Šumava potřebuje stromy, ne slova.
Na světě žijí dvě základní skupiny lidí. Ta první umí o problémech krásně vyprávět a mnohdy si s chutí vymýšlí nové. Druhá skupina, bohužel méně početná, vidí v problému výzvu a snaží se ho v rámci svých možností řešit. Oba dva přístupy se téměř každodenně střetávají v Národním parku Šumava.
Oba dva přístupy se téměř každodenně střetávají v Národním parku Šumava. Na jedné straně stojí ekologičtí fanatici, kteří budou do posledního dechu bránit svoje teorie o obřích bezzásahových zónách v národním parku. Tito samozvaní „odborníci“ vidí v kůrovci užitečné zvířátko, které zajistí rovnováhu v přírodě. Na druhé straně je Správa NP Šumava, která bojuje s kůrovcovou kalamitou a snaží se vrátit Šumavu do původního stavu.Na stranu lesníků a místních lidí se v neděli 26. srpna postavila skupina 25 členů jihočeské ODS, kteří ve svém volném čase vyrazili sázet smíšený les do vesnice Stožec.Když jsme pod vedením Mgr. Mánka, ředitele NP, vyrazili do lesa, tak jsem byl zvědavý, kolik tam uvidím ekologických aktivistů – těch, kteří mají neustále plná ústa šumavských smrkových monokultur. Vyloženě jsem se těšil, že tam uvidím třeba zástupce Hnutí Duha, jak vysazují mladé duby a vedle Greenpeace zlepšující životní prostředí výsadbou jedlí a borovic.Aktivisty jsme neviděli, bohužel se nám naskytla úplně jiná podívaná. My jsem tam viděli mrtvý les. Stromy bez jehličí a kůry, žalostný hřbitov šumavských velikánů. Hádáte správně, tohle je společné dílo dvou škůdců – zelených a kůrovce. Tohle už nikdy nesmíme dopustit. Kůrovcovým kalamitách se musí Šumava všemi prostředky bránit – ať razantním postupem proti kůrovci či výsadbou zdravého, smíšeného lesa.Takového lesa vysadí Správa NP mnoho hektarů. K tomuto snažení přispěla i naše skupina, která v lese za Stožcem sázela jedlový les. Od výše zmíněných aktivistů jsme se tedy dost lišili – například tím, že jsme byli v parku zdarma a hlavně tím, že jsme pracovali na zlepšení životního prostředí. Práci od ekologických aktivistů asi nikdo neočekává. A vlastně, proč pracovat, když se stačí přivázat se ke stromu a tím bojovat proti zlým lidem, kteří by Šumavu raději viděli zelenou a ne zničenou.Pevně věřím, že naše nedělní akce byla pouze prvním ročníkem. Napřeskok se nás na Šumavě třeba místo 25 členů ODS sejde možná 100. A ne pouze členů ODS, ale zkrátka občanů, kteří chtějí, aby tu lesy byly nejen pro nás, ale i pro naše vnuky a pravnuky.Námi vysázené stromy budou jen kapkou v zeleném moři, měl jsem ale radost z toho, že se najdou lidé, pro které jsou činy víc než slova. Že se třeba kandidát na hejtmana, Tomáš Jirsa, nebojí vzít do ruky motyku a jít vysazovat stromy ve svém senátním obvodu, na krásné Šumavě. Že ani dalším politikům ODS, jako je Petr Maroš z Českých Budějovic nebo Petr Eliáš z Českého Krumlova nejsou lhostejné problémy národního parku a šumavských obcí.Pokud někdo nestranný položí na jednu misku vah stovky jedlí, kterými jsme pomohli národnímu parku a na druhou individua přivázaná ke stromům, stovky článků a ekoteroristických přednášek, tak doufám, že převáží ta první. Přesto je jasné, že se vždycky najdou lidé, kteří budou tleskat ekologickým aktivistům. Já tleskat nebudu. Já mám stromy rád.
člen místní rady
člen oblastní kontrolní a revizní komise