Novinky Mediální výstupy

(Plzeňský deník) Nová hejtmanka Plzeňského kraje Ilona Mauritzová poznala boj s koronavirem coby politička hned z několika pohledů – na jaře jako poslankyně a zastupitelka Plzně, na podzim jako hejtmanka. Deník s ní hovořil nejen o tom, jak situaci vnímala, ale i o tom, co je třeba v kraji vylepšit.

Jak podle vás fungovala spolupráce kraje a státu? Chodily instrukce z ministerstev tak, jak by měly, nebo je nutné něco změnit?

Krajský pohled mohu popsat na základě informací od odboru krizového řízení, který od jara funguje s extrémním nasazením. Řízení krizového štábu jsem převzala v listopadu. Myslím, že ale ve všech krajích bude názor podobný, a to ten, že spolupráce kraje a státu nefungovala vždy optimálně. Problémem bylo například to, že opatření od státu byla nejdříve zveřejňována v médiích a až se zpožděním byly informovány kraje a obce, na které se mezitím snesly dotazy k jejich realizaci, k níž chyběly i metodické pokyny.

Jak vidíte spolupráci mezi krajem a obcemi? Bylo podle vás vše v pořádku?

V tomto ohledu bylo potřeba po první vlně na jaře udělat určité změny, ale nyní spolupráce funguje, informace obcím jsou předávány takřka okamžitě po jejich obdržení a je jim poskytována i právní pomoc při výkladu opatření a například i pomoc při nedostatku ochranných prostředků apod.

Zafungovaly krizové plány kraje tak, jak měly? Nebo je nutná změna? Pokud ano, v čem především?

Krizové plány zafungovaly pouze částečně. Dalo se podle nich postupovat v případě aktivace krizového řízení nebo činnosti krizových štábů. Naopak v pandemických plánech se vůbec nepočítalo s nedostatkem osobních ochranných prostředků, což byl největší problém na jaře.

Jaká hlavní poučení obě covidové vlny kraji přinesly?

Už při první vlně vyplynulo, že se kraje musí při podobných situacích spolehnout samy na sebe. Ukázalo se, že nemůžeme čekat, až dostaneme od státu potřebný materiál nebo až někdo zašle návod, jak postupovat. Ukázalo se ale také, že máme k dispozici odborníky, s jejichž pomocí a s pomocí zainteresovaných lidí lze zvládnout jakoukoliv situaci.

Je podle vás nutné posílit krajské nemocnice? Pokud ano, kde? A zvažuje kraj do budoucna, že by měl polní nemocnici?

Myslím, že krajské nemocnice situaci zvládly dobře. Jejich vedení ve spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou Plzeňského kraje umělo včas zareagovat a zřídit odběrová místa nebo poskytnout personál pro mobilní odběrové týmy. Plzeňský kraj dokonce ve spolupráci s krajskou hygienickou stanicí měl minimální čekací lhůty na odběry vzorků k testování. To bylo možné zejména díky operativně zřízeným odběrovým místům. V tomto ohledu nesmím zapomenout poděkovat hasičskému záchrannému sboru, který při jejich budování pomáhal. O zřízení polní nemocnice neuvažujeme. Jsme spíše pro hledání náhradního řešení umístění nemocných, a to například do již postavených a k tomu účelu využitelných prostor.

Kdo kraji nejvíce pomohl, když bylo nejhůře?

Jednoznačně lidé, kteří jsou ochotni pomáhat. Ať už to jsou dobrovolníci, kteří šili roušky, další lidé nebo studenti, kteří pomáhali v nemocnicích, sociálních zařízeních, poskytovali pomoc starým lidem a zapojili se do dalších činností. Nesmím zapomenout na pomoc od hasičů, policistů nebo armády. Nezvládli bychom to pochopitelně bez obrovského nasazení zdravotníků a lékařů. Všem patří velký dík.

Přinesla „doba covidová“ i nějaké zklamání? Deník informoval například o tom, že někteří studenti odmítali pomáhat v domovech pro seniory, byť jim to kraj nařídil, a váš předchůdce ve funkci jim ustoupil…

Dá se říci, že přišly i nečekané situace, se kterými jsme si museli poradit. Věřím, že s odstupem času budeme moci situaci hodnotit jako zvládnutou. Pokud se týká pracovních příkazů v jarní vlně, šlo pouze o jednotky studentů. Ve druhé vlně jsme zvolili přístup založený na dobrovolnosti. Domnívám se, že to na jaře bylo spíše nedorozumění.

Ilona Mauritzová

hejtmanka Plzeňského kraje
poslankyně PČR
zastupitelka statutárního města