Křivdy, šrámy a volební aritmetika
(Právo) Ve svých příspěvcích v pátečním Právu (30. 10.) se Jan Keller i Lukáš Jelínek s mírnou skepsí vyslovují ke složitosti hledání společného programu pro ODS, KDU-ČSL a TOP 09.
Oba, sociolog i politolog, spřádají řadu úvah, proč tento společný pokus společné kandidátky tyto tři strany podnikají. Avšak ani jeden z nich nezmínil zřejmě nejdůležitější fakt tohoto záměru, kterým je rozdělování hlasů v našem volebním systému, kdy silnější strana má víc mandátů, než by odpovídalo jejímu poměrnému procentuálnímu výsledku.
Tento nepoměr vznikl jako kombinace D’Hondtovy metody a nestejné velikosti krajů. Názorně to lze ukázat na výsledku minulých parlamentních voleb, kdy vítězné ANO získalo celkem 1,5 milionu hlasů a získalo 78 křesel v Poslanecké sněmovně.
ODS, KDU-ČSL a TOP 09 získaly dohromady celkem 1,135 milionu hlasů (75,6 procenta vůči ANO), ale ve Sněmovně pouze 42 křesel (54 procent).
Voliči ODS budou muset překousnout řadu křivd, které vůči TOP 09 cítí, stejně jako voliči KDU-ČSL, na jejíž struktuře TOP 09 před jedenácti lety vznikla.
Vztahy mezi ODS a KDU-ČSL v minulosti také nebyly bez hlubokých šrámů. Voliči TOP 09 zas budou muset překousnout skepticismus v ODS, jak např. vůči přijetí eura či v boji proti klimatickým změnám. V Evropském parlamentu, jak píše Jan Keller, budou europoslanci těchto tří stran nadále hlasovat separátně. Jakkoli jsme součástí Evropské unie, na kterou máme opravdu odlišné názory, příští vládu čeká největší úkol tady doma.
Je to úkol stabilizace státního rozpočtu, zastavení současného divokého zadlužování a opětovná demokratizace státu, resp. oddělení státního aparátu od holdingu Agrofert. A na tomto olbřímím úkolu se tyto tři strany shodují.
senátor