Novinky Mediální výstupy

Statistici tento týden oznámili, že zatímco všechny okolní země hospodářsky rostou, Česká republika je v recesi. Předseda vlády Petr Nečas (ODS) ale tvrdí, že tu došlo ke zbožštění jednoho ekonomického ukazatele - růstu HDP - proti jiným.

Čím to, že česká ekonomika padá? 

Projevuje se jistá únava. Od posledního čtvrtletí roku 2008 prožíváme nepřetržitě ekonomický pokles, stagnaci nebo jen velmi slabý ekonomický růst - a to se samozřejmě, když to trvá už čtvrtý rok, nasčítá. Lidé jsou opatrní, odkládají peníze stranou, klesá spotřeba domácností. Zrovna tak podniky jsou v situaci, kdy mají nejistý odbyt, opatrné, víc zvažují investice. Apokud se k tomu přidá úsporná politika vlády, jede ekonomika ze čtyř válců jenom na jeden - a to je export. 

Může tu hrát roli i nárůst DPH od ledna tohoto roku? 

To je mýtus, naprosto lživý. Čísla tomu vůbec neodpovídají. 

Proč je výběr DPH za první pololetí i po jejímzvýšení o 22miliard nižší, než jste předpokládali v oficiálních dokumentech? 

V oficiálních dokumentech, které vycházely z přípravy státního rozpočtu schváleného vládou loni v září, kterýžto byl připraven na základě makroekonomické predikce z loňského července. Srovnejte si tehdejší odhad ekonomického růstu o dvě procenta a současnou situaci. Pokud se takto liší tempo růstu, logicky z toho plynou i nižší příjmy státního rozpočtu. A řeči, co se vedou kolem DPH, to je hodně umělá konstrukce. Letos se kromě května - což je výjimka, loni se totiž v květnu jednorázově vybralo víc proto, že zrovna začala platit novela zákona o DPH - ve všech měsících prvního pololetí vybralo na DPH minimálně stejně nebo víc než loni tou dobou. Když si tedy odmyslíme abnormální květen, je výběr vyšší než loni. 

Ale vybrali jste řádově míň, než jste plánovali. Čili váš záměr se prokazatelně nenaplnil. 

Výběr narostl méně, než jsme předpokládali. A samozřejmě nejsem tak hloupý, abych tvrdil, že když o x procent zvednu sazbu nepřímé daně, že o stejných x procent mi naroste výnos. Samozřejmě že výnos bude o něco menší, vím, že prostá trojčlenka tu nefunguje. Ale samozřejmě že vybereme více než loni, a to i přesto, že loni ekonomika na rozdíl od letoška přece jen trochu rostla. 

Má smysl pár stovek milionů v rozpočtu za cenu přidušení ekonomiky? 

Kdybyste měl pravdu, znamenalo by to, že lidé začali nakupovat méně zboží a služeb v nižší sazbě DPH. Ale z analýz se jednoznačně ukazuje, že to pravda není. Pak se objeví námitka, že oč víc lidé zaplatí za zboží v nižší sazbě, o to míň zaplatí za zboží a služby v základní sazbě. Ale tato hypotéza se taky ukazuje být nepravdivá. Protože pokles za zboží a služby v základní sazbě je dramaticky vyšší než nárůst za zboží ve snížené sazbě. V té se za kvartál vybere o pět až šest miliard více, zatímco pokles výběru v základní sazbě je nějakých 70 miliard. To znamená, že důvody nižšího výběru musí být jiné. Že za ním jsou obavy z dění v ekonomice. Spotřeba klesá už od loňského května, ne až od letošního ledna, čili s DPH vůbec nesouvisí. V prvním čtvrtletí letošního roku vzrostly čisté peněžní příjmy domácností o více než pět procent, to znamená daleko nad hranicí inflace, to znamená, že lidi peníze mají, a přesto utlumili spotřebu. Takže je to kombinace psychologických obav a odpovědnosti lidí, kteří nechtějí bezhlavě utrácet a ukládají si stranou. 

Donesla se vám kritika, kterou v LN už před časem formuloval ekonom Karel Kříž, že vyvoláváním řecké psychózy zbytečně šíříte krizovou náladu? 

Tady musím objektivně říct, že Karel Kříž může mít částečně pravdu. Ano, některé výroky některých představitelů vlády z přelomu loňského a letošního roku byly zbytečně exponované. 

I vaše? 

Sám přemýšlím o tom, jestli jsem neměl projevovat víc optimismu, ukázat světýlko na konci tunelu. Na druhé straně jsem se v politice vždycky nejvíc bál natírat skutečnost na růžovo. Ale ano, sebekriticky přiznávám, že můj tradiční politický přístup, že je lépe být příjemně překvapeným pesimistou než zklamaným optimistou, v tomto případě nezafungoval správně. 

Je chytré za změněných podmínek dál pokračovat ve zvyšování DPH? 

Já musím říct, že na takové nápady zírám. To, že někteří nevzdělaní novináři tyhle věci opakují, mě nepřekvapuje. Že to píše tak erudovaný a kvalitní novinář jako Lenka Zlámalová v Lidových novinách, to je pro mě šok. Přece zvýšení o jedno procento neznamená z hlediska cenového vývoje prakticky vůbec nic. Ale 17 miliard, které na tom plánujeme vybrat - nebo 13, 14 miliard, pokud se vybere míň -, tak takovéhle peníze nemít ve státním rozpočtu je přece zásadní problém! Když poslouchám řeči, ať ty miliardy seškrtáme jinde, napadá mě vždycky několik kontrolních otázek: Znáte rozpočet ministerstva zahraničí? Necelých šest miliard. Čili suma, o níž mluvíme, jsou tři rozpočty ministerstva zahraničí. A dva rozpočty ministerstva kultury. A téměř celý rozpočet ministerstva spravedlnosti. Mírnix týrnix napsat, že těch 17 miliard mám seškrtat jinde, je pouze akademická diskuse vytržená z kontextu, která nemá žádný smysl. Zvýšit obě sazby DPH o jedno procento je racionální rozhodnutí, neboť snižovat schodek je absolutní prioritou rozpočtové politiky vlády. A to i za cenu, že se o nějakou desetinu procenta zbrzdí ekonomický růst. 

Takže o tom, že byste druhé zvýšení DPH nakonec zastavili, vůbec neuvažujete? 

Ale to by byl krok za hranicí politické a ekonomické hlouposti, to už je na hranici politické a ekonomické debility. Byl by to signál finančním trhům, že ustupujeme od naší konsolidační strategie kvůli pár desetinkám procenta ekonomického růstu. Ať si to někdo udělá, ale to bude jiná vláda s jiným premiérem. S tímto premiérem nikdy. 

Proč dáváte snižování schodku takovou prioritu? 

Protože jde o důvěryhodnost země. Pokud ztratíme věrohodnost ve své konsolidační strategii, okamžitě se to projeví v nárůstu úroků za naše dluhopisy. Na dluhové službě zaplatíme víc, než je částka, o níž se teď bavíme kolem příjmů z DPH. Jeden konkrétní propočet: Polsko je považováno za stabilní a dobře jedoucí ekonomiku. Nicméně desetileté vládní dluhopisy Polska jsou o dvě procenta dražší než české. My jsme se dostali na rekordně nízká 2,3 procenta. Polsko platí 4,5 procenta. Kdybychom měli stejné úroky jako docela úspěšné Polsko, stálo by nás to na dluhové službě ročně 14 miliard korun navíc. Tím, že neuhýbáme ze své konsolidační strategie, získáváme důvěru, což nám šetří peníze. Jestliže o tu důvěru přijdeme - a to je u malé otevřené ekonomiky ein zwei - okamžitě se to projeví na růstu naší dluhové služby. 

Nebyl ten argument platnější před dvěma třemi roky, kdy ratingové agentury v prvotní panice po začátku krize neuměly rozlišovat, a když se Česká republika chtěla odlišit, musela se chovat vzorně? 

Fakt je, že tehdy i tak renomované médium jako The Economist se svým analytickým aparátem byl schopen napsat článek o pohromě na Dunaji, v němž Českou republiku hodil do stejného pytle například s Maďarskem, kde přitom měli 90 procent hypoték v eurech a švýcarských francích, zatímco u nás myslím jen tři procenta. 

No a nenaučili se západní novináři a analytici od té doby rozlišovat? 

To je právě otázka. Jít si pro odpověď může být novinářsky či intelektuálně docela zajímavé, ale z politickoekonomického hlediska bych to považoval za naprostou šílenost. Ano, můžeme se bavit o nesmyslném vlivu ratingových agentur, jestli je to ještě psychologie, nebo spíš už psychopatologie trhu, když pětadvacetiletí cucáci cloumají celými státy. Mě to intelektuálně baví. Ale pak je tu každodenní realita s cenami dluhopisů. A i když už nás nebudou házet do pytle s problematickými zeměmi, pouhý nárůst našeho úroku na úroveň úspěšného Polska jsou náklady navíc za 14 miliard. 

Co byste odpověděl lidem, kteří si všímají, že zatímco česká ekonomika je v recesi, všichni sousedé rostou? 

Že ekonomická prosperita se neodvíjí pouze od jednoho parametru, jakým je růst HDP. Zeptal bych se jich, jestli by chtěli mít polskou nebo slovenskou nezaměstnanost, jestli by chtěli mít polskou nebo slovenskou míru chudoby. Nezaměstnanost je na Slovensku dvakrát vyšší než u nás,míra chudoby je na Slovensku také dramaticky vyšší. Použiji teď příměr a doufám, že nebudu obviněn ze sexismu: je to, jako kdybyste půvab ženy posuzoval jen podle toho, jaké má míry. To jsou jistě nikoliv zanedbatelné údaje, částečně se z nich dá odvodit, jestli je žena hezká, ale jen z nich si obrázek o té ženě asi neuděláte. 

Podle vás tedy v posledních týdnech dochází ke zbožštění jednoho ekonomického ukazatele? 

Jednoznačně. Český novinář i český ekonom je v podstatě stádní tvor. Málokdo dokáže jít proti proudu, mediální i ekonomický svět jsou silně prolnuté a pak je na takový jev zaděláno velmi rychle. 

Jak byste dnes lidem přiblížil to vaše světýlko na konci tunelu? 

Rád bych jim připomněl, že i přes problém s růstem si česká ekonomika vede velmi dobře. Máme šestou nejnižší nezaměstnanost v celé EU, sedmý nejnižší dluh v celé EU a úplně nejnižší míru chudoby. Reálná úroveň důchodů je nejvyšší od vzniku samostatné České republiky. Domácí poptávka nebude stlačená napořád, peníze z ekonomiky nezmizely. Je zajímavé, že oč poklesla spotřeba domácností, téměř o totéž narostly vklady domácností. Čili spotřeba byla pouze odložena a dřív nebo později se do ekonomiky dostane. 

Jaký důvod žene koalici k tomu, aby prosazovala právě v dnešní době restituce církevního majetku? 

Pozor: to nejsou ani restituce, ani zmírnění křivd. Jedná se o dohodu se 17 církvemi a náboženskými obcemi o narovnání vztahů se státem. Nemůže přece nadále trvat stav, v němž je 1200 obcím zablokován územní rozvoj, nemůžeme přece zpětně a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu potvrdit, že příslušný zákon z roku 1949 byl spravedlivý, a nemůžeme považovat za dlouhodobě udržitelné, aby duchovní byli v postavení státních zaměstnanců placených ze státního rozpočtu. Chceme postavit církve na vlastní nohy tak, aby to pro daňového poplatníka nakonec bylo levnější. 

Protiargumentů je spousta. Proč třeba je tak velkoryse navržena finanční náhrada? Proč dostanou církve řádově větší náhrady než fyzičtí restituenti? 

To s vámi nesouhlasím, máme tu několik nezávislých posudků, počínaje odborným pracovištěm VŠE, konče některými znaleckými organizacemi. Pokud bychom si spočítali, kolik stát vydělal na zabaveném církevním majetku, tak by to daleko přesahovalo navržené kompenzace za nevydávaný majetek. 

Proč by církve neměly žít jen z toho, co jim dají věřící? 

No to ano. Ale ony měly nějaký majetek, který jim byl neprávem ukraden. Vy chcete zpětně legalizovat komunistickou krádež z přelomu 40. a 50. let? Já ne. 

Hrozí riziko, že tímto zákonem půjdete před druhou pozemkovou reformu po roce 1945, kterou už se do komunistického převratu nepodařilo celou provést? 

To riziko je zveličené a zdramatizované. V tisících a tisících položek semožná najdou nějaké diskutabilní, ale jsem si jist, že i církve chtějí, aby ten proces nebyl zpochybňován, a tak budou při žádání majetku brát v potaz i to, aby nevznikly pochybnosti o hranici roku ’48. 

Že nebudou příliš tlačit na pilu? 

Jsem si tím jist. 

Znáte úvahu, že církevní restituce jsou jedním z posledních tmelů této koalice, a až budou vyřešeny, odejde TOP 09 z vlády? 

Slyšel jsem o ní, ale je to úvaha přeháněná a přehnaná. 

Myslíte, že až se jednou budete ohlížet za svou kariérou, řeknete si: církevní restituce, ty mi politicky hodně ublížily? 

Nemyslím. Mám zkušenost, že to, co v politice vypadá momentálně jako problém, ve středně- a dlouhodobém horizontu často vyznívá daleko pozitivněji. Člověk nemá podléhat momentálním náladám. Samozřejmě mě mrzí, že se tu věc nedaří vysvětlovat, že se tu projevuje i určitá míra protináboženského a protikřesťanského instinktu. Víte, já české levici nevyčítám, že nesouhlasí s tímto zákonem ani že s ním nesouhlasí ostře, ale že je ochotna jít až za hranici rozeštvávání společnosti. Kdyby na tom proslulém plakátu nebyla ruka v ornátu, pravděpodobně katolického kněze, ale v kaftanu ortodoxního židovského rabína, tak by sociální demokracii naprosto právem stihlo opovržení za nechutný antisemitismus. Antikatolicismus je chutný. Ten se může. 

Nemělo by se v debatě o církevních restitucích víc rozlišovat mezi antikatolicismem a antiklerikalismem? 

Kdo se ohání antiklerikalismem, ten si spletl dobu tak asi o sto let. V této době, v této zemi a v této společnosti nehrozí klerikalismus ani omylem. A navíc: cokoliv, co církve dostanou, té společnosti vrací. Všechno, co jim zbyde po odečtení provozních nákladů, dají do sociální práce, do zdravotnictví, obnovy kulturních památek. Vážně si někdo myslí, že to povede k jejich bohatnutí a luxusu? Vždyť duchovní jsou dnes nejhůř placenou kategorií vysokoškoláků v této zemi. A to se zřejmě ani po majetkovém narovnání nezmění. 

(Autor: Daniel Kaiser)

RNDr. Petr Nečas

předseda strany
předseda vlády
člen regionální rady
poslanec PČR