Škrty k silné armádě nevedou

29. října 2020
Škrty k silné armádě nevedou

(MF DNES) Ve chvíli, kdy vojáci stavějí polní nemocnice, sedí u voleb, odebírají vzorky a zaskakují, kde se dá, se vede diskuse o tom, jak seškrtat armádní rozpočet. Nedopusťme, aby naše armáda tancovala, jak si komunista pískne.

Když jsem před pár dny slyšela komunisty požadující miliardové škrty v armádním rozpočtu, nebyla jsem ani moc překvapená. Prokazování nenávisti k NATO, s cílem erodování našich spojeneckých vazeb a pozice České republiky, je pro ně trvalým důkazem soudružské loajality.

Byť i sami komunisté hovoří o tom, jak je naše armáda malá a potřebuje modernizační skok, ve chvíli, kdy po volebním debaklu stojí na pokraji záhuby, zkouší vymáčknout maximum ze svého vyděračského potenciálu a napínají vládu na jedné z jejích priorit. Když se upíšete čertu, nemůžete se divit, že bude vymáhán dlužní úpis, a to zpravidla v nejméně vhodnou dobu, že?

A že má dostat za uši zase armáda, tedy jeden z pilířů státnosti, je komunistům vcelku šumafuk. Jak rád říkal soudruh Stalin: Když se kácí les, létají třísky.

Americký filozof George Santayany řekl: „Ti, kteří si nepamatují historii, jsou odsouzeni si ji zopakovat.“ Je to často opakovaný bonmot, ale sedí. Nechci jej vztahovat k velkým dějinám, ale k těm malým. Pokud se totiž podíváme do dob nedávných, dejme tomu do poloviny 90. let 20. století, zjistíme, že když je jen trochu ouvej, okamžitě se objeví věrozvěsti zdánlivě odlišného, ale úzce propojeného druhu. Zaprvé ti, kteří chtějí armádu nějak transformovat do jakési civilní ochrany, aby fungovala tu proti povodním, tu proti epidemii, tu proti migraci a tak dále, až by přestala být armádou určenou k obraně a podpoře zahraničních zájmů státu. A zadruhé ti, kteří si neberou servítky a rovnou navrhují armádní rozpočet seškrtat.

Byť zvláště recept první skupiny může vypadat líbivě, ve skutečnosti není. Výsledek by totiž byl stejný jako v případě těch radikálnějších. Tedy dlouhodobé oslabení armády, obranyschopnosti země a likvidace bezpečnostního ukotvení, které je nejlepší za poslední století.

Zopakujeme své chyby?

V duchu Santayanyho bonmotu – jsme tak sklerotičtí, že jsme co několik let odsouzeni opakovat vlastní chyby? Vzpomeňme si na zmenšování armády od 90. let, kdy platila takzvanou „mírovou dividendu“, i když byla extenzivně využívána doma i v zahraničí. Vzpomeňme na velkolepé plány exministra Jaroslava Tvrdíka a následnou profesionalizaci – a jak dopadly. Vzpomeňme na poslední větší krizi před více než deseti lety, kdy armáda také posloužila jako záložní kasička, což bylo špatně. Uvědomili jsme si to až v následujících letech, během ruské anexe Krymu a války na Ukrajině, nárůstu terorismu, posilování Islámského státu, během uprchlické vlny a podobně.

I poměrně složité a komplexní problémy se dají popsat jednoduše. Už jsem to několikrát řekla, ale opakování je matka moudrosti: k silnější armádě se nedá proškrtat. Jestliže někdo tvrdí, že dokáže seškrtat rozpočet armádě a posílit obranu země, pak lže. Jistě, je možné krátkodobě zvyšování přibrzdit, některé projekty rozložit v čase, ale není to smysluplné, efektivní a ani na místě, když se tak stalo již opakovaně.

Od 90. let se sice nakoupily některé moderní systémy, částečně byly jednotky přezbrojeny, ale zásadní modernizační projekty je nutné teprve provést. A hlavně, máme téměř všeho mnohem méně, než by se na středně velkou a suverénní zemi, jakou je Česká republika, slušelo. Byť je pro nás členství v NATO i v EU bezpečnostní kotvou, jsme za svou obranu odpovědni sami.

Zatímco mudrujeme o tom, zda máme vojáků dost, nebo málo a jestli potřebujeme 200 nebo 100 bojových vozidel pěchoty, téměř šestimilionové Dánsko je schopné udržovat námořnictvo, desítky stíhacích letounů a další techniky. Má přes patnáct tisíc vojáků, dvanáct tisíc příslušníků záloh a dalších 51 tisíc dobrovolníků v Národní gardě.

My máme 12+2 stíhacích letounů, přičemž by jich mělo být násobně víc. Budeme pořizovat čtyři komplety systému protivzdušné raketové obrany krátkého doletu, které nahradí zastaralé sovětské systémy, ale potřebovali bychom jich mnohem víc. Je zapotřebí investovat do takzvaných přelomových technologií, ať už jde o umělou inteligenci, robotiku a podobně.

V posledním půlroce naši vojáci navíc plní velké množství úkolů na podporu policejních a civilních kapacit. Hlídkovali na hranicích, stavějí nemocnice, odebírají vzorky, sedí u voleb, pomáhají hygienikům a zaskakují v ústavech a v nemocnicích, etc. Děkuji vojákům za jejich službu, které si velmi vážím, a jsem ráda, že mají velikou podporu veřejnosti. Děkovat je slušnost, ale dopřát jim moderní vybavení a techniku je naše povinnost i pud sebezáchovy. Udělejme to co nejdřív.

Zkrátka – dluh posledních dvaceti let na modernizaci armády je obrovský a nemůžeme si nalhávat, že škrtáním v rozpočtu obrany se zmenší. Jak ukazují čísla, výdaje na armádu, ale ani na policii a hasiče nerostly v posledních desetiletích adekvátně našemu bohatnutí, na rozdíl třeba od výdajů na sociální věci či správu státu. S lítostí musím napsat, že se na tomto dluhu podílely všechny vlády, tedy i vlády, na kterých participovala moje strana. Nebudu se vymlouvat ani lhát, prostě to tak bylo, bohužel.

Škrty k silnější armádě nepovedou. Nenechme se komunisty vydírat a podpořme obranyschopnou a bezpečnou Českou republiku. Potřebujeme to více než kdy jindy. Děkuji všem, kteří to vidí stejně a nedopustí, aby Armáda ČR tancovala, jak si komunista pískne.

Jana Černochová

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
předsedkyně sněmovního výboru pro obranu
expertka pro obranu
starostka MČ Praha 2