Novinky Mediální výstupy

 

Vážený pane komisaři, vážení účastníci, dámy a pánové,

 

dovolte mi Vás přivítat na konferenci k Jednotnému evropskému energetickému trhu. Už její podtitul „blízká vize nebo vzdálená budoucnost?“ naznačuje, že nás dnes nečeká jen a jen příjemné poplácávání se po zádech a konstatování všeobecného uspokojení nad dosažnými úspěchy. Mnohem více bychom se měli zaměřit na otevřené otázky a výzvy, jimž evropská energetika musí v současném kontextu finanční a hospodářské krize čelit.

 

Rok 2011 je plný témat a událostí, které mají přelomový vliv, jak na českou, tak i na evropskou scénu. Tento stav předznamenala již únorová Evropská rada, jejíž významná část byla zaměřena právě na energetiku. Výsledkem jejího jednání jsou závěry, které poskytují jasný politický stimul k další práci při naplňování energetické politiky Unie a které podtrhují zcela zásadní význam integrovaného a dobře fungujícího vnitřního trhu pro její uskutečnění. Efektivní vnitřní trh je současně výchozím předpokladem pro zajištění energetické bezpečnosti Evropy.

 

Skutečně integrovaný a propojený trh je výslednicí jednak správného zavedení všech stávajících předpisů do praxe, jednak dostatečné a moderní infrastruktury. Proces jeho vytváření má dodnes řadu rezerv. A není divu, Evropská unie si v oblasti energetiky vytýčila řadu cílů, které naráží na hranice možného.

 

Předsevzali jsme si, že do roku 2014 má být vnitřní trh s energií dobudován. Do roku 2015 chceme propojit doposud izolované energetické ostrovy. Abychom cílů dosáhli, potřebujeme investice do infrastruktury. Jejich výši Komise vyčíslila na 200 mld. EUR.

 

Že jde o velmi citlivou otázku, není potřeba s přihlédnutím k dnešní hospodářské situaci a podmínkám, které výstavbu znesnadňují, nikterak rozsáhle vysvětlovat. Je nutné hledat upřímné odpovědi na otázky, kolik jsme dnes reálně schopni investovat a jakou důležitost mají vybrané projekty pro Unii jako celek. Nutné je zamyslet se také nad otázkou, zda je evropský energetický sektor atraktivní pro investice mezinárodního kapitálu.

 

Jak jsem naznačil, zajištění financování představuje pouze polovinu úspěchu. Aby došlo k výstavbě projektů klíčových pro zajištění energetické bezpečnosti a fungování vnitřního trhu, je zapotřebí kvalitní legislativy a efektivního regulatorního rámce, v němž se investice odehrávají. Konkrétním příkladem, kde je nutné dále pokročit, je oblast povolovacích řízení. Ta trvají neúměrně dlouho, projekty prodražují či dokonce likvidují.

 

Jednoznačně proto podporuji iniciativy Komise, které navrhují zjednodušené schvalovací postupy pro projekty společného zájmu. Je otázkou, zda Komisí navrhovaný „Nástroj pro propojení Evropy“ by v sobě mohl zahrnout jak procesní efektivitu a transparentnost, tak zaměření na projekty zásadního významu pro celou EU.

 

Na hranici možného naráží za současné hospodářské situace také některé cíle stanovené v Klimaticko-energetickém balíčku. Jde o starou známou triádu, tzv. cíle 20-20-20, tedy o odpovídající snížení emisí skleníkových plynů, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu a zvýšení energetické účinnosti. I zde nás čekají další investice v oblasti infrastruktury a nových výrobních technologií: úpravy zařízení emitujících oxid uhličitý, řešení otázek spojených se skladováním energie apod.

 

Při tom všem nelze zapomínat na udržitelnost cen energie. Rapidní zdražení energií by mělo za současné situace drastické dopady na celou škálu odvětví evropského průmyslu.

 

Rád bych se dotkl specificky problematiky energetické účinnosti. Její zvyšování je zásadním prostředkem k dosažení ambiciózních cílů Unie. Jistě má také potenciál přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti našich ekonomik. Ovšem i zde je nutné hledat zdravou rovnováhu mezi ambicí a schopností ji naplnit.

 

Aktuálně projednávaný návrh směrnice zahrnuje možnost přijatá opatření v roce 2014 revidovat. V případě, že výsledky členských států nebudou vyhodnoceny jako dostatečné, může dojít k přehodnocení dosavadní politiky, tzn. ke stanovení závazných cílů.

 

Jakkoli tedy snaha o snižování energetické náročnosti jednoznačně zasluhuje podporu, nesmí vést k vytváření neúměrných nákladů spojených s splněním dílčích cílů. Stanovení příliš ambiciózních cílů bez realistického základu může vést ke zcela opačným důsledkům, než bylo zamýšleno, a v konečném důsledku ohrozit konkurenceschopnost českého a evropského hospodářství.

 

Rok 2011 do popředí veřejného zájmu posunul také další silné téma, kterým je jaderná energetika. Po havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima jsme byli svědky poněkud překotné politické diskuse o budoucnosti jádra. V jejím důsledku došlo k upuštění od jaderné energie z energetického mixu některých evropských zemí. Odstavenou kapacitu bude však přirozeně nutné nahradit, a to při současném pokrytí nárůstu spotřeby.

 

Je otázkou, v jakém rozsahu dojde k opětovnému rozvoji těžby uhlí, nakolik se zvýší cena emisních povolenek, vyloučit pravděpodobně nebude možné ani potíže se zásobováním elektrickou energií. Státy, které se rozhodly pro odklon od jádra, a my respektujeme jejich rozhodnutí, své strategie staví na dovozu energií. Hlavní a nezodpovězenou otázkou pro energetickou bezpečnost ale zůstává, odkud a za jakých podmínek budou dovozy možné.

 

Smyslem evropských strategií - ať je to Strategie 2020 nebo cestovní mapa do roku 2050 - je uvést priority v energetické oblasti do souladu s klimatickými a energetickými cíli EU. Snížení emisí se těžko obejde bez snížení spotřeby elektrické energie, což může mít vážné důsledky na příslušná výrobní odvětví.

 

V současné době panuje v evropském energetickém sektoru určitá nejistota ohledně dalšího vývoje. Pro energetické společnosti je velmi složité investovat do klasických zdrojů, ať už se jedná o zdroj jaderný, plynový, či uhelné. To vše v době, kdy se v členských zemích Unie přibližuje ke konci své životnosti mnoho až doposud páteřních zdrojů pro výrobu elektrické energie, což je i případ České republiky.

 

Právě proto, abychom byli i nadále schopni zajistit své potřeby elektrické energie a zároveň pokračovat v úsilí směřujícímu ke snižování emisí skleníkových plynů na ekonomicky udržitelném základě, rozhodli jsme se pro další rozvoj jaderné energetiky v České republice.

 

V této souvislosti se také vyslovujeme pro zachování otevřenosti evropského trhu i pro neevropské jaderné technologie. Není to kvůli tomu, že máme v tendru na dostavbu jaderné elektrárny Temelín dva neevropské uchazeče. Je to proto, že jsme přesvědčeni, že izolace Evropě škodí, obzvlášť v dnešní době hospodářských problémů.

 

Je zjevné, že hledání odpovědí na otázky budoucí podoby energetické politiky není snadné. Jsem rád, že dnes otevírám fórum, které má za cíl diskusi o budoucnosti energetiky posunout o krok dál. Nelze přešlapovat na místě – energetika a energetická politika je jedním z klíčových aspektů pro konkurenceschopnost celé evropské ekonomiky.

 

Proto jde i o prioritní téma mé vlády. Mou snahou je otvírat jej také na regionálních fórech, ať je to Visegrádská čtyřka nebo Skupina pro severojižní propojení. Naposledy jsme před dvěma týdny s kolegy z Polska a Maďarska diskutoval rozvoj vzájemného propojování energetických sítí ve středoevropském regionu a také problematiku národního energetického mixu, včetně nezastupitelnosti jádra.

 

Konkrétním příkladem „zhmotnění“ spolupráce v regionu je např. vybudování plynovodu STORK. V září jsme jej otevřeli společně s premiérem Tuskem. STORK jako historicky první plynovod propojuje plynárenskou soustavu České a Polské republiky a představuje první fungující část budoucího Severo-jižního plynového koridoru. Je tak významným příspěvkem k lepšímu fungování vnitřního trhu.

 

Věřím, že dnešní konference napomůže v hledání odpovědí na otázky, které právě s touto prioritou souvisejí. Přeji Vám podnětnou debatu a těším se, že její výsledky přispějí k nalezení řešení zcela konkrétních problémů, s nimiž se na tomto poli setkáváme.

 

Děkuji Vám za pozornost.