaci. Zatímco dříve si střední třída běžně pořizovala byt nebo rodinný dům za městem, pro dnešní mladé se tento sen stává nedosažitelným luxusem. Problém ale nevznikl ze dne na den. Příčiny vyplouvaly na povrch mnoho let a je kolosální ostudou vlády, že na tuto palčivou otázku nedokázala reagovat.

Z hlediska dostupnosti bydlení nenajdeme v Evropě horší místo. Středně velký byt (70 m2) vyjde na 11,4 průměrného ročního platu, takže pokud na něj chce běžný Čech dosáhnout, musí si odkládat všechny své vydělané peníze téměř 12 let. V jiných zemích přitom stačí mnohem méně. Průměrný Angličan si stejným způsobem ušetří na byt za 6,5 roku, Němec za 5,4 roku a Belgičan dokonce za 4 roky. Takže např. obyvatel Bruselu, Brugg či Antverp si na rozdíl od Pražana, Brňáka nebo Ostraváka pořídí za stejnou dobu skoro tři byty.

Kde se stala chyba?

Jeden z hlavních důvodů předražených nemovitostí je pomalá výstavba, za kterou může nejdelší stavební povolení v Evropě (a téměř poslední v rámci OECD – 177. ze 188 zemí). Česká byrokracie je tak šílená, že povolení k zahájení stavby bytového domu trvá okolo 10 let! Náš stát se tedy ocitá na úrovni zemí, jako je africký Niger, Čad, nebo hyperinflací rozvrácená Venezuela.

Kvůli pomalému tempu výstavby je na trhu příliš málo bytů, jež nedostačují vzrůstající poptávce. Nejvíce je tento trend patrný v Praze. Do hlavního města se ročně stěhuje cca 13 000 lidí, kteří potřebují okolo 6500 nových bytů. Pokud k tomu započteme obnovu již vybydlených domů, dostaneme se až k číslu 10 000. Tolik bytových jednotek se v Praze musí každý rok postavit, aby byl trh s bydlením v rovnováze a ceny nestoupaly.

V poslední dekádě se ale staví pouze polovina (v některých letech ještě méně). Na trhu tak teď „chybí“ asi 100 000 bytů a číslo se každým rokem zvyšuje, protože počet nových stavebních povolení v Praze – ukazatel budoucí výstavby – se pohybuje jen kolem 3 000 Kč ročně. Odborníci proto odhadují, že se cena nemovitostí do 10 let dále zdvojnásobí a běžné rodině zbydou oči pro pláč.

Občanští demokraté si danou situaci uvědomují a už před více než dvěma lety navrhovali zrychlit jednání s úřady pomocí tzv. fikce souhlasu – principu, že pokud se příslušný orgán nevyjádří ve stanovené 30denní lhůtě, má se za to, že se vyjádřil kladně. Vláda náš návrh tehdy odmítla, ale sama ho později předložila. S výrazným zpožděním. Proto platí princip teprve od letoška.

Poslanci v čele s Martinem Kupkou představili moderní, digitální vizi stavebního zákona. Za zlomek nákladů.

Babišův kabinet je totiž ještě pomalejší, než povolovací řízení. Ačkoliv byl jednou z jeho priorit nový stavební zákon, vládní návrh se začal v Parlamentu projednávat až nedávno – po třech letech! Novou legislativu navíc otevřeně zpochybňuje řada odborných institucí (např. Hospodářská komora, která se na začátku spolupodílela na jeho vypracování) a nově i dopadová studie ministerstva vnitra. Rezort ze stejné vlády, která zákon předložila, varuje, že stavební úpravy znamenají vážné ohrožení, nebo dokonce zastavení stavební činnosti v ČR na 2 roky.

Pro občanské demokraty je ale dostupnost bydlení jedna z nejvyšších priorit. Navzdory nouzovému stavu a koronavirové krizi připravila opozice v čele s poslancem ODS Martinem Kupkou komplexní pozměňovací návrh, který zabrání destrukci stavebního řízení. Na rozdíl od totálního překopání dosavadní struktury se náš návrh opírá o posílení pravomocí samospráv a hlavně o plně digitální řízení bez nutnosti obíhání dotčených orgánů. Kdy úředník jedním kliknutím požádá o stanovisko všechny další úřady a vlastníky sítí.

Sněmovna nakonec opoziční návrh nepřijala. Vládní většina však neposvětila ani původní verzi ministerstva pro místní rozvoj! Výsledná podoba byla příliš zmatečná a tak se poslanci nakonec rozhodli, že základem pro další projednávání zákona bude návrh sněmovního hospodářského výboru, který počítá s převodem všech stavebních úřadů pod stát. Tato verze ale (stejně jako představa MMR) v sobě zachovala hlavní problémy dřívější verze. Vsází na jeden centralizovaný megaúřad, jeden velký byrokratický aparát, který má v plánu úplně narušit, případně rozložit, dosavadní strukturu.

Občanští demokraté mají v genech, jako jedni z mála z celé Sněmovny, odpor vůči přílišné centralizaci. Touhu řešit problémy co nejblíže místu jejich vzniku. Nalézat jednodušší řešení namísto revolučních, složitých cest. Právě proto vytvořili poslanci v čele s Martinem Kupkou srozumitelný návrh tradiční struktury samospráv, který se opírá o moderní digitální stát. A navzdory tomu, že za sebou neměli pomocný aparát ministerstva, stihli vše v rekordně rychlém čase s desetinovými náklady oproti prosazené verzi.

Všichni ti, které v současnosti trápí nedostupné bydlení, kteří se musí zadlužit až po uši, aby si mohli dovolit malý byt, nebo pro které se stává vlastní nemovitost nedosažitelným snem, se mohou za pár měsíců rozhodnout, kdo bude řešit jejich palčivý problém. Vláda řeší potíže občanů až po několika letech svým obvyklým, chaotickým a zfušovaným způsobem. Zatímco odborníci z ODS mají naproti tomu dlouholeté zkušenosti, které jsou schopni zúročit v rychlé a kvalitní práci za zlomek nákladů. Výsledný rozdíl přitom nevyčtete v abstraktních statistikách, ale spatříte ho každý měsíc ve výši nájmu nebo hypotéky.

Milan Klempíř

člen MS ODS Jinonice