Nemůžete čekat, až tam nebude Babiš
(ECHO24.cz) Daňový maraton sněmovny z 19. listopadu by měl daňovým poplatníkům ušetřit až 200 miliard korun ročně. Současně to znamená aspoň stotřicetimiliardový výpadek ve veřejných rozpočtech, od státního přes krajské po obecní. Zatímco pro nižší daň z příjmu hlasovaly spolu s ANO opoziční kluby ODS, SPD a Trikolóry, v druhém stěžejním hlasování – Ferjenčíkova vyšší sleva na daňového poplatníka – se k Pirátům, lidovcům, topce, Trikolóře a ODS přidala vládní sociální demokracie. Občanští demokraté tak byli pro v obou případech, což však přineslo spory s částí vlastních senátorů, kam teď daňový balíček zamířil. A také uvnitř opozice: Miroslav Kalousek den po hlasování napsal, že „dnešní noci byl vůči mladé generaci spáchán bezprecedentní rozpočtový zločin“. Cítí se první místopředseda občanských demokratů Zbyněk Stanjura jako zločinec? Kde je rozpočtová odpovědnost, jíž poslední vláda ODS podřídila téměř všechno? A mohou strany s tak odlišnými instinkty skutečně fungovat jako sourodý předvolební blok?
Co se to minulý týden ve sněmovně stalo? Jak byste to popsal?
Osvobozovali jsme daňové poplatníky. Já osobně jsem měl radost z toho, že se do sněmovny po delší době vrátilo tak vysoce politické téma. Necháme-li v kapsách daňových poplatníků 80, respektive 120 miliard, tak to přece není žádný rozpočtový zločin, ale správné rozhodnutí. Pro vládu to bylo fiasko. Za normálních okolností vláda, která se neshodne na daních, končí. Tady jedna část vlády, ta větší, hlasovala s opozicí pro jedno snížení daní a druhá část vlády, ta menší, hlasovala s opozicí pro jiné snížení daní. A myslím, že na výsledku se dosti podepsala riskantní taktika sociální demokracie. ODS z opozice už asi šestkrát navrhovala zvýšení základní slevy, nikoli tedy na Ferjenčíkových 34, ale na 30 tisíc, což by odpovídalo inflaci od roku 2008. ČSSD neomylně šestkrát hlasovala proti. Teď najednou hlasovala hned pro tu nejvyšší slevu. Podle mě si socialisté chybně mysleli, že když odhlasují tu nejvyšší možnou slevu, že pak ANO opustí u daně z příjmu sazby 15 a 23 procent a bude hlasovat pro Hamáčkův koncept 19 a 23.
Jaká byla motivace poslance Babiše, když navrhl zrušit daň ze superhrubé mzdy?
Tak to je největší záhada. Když jsme tentýž návrh přinesli v srpnu 2018 my, vláda ho ztrhala, Andrej Babiš pak ještě mnohokrát na veřejnosti. Teď najednou otočil. Opravdu tomu nerozumím. Nicméně v okamžiku, kdy Babiš podpoří základní bod našeho ekonomického programu z roku 2017, tak my zbytečně nespekulujeme o jeho motivaci a jsme rádi, že ten bod můžeme prosadit.
Nesnaží on se vám tím vyfouknout voliče?
Možné to je. Ale řekl bych, že on měl na nás připravenou ještě jinou past. Ta past by sklapla tím, že my bychom nepodpořili náš vlastní programový bod. Ta nižší daň z příjmu by totiž prošla i bez našich hlasů, což jsme věděli dopředu. Kvorum bylo 51, pro hlasovalo 66 poslanců. Bez hlasů ODS by tedy Babiš pořád ještě disponoval 54 hlasy. A teď si představte, že by to prošlo i bez nás, a on by pak v kampani neustále opakoval: Podívejte se na tu ODS. Slibuje vám nižší daně, a pak když může, pro to ani nezvedne ruku. Byla to past a my jsme do ní nespadli.
Je v tom nějak přítomna i lekce z let 2010–2013, kdy ODS spolu s TOP 09 ve jménu vyrovnaného rozpočtu zvyšovala daně? Petr Fiala to zpětně vyhodnotil jako chybu.
Přesně tak, strana to má v kolektivní paměti. Tuto chybu jsme už nechtěli opakovat. Dnes se musím smát, když ti samí komentátoři, kteří rutinně píší, jakou slepotou jsme byli postižení, když jsme před osmi lety, za krize, zvyšovali DPH – a já se k tomu taky zpětně kloním, že to chyba byla –, teď píší: Je krize a oni udělají tu strašnou chybu, že snižují daně. Ale pro mě jsou důležité názory voličů. Až lidé v únoru uvidí, o kolik jim narostly příjmy, vyhodnotí to snad jako správný krok.
Na druhou stranu jste to skutečně udělali ve chvíli naprostého rozvratu rozpočtové kázně.
Tomu já rozumím. My jsme pro státní rozpočet – natož jeho úpravy během roku – nehlasovali. V minulých letech jsme byli jediní, kdo si dal tu práci a hledal konkrétní položky a navrhoval škrty. Někdy 45 miliard, jindy 50 miliard. U této vlády je bohužel jisté, že bude utrácet zcela nesmyslně. Ponechat aspoň část peněz lidem, to fakt není špatně. Musíte uvážit, že v soukromém sektoru se v příštích měsících, možná letech, asi moc přidávat nebude. Na rozdíl od veřejného sektoru, kde vládě stačí zvednout tarifní platy. Takže pokud chceme pomoci většině zaměstnanců, kteří pracují v soukromých firmách, tak snížení daní v těžkých měsících, které je čekají, bylo jedinou cestou. Dnes je v privátní sféře o čtyři tisíce korun měsíčně nižší průměrná mzda než ve státní. A to je nezdravé. Mělo by to být naopak.
Letos podle vlády měl být schodek 500, příští rok 320 miliard. Snížení daní schodek na příští rok dál prohloubí. Vůbec nemáte obavu, že jste tu přispěli k systémovému deficitu, s nímž už pak politická reprezentace nebude mít vůli něco dělat?
Nemám. Obavu bych měl, kdybych si byl jistý, že dnešní výdaje veřejné správy, od státu po obce, jsou efektivní. Ale já si myslím, že v okamžiku, kdy snížíte příjmy všem těm institucím – státu, kraji, městům –, tak teprve vytvoříte tlak, aby začaly šetřit. Dnes není veřejná správa motivovaná k tomu, aby ušetřila jedinou korunu.
Ve vašem uvažování je zabudovaný optimistický předpoklad, že když státu ubude na příjmech, jsou jeho správci tak zodpovědní, že začnou šetřit. Ale co když nezačnou, stát pojede proti zdi a nezastaví?
Souhlasím, že to je optimismus. Je v něm zabudovaný předpoklad, že vyhrajeme volby a že ta příští vláda bude zodpovědná. To jistě ano. Na druhou stranu když máte tu šanci snížit daně, tak po ní musíte skočit. A nemůžete čekat, až tam nebude Babiš. Bát se, že vám někdo vytkne: Jo, vy jste snížili daně s Babišem. Co když už podobná situace, kdy se vytvoří parlamentní většina pro takové snižování daní, příště nebude? Vy jste zmiňoval výši deficitů letos a příští rok. Letos to myslím nakonec nebude ani 400 miliard. Že to je pořád šílené číslo, o tom žádná. Celá debata se posunula o řád, ještě loni jsme se hádali o schodek ve výši 40 miliard. Ale je třeba se podívat na celou věc ještě jinak. V rozpočtu je prostor na snížení výdajů států v desítkách miliard. Jen na příští rok dělají neinvestiční dotace pro soukromý sektor v rozpočtu téměř 120 miliard. Neuvěřitelné číslo. A mimochodem letos jsme dosáhli nejvyšší míry zdanění od vzniku České republiky. Tato vláda zaprvé miluje velké firmy a zadruhé miluje dotace. Ona by taky například mohla volit cestu podpory podnikatelů paušální úlevou sociálního a zdravotního pojištění. Bezkonkurenčně nejlepší program, který stát po koroně spustil, byl Antivirus C, kdy se na tři měsíce firmám do 50 zaměstnanců odpustilo sociální pojištění za zaměstnance. Rychlá nároková pomoc, žádná byrokracie. Naopak položka dotací pro soukromý sektor, to není nároková pomoc, to jsou transfery: dotační tituly, o kterých rozhoduje aparát. Je to podpora vybraných skupin. Velcí čerpají z daní, které zaplatili malí.
Máte představu, jaká je struktura těch 120 miliard?
Určitou představu máme, v tuto chvíli moji kolegové studují jednotlivé přílohy k rozpočtu. Jsou to hlavně přímé dotace, peníze, úlevy na daních. Investiční pobídky jsou tu zanedbatelné. Tady je prostor pro úspory opravdu velký. My budeme navrhovat škrty při druhém a třetím čtení rozpočtu.
Přijdete a řeknete: Zrušme všech těch 120 miliard dotací pro soukromníky?
To asi ne, protože jsme realisté. Ale kdyby se to povedlo o dvě třetiny, tak to vynese 80 miliard – což by fakticky vyrovnalo ztrátu rozpočtu, o který přijde tou patnáctiprocentní sazbou daně z příjmu.
A to už by se dnes považovalo za pravicový extremismus, kdyby někdo přišel s tím, že dotace firmám chce zrušit kompletně?
Mně by se ta nula taky líbila, ale prakticky to nejde. Respektive jako poslanec opozice a současně realista vím, že při hlasování o rozpočtu té nuly nedosáhnu. Z opozice můžete při jednání o rozpočtu jen navrhovat rušení výdajů, které nejsou opřeny o zákon.
Může vůbec opozice, pokud čelně a důrazně nezaútočí na samotný princip dotací, efektivně grilovat Babiše za jednu hloupou dotaci na toustovací linku?
To asi ne. Že taková linka dostane 100 milionů korun, je špatně. To, že ty peníze dostává premiér, je taky špatně. Ale základní problém samozřejmě je v tom, že velká firma vůbec mohla dostat dotaci na linku, a navíc ta linka už dávno existuje. Každopádně rušení dotací bude jedním z bodů našeho volebního programu.
Pak je tu možná ještě jeden druh spoluodpovědnosti za příští dluhy. Nese ho prakticky celá politická scéna. Myslím tím to, že frontálně nevystupujete proti karanténě. Že žádná z těch větších stran neřekne: Je to vcelku nedůvodná panika, přestaňme se bát a pojďme otvírat. Nepřijde nás tenhle typ nečinnosti všechny draho?
To pravda je i není. Jde o míru těch omezení. My po vládě dlouhodobě chceme, aby okamžitě otevřela malé obchody. Když nechala otevřené velké, není žádný důvod, aby nebyly otevřené ty malé. To nemá žádnou logiku. My říkáme: Ano, respektujeme, že nějaká hygienická opatření být musejí. Například ať do malé prodejny může vejít pět deset zákazníků maximálně, ale ti malí hygienu zvládnou úplně stejně jako ti velcí. Stejně tak jsme dlouhodobě kritizovali zavření škol a celou tu dobu tlačíme na návrat všech žáků do škol. Vláda, řekl bych, docela ráda občany děsí, protože pak se jí lépe prodávají restriktivní opatření. Ale když se v klidu zamyslíte a zeptáte se sám sebe, jestli byste si před dvěma, pěti, deseti lety uměl představit, že u nás bude zákaz zpěvu, zákaz vycházení, zákaz shromažďování, a tedy vlastně zákaz demonstrací, uzavřené hospody, nově i nařízení, že kina sice mohou promítat, ale bez diváků? To byste si asi nepředstavil. Společnost už je z těch zákazů hrozně unavená. A trvá to už příliš dlouho… V březnu ještě pochopení bylo velké, koronavirus byl neznámý faktor, nikdo nevěděl, co se bude dít. Ale teď?
Takže co teď?
My covid neporazíme, to je chybná strategie. Musíme se s ním naučit žít. Možná budou muset být v zimě povinné roušky v metru nebo ve všech vnitřních prostorech. Ale měli bychom chodit do škol a do práce, i kdyby se u vchodu měla měřit teplota. Zavřít všechno, omezit lidské kontakty, to stejně dlouhodobě nefunguje.
Člověka někdy napadne, jestli jsme jako společnost neudělali kolosální chybu a tuhle nemoc ohromně nepřecenili. Máte to taky tak?
To já nevím, jestli to tak je. Když se podíváme po okolí, vlády reagují plus minus stejně, možná s výjimkou Švédska.
Co nabízíte lidem, kteří hledají někoho, kdo celý tento zavírací přístup odmítne?
Kdybych si byl jistý tím, že to je rozumné – nikoli populární, ale skutečně rozumné –, tak bych ten názor zastával. Ale nejsem si jistý. Co bychom dělali my, kdybychom vládli? Nějaká opatření by přijímala každá vláda. Jistěže by měla pečlivě zvažovat klady a zápory. Jenže když se podíváte, jak o tom přemýšlí společnost, tak v okamžiku závažné nákazy přestává fráze, že zdraví je na prvním místě, být frází. Když člověku hrozí ztráta zdraví, těžká nemoc, jdou všechny ostatní kategorie stranou. A to musí vzít v potaz i ti, kdo rozhodují. Jde o to, jak projít čínskou chřipkou s pokud možno normálním fungováním života. Ale už několik měsíců se třeba děje něco nevratného. Je to precedent pro omezování občanských svobod, je to rozvrat škol, je to decimování středního stavu. Všechny tyhle škody reálně hrozí. U občanských svobod si myslím, že nakonec zůstanou zachovány. Společnost je silná, svobody si nakonec uchráníme. U škol se obávám, že to bude velmi složité, už teď jsou tím zasaženy dva školní roky. Ale nejvíc se bojím toho, že by to skutečně mohlo vymazat malé obchodníky, malé podnikatele, živnostníky. To je základ ekonomiky, to jsou lidé samostatní, poctiví, svobodní. Tady může vzniknout dlouhodobý problém.
Ještě jedno téma, váš středopravicový blok: máme ten rozpor mezi vámi a topkou, respektive lidovci u daní brát jako znamení, že si ODS i v tomto bloku přece jen zachová pravicovější instinkty?
Já se omlouvám, ale právě se domlouvá program, a až ho zveřejníme, bude i vám jasné, že my jsme se nikde programově nerozpustili. De facto to nebude volební program, ale programové prohlášení budoucí vlády. Je to samozřejmě kompromis stranických programů, tak jak ho uzavírají vládní strany až po volbách. A my ho tentokrát chystáme o pár měsíců dřív. Stejně bychom v případě úspěchu po volbách jednali s KDU a TOP 09.
Takže z toho programového prohlášení vlády vyzávorkujete evropskou integraci, zelenou politiku a další?
Tady se pořád vedou úplně zbytečné bitvy. Například teď nepovedeme bitvu o euro, protože vůbec není na stole a ještě určitě příštích pět let nebude. Naši partneři znají evropskou linii ODS, ta není euroskeptická, je eurorealistická. Tedy nechceme přenášet další kompetence, naopak tam, kde se ukázalo, že to je nesmysl, chceme návrat kompetencí. V tom problém pro naši středopravicovou koalici opravdu nevidím.
Když Evropská komise v létě představovala Green New Deal, tak bych očekával, že ODS se proti němu vymezí mnohem víc. Vy jste byli proti – na vyžádání.
ODS má ideje a hodnoty a současně nevede zbytečné války a dělá pragmatickou politiku. Takže se na to podívejme pragmaticky. Jediná šance, jak do Green New Dealu zasáhnout, bylo veto premiéra Babiše. Dvakrát měl šanci, dvakrát ji propásl. Hotovo. V europarlamentu, i kdyby všech 22 českých poslanců hlasovalo proti, to stejně prošlo. V okamžiku, kdy byla ta agenda schválena, se musíme adaptovat na situaci a peníze, které přijdou, rozumně využít.
Fakt je, že vy jste ani předtím na Babiše v tomto směru nevyvíjeli velký tlak.
Udělali jsme, co jsme mohli. V evropském výboru sněmovny, na plénu, v Evropském parlamentu. Bohužel jsme v naprosté menšině.
Váš předseda Fiala v té době místo Green New Dealu řešil cestu předsedy Senátu na Tchaj-wan nebo demonstrace v Bělorusku, což je pro můj život řekněme méně podstatné.
Naši voliči chtějí obojí, to si řekněme. Vy myslíte, že to je o ligu níž, část našich voličů to hodnotí naopak. Musíme dělat obojí.
Je ještě realistické, že by středopravicový blok za rok u voleb porazil blok Piráti–STAN?
To je jistota. Je třeba dívat se ne na průzkumy, ale na fakta. Už jsme s Piráty měli prohrát evropské volby, krajské volby, senátní volby – a nějak se to nikdy nestane. Vždycky je porazíme. I v Praze jsme je porazili, ne sice v povolebním vyjednávání, ale volby jsme vyhráli my. Pirátů se vůbec neobávám. Pro mě je soupeřem Andrej Babiš, který pořád není odepsaný, jakkoli si to někdo může myslet.
Nicméně asi se díváte i na průzkumy, teď měli Piráti v průzkumu Kantaru s dvaceti procenty skoro dvakrát tolik co vy, dokonce STAN vás dostihl.
Jasně, měli dvakrát tolik co my těsně poté, co jsme je porazili v krajských volbách, byť o procento. Takový průzkum je k smíchu. Já se divím, že se vůbec někdo je ochoten pod něj podepsat. Věc tak mimo realitu mě nechává úplně klidným.
Proč ODS po sedmi letech v opozici místo 10–15 nemá 20–30 procent?
Zaprvé ne 10, ale 15. Zadruhé se nám nepodařilo koncentrovat hlasy napravo a ve středu. Byť jsme se o to snažili, možná jsme to mohli dělat líp… Ale naši partneři s výsledky kolem pěti procent prostě mají voliče, kteří jsou ochotní riskovat a i při možném výsledku 4,5 procenta jim dát hlas. Tyto voliče se nám nepodařilo přesvědčit, tak připravujeme předvolební koalici, díky níž by tento problém měl zmizet. Musím říct, že jsme původně jednali i se STAN, který si nakonec vybral někoho jiného. Ještě v září, když už jsme byli domluveni my tři, jsme je chtěli přizvat jako čtvrtého partnera. Naši předsedové psali Vítu Rakušanovi, že ho zvou ke spolupráci. Nechtěl, což respektuji. Nicméně teď ve středopravicovém bloku chceme koncentrovat hlasy nikoli jen voličů našich tří stran, ale i další, kteří hledají alternativu buď k ANO, nebo, když budu hodně tolerantní, k levostředové koalici Piráti–STAN. Ještě se na závěr jednou vrátím k hlasování o daních. Ten čtvrtek se hlasovalo ještě i o jiných daních, což trošku zaniklo. Například o levicovém návrhu Pirátů, aby majitelé firem, kteří ji třeba po dlouhodobém podnikání chtějí prodat, protože ji například nemají komu předat, platili daň z prodeje. Bohužel pro to ve sněmovně našli většinu. Že se o tom málo píše, neznamená, že to není úplně špatně.
1. místopředseda strany
předseda poslaneckého klubu ODS