Jsem devadesátkový člověk. Šlo o nejsvobodnější dekádu naší historie a je třeba ji bránit
(MF DNES) ODS slaví 30. let od svého vzniku. Jan Zahradil je posledním „dinosaurem“ z té doby, který ještě sedí ve vedení. „Nechci ODS v kampani okopávat,“ říká. Před třiceti lety – ve dnech 20.–21. dubna 1991 – proběhl v Olomouci ustavující kongres, na kterém vznikla ODS. Jediný kongres strany, na kterém Jan Zahradil nebyl. Nicméně dnes zůstává jediným členem vedení ODS, který je ve straně od jejího založení. Býval řadovým i prvním místopředsedou, stínovým ministrem zahraničí, nyní je čtvrté volební období po sobě poslancem Evropského parlamentu. „Není žádné tajemství, že jsem jako jediný z výkonné rady ODS nehlasoval pro koalici Spolu. Naši stranu to někam posouvá,“ říká.
Kdy a za jakých okolností jste do ODS vstoupil?
Na samém začátku. Byl jsem mluvčím Občanského fóra v Praze 6, a když se to překonvertovalo na ODS, stal jsem se šéfem oblastního sdružení Praha 6. Takže od roku 1991, byť na ustavujícím kongresu ODS v Olomouci jsem nebyl. Tenkrát šlo o vlnu euforie, energie, která měnila poměry. Do té doby to tu bylo takové plácání se a najednou někdo přišel s jasným konceptem ekonomickým, politickým, společenským. Tím Václav Klaus všechno přetlačil.
Má dnešní ODS něco společného s tou, do níž jste tehdy vstupoval?
Doufám, že ano. Samozřejmě není žádné tajemství, že jsem jako jediný z výkonné rady ODS nehlasoval pro koalici Spolu. Takže se snažím být při hodnocení nejrůznějších volebních sloganů a strategií velmi zdrženlivý. Ač jsem byl proti koalici Spolu, chápu, že má drtivou podporu ve vedení ODS. Takže jsem se zavázal, že ji nebudu okopávat a veřejně kritizovat. Pravdou je, že to ODS někam posouvá. Na druhé straně, když si přečtu některé knihy či statě Petra Fialy zejména o EU a evropské integraci z doby, kdy ještě nebyl předsedou ODS, ale profesorem politologie, je to pořád víceméně totéž, co si myslím i já. Takže doufám, že pokud jde o evropskou integraci, bude ODS držet linii i nadále.
Traduje se, že při oslavě 25. výročí ODS v Praze na Jánském vršku prý Petr Fiala Václavu Klausovi vykládal, jak veškeré názory o EU vyčetl z jeho knih. Klause to strašně urazilo a od té doby jsou jejich vztahy pod bodem mrazu. Bylo to tak?
Byl jsem tam. Na akci měli být pozváni všichni tři bývalí předsedové. Petr Nečas se nakonec omluvil, Václav Klaus s Mirkem Topolánkem dorazili. Slovní výměnu, o které mluvíte, si nevybavuji. Ale atmosféra tam fakt nebyla dobrá, to potvrzuji.
I to je důvodem, proč ODS k 30. výročí založení nic nepořádá?
Myslím, že ne. Z iniciativy vedení teď vyjde kronika ODS. Viděl jsem ji ještě před korekturami a musím říct, že se povedla, všechna čest. Od pořádání konference vedení upustilo i kvůli současné situaci. Nicméně mě jako jedinému dinosaurovi z 90. let, který sedí ve vedení, to bylo líto. Bavili jsme se o tom s dalším dinosaurem Ivanem Langerem a dohodli se, že uděláme cosi jako večer pro dinosaury. Pamětníci budou ve čtvrtek 22. dubna od 16 hodin vzpomínat pod záštitou CEVRO Institutu a bude to možné sledovat online. Pozvali jsme lidi, kteří u jednotlivých událostí byli. Třeba o vzniku ODS bude vyprávět Miroslav Macek, o ekonomické transformaci Ivan Kočárník, o sarajevském atentátu Jan Koukal, o šlachtovsko-ištvánovském převratu Ivan Fuksa. Prostě lidé, kteří drželi prst na tepu doby.
Neslyšel jsem od vás jména Václava Klause, Mirka Topolánka či Petra Nečase. Proč?
Nepozvali jsme je záměrně. Zaprvé by museli přijít všichni a jsem si naprosto jist, že by všichni nepřišli. Zadruhé, i kdyby přišli, zvrhla by se konference do toho, že by všichni sledovali jen to, co se který z předsedů půlvětou či půlslovem snaží naznačit o současném směřování ODS. Nechtěli jsme, aby to ve volební kampani vyústilo v nějakou konfrontaci.
Mimochodem, když jste zmínil jednotlivé předsedy a jejich éry, kterou etapu ODS pokládáte za nejlepší?
Já jsem devadesátkový člověk. Byl jsem opravdu u všeho. Seděl jsem ve Federálním shromáždění, když se rozpouštělo Československo, byl jsem s Václavem Klausem v Sarajevu, když měli Jan Ruml s Ivanem Pilipem tiskovou konferenci, prožil jsem čtyři roky opoziční smlouvy. Tudíž pro mě jsou 90. léta opravdu klíčovou dekádou. Navíc šlo o nejsvobodnější dekádu naší historie a je třeba ji bránit. Protože dnes se vytváří zvláštní koalice lidí, kteří do devadesátek kopou. Dělají to tradičně komunisti, teď Andrej Babiš, který si z toho udělal vlajkovou loď. Což je legrační, protože on by bez devadesátek nebyl nikde. No, a teď do nich kope ještě taková nová revoluční mládež typu Pirátů, co se v roce 1989 a po něm akorát tak narodila. Takže myslím, že je 90. léta třeba bránit! Opět jsem si to uvědomil po smrti Petra Kellnera, kdy se na sociální sítě vylila stoka, což je pro mě nepřijatelné. Kellner je symbolem české cesty ke kapitalismu 90. let. On je výjimečná kategorie, ale takových malých Kellnerů tu byly tisíce. Z ničeho tu vydupaly úspěšné firmy. Tenkrát byli všichni nastartovaní, energie se dala tahat ze vzduchu. I v rámci ODS.
Které období pro vás bylo nejhorší?
Určitě roky 2013–2014 po šlachtovsko-ištvánovském převratu, vnějším útoku na vládu. Když jsme v roce 2014 kandidovali do Evropského parlamentu, vůbec jsem nevěřil, že se tam dostaneme. Myslím, že jsme pět procent nakonec přelezli jen díky kampani Petice pro korunu. Kdybychom se do europarlamentu tenkrát nedostali, měli bychom už stigma loserů, jako ho má teď třeba ČSSD. A co se týče vnitřního vývoje ODS, tak určitě léta 1997–1998 po sarajevském atentátu, kdy jsme se rozštípli a vypadalo to, že nás Unie svobody může převálcovat. Naštěstí to tak vypadalo jen chvilku a pak se to zase rychle otočilo.
A vy jste skočili do dodnes hojně diskutované opoziční smlouvy s ČSSD Miloše Zemana. Jak to zpětně hodnotíte?
Pořád dobře. Opoziční smlouva je jeden z úhelných kamenů, na kterých se štěpí pohled na naši politickou minulost a současnost. Protože spousta politiků z opačného břehu, politologů či analytiků, si z toho udělalo černou vlajku, že to byly nejtemnější roky v dějinách české demokracie. Dodnes tvrdím, že šlo o úplně standardní uspořádání nevybočující z běžného politického rámce. Prostě tolerance menšinové vlády největší opoziční stranou. Za velké frustrace ostatních, zejména Unie svobody. Takto ji budu vždy bránit.
Zatímco však Miloš Zeman ještě před koncem volebního období označil za svého nástupce v čele strany Vladimíra Špidlu a stáhl se, Václav Klaus zůstal. Volby jste v roce 2002 prohráli a k odchodu byl de facto donucen. Byl jste tehdy jedním z lidí, kteří se po něm chtěli stát předsedou. Byla by ODS jinde než po vítězství Mirka Topolánka?
To skutečně nedokážu odhadnout. Vytvářet alternativní historii je sice fajn a zábavné, ale dnes musím říct, že si nejsem jist, zda bych dokázal ODS přivést k takovým úspěchům jako Mirek Topolánek. Zejména k výsledku voleb 2006, který byl historicky nejlepší v dějinách ODS, ačkoli nám na většinovou vládu nestačil.
Nepřipadá vám paradoxní, že za nejhorší etapu ODS považujete odchod části lidí do Unie svobody, přičemž TOP 09 ji v mnohém připomíná – často jsou tam i stejní lidé – a s tou jste se teď dali dohromady?
Na to mohu zcela lakonicky odpovědět jednou jedinou větou – Já jsem pro tu koalici ve výkonné radě nehlasoval!
Před chvílí jste také Piráty označil za novou revoluční mládež. Máme tu tedy další paradox – podle vývoje preferencí je klidně možné, že s touto revoluční mládeží budete po volbách vyjednávat o vytvoření vlády, navíc v juniorním postavení. Umíte si představit vládu s Piráty?
Nejsem úplně stoprocentně zaťatý odpůrce Pirátů. S primátorem Prahy Zdeňkem Hřibem jsem si třeba notoval při našem odporu ke stavbě Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Co mi ale na Pirátech určitě vadí, docela trefně v nedávném rozhovoru pro MF DNES pojmenoval expředseda a exprezident Václav Klaus. Řekl, že Pirátům nejde o okleštění či ořezání státu. Oni tu byrokracii nechtějí ubírat, jen ji digitalizovat. Přitom snahy převádět všechno do digitálu a být všude evidován znamenají, že se v určitý moment vydáváte úřednictvu a byrokracii víc, než je zdrávo. Zadruhé mi na Pirátech nesmírně vadí ta úpornost, které říkají transparentnost. Ve skutečnosti je to kultura nahlašování, oznamování, skoro bych řekl, že občas až udávání. V politice z podstaty věci vždy nejde, aby se vše odehrávalo před očima veřejnosti. Jsou situace, kdy si musíte s někým sednout mezi čtyřma očima a něco s ním dohodnout. Nelze o tom psát hned hlášení a dávat to online na internet. To myslím, že dodnes nechápou, je v tom u nich určité jakobínství. Proto mluvím o revoluční mládeži a myslím, že jim politika nepůjde. Narazí to na mantinely.
Klaus ve zmíněném rozhovoru označil Piráty také za ultralevičáky. To by vám při případném dohadování vlády nevadilo?
Oni jsou levicově liberální strana, proto na sebe také stáhli elektorát, který by kdysi dávno volil Bursíkovy zelené, část jejich voličů se k nim určitě přesunula od TOP 09, část možná byli nerozhodnutí, nevím. To, že vyjeli takto nahoru, je dáno tím, že se jim jako prvním podařilo hromadně oslovit voličskou koalici levicových či středově levicových městských liberálů. Ovšem co bude po volbách, to už se pouštíme na pole spekulací. Nejčastěji se hovoří o tom, že nejpravděpodobnější by mohla být jakási antibabiš pětikoalice. Určitě je to jedna z možností. Bavili jsme se ale také o opoziční smlouvě, kdy ODS dala toleranci menšinové vládě, s jejímž programem se vůbec neztotožňovala. Ale stejně jsme to udělali, protože nebylo jiné řešení. Holt někdy člověk musí být kreativní, flexibilní a spojit se i s někým, s kým má programově celou řadu rozporů a neshod.
(Autor: Petr Kolář)
předseda europoslaneckého klubu ODS
expert pro zahraničí