Řekněme ne loutkové vládě principála Babiše
(FORUM 24) Těsně před dalším hlasováním o prodloužení nouzového stavu v Poslanecké sněmovně považuji za nezbytné zdůraznit, v jaké absurdní situaci se v České republice nacházíme. Bohužel jsme v mnoha klíčových parametrech kvůli neschopné vládě loutek řízené egomaniakem Andrejem Babišem na chvostu boje proti čínské koronavirové pandemii. A namísto zásadního řešení, diskutujeme o tom, zda a jak principálu Babišovi pomoci.
Po roce „krizového“ řízení státu jsme snad už přece všichni museli poznat, že Andrej Babiš je naprosto neschopný starat se o státní zájmy, o občany, že zvládne pokrýt tak pouze své agrofertí zájmy. Tady už mimochodem ani moc nejde o jeho střet zájmů. Situace je mnohem vážnější: Snad už všichni jsme museli pochopit, že s ním v čele vlády žádný fatální problém řešit nelze. S ním nelze zastavit šíření čínského viru a jeho mutací, za využití ústavněprávně konformních a jasných pravidel, získat nezbytnou důvěru veřejnosti, organizovat pomoc potřebným a postiženým, či zabránit dalším úmrtím.
Řekněme to naprosto otevřeně: Andrej Babiš je žába na prameni. On svým chaotickým přístupem k čemukoliv je hlavním důvodem, proč jsme na posledním místě, a to nikoliv pouze v evropském měřítku. Přiznejme si, že on je tou brzdou, která nám znemožňuje vymanit se z krize.
Zejména některé kolegy z opozice bych rád požádal: odmítněme Babišovy pravidla hry. Opozice není součást koalice. Úloha a odpovědnost opozice je jiná, naším hlavním úkolem je se připravovat na to, jak po volbách kvalifikovaně a důvěryhodně převezmeme odpovědnost a vyřešíme krizi, prohloubenou Babišovým stylem vládnutí a jeho věrnými.
Andreji Babišovi se za podpory prezidenta Miloše Zemana podařilo natolik destruovat český politický systém, vytvořit homogenní, silná vlivová uskupení, která nemají žádnou politickou ambici než přežít, a plnit jakoukoliv vůli vůdce.
To vůdci umožňuje bez problému v případě potřeby tahat z klobouku ministry, tzv. odborníky (jinými slovy osoby politicky nepolíbené), a s nimi hrát své hry. Nenést žádnou odpovědnost, když se prokáže jejich neschopnost, v případě potřeby na ně všechno svést, zmuchlat je a zahodit. (To bude mimochodem i osud nové hlavní hygieničky. Ona že má být tím „komunikátorem“, který pro Babiše získá zpět důvěru veřejnosti? Omlouvám se, ale už od pohledu těžko. Bude to loutka řízená vůdcem po několik týdnů, maximálně měsíců.)
Toto není demokratická, transparentní politika, to je autoritativní manipulace, možno říci dokonce protototalitní. A této destrukci parlamentní demokracie, jejíž parametry ovšem stanovil – a do značné míry nadále určuje – Miloš Zeman, asistuje fíkový list sociální demokracie pod vedením Jana Hamáčka, starající se primárně o kšefty s Čínou a Ruskem, mediálně se navíc v Babišově tisku ztrapňující nechutným požadavkem, jak „porazit pravicový virus“ (MFD, 23. 3. 2021). Absurdnější divadlo již zdánlivě být nemůže.
Ale může. Babiš a jeho propagandistická mašinérie totiž považují za normální, když už se rozpadne jeho koalice s Komunistickou stranou Čech a Moravy (a nakonec i s SPD), automaticky požadovat, aby jejich podporu nahradila opozice. Je to normální? A navíc za situace, kdy jsme pomalu nejhorší na světě? No není. Žádná zodpovědná opozice po více než roce vládních neúspěchů, obstrukcí a odmítání věcných návrhů, neplnění vlastních slibů, mocenské arogance, lhaní a zneužívání propagandy, rozkladu některých státních orgánů v přímém přenosu, zneužívání bezpečnostních sborů, a hluboké nedůvěry veřejnosti, nemůže podpořit vládu, která má neschopnost řídit opatření proti krizi zakódovánu hluboko v sobě. My bychom logicky měli řešit otázku setrvání zkompromitované a neúspěšné vlády principála Babiše u moci.
Klíčovou otázkou přece je: Má či nemá Andrej Babiš většinu ve Sněmovně? Proč si nepožádá o důvěru? Proč raději stále dokola žádá o prodloužení nouzového stavu? Jak dlouho může vládnout nejenom bez důvěry občanů, ale také Poslanecké sněmovny?
Velmi mě iritují moudra – mimochodem zveřejněná opět v jednom z Babišových listů, v tomto případě onoho Pavla Řeháka, jenž jednou přišel a podruhé měl přijít a nedorazil, který jakoby spadl z měsíce, když tvrdí: „Už jaro (2020) byla obrovská příležitost se semknout a vyjít z té krize jako hrdý a ‚nabušený‘ národ, jenž ví moc dobře, jak první vlnu zvládl, a je připraven na druhou. To se bohužel nestalo. Covid se stal předmětem politických půtek, pořádaly se závody v rozvolňování. (…) Ideální by bylo, kdyby se z řešení covidu stal národní, nadstranický problém řešený společně. Bavíme se přece o záchraně ekonomiky a bezpočtu lidských životů. (…) Chtělo říct, že jsme v hodně vážné situaci a politika musí na rok stranou. (…) O prodloužení nouzového stavu se licitovalo pokaždé, což bohužel jen přilévalo olej do ohně politického pletichaření.“ (Lidové noviny, 1. 3. 2021).
Národ semknutý kolem koho? Babiše, Hamáčka, jejich potácející se vlády? Snad jsme všichni nezapomněli na první fázi krize, na nekonečné tiskové vládní konference, které byly vším, jenom ne nepolitickým řešením krize, ba naopak popřením krizové komunikace, dokonce odmítnutím krizového systému ministerstva vnitra. A v neposlední řadě arogantním odmítnutím podané ruky opozice, která nabízela spolupráci při nadstranickém všenárodním řešení situace. Odsunout politiku „na rok stranou“? Právě rok před klíčovými volbami o charakteru země? To může požadovat pouze nějaký Babišův bezmozek. Co by zbylo z republiky například bez parlamentu? Velký hřbitov kolem ruských jaderných bloků posetý čínskými rouškami…
Pamatujeme si dobře, jak se Babiš, který poslední dobou raději jezdí do zahraničí, než aby řešil domácí problémy (a slibuje přitom marketingové hory doly, aniž by cokoliv přivezl), pasoval na zachránce a spasitele, jak se přitom vyjadřoval k situaci v Itálii, Německu a jinde. „Best in kóvid!“ Ideální vůdce, jen se semknout…
Jako opozice jsme již před prázdninami požadovali vyhodnocení první fáze koronakrize, a jak to dopadlo? Chaotik a mikromanager Babiš tento logický požadavek nerealizoval. Ani mlčení poloviny médií nevymaže z mysli to, co všechno nasliboval, jak převzal „veškerou politickou odpovědnost“, nechal vládu chrlit jedno opatření za druhým, které pak měnil v řádu hodin, v lepším případě dnů. Dovedu si v této souvislosti představit, co se na něj všechno vyvalí z útrob vlády a ministerstev, až bude odstaven od vlády…
Lze za této situace k řešení krize přistupovat nadstranicky? Obávám se, že nikoliv.
Andreji Babišovi nejde o řešení krize, nejde mu životní podmínky občanů během krize, nejde mu o podporu podnikatelů a živnostníků, nejde mu o českou ekonomiku, nejde mu o počet mrtvých. Jde mu pouze o moc, aby se co nejdéle udržel u vlády, co nejdéle sosal z českého i evropského rozpočtu, co nejdéle zdržoval vyšetřování svých kauz. Slovy klasika: Díky za každé dobré ráno!
Za sebe říkám, tak do toho jít nemohu. Nestanu se spolupachatelem destrukce naší mladé demokracie, parlamentního a pluralitního systému vlády, ale hlavně nemohu převzít zodpovědnost za všechny ty kroky Babišovy vlády, které ohrožují lidské životy a zdraví naší společnosti.
V samotné závěru optimisticky dodávám: Ale po volbách, to bude jiná situace!
poslanec PČR
zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek