Novinky Mediální výstupy

(Pravá 5) Strany od středu doprava musí najít společnou řeč.

Na stránkách Prahy 5 se o starostce dočteme: Manželka, matka tří synů, ředitelka školy, podnikatelka, středoškolská pedagožka, koučka, podporovatelka sportu... To není málo. Dá se to skloubit, nebo je nějaká role převyšující ty ostatní?

Těžko se mi na to odpovídá (smích). Všechny role jsou mi vlastní a všechny mám ráda. Jak řekl Jan Neruda, můj oblíbený český spisovatel, „Vším jsem byl rád“. Ale když se ptáte, která role převyšuje ty ostatní, tak s obrovským náskokem role matky. Ta je pro mě pochopitelně nejsilnější a nejvzácnější.

Rozhovor vzniká v první půlce srpna, na dálku, během Vaší dovolené v Chorvatsku. Prozradila jste mi, že máte kapitánské zkoušky. Takže plujete?

Bylo období, kdy jsem vášnivě milovala vodu, moře a lodě. Je to adrenalin a dobrodružství. Ne že bych to chtěla dobrovolně opustit, ale život přinesl děti, podnikání, péči o druhé a teď i politiku. Byla a stále ještě je doba, kdy jsem každým dnem v té rodině, ve škole i na radnici. Lodě jsem proto pustila, jak se říká, k vodě. Moře, a vlastně jakoukoliv vodu, mám stále ráda. To ke mně tak nějak patří. Nedávno jsem ale začala hrát golf, který je naopak velmi klidný. Momentálně je to pro mě největší relax.

Mezi dobrodružství počítáte i vstup do politiky?

Tak bych to úplně neřekla, ale samozřejmě je to něco nového. Několik lidí mi v začátcích řeklo, že politika je skoro adrenalinový zážitek. Asi na tom něco bude. Je to samozřejmě konkurenční prostředí plné ambic, emocí, spousty neznámého i různých nepředvídatelných okamžiků. Když chce člověk prosadit nějaké zásadní změny, je potřeba být ve střehu, očekávat údery i hledat spojence. Možná ve mně zarezonovala touha poznat něco nového, bojovat, překonávat překážky. Ale do politiky jsem určitě nešla pro ten již zmíněný adrenalin. Jako ředitelka školy jsem silně vnímala některé negativní společenské trendy a k nim jsem nemohla být lhostejná. Chci jednoduše pomáhat místu, kde žiji, chci propojovat lidi a kultivovat veřejnou debatu.

Je to zhruba rok, co jste se stala starostkou městské části. Jaký to byl rok pro Vás?

Byl to mazec (smích). V roli starostky jsem se rychle našla. Odjakživa mám ráda lidi a celý život s nimi pracuji. Ráda si s lidmi povídám, naslouchám jim a snažím se porozumět i pomáhat. Pro člověka s kořeny ve školství je to základ. A silně vnímám, že mi tato otevřenost ve vztahu ke kolegům na radnici i k obyvatelům Pětky pomáhá. Měnit tak velkou městskou část k lepšímu vyžaduje také měnit zaběhlé pořádky a to chce trpělivost a hodně komunikace.

Co je podle Vás Vaším největším úspěchem za rok ve funkci starostky?

V běhu je toho opravdu mnoho. Intenzivně řešíme dopravu, bezpečnost, veřejný prostor. Proběhla rozsáhlá reorganizace úřadu. Jsou to věci, které zatím třeba nejsou vidět, ale mám z vývoje dobrý pocit. Nevím, zda to můžu nazvat úspěchem, ale těší mě i pozvednutí úrovně diskuze na radnici a komunikace směrem k občanům. Na radnici jsem vnesla – a teď nechci, aby to znělo nějak emancipovaně – ženský prvek. To tu dlouhodobě chybělo. V devítičlenné radě jsem jedinou ženou. Od mužských kolegů slýchávám, že se na problémy dívali leckdy jinak, že jsem pro ně v radě nový rozměr. Mám pocit, že jako žena v komunikaci obrušuji hrany. Jednání jsou pružnější, slušnější. Organizuji veřejná setkání, kulaté stoly, navštěvuji různá místa na Pětce. Kdybych to měla shrnout, myslím, že jsem radnici všem otevřela.

Co byste naopak udělala jinak?

Nemyslím si, že by bylo něco, co bych chtěla udělat jinak. Všechno tak nějak přirozeně plynulo. Samozřejmě je nutné se neustále učit, občas je potřeba udělat nějaký ústupek, přijmout kompromis, změnit názor, ale to patří ke každé práci.

Po vstupu do komunální politiky jste vstoupila i do ODS. Proč jste se rozhodla po úspěšných volbách vstoupit do politické strany?

Máte pravdu, kandidovala jsem jako nestraník a do ODS jsem vstoupila až po necelém roce fungování na radnici. Nejsem individualista, ráda kopu za nějaký tým. Hodnoty, vize a ideologie, které reprezentuje ODS, jsou mi odjakživa blízké. Je to dáno i mým manželem, který je dlouholetým členem ODS. O politickém i veřejném dění doma hodně hovoříme, naše životní hodnoty jsou stejné, takže tady bylo rozhodnutí jasné.

Jak se v ODS cítíte? Myslím jako žena. ODS je přece jenom spíš mužské prostředí…

Kdybyste se zeptal jen první částí otázky, asi bych odpověděla malinko jinak. Tím, jak je strana orientovaná na individuální svobodu a odpovědnost, neřeší tolik poměrné zastoupení mužů a žen. O tom, kdo se prosadí, rozhodují schopnosti, předpoklady a pracovitost. Žádné kvóty nebo nižší laťka. S tím se samozřejmě ztotožňuji. Je ale pravda, že ve vedení i ve vrcholných pozicích ODS ženy chybí. Osobně to vnímám jako příležitost. Jsem matka tří dospělých dětí, žiju ve spokojeném manželství, mám za sebou dlouholetou manažerskou práci jako podnikatelka a ředitelka školy. Profil političky pro tradiční pravicovou stranu tedy splňuji. Budou-li osvícení muži v ODS chtít slyšet můj hlas, uslyší ho. Mužský a ženský úhel pohledu na svět je zkrátka odlišný. Je správné, když jsou ty pohledy pospolu. Jednostranná koncentrace mužů nebo žen není výhodou nikde. Strana by se tím obohatila, byla by komplexnější, otevřenější k lidem.

Než jste se stala političkou, vedla jste Gymná­zium mezinárodních a veřejných vztahů, které jste založila. Jak se škole daří dnes, když už v jejím čele nestojíte?

Po patnácti letech má škola bezmála 400 studentů, z toho polovina je místních. Mám z toho obrovskou radost, škola je pro mě mé čtvrté dítě. Začínali jsme úplně od nuly, nebylo nic. Dnes máme mnoho úspěšných absolventů, kteří studují v zahraničí, podnikají nebo jsou ve vedoucích pozicích. Nároky rodičů jsou vysoké. Mají určité představy, co by škola měla vytvářet a mladým lidem předávat, obzvláště když je soukromá. A nejsou to zdaleka jen vědomosti. Při vzdělávání by v dnešní době mělo jít především o kultivaci osobnosti. A právě na tom škola staví svou činnost i pověst. Vedení školy jsem předala své velmi zkušené zástupkyni, která ji v tomto duchu vede i nadále. Role starostky vyžaduje maximum času i pozornosti, ale samozřejmě alespoň sleduji, jak se škola vyvíjí a jak se daří studentům. Letošní maturanti byli extrémně úspěšní. Mám z toho radost a i díky tomu se můžu v klidu věnovat politice.

Téma školství je i jedním z nosných témat kandidáta do Senátu za Prahu 5 pana Michaela Žantovského. Ten jde do voleb za koalici TOP 09, ODS a STAN. Proč ODS nemá v Praze 5 svého kandidáta?

Pan Žantovský je společným kandidátem tří stran, tedy i kandidátem ODS. Kandiduje s ambicí spojovat opozici, posilovat ji proti diskurzu, který tu nastavila a udržuje současná populistická vláda. Jeho kandidaturu v tomto vnímám symbolicky. Pokud chceme trend populismu otočit a spravovat zemi zodpovědně, musíme spolupráci opozice prohlubovat.

Jak Vy vnímáte pana Žantovského?

Je to člověk, u kterého jasně vím, že jsme si blízcí v názorech na život. Stejně tak jako pro mě je i pro něj klíčová svoboda, pluralita názorů, zodpovědnost, ohleduplnost, rodina, ale i vzdělání. Scházíme se a řešíme mnoho témat, v kterých nacházíme soulad. Je pro mě silnou osobností s obrovskou životní zkušeností. Pana Žantovského velmi ráda podpořím a věřím, že se mu podaří uspět. Náš Senát by takovou osobností jistě posílil.

Jak se vůbec starostka městské části dívá na volby do Senátu? Může senátor pro Vás jako městskou část něco udělat?

Senát několikrát prokázal svou nezastupitelnou roli jakési pojistky naší demokracie. Obzvláště v dnešní bouřlivé době je ostrovem vyzrálosti, kultivovanosti a stability. Aktivního zástupce, který se o svůj volební obvod a místní lidi zajímá, tam bezpochyby potřebujeme. Jednou z rolí senátorů je iniciovat nové zákony nebo změny těch stávajících. S panem Žantovským jsme ho­vořili o celé řadě možností. Dotýkají se výstavby, dopravy nebo příležitostí, které ukázal nou­zový stav. Například podpory našich škol na cestě k většímu využívání distanční formy vzdělávání. Je třeba se zasadit o to, aby on-line forma neprobíhala pouze nárazově v době krize, ale stala se přirozenou součástí výuky na našich školách. Ty k tomu musí být samozřejmě náležitě vybaveny a důležitý je také dostatek financí pro další vzdělávání pedagogů. I tady může spočívat úloha senátora, může nastartovat změnu ve prospěch vzdělávání našich dětí i pedagogů.

Kandidát do Senátu Michael Žantovský také poměrně dost hovoří o výstavbě. Volá po výstavbě bytů, které by byly dostupnější pro mladé rodiny, o družstevním bydlení apod. Neobáváte se jako starostka Prahy 5, že bude Vaše MČ zcela zastavěná?

Praha je prosperující a rostoucí metropole. Lidé bydlet potřebují, stavět se zkrátka musí i v Praze 5. Pětka je jedinečná v tom, že tu máme krásné lesy, parky i chráněná území. Je to něco, co si musíme bránit, a na takových místech jsem samozřejmě zásadně proti výstavbě. Podporuji ale výstavbu tam, kde se může doplnit zástavba v prolukách nebo v bývalých průmyslových zónách či dopravních uzlech. Přináší to v daném místě příležitost pozvednout úroveň veřejného prostoru i infrastruktury. Když nenajdeme odvahu k zástavbě takových míst, bude pokračovat trend, kdy si obyvatelé Prahy pořizují byty a domy za Prahou, ale pracují a žijí zde. Na takové občany nedostává Praha žádné daňové výnosy, a tak tito obyvatelé nepřispívají ani do našeho rozpočtu. Přitom zatěžují infrastrukturu, počínaje dopravou a konče svozem odpadu. Velkou šanci na rychlejší výstavbu bytových domů vidím ve spolupráci města a soukromého sektoru. Nesmíme si ale nechat Pětku zastavět pro zisk developerů a spekulantů s byty. Musíme umožnit bydlení hlavně mladým rodinám.

Michael Žantovský ve svém programu kromě rodin podporuje aktivní život seniorů. Jak Praha 5 vnímá seniorské otázky, jakým způsobem Vy pomáháte seniorům a pracujete s nimi?

Z pozice starostky vnímám, že Praha 5 má velmi kvalitně zpracovanou koncepci aktivního života seniorů. Existují kluby, které seniory sdružují a připravují pro ně velmi pestré programy. Pořádají výlety, workshopy, akademie. Mé letošní zkušenosti s taneční skupinou seniorek mě přivedly na myšlenku, že by mohla na Pětce vzniknout tančírna, pro kterou mám již vytipovaná místa. Kromě toho v Praze 5 aktuálně stavíme seniorské domy i domy s pečovatelskou službou. Připravujeme také zajímavou vzdělávací kampaň, která by měla seniory propojit s mladší generací a učit je bezpečně pracovat s chytrými telefony i sociálními sítěmi, tak aby mohli být v kontaktu s blízkými i mezi sebou v případě, že se bude opakovat letošní krize.

Jedním z klíčových témat pana Žantovského před volbami do Senátu je svoboda. Je podle Vás téma svobody v současné době vůbec aktuální?

Svoboda není samozřejmost. Téma je to určitě aktuální. Je to dáno tím, kdo a s kým nám vládne. To, co by před deseti lety nebylo možné, je dnes skutečností. Stačí upřít pozornost na Hrad a můžeme být svědky zpochybňování hodnot demokracie a lidských práv, arogance moci nebo donebevolající korupce. Množí se útoky proti právnímu státu, ignorování rozsudků nebo nátlak na veřejnoprávní média. Samostatnou kapitolou je pak nezodpovědné rozhazování populistické vlády a ostudné nakupování voličů na státní dluh. Podívejte se na sestavování rozpočtu a dluhy, které tím obrovským schodkem přesuneme na naše děti a vnoučata. Takhle by se v žádné rozumné rodině nemohlo hospodařit. I tento obří schodek je vlastně omezení svobody budoucích generací. Svoboda s nesvobodou mají velmi tenkou a křehkou hranici. Proto musíme být velmi pozorní a ostražití.

Jak se podle Vás obyvatelé ČR staví ke svobodě? Vážíme si jí?

Chci věřit, že ano. Mladší generace ji sice považuje za samozřejmost, protože za ni nemusela bojovat, ale postupně téma vnímá. Sleduji například, že aktuální události v Bělorusku v mladých lidech probouzí solidaritu s tamními svobodomyslnými lidmi, kteří se tam chtějí z nesvobody vymanit. Mladí se tak začínají zajímat o téma svobody i o naši nedávnou historickou zkušenost s totalitou. Svoboda není uzamčený a neměnný stav, její existence je výsledkem neustálého procesu a boje o ni.

Michael Žantovský kandiduje na kandidátce koa­lice TOP 09, ODS a STAN. Hodně otevřeně hovoří o tom, že je nadšen z této koalice a považuje ji za budoucnost pravicové politiky. Jak se Vy jako politička ODS díváte na možnost, že by právě tyto strany vytvořily koalici před volbami do Poslanecké sněmovny v příštím roce?

Ano, vnímám to jako jedinou cestu. Současné politické prostředí není zdravé. Třicet let po revoluci jsou u vlády opět komunisté. Rehabilitoval je Andrej Babiš, který je společně s ČSSD využívá k uplácení voličů. Promarnili jsme čas prosperity. Naší zemi chybí vize a strategie, mnoho důležitých reforem. Lidé ve stranách od středu doprava musí upozadit ego, najít společnou řeč a spojit síly. Je nejvyšší čas vytvořit silnou proti­váhu.

Jak Vy osobně vidíte nejbližší budoucnost Prahy 5?

Pětka je pestrá, rychle roste, mění se, je atraktivní. Zanedlouho tu bude sto tisíc obyvatel. Stáváme se bankovním, obchodním a mediálním centrem. V následujících letech tu vyroste moderní čtvrť Smíchov City, stavět se bude na území Nového Barrandova, modernizací projde celé šestikilometrové území Motolského potoka a je tu řada dalších projektů. Musíme ochránit obyvatele před dopady této výstavby, neohrozit ruchem klidné lokality, zvládnout dopravní zátěž nebo možné komplikace. V budoucnu nám to přinese moderní infrastrukturu, mnoho nových pracovních příležitostí nebo příjemný a především bezpečný veřejný prostor. Ten bychom měli nadále oživovat, rekultivovat zanedbaná místa, vytvářet příležitosti pro setkávání lidí a vnášet do ulic a parků umění a originalitu. Byla bych ráda, kdybychom se mohli v blízké době pyšnit vlastním důstojným kulturním stánkem. Budoucí Pětku vidím kulturní, moderní a bezpečnou.

V příštím roce budou volby do Poslanecké sněmovny. Uvidíme Renátu Zajíčkovou na kandidátce a jak vysoko?

Musím přiznat, že se mě na to lidé často ptají. Vedení radnice mě momentálně zaměstnává i naplňuje, stále sbírám nové zkušenosti. Jestli ale v budoucnu přijde okamžik, kdy bude poptávka po „nových“ politicích s životní a profesní zkušeností, jako mám já, pak to seriózně zvážím.