Novinky Mediální výstupy

(Hospodářské noviny) Senátoři mě k tomu, abych jel na Tchaj-wan, nenutili. Komentáře ministra vnitra Jana Hamáčka jsou nehoráznost, už ho přestávám brát vážně, říká předseda Senátu Miloš Vystrčil z ODS v rozhovoru, který HN poskytl během návratu ze své první zahraniční cesty ve funkci. Na Slovensku ve středu hovořil s předsedou Národní rady SR Borisem Kollárem a premiérem Igorem Matovičem. S prezidentkou Zuzanou Čaputovou se nakonec nesetkal, protože je preventivně v domácí karanténě kvůli koronaviru.

Slovensko je tradičně prvním cílem českých politiků. Má taková cesta ještě vůbec konkrétní přínos?

Jsem přesvědčen, že ano. Třeba když si teď jen zavoláme, budeme už vědět, kdo je na druhé straně, jak se chová a co si zhruba myslí. Rovněž by do budoucna mohlo být pro obě země prospěšné, když najdeme společnou řeč, jak využívat evropské peníze. Od pana Matoviče i Kollára zaznělo, že pokud na Slovensku nebo u nás vymyslí kolo, není potřeba ho zase vymýšlet, je dobré se od sebe učit.

Předseda slovenské Národní rady Boris Kollár část vaší delegace překvapil, když chtěl, abyste s ním zahájil výstavu o pokladech Inků. Neříkal jste si: Proč zrovna já?

Byl jsem na to upozorněn a ptal jsem se, co to má společného s Českou republikou. Bylo mi řečeno, že to je nabídka slovenské strany, která je zdůvodněna tím, že jsou tam i exponáty z Národního muzea v Praze, a v tomto smyslu to má určitou logiku. A že se takové nabídky neodmítají. Tak jsem se tomu přizpůsobil a aspoň při zahájení výstavy jsem se snažil promluvit o tom, co bylo jádrem té cesty, tedy rozvíjení česko-slovenských vztahů. Že jedna věc je poklad Inků a druhá poklad, kterým jsou dva blízké národy, které spolupracují a udržují dobré vztahy.

Boris Kollár v době vaší návštěvy čelil kauze možného plagiátorství ve svojí diplomové práci. U slovenských novinářů jsem viděl, jak byli zklamáni, že při tiskové konferenci s vámi nepovolil žádOndřej né dotazy. Došla mezi vámi řeč i na toto téma?

Nebavili jsme se o tom a přiznám se, že jsem to až do okamžiku, kdy se o tom zmínil pan Matovič, nevěděl.

Co říkal premiér Matovič?

Nezmiňoval se v tom smyslu, že by to kritizoval. Ale říkal, že po setkání s námi má tiskovou konferenci, kde to bude muset řešit.

Při setkání s krajany jste si poslechl, že Slováci mají mnohem vstřícnější postoj k EU než Češi. A jedním z důvodů je, že mají euro. Právě otázka eura dlouhodobě rozděluje ODS. Někteří, jako europoslanec Jan Zahradil, jsou k jeho přijetí velmi skeptičtí, jiní naopak. Kde se vidíte vy?

Jsem daleko měkčí odpůrce eura než pan Zahradil. Uznávám třeba spoustu argumentů Pavla Drobila, který je zase příznivcem eura. Ale myslím si, že naše dnešní situace není taková, aby hlavním problémem bylo zabývat se, zda máme přijmout euro. Máme před sebou jiné úkoly, jako je překonání koronavirové krize nebo problémy se suchem, s životním prostředím.

A vy osobně před sebou máte hojně diskutovanou cestu na Tchaj-wan. Neříkáte si teď s odstupem, do čeho jsem se to pustil?

Ne. Dnes jsem dokonce zaznamenal vyjádření pana Hamáčka, že jsem snad měl být senátory donucen k tomu, že pojedu na Tchaj-wan. Považuji to za naprostou nehoráznost a hloupost! K tomu, že pojedu na Tchaj-wan, jsem dospěl po velmi důsledné úvaze a vůbec toho nelituji. Naopak. Možná to znáte, ale když se člověk nějak rozhodne, občas se pak stane, že později s tím rozhodnutím přijde ještě větší spokojenost. A to je tento případ. Každý další den jsem byl spokojenější s tím, že jsem toto rozhodnutí učinil.

Spadlo to z vás?

Ani ne, ale posílil jsem se v přesvědčení, že to fakt bylo dobře. Stojím si za tím a nemám nejmenší důvod o tom pochybovat.

Zrovna zmíněný Jan Hamáček ale upozornil na několik aspektů vaší cesty. Mimo jiné říkal, že se vám zájemci do letadla příliš nehrnou. Účastnit se nehodlá Hospodářská komora ani Svaz průmyslu a dopravy. Máte dost zájemců?

Sám jsem na svůj e-mail dostal asi 60 žádostí a stovky podpůrných zpráv. Dalších asi 20 nebo 30 nabídek došlo jinými kanály než přes můj e-mail. Teď pracujeme na tom, jak vybrat ty správné zájemce, a už dnes víme, že jich bude rozhodně více než míst v letadle. Snad pokud nedojde k nějakému zásadnímu, brutálnímu nátlaku na ty zájemce – i když nevím od koho.

O jaké zájemce jde?

Budou to zástupci Akademie věd, univerzit, některých krajů. Pak to budou zájemci zabývající se hi-tech technologiemi, jako jsou nanovlákna, umělá inteligence, kybernetická bezpečnost, zdravotnický software či chytré zpracování odpadů. Vize cesty je: pojďme spolupracovat v oblasti, kterou budeme nazývat svobodnou a chytrou ekonomikou. Která napomůže k tomu, že když bude Česká republika spolupracovat s Tchaj-wanem, staneme se producentem finálních produktů.

Zatím jsem ale nezaregistroval žádné konkrétní firmy, které by se cesty měly zúčastnit. O koho jde?

Dohodli jsme se s těmi firmami, že formuláře k cestě začnou vyplňovat začátkem července, protože do konce června na webu Senátu zveřejníme informace, jak se hlásit. Proto nechci jmenovat nikoho předem. Teprve až se firmy přihlásí a řeknou, s čím by tam rády jely, proběhne výběr, na kterém se bude podílet Česko-tchajwanská obchodní komora, a předpokládám, že budeme spolupracovat s CzechInvestem a CzechTradem. Pan ministr Havlíček potvrdil, že nemá žádný problém s tím, aby se na tom tyto agentury podílely.

Cesta bude od 30. srpna do 5. září, kolik bude stát?

Zatím jsme žádný výpočet nedělali, tu představu ještě nemám.

Přijímáte argument Jana Hamáčka, že touto cestou přepisujete českou zahraniční politiku? Na Tchaj-wan nejel ani Václav Havel, k němuž se odkazujete.

Mám tendenci ty poslední výroky pana Hamáčka nebrat už vůbec vážně. Ale pokud se o něčem bavíme, je to parlamentní diplomacie. A ta, zejména pokud ji činí Senát, se může odchýlit od oficiální vládní zahraniční politiky. Neříkám, že je to obvyklé, ale ve světě se to děje.

Kde?

Na Tchaj-wanu byl předseda belgického Senátu Jacques Brotchi, s nímž jsem i mluvil. Říkal, že se tak rozhodl svobodně a nezaznamenal, že by z toho Belgie měla nějaké následky.

A kromě belgického předsedy Senátu?

Ale to přece nemusí být tak, že někdo přede mnou musí jet na Tchaj-wan. Třeba to bude příklad i pro ostatní. Já si zkrátka myslím, že je to správné. O svobodě a nezávislosti jenom mluvit nestačí. Měly by následovat i nějaké činy. Zejména v případě, kdy vás druhá strana tlačí do pozice lokaje nebo sluhy. To už jsme zažili, bratrská pomoc v roce 1968 je pro mě nezapomenutelná a nechtěl bych, aby se to opakovalo. Co to je, když mi někdo telefonuje a říká: „Pokud byste chtěl blahopřát ke zvolení tchajwanské prezidentce, tak my si to nepřejeme.“ To přece není normální.

Zmínil jste, že předseda Senátu může razit jinou diplomacii, než je ta oficiální vládní. Jak si to vedle sebe představujete?

Můžu rozšířit záběr zahraniční politiky Česka. Konečně Senát jednoznačně, hlasováním 50 senátorů z 52 přítomných, řekl, že v tomto případě by parlamentní diplomacie Senátu měla zafungovat tak, že předseda pojede na Tchaj-wan.

Tchaj-wan však není většinou světa, včetně Česka, uznáván jako samostatná země. Nemůže se teď naší diplomacii stát, že bude těžko vysvětlovat, jaký má například problém s tím, že někdo narušuje její územní integritu, když sami pořádáme oficiální návštěvy zemí, které ostatní neuznávají?

Ale my žádnou územní integritu nenarušujeme. Jedeme do země, která je de facto samostatná. De iure nikoli. A já jako druhý nejvyšší ústavní činitel jsem se rozhodl, že pojedu na Tchaj-wan, kde mají svého prezidenta, svůj parlament, svého premiéra a já tam jedu, abych rozvíjel vzájemnou spolupráci. Abych ukázal, že jsme svobodnou, svébytnou zemí. A to je celé. Nejedu tam uznávat nezávislost Tchaj-wanu, nejedu tam řešit vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem.

Máte v plánu i nějaké další zahraniční cesty?

S Hospodářskou komorou jsme domluveni, že bychom zkusili zahraniční cesty po EU. Po koronavirové krizi je docela zájem, abychom prosazovali naše podnikatele. Nebránil bych se něco stihnout už během letních měsíců, ale jak jsem se informoval, přes prázdniny není s kým. Po Tchaj-wanu pak zase budou volby, takže mi to vychází buď krátce po senátních volbách, kdy bych třeba byl předsedou Senátu v demisi, nebo pak dál. Ale uvidíme, co bude.

V senátních volbách chcete logicky udržet svoje pozice, ale co v krajských? Má vůbec ODS někde reálnou šanci získat hejtmana?

Máme výborné lídry, ať je to Martin Červíček v Královéhradeckém kraji nebo Martin Kupka ve Středočeském kraji a zrovna v jejich případech vítězství nevidím jako nereálné.

A jak se vám s odstupem poslouchají facebookové výzvy typu: Miloš Vystrčil for president?

Tyto věci si nepřipouštím, snažím se svoji práci dělat co nejlíp. Neznamená to, že o těch věcech nevím nebo je nemám někde vzadu v hlavě, ale nezabývám se tím. Dělám všechno pro to, abych obstál v těch každodenních výzvách, jako je cesta na Slovensko, na Tchaj-wan nebo práce v Senátu.

„Na Tchaj-wan jedu, abych ukázal, že jsme svobodnou, svébytnou zemí. Nejedu tam uznávat nezávislost Tchaj-wanu, nejedu tam řešit vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem.“

(Autor: Ondřej Leinert)

Miloš Vystrčil

předseda Senátu PČR
místopředseda strany
zastupitel Kraje Vysočina