Novinky Mediální výstupy

Všude se mluví o uzávěrkách nebo dokonce o vypnutí celé ekonomiky. Jde to ale i jinak. Příklad Taiwanu nebo Jižní Koreji ukázal, že epidemie koronaviru se dá zvládnout za běžného stavu. Podobný plán měla již od jara ODS, avšak vláda nebyla schopna zajistit nutné předpoklady k zastavení pandemie v nízkých číslech.

Koronavirová krize představuje zvrat, jaký nemá v našich dosavadních životech obdoby. Je to už rok, co se ocitáme ve vakuu mezi zavřenou a otevřenou ekonomikou - posledních pár měsíců zavřenou. Smutné je na tom ale to, že lockdown má být poslední možností před totální zkázou. Uzávěrky restaurací, obchodů s oblečením, skiareálů a dalších se přikazují jako součást zoufalých opatření. Ty by přitom nebyly nezbytně nutné, pokud by se ČR včas inspirovala zeměmi jako Jižní Korea nebo Taiwan, které zvládly nápor epidemie bez větších otřesů. ODS jako jedna z prvních stran varovala vládu a prosazovala mj. dostatečné trasování a testování. Bohužel nebyla vyslyšena, přičemž následky vidíme nyní všichni.

Občanští demokraté si uvědomovali rozsah možné zkázy již loni v lednu, kdy náš lékař a poslanec Bohuslav Svoboda apeloval na připravenost státu v době krize. „Jaké lůžkové kapacity má ČR připravena pro případ většího počtu pacientů? Máme nachystaný dostatečný počet zdravotních pomůcek, ochranné oděvy, dezinfekce či masky? Máme dostatek personálu? A jaký bude postup v případě rozšíření do ČR? Jak jsme připraveni na to, že ten virus mutuje?“ ptal se tehdy Svoboda ministra zdravotnictví.

Vojtěch ho bohužel odbyl. Avšak za další měsíc se vláda ocitla nepřipravená v největší epidemiologické krizi za posledních sto let. Nutno říci, že díky včasnému lockdownu i kreativitě celého národa (šití roušek) se zabránilo nejhoršímu. Vláda získala půl roku na to, aby se připravila na druhou vlnu. Věděla jak. Kromě bezpočtu odborníků to byla zase opozice, která již 4. 6. vyzvala vládu, aby zajistila testování a aby dopracovala trasování i chytrou karanténu.

ODS to vnímala jako základní pilíř zvládnutí budoucí krize. Již na jaře se totiž ukázalo, že země jako Taiwan nebo Jižní Korea nemusely podstoupit – navzdory jejich blízkosti epicentru čínského viru - žádné lockdowny. Taiwan dokázal během velmi krátké doby vytrasovat všechny potenciální přenašeče, zavedl hromadné testování obyvatel, kdy si každý mohl v blízkosti svého domova zkontrolovat, zda není nakažen, a nařídil povinné nošení roušek. Tento systém byl připraven již z doby onemocnění SARS a díky včasné reakci mohli místní žít de facto normální život.

Za normální život bojovali od jara i Občanští demokraté. Ve svém plánu řešení krize apelovali na znásobení kapacity hygieny, aby mohlo fungovat trasování jako základní předpoklad udržení počtu nakažených ve zvládnutelných mezích.

Také si uvědomovali, že je nutné zajistit hromadné testování. Vzhledem k nedostatku odběrových míst navrhli testy v lékárnách, které jsou na každém rohu. Ptali se, kde je chytrá karanténa.

Mysleli na budoucnost našich dětí, a proto prosazovali, aby se učitelům ve školách poslaly respirátory – jedině tak mohly být školy co nejdéle otevřené.

A co udělala vláda? Na podzim selhala na celé čáře, ačkoliv ji mnozí varovali již od první vlny. Testování bylo hrubě nedostatečné, z 31 evropských zemí bylo ČR na 100 000 obyvatel osmé od konce. Trasování nefungovalo, hygienické stanice již koncem září hlásily, že nestíhají vyhledávat kontakty nakažených. A proč? Třeba proto, že vláda spustila mobilní aplikaci e-rouška až v polovině září a až 13. října začalo ministerstvo zdravotnictví rozesílat občanům sms s prosbou, aby si aplikaci nainstalovali.

A taky proto, že až v říjnu se začal řešit nákup nové IT techniky pro hygienické stanice, protože se zjistilo, že stávající technika není schopna efektivně trasovat. To nelze označit jinak, než jako mimořádnou neschopnost. Kvůli této laxnosti jsme museli zavřít celou zemi.

Další naděje, jak se dostat pryč z lockdownu se objevila koncem roku. Náš jihočeský hejtman Martin Kuba vybudoval v předstihu vakcinační centra v Českých Budějovicích a v dalších krajských městech. Nastavil vlastní strategii očkování rizikových skupin po tom, co vláda nic pořádného neudělala. Proto nyní může Jihočeský kraj očkovat jako v Izraeli, když dostane vakcínu. Problém je ale v tom, že skoro žádné dávky nepřichází.

Vláda se potápí do čím dál většího chaosu a celý stát dostala na pokraj katastrofy, kdy máme před sebou dvě možnosti – zhroucení zdravotnického systému nebo totální lockdown.

O to víc je smutné, že ve Strakově akademii nesedí skuteční odborníci. Kdyby namísto Babiše rozhodoval Petr Fiala, kdyby namísto Vojtěcha (Prymuly či Blatného) rozhodoval Bohuslav Svoboda a kdyby místo Jana Hamáčka řídil krizový štáb některý z našich úspěšných hejtmanů, mohli jsme zachránit většinu z 20 000 obětí čínského viru, kteří zemřeli zbytečně. A možná bychom dokázali zajistit lidem trochu normálnější život, než jaký prožívají nyní.

Milan Klempíř

člen MS ODS Jinonice