Novinky Mediální výstupy

(EuroZprávy.cz) Pro předsedu Občanské demokratické strany Petra Fialu je při dnešním třicetiletém výročí od založení klíčové, že její základní principy jsou stále aktuální. „Neseme v sobě étos Listopadu 1989, étos svobody a demokracie,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz Petr Fiala. Místopředseda Poslanecké sněmovny udělal výjimku a vyjádřil se k neustálé kritice, kterou vůči němu chová zakladatel Václav Klaus, jenž tvrdí, že politiku dělat neumí. „Kdyby ODS tolik nepoškodil, nemusel bych ji já zachraňovat a moje práce by byla mnohem jednodušší. Klausovi nerozumím. Pod mým vedením se ODS zachránila a oživila.“

Pane předsedo Fialo, Občanská demokratická strana si dnes 21. dubna připomíná třicet let od svého vzniku na ustavujícím kongresu v Olomouci. Jak se liší ODS z roku 1991 od současné v roce 2021?

Dnešní ODS je samozřejmě trochu jiná, a tak to má být. Všichni jsme se za třicet let změnili, celá země je v úplně jiné situaci než těsně po pádu socialismu, který část našich občanů ani nezažila. Strany všude na Západě se potýkají s odlivem členstva, reagují na nové výzvy, mění způsob práce a komunikaci, protože se zásadně proměnila média a přišel internet, což se samozřejmě týká i ODS.

To základní ale naštěstí přetrvalo. ODS vznikla z Občanského fóra na základě přesvědčení, že parlamentní demokracie se neobejde bez standardních politických stran. Že normální politika není něco nechutného, ale že se naopak jedná o záruku svobodné společnosti. A od té doby v české politice už třicet let reprezentuje hodnoty střední třídy a nabízí rozumnou pravicovou politiku pro aktivní, hodnotově orientované voliče.

A tak přestože se ODS nutně vyvíjí, naše základní principy jsou stále aktuální. Neseme v sobě étos Listopadu 1989, étos svobody a demokracie. Tím se orientujeme i v těžkých časech a ve chvílích, kdy mnozí orientaci už ztratili. To je skvělá zpráva a mám velkou radost, že mohu být u toho.

Pamatujete si, co jste o víkendu 20. a 21. dubna 1991 před třiceti lety dělal a kdy jste poprvé o ODS slyšel?

Co přesně jsem dělal o víkendu před třiceti lety, si bohužel nepamatuji. Na vznik ODS si ale vzpomínám velmi dobře, jako politolog jsem byl přesvědčen, že pro demokracii jsou nutné politické strany, jako pravicově smýšlející člověk jsem měl radost, že se Občanské fórum dominantně vydalo touto cestou. Vznik ODS jsem ovšem sledovat docela z dálky, byl jsem tehdy na Ruhrské univerzitě v německé Bochumi.

Pokud byste jako politolog měl stručně zhodnotit přínos ODS do polistopadové politiky, co by váš komentář obsahoval za hodnocení?

Přínos strany byl naprosto zásadní. ODS spolu se svými menšími partnery zvládla vybudovat parlamentní demokracii, nastartovat tržní hospodářství a zajistit naší zemi nadprůměrné výsledky ve střední Evropě. Vlády Václava Klause přivedly Českou republiku do NATO a do Evropské unie. Která jiná strana se může pochlubit podobnou tradicí? Žádné jiné politické síle v Česku se nic podobného nepodařilo. Mysleme na to, buďme na ODS hrdí a nesme zmíněnou tradici dál.

A jaký je historický pohled na stranu z úhlu jejího aktuálního předsedy?

Ve mně se neodehrává žádný rozpor, jako předseda se na historický význam ODS dívám stejně jako politolog. Ale ještě přece jen pár slov. V Česku se pravidelně objevují nesmysly o tom, jak potřebujeme, aby se členové vlády nechovali jako politici, kteří prý jen žvaní, ale aby zemi řídili jako odborníci nebo aktuálně manažeři. A všichni vidíme, kam vše vede a jak dnes naše země zaostává za těmi, kdo mají normální, silnou vládu. ODS byla vždycky principiálním odpůrcem takových snah o korekci české demokracie, a i to je jeden z jejích hlavních přínosů.

Kdy se podle vás začala rodit myšlenka pro založení ODS? Můžeme za její zrod považovat datum 12. až 13. ledna 1991, kdy na sněmu Občanského fóra (OF) započala transformace od hnutí ke straně, či 23. únor 1991, kdy se OF rozpadlo? Anebo kořeny pro vznik ODS je možné hledat už u dne 13. října 1990, kdy byl v pražské Hostivaři šéfem OF zvolen Václav Klaus, který nečekaně porazil Martina Palouše?

Kořeny ODS sahají dokonce už do léta a podzimu 1990, kdy se kolem Václava Klause začal formovat proud, který měl představu, že by se tehdejší Občanské fórum mělo přetvořit ve standardní pravicovou stranu. Hostivařský sněm je opravdu mezníkem, se zvolením Václava Klause toto úsilí získalo dynamiku a jasný směr. Nastartovala se vlastně transformace od volného hnutí k jasně strukturované pravicové straně. Sněm OF v lednu 1991 uvedené směřování potvrdil a toto dědictví následně přímo přešlo i do nově založené ODS.

Byla podle vás tehdy vhodná doba na její zrození a lze vznik ODS považovat za přelom na tuzemské politické scéně?

ODS se skutečně zrodila ve správnou chvíli, protože Občanské fórum se svou velmi volnou strukturou a ideově pestrou směsicí názorů nemohlo fungovat jako trvalý politický aktér. Nepochybně se tedy jednalo o přelom, protože díky ODS se v tehdejším Československu zrodila jasně profilovaná pravice, která byla hlavním motorem proměny naší země v devadesátých letech. Česká politika se díky ODS také výrazně zpřehlednila.

Na chvíli se přenesme z historie do současnosti. Není paradoxem, že zakladatel ODS Václav Klaus nyní ostře útočí proti straně, ale i vůči vám? V rozhovoru, který v Mladé frontě Dnes vyšel 10. dubna, na vaši adresu uvedl, že jste úspěšným akademikem, ale nikoli politikem. Doslova řekl, cituji: „Pro mě, který ctí princip stranické politiky, je myšlenka udělat předsedou někoho, kdo ani nebyl členem té politické strany, konec světa. Myslím, že se to ODS strašlivě vymstilo. Člověk si zkrátka musí stranickou politikou projít. Neříkám, že od pěšáka po admirála, ale Petr Fiala se stranické politiky vůbec nedotkl. Důsledkem je tragický výsledek současnosti. On tu politiku prostě dělat neumí.“ Je o vás známo, že výroky bývalého předsedy ODS, premiéra i prezidenta nekomentujete, ale tady byste zřejmě zareagovat před blížícími sněmovními volbami měl…Umí tedy Petr Fiala dělat politiku, anebo nikoli?

Opravdu výroky Václava Klause nekomentuji, zpočátku jsem mlčel z úcty k minulosti Václava Klause, dnes se k nim nevyjadřuji proto, že už pozastavování nad nimi nemá žádný smysl. Ale dobře, poslechnu vaši výzvu a udělám výjimku. Do ODS jsem přišel v roce 2013, tedy mnoho let poté, co Václav Klaus stranu opustil a opakovaně se proti ní vymezoval. Minimálně v posledním desetiletí vytrvale podporuje politické projekty, které jsou absolutně neúspěšné. V poslední době je v tom i jisté osobní zklamaní, což dovedu pochopit. To všechno vysvětluje jeho hořkost a zatrpklost, že mně se navzdory jeho přání daří ODS posilovat.

Václav Klaus by si měl ale uvědomit, že vedle toho, co vykonal pro tuto zemi dobrého, se opakovaně dopouští celé řady chyb, které přímo vedly ke krizi ODS i poškozování demokratické politiky. Nechci mu jeho silné výroky vracet, ale v duchu jeho rétoriky bych mohl říci, že kdyby ODS tolik nepoškodil, nemusel bych ji já zachraňovat a moje práce by byla mnohem jednodušší. Naše preference rostou pomalu nikoli proto, že Fiala je slabý a nevýrazný lídr, ale protože obnovit jednou ztracenou důvěru je jedna z nejtěžších věcí na světě. Vážím si práce, kterou Václav Klaus kdysi odváděl, ale v posledních letech mu už vůbec nerozumím a rozhodně s ním nesouhlasím.

A pokud jde o mé politické schopnosti, tak tady se opřu o výsledky. Podívejte se na fakt, jak se pod mým vedením ODS zachránila a oživila, jak s každými dalšími volbami dobývá ztracená území. Jak jsme se úspěšně vrátili do měst, do krajů a do vedení Senátu a jak jsme vytvořili blok středopravicových stran SPOLU (aliance ODS, KDU-ČSL-TOP 09), který je jednou ze tří reálných sil, jež po volbách mohou vést naši zemi. Ještě vážně trváte na vašem dotazu, jestli umím dělat politiku?

Jistě pochopíte, že jako novinář musím zůstat neutrální. Mimochodem, proč jste do ODS vstoupil až 7. listopadu 2013? Jen připomenu, že ještě v říjnu 2013 jste vedl jako nestraník jihomoravskou kandidátku ODS a byl jste pak následně zvolen poslancem.

Na vaši otázku jsem vám vlastně trochu odpověděl v předchozím dotazu. Do ODS jsem vstoupil proto, že jsem ji chtěl pomoci znovu postavit na nohy. Bylo to v listopadu 2013, v okamžiku, kdy se strana ocitla na dně, na hranici volitelnosti a s vyhlídkami na bankrot. Nejen politický. Dlouhá léta jsem se zabýval výzkumem politiky, podrobně jsem ji sledoval a analyzoval. Psal jsem i o tom, že demokracie potřebuje aktivní demokraty, že pokud jsou lidé nespokojeni s politikou, mají sami něco udělat. Mají se starat o to, na čem jim záleží. Nesmějí čekat, že za ně rozhodnou druzí. Svoboda a demokracie vyžadují péči a odpovědnost. A politické strany taky. Tak jsem do toho šel.

Byl jsem v životě v mnoha funkcích, zakládal a vedl několik různých institucí. Nikdy jsem neusiloval o funkci, kde bych jen tak pohodlně seděl. Když do něčeho jdu, dělám to s cílem, že mohu něco změnit. V případě ODS to byla výzva vrátit ji zpět mezi strany, které mají váhu, které se nemusejí stydět za rozpor mezi tím, co hlásají, a tím, co dělají. Výzva, aby tu opět byla silná pravicová strana, kterou mohou volit lidé ze střední třídy. Aby se neztratilo všechno to dobré, co ODS jako pokračovatelka Občanského fóra po dlouhá léta v české politice prosazovala a znamenala. Od počátku jsem věděl, že to nebude lehké, že alespoň zpočátku budu něco jako krizový manažer. Jsem rád, že jsem to udělal, že se to podařilo a jsem vděčný za to, že mohu s ODS hrdě slavit 30. výročí.

Ovšem s ODS jsem byl spojen dlouhodobě, i jako nestraník. Nejen jako ministr školství. Ideově jsem s ní spolupracoval nepřetržitě od začátku, stál jsem při ní veřejně během různých krizí v devadesátých letech i později. Vždy jsem měl mezi členy ODS blízké přátele. Občanská demokratická strana od svého počátku vždy nejvíce odpovídala mé představě o tom, jak se má dělat politika. Na tom se dodnes nic nezměnilo.

Ještě bych si dovolil vrátit se k Václavu Klausovi, který se ve zmíněném interview pozastavil u bývalé předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové, o níž prohlásil: „Co se týče Mirky Němcové, tak strašně se děsím jejích názorů a jsem jimi šokován, že ji ani nechci nijak komentovat.“ Nezaráží vás taková rétorika od otce ODS?

Jak jsem už řekl, v posledních letech výroky Václava Klause moc nesleduji, takže neznám ani tento. Pokud to opravdu řekl a pokud se skutečně děsí toho, že někdo vystupuje proti rehabilitaci komunismu, pokud je „šokován“, že se někomu nelíbí poklonkování východním totalitám, pak to naopak nechci a ani nemohu nijak komentovat já. Paní senátorky Němcové si za její konzistentní a pevné názory vážím a nejsem sám.

Pojďme opět hodnotit historii. ODS byla vládní stranou v letech 1992–1996, 1996–1997, potřetí od podzimu 2006 do jara 2009 a opět od července 2010 do července 2013 jako nejsilnější koaliční partner v kabinetu Petra Nečase. Za třicet roků jste vládli necelých jedenáct let. Není to málo?

Takový dotaz mě vždycky pobaví. Na jednu stranu v médiích slýchám, jak můžeme za všechno, co se v naší zemi od listopadu nepovedlo, na druhou stranu nám vyčítají, že jsme vládli málo. Zkuste prosím být jako novináři spravedliví a podívat se na to v kontextu. Je to jako se vším v životě, máloco je černobílé. Spousta věcí se ODS povedla, bez ní by Česká republika vypadala úplně jinak, některé zkrátka méně. A samozřejmě tu byly problémy.

Někdy jsme nedokázali dobře vysvětlovat svou politiku, nehájili důsledně zájmy svých voličů, občas dopustili, aby politiku ovládly něčí osobní zájmy. Žádná jiná strana ale za své chyby nezaplatila tolik. ODS svá selhání otevřeně pojmenovala a vydala se na cestu obnovy. Změnili jsme způsob fungování celé strany a troufám si říct, že nám zmíněná rétorika prospěla. Hodně jsme se naučili a jsme dnes efektivnější, otevřenější a bližší občanům.

Vždy ale záleží na tom, z jakého úhlu se na věc díváte. Mám bohužel pocit, že z historie ODS se v médiích často probírá jen to špatné a na vše dobré se zapomíná či se to v lepším případě bere jako samozřejmost. Ale v politice nic není samozřejmost, vše musel někdo tvrdě vybojovat a prosadit.

V čele ODS postupně stanuli Václav Klaus, Mirek Topolánek, Petr Nečas, po jehož rezignaci byl řízením strany pověřen Martin Kuba a od 18. ledna 2014 jste předsedou vy. Který z vašich předchůdců vás nejvíce zaujal, byl vám nejbližším a pod jakým stranickým šéfem se občanským demokratům dařilo nejvíce?

Já bych se zde do tak osobního hodnocení nepouštěl, nechci své předchůdce v čase našeho výročí hodnotit, nebo dokonce nějak známkovat. Komentování jednotlivých předsedů nechám kolegům politologům a historikům. Osobně znám všechny, nejen z doby, kdy jsem se stal jejich nástupcem, ale znal jsem se s nimi díky své akademické činnosti a politickým postojům už tehdy, kdy ODS vedli. Každý z nich byl výraznou osobnost, ale byli a jsou velmi odlišní nejen politicky, ale i lidsky. Každý z předsedů se ve své době potýkal se zcela jinou situací i problémy a reagoval na jiné výzvy a odlišnou společenskou poptávku. Všech bývalých předsedů si nicméně po letech strávených ve vrcholné politice vážím za to dobré, co pro republiku i ODS udělali.

Stranu postihlo několik skandálů. Jedním z nich byl v roce 1997 takzvaný Sarajevský atentát. V době, kdy byl tehdejší premiér Václav Klaus na zasedání Středoevropské iniciativy ve válkou zničeném bosenském Sarajevu, vyzvali jej 28. listopadu vlivní členové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip k rezignaci na post šéfa strany. Důvodem byly nejasné finanční machinace kolem strany, které vyústily v pád vlády. Nepříjemnosti začaly již v roce 1996, kdy z výroční zprávy za rok 1995 vyplynulo, že největšími sponzory ODS byli Radžív Sinha z Mauricia a Maďar Lájos Bács, kteří údajně darovali každý 3,75 milionu korun. Ukázalo se však, že jména jsou smyšlená a v listopadu 1997 se objevila informace, že skutečným dárcem je podnikatel Milan Šrejber, který se podílel na privatizaci Třineckých železáren. Jak moc zmíněná kauza z dlouhodobého hlediska demokraty poškodila a vyčítáte s odstupem času pánům Rumlovi a Pilipovi jejich jednání?

Devadesátá léta nebyla bez chyb. Jednou z nich bylo, že politici do jisté míry podcenili otázku rozumného financování politických stran. Trochu se zapomíná, že finanční kauzy postihly všechny tehdejší parlamentní strany, ale u ODS se to potkalo s vládní odpovědností, kterou tehdy jako největší politická strana měla. Jan Ruml a Ivan Pilip na konci roku 1997 unáhleně podlehli „vlivu okamžiku“ a přišli s výzvou, která měla zachránit tehdejší koaliční vládu před rozpadem, což se jim stejně nepovedlo. V dané atmosféře ale jejich výzva vyzněla jako zákeřný útok na Václava Klause. Způsobilo to odštěpení jednoho křídla, což pochopitelně naši stranu i českou pravici na delší dobu poškodilo.

Je to už skoro čtvrt století a je to spíš záležitost pro historiky než něco, co bychom měli ještě dnes aktivně řešit. Problém byl i v tom, že Václav Klaus si neuměl s nastalou situací dobře poradit, a to jak politicky, manažersky ani lidsky. Chápu, že nemohl mít oči všude, ale když už se něco takového objeví, musí předseda nekompromisně zakročit. Kvůli jeho stylu vedení strana nedokázala problém vyřešit v klidu, nedokázala zavést opatření, případně potrestat a vyměnit lidi odpovědné za finance. Kauza kvůli tomu eskalovala a v důsledku významně poškodila značku ODS. Nakonec do vlády se ODS vrátila až skoro po deseti letech, a to v roce 2006.

Po předčasných červnových volbách v roce 1998 byla uzavřena kontroverzní opoziční smlouva či toleranční patent mezi ČSSD a ODS. Jaký máte názor na pakt, který byl uzavřen 9. července 1998 a českou politiku dost ovlivnil?

O opoziční smlouvě jsem napsal celou řadu článků a studií, v nichž je možné můj postoj dohledat. Na takové téma zde nemám dost prostoru, takže jen stručně: Opoziční smlouva se stále dost přeceňuje. Pro část veřejnosti zůstává symbolem nějakého politikaření, ale ze začátku měla svůj dobrý důvod a legitimitu, protože se jednalo o nouzové řešení patové situace. Už během jejího trvání jsem ale opakovaně volal po tom, aby smlouva netrvala celé volební období a aby ji ODS včas vypověděla, nejpozději po prosazení změn ve volebním zákoně, což byl přece její hlavní smysl. Václav Klaus ale jakékoli diskuse tohoto typu nepřipouštěl a nepochopitelně se smlouvy držel.

Zmíněný krok výrazně otřásl důvěrou lidí, ale nebyl to ten hlavní milník, který ji téměř zničil. Vždyť velké strany v období po opoziční smlouvě dosahovaly dnes nepředstavitelných výsledků. Problémy přišly až o několik let později a jejich hlavním těžištěm byla kapitulace politiky před prosazováním dvojitého tlaku soukromého byznysu a byrokracie. To, co způsobilo naši krizi, tedy nakonec bylo oslabování politiky, nikoli její posilování, kterého se tolik obávali kritici opoziční smlouvy.

Další ranou ve vaší historii je datum 24. března 2009. Tehdy předseda ČSSD Jiří Paroubek uprostřed předsednictví České republiky v Evropské unii vyvolal se svými poslanci a zákonodárci KSČM i rebely z ODS Vlastimilem Tlustým, Janem Shwippelem a bývalými poslankyněmi Strany zelených Věrou Jakubkovou a Olgou Zubovou nedůvěru druhému kabinetu Mirka Topolánka a vláda tak padla. Topolánek v prosinci roku 2018 pro Hospodářské noviny uvedl: „Vládu mi položila koalice. Dnes jsem přesvědčený o tom, že jsem jim měl všechno slíbit a pak je normálně podrazit. Nebyl jsem ale tak politicky zralý.“ Souhlasíte s Topolánkovým názorem a co říkáte počinu Jiřího Paroubka, který během předsednictví zapříčinil pád vlády? Jednalo se tehdy o podraz?

Jiří Paroubek tehdy každopádně prokázal opravdu špatný politický instinkt a dva naši poslanci mu v tom bohužel slepě pomohli. Jednalo se o sérii politických chyb.

Největším skandálem pro ODS během jejich třiceti let byla nesporně razie na Úřadu vlády České republiky z 13. června 2013, kterou provedl už neexistující Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Zásah, který je známý spíše jako kauza Jana Nagyová, vedl k rezignaci kabinetu Petra Nečase, který odstoupil i z vedení ODS. Případ, který odstartoval podezřením z korupce vlivných politiků a údajného zneužití pravomoci veřejné osoby, se mimo jiné kromě premiéra Petra Nečase týkal tehdejší vrchní ředitelky Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky Petra Nečase Jany Nagyové, dnes Nečasové, i tří bývalých poslanců ODS Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře. Vedoucí ÚOOZ Robert Šlachta i šéf olomouckého vrchního státního zastupitelství Ivo Ištván na památné tiskové konferenci hovořili o tunách zlata i milionech v hotovosti, což se nikdy neprokázalo. Kauza pozvolna vyznívá do ztracena, kdy nikdo nebyl odsouzen k nepodmíněnému trestu. Už se ODS za téměř osm let od razie vzpamatovala, anebo je u části veřejnosti kvůli skandálu stále nevolitelná?

Vámi vzpomenutá kauza byla rozhodně největší politickou krizí od Listopadu 1989. Otřásla celým politickým a stranickým systémem, vynesla k moci Andreje Babiše, posílila Miloše Zemana. Uběhlo tolik let a vlastně pořád nevíme, o co přesně šlo. To, že policie zasahuje na Úřadu vlády a ve Vojenském zpravodajství, je naprosto výjimečná situace. Neznám žádný podobný případ ze srovnatelné země a je dobré si připomenout, že žádné z těch závažných obvinění se nepotvrdilo. Myslím, že je více než jasné, že pokud by byť jen k malému procentu z toho, z čeho byli Petr Nečas a Jana Nagyová obviněni, skutečně docházelo, pak bychom to již dávno věděli, současná garnitura by si následná zjištění jistě nenechala pro sebe. Výsledný obrázek ať si tedy udělá každý sám.

Pochopitelně ODS ať už svými chybami, nebo kvůli této obskurní kauze prošla velkou krizí, ztrátou důvěry i voličů, poškozením značky, vnitřními spory, znejistěním ohledně vlastních hodnot. Rozdíl mezi ODS a některými jinými stranami je však veliký, ODS se z toho poučila a očistila. Nikdo z čelních představitelů ODS si do diáře nepíše „skutečný vlastník – já.“ (Narážka na poznámky v diáři I. místopředsedy hnutí ANO Jaroslava Faltýnka, jehož zápisky zřejmě svědčí i propojování politiky s byznysem- pozn. red.). Takže na Vaši otázku odpovídám ano, krizi jsme přestáli a jsme teď lépe připraveni.

Petr Nečas loni v červnu pro server Česká justice.cz řekl, že zásah na Úřadě vlády byl puč a pokus svrhnout vládu. Souzníte s touto rétorikou a myslíte si, že za razií mohl stát Andrej Babiš, jehož do té doby neznámé hnutí ANO se po volbách dostalo do vrcholné politiky? Jen připomenu, že Nečas tvrdí, že poté, co Šlachtu odmítl jmenovat policejním prezidentem, tak na něm takzvaně začal dělat.

Určitě tam zůstává spousta nevysvětlených okolností. To, co Petr Nečas prokazatelně udělal, tedy, že jeho osobní vztah začal zasahovat do politiky, můžeme morálně zpochybňovat, ale zcela jistě jeho počínání není důvodem k ozbrojenému zásahu v samotném politickém centru demokratického státu. Nějakou akci kauza určitě vyžadovala, pokud měl státní zástupce podezření z manipulace Vojenským zpravodajstvím, ale rozhodně ne těmito prostředky a v tomto rozsahu. Měla to být záležitost vojenské policie, inspekce a tak dále. Otevřený zásah policie byl v mnoha ohledech nebezpečný. Tohle všechno samozřejmě vyvolává spekulace, že někdo měl zájem celou akci vyhrotit a zneužít z hlediska PR. Uznávám, že to do sebe zapadá, ale já o tom nevím nic víc než vy, na to se musíte ptát někde jinde.

Vyčítáte doposud prezidentu Miloši Zemanovi, že po demisi Nečasova kabinetu jmenoval úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, které 7. srpna 2013 Poslanecká sněmovna nevyjádřila důvěru, a přesto ji hlava státu jmenovala vedením země do předčasných voleb? Neměl Zeman tehdy pověřit sestavováním kabinetu opět ODS?

Vyčítat mu jeho postoj mohu, ale změnit se to už nedá. V těch několika překotných dnech, kdy se tehdy řešilo, zda existuje reálná většina, a tedy možnost pokračovat ve vládnutí, či zda budou předčasné volby, předložila Miroslava Němcová Miloši Zemanovi těsnou většinu 101 hlasů. Byla to jeho podmínka, ale přestože byla splněna, prezident už měl sestavenu svou vládu a slovo opět nedodržel.

Miloš Zeman je jeden z těch politiků, kterému je respekt k pravidlům naprosto cizí. Se sestavením Rusnokovy vlády jsem bytostně nesouhlasil, protože šlo o nebezpečné oslabování parlamentní demokracie, o které ostatně Miloš Zeman usiluje dlouhodobě a kvůli slabosti dnešní vlády mu vše prochází. Andrej Babiš se zoufale snaží zůstat ve vládě, aby se vyhnul stíhání, a tak pro Miloše Zemana udělá všechno. Je to nejen ostuda, ale hlavně se jedná o velké riziko pro demokracii.

Vy jste do razie působil jako ministr školství v Nečasově vládě. Proč jste poté na stejný post odmítl Rusnokovu nabídku? Kdybyste ji přijal, měl byste pocit, že byste ODS, byť jste v té době ještě nebyl jejím členem, zradil?

Nabídky pokračovat dál jako ministr v Rusnokově vládě jsem si svým způsobem vážil. Pokračovat na práci na ministerstvu a dokončit důležité změny ve vzdělávací politice, které jsem začal, bylo samozřejmě lákavé. Ale jak už jsem naznačil v předchozí odpovědi, kdybych byl nabídku přijal, popřel bych vše, o co jsem kdy v politice usiloval, tedy o zachování parlamentní demokracie a tradičních politických stran. V tomto případě tedy částečně šlo o ODS, ale tím hlavním důvodem bylo, že Rusnokova, nebo spíš Zemanova vláda vůbec neměla vzniknout.

Za zásah na vládě ODS tvrdě zaplatila, v předčasných volbách v roce 2013 dostala pouze 7,72 procent, což je nejmenší její historická podpora. Je právě razie na úřadě právě tím, co byste nejraději z historie ODS vymazal, anebo Vás trápí například takzvaní kmotři, které prezentoval Roman Janoušek či Tomáš Hrdlička?

Jména, která jste vzpomněl, značku ODS v očích občanů nepochybně poškodila a následky si neseme dodnes. Jsme velká strana, nejde úplně zamezit tomu, že někteří lidé prostě normálně chybují, nebo se nepokrytě snaží o vlastní prospěch. Důležité ale je, jestli se jako strana z chyb poučíte a uděláte, co je ve vašich silách, aby k nim nedocházelo. Éra takzvaných „kmotrů“ je už každopádně naštěstí pryč. V dnešní ODS budete mít velký problém nějakého z nich najít, také proto, že krize strany je přinutila „hledat štěstí“ jinde. Když se rozhlédnete a budete i jiné zkoumat tak pečlivě jako ODS, určitě snadno poznáte, kde jsou dnes.

Hlavní důvod, proč ODS tolik oslabila, je ale jinde. Volební propad byl projevem dlouhodobé eroze důvěry v její politiku. Proto kladu takový důraz na to, abychom v politice drželi slovo a aby lidé věděli, že se na nás mohou dlouhodobě spolehnout. V podstatě celý svůj profesní život varuji před tím, aby politika nezeslábla natolik, že ji začne ovládat buď byrokracie, nebo na druhé straně něčí obchodní zájmy. A někdy kolem roku 2006 a hodně viditelně od roku 2008 se tak bohužel stalo. Českou politiku téměř zcela ovládly osobní zájmy a s nimi ruku v ruce stále silnější byrokracie, kdy není jasné, kdo za co nese konkrétní odpovědnost, kdy se mnohé ztrácí v nepřehledných sítích úřednické mašinérie. Lidé přestali věřit, že ODS dělá politiku pro ně, že mohou věřit jejím slibům. To jsou podstatné chyby, která stojí za naši politickou krizi.

Naopak v roce 2006 získala 35,8 procenta a například o deset let dříve se v Senátu pyšnila 32 mandáty. Myslíte si, že pod vaším vedením dokážete stranu k těmto číslům přiblížit?

Podívejte se na vývoj stranického systému. Éru velkých stran vystřídalo období rozpadu a fragmentace. Ale strany se dnes spojují do bloků a ten náš fakticky představuje jedinou smysluplnou volbu pro středopravého voliče, který klade důraz na odpovědnou prozápadní politiku. Takže ano, návrat k velkým číslům je nepochybně možný.

Jakou stopu byste chtěl v ODS po sobě zanechat?

Nějaká stopa je snad už vidět, na celkovou bilanci je, doufám, ještě čas. Dnešní ODS je opět moderní pravicovou stranou. Reaguje na současné výzvy a nabízí realistický prozápadní program efektivního státu, který myslí na budoucnost. Pomohl jsem ODS přežít to, co strany obvykle zabíjí. Odvrátili jsme fatální nedůvěru i totální ekonomický bankrot. Strana, kterou každý odepisoval, je dnes silnou opozicí. Pod mým vedením se vrátila do vedení krajů, do čela Senátu, a naše koalice je jednou ze tří sil, které mají největší šanci v blížících se volbách.

Ale lhal bych, kdybych řekl, že mně, vše, co jsem vyjmenoval, stačí. Často se mi v životě dařilo vyhrávat a chci, aby se mně to podařilo i tentokrát. Musíme spolu ukončit tuhle Babišovu a Zemanovu frašku a vrátit do Česka normální politiku. Proto chci, aby se ODS vrátila na samotný vrchol, do Strakovy akademie. Věřím, že tam patříme, že na to opět máme a že o tom přesvědčíme dost voličů.

Mnozí bývalí vysoce postavení členové vám vyčítají, že nemáte charisma, kromě Václava Klause tvrdí i bývalý primátor hlavního města Prahy Pavel Bém, že ODS s vámi nemá šanci uspět, jiní zase zpochybňují váš krok, že strana jde do aliance SPOLU s TOP 09 a lidovci. Nejste už na podobné poznámky alergický a věříte, že se skutečně po sněmovních podzimních volbách stanete premiérem?

Jsem, jaký jsem. Veškerých pracovních i jiných úspěchů jsem dosáhl ne díky tomu, jak jsem na někoho působil, ale co jsem uměl a jaký jsem skutečně byl. V politice se nějaké charisma jistě hodí, je to dobrý sluha, ale špatný pán. Pokud spoléháte jen na svoji schopnost sebeprezentace, aniž by za vámi byla skutečná poctivá práce, pak je to zoufale málo a je jen otázkou času, než to přestane fungovat. Když jsme teď v Evropě suverénně nejhorší ve zvládání koronavirové epidemie, dobře se ukazuje, že král je vlastně nahý.

Ano, někteří lidé mají tendenci zaměňovat skutečné schopnosti s tím, jak dokážete hrát divadlo. Nedomnívám se, že je potřeba neustále střílet bonmoty a na někoho útočit. Tohle prostě není můj styl. Nemyslím si, že slušnost, kompetence, odpovědná politika je něco, co se překonalo a že to už do dnešní doby nepatří. Právě naopak. Šašků už je v politice dost.

Kde byste za třicet let rád stranu viděl anebo kde by mohla být?

Za třicet let mně bude skoro devadesát. Těším se, že si otevřu Wikipedii a dočtu se v ní, jak ODS kolem roku 2021 už podruhé pomohla obnovit normální demokratickou politiku v Česku. A že dlouho a dobře spravovala svobodnou, demokratickou a prosperující zemi.

(Autor: Petr Třešňák)