Novinky Mediální výstupy

(Zbraslavské noviny) Nezkrácený rozhovor s Karlem Nedomou, ředitelem ZUŠ Praha-Zbraslav.

Jaký bude červnový restart ZUŠ po dvou měsících nouzového provozu?

Doufám, že už budeme zpátky ve škole. Přijímačky určitě proběhnou, a to i kdybychom stále učili distančně.

Kolik dětí budete přijímat do dalšího školního roku?

To bohužel nikdy přesně nevíme předem – záleží na tom, kolik míst se uvolní v jednotlivých oborech. Přesně to budeme vědět až v druhé polovině června.

Co byste dětem a rodičům k přijímačkám doporučil?

Aby děti přišly s radostí, nemusí se ničeho bát. Zazpívají písničku, kterou dobře znají, vytleskají rytmus – a to je všechno! Ještě nemusí vědět, na který nástroj chtějí hrát, na to je času dost – rozhodnou se až po dvou letech přípravky.

Ředitelem ZUŠ Praha-Zbraslav jste od roku 1997. Co se tu za těch 20 let změnilo?

Změnilo se toho hodně, získali jsme právní subjektivitu – naším zřizovatelem je teď městská část Praha-Zbraslav. Zavedl jsem několik nových oborů – např. hru na harfu, violoncello, pozoun, trubku… Hodně jsem obměnil pedagogický sbor – přivedl jsem na školu asi 15 nových kantorů. Za tu dobu také mnohonásobně narostl počet žáků, dnes jich máme přes 400. Zvýšily se nároky – i díky novým kantorům. Vždycky jsem chtěl mít alespoň polovinu učitelů, kteří současně působí v praxi. Když hrají v orchestru, mohou své zkušenosti předávat dál studentům.

Velmi se proměnila i naše budova. Za těch 23 let, co zde působím, jsme ji celou postupně zrekonstruovali. Původně zde byly kanceláře, místnosti byly průchozí… Paradoxně nám hodně „pomohla“ povodeň v roce 2002: půlka školy byla zatopená, vše se muselo vyházet… Pak se dělala nová okna, akustické stěny, nakoupily se nové nástroje…

Má dnes ZUŠ dostatečné finanční prostředky na nákup nových nástrojů?

Za dobu svého působení jsem obnovil hudební fundus – nakoupili jsme nové klavíry, housle, cella, kytary, trubky, klarinety, harfy… Dokonce i cemballo a varhany. V současné době máme opravdu kvalitní nástroje. Nic z toho by samozřejmě nebylo možné bez našeho zřizovatele, městské části Praha-Zbraslav. Máme od nich velkou podporu, což v dnešní době vůbec není samozřejmost. Vždy nám ve všem vyšli vstříc.

Změnili se nějak za těch dvacet let i studenti?

Jak v kterém oboru, jak který žák. Nová doba přinesla internet a řadu vymožeností s ním spjatých – studenti mají přístup k řadě nahrávek na youtube. I na pěveckém oddělení jsme se museli trochu přeorientovat: neučíme jen klasiku, ale vrháme se s dětmi i na populár, tomu se dnes neubráníte. A v tom je velký zlom.

Na zbraslavské ZUŠ studují děti ze Zbraslavi a okolních obcí. Je kapacita školy dostatečná?

Není. Každý rok musíme tak 50 dětí odmítnout, pro větší počet studentů nemáme ani prostory, ani kantory. Vezměte si, že některé děti tu studují od přípravky až po absolutorium, to může být až 13 let.

Plánujete rozšíření školy?

Větší prostory bychom opravdu potřebovali. Měl jsem v plánu školu rozšířit o jedno přistavěné patro, statik to ale nepovolil, protože budova stojí na pískovém podloží. Ideální řešení by bylo postavit novou hudební školu na nějakém obecním pozemku – s tím, že by stávající budova zůstala obci. Škola 21. století by si rozhodně lepší prostory zasloužila. V současnosti jsou další možnosti rozšíření školy stále v jednání.

Kdybyste měli větší prostory, mohli byste rozšířit i nabídku výuky o další obory – taneční obory, literárně-dramatický obor atd.?

Ano, pokud by to povolilo Ministerstvo školství. My už teď pokryjeme opravdu širokou škálu hudebních nástrojů. Ale moderní tanec by určitě vyžadoval mnohem větší prostor…

O které obory je největší zájem, o které menší?

Největší zájem je stále o klavír, menší například o violoncello, které jsme tu dřív neměli.

Přijímáte děti ve věku 5-6 let. Může na přijímačky přijít i 15letý kluk, který by se chtěl – ze zřejmých důvodů – naučit hrát na kytaru?

Je to možné, stává se to. Když projde přijímacím řízením – předpokladem je hudební sluch a rytmus – klidně může přijít. I na zpěv mi přicházejí třeba sedmnáctiletí, kteří už mají vymutovaný hlas.

ZUŠky podléhají MŠMT, musíte plnit rámcový vzdělávací program. Máte nějakou volnost přistupovat k jednotlivých žákům individuálně?

Jsme základní umělecká škola, nejsme zájmový kroužek, proto musíme splňovat určité standardy. Máme stejná kritéria jako základní školy: každá škola má svůj ŠVP, dítě musí za rok zvládnout určitý objem práce. Proto se také na konci školního roku musí známkovat – i když nevíme, jak to bude letos. Nikdy se nám ale nestalo, že bychom někoho na konci roku nechali propadnout – to se spíš stává, že to dítě přestane bavit a samo se rozhodne skončit. Na jeho místo už čekají další děti…

Jak často máte inspekční kontroly? Nejste zahlceni papírováním?

Za ta léta se to opravdu hodně zhoršilo. Dřív ale byli alespoň odborní inspektoři, kteří tomu rozuměli… Dnes chodí jeden inspektor na všechny typy škol. Napíše inspekční zprávu, zda škola splňuje standardy, všechno oznámkuje, kontroluje třeba i záznamy o přijímacích zkouškách, pak se sepisuje protokol… Je to státní aparát – a hrozná byrokracie.

Výsledky práce studentů jsou ale vždy slyšet na koncertech – pro děti to není vůbec jednoduchá záležitost. Pro mne je to ale ta nejlepší inspekce – mám představu, jak který kantor učí.

Prvním ředitelem zbraslavské ZUŠ byl hudební skladatel Antonín Švehla – setkal jste se s ním?

Švehla mě učil hru na kytaru. On byl úžasný. Dřív se to tak nebralo, mohli jste učit i to, co jste přímo nevystudovali. Švehla uměl hrát na klavír, na kytaru... a taky to učil.

Zbraslavská ZUŠ dříve pořádala koncerty na Zámku, dnes má to privilegium vystupovat v Muzeu hudby a Zrcadlové kapli Klementina, což jí jistě leckterá ZUŠ může závidět. Jak se vám to podařilo?

Jsme členy pražské Asociaci ZUŠ (v Praze je asi 29 ZUŠek). Díky tomu můžeme čtyřikrát v roce – za velmi dobrých finančních podmínek – vystupovat v těchto koncertních sálech v Praze. Letošní léto jsme chtěli opět obnovit tradici žákovských koncertů na Zámku, už bylo vše domluveno, ale plány nám bohužel zhatil koronavirus.

Spolupracujete se ZUŠkami v zahraničí (Slovensko, Německo), nyní jste navázali kontakty i v partnerském městě Sommières. Rýsuje se i tam nějaká možnost spolupráce?

Pevně doufám a věřím, že se z toho nějaká spolupráce vyvine. Z francouzské strany teď záleží na tom, jak dopadnou letošní volby. Myslel jsem si, že bychom mohli poslat nějaká výtvarná díla našich žáků do Sommières, francouzská strana zase k nám, máme tu k dispozici výstavní síň. Také by bylo pěkné vyslat někoho z hudebního oddělení – dva tři sólisty anebo třeba kytarový soubor. Vše je to o penězích, ale určitě bych to moc rád zrealizoval.

Jak měla vypadat letošní ZUŠ Open – měli jste opět pozvané nějaké hosty?

Měli jsme pozvané Slováky z Nitry – bigbeatový orchestr, tanečníky a smyčcový orchestr. ZUŠ Open se měla konat opět na bowlingu.

Uvažovali jste i o jiném, více viditelném „veřejném“ prostoru?

Muzikanti potřebují nějaké zázemí na převlékání a po koncertě máme povinnost jim zajistit občerstvení – na bowlingu je toto vše přímo na místě. Navíc nedaleko je budova ZUŠ, kde si mohou odložit nástroje. Uvažovali jsme i o Slunečním parku anebo Městské zahradě, tam by ale byl problém s občerstvením: kdybychom tu měli zajišťovat catering, tak se nedoplatíme.

Každý rok z vaší školy odchází několik dětí studovat na konzervatoř a další umělecké školy. Kdo z vašich absolventů za těch 20 let, co jste zde ředitelem, to tzv. „dotáhl nejdál“?

Takových je hodně… Například Jaromír Josek z mé pěvecké třídy, který dnes zpívá v Collegiu 1704. Nedávno jsem ho viděl zpívat v Salzburgu. Nebo Anička Paulová, která studovala klarinet u Karla Mezery a vyhrála Pražské jaro. Od Marka Velemínského to byl jednak Šimon Tamaki anebo nedávno Johana Kubátová, která odešla studovat kytaru na konzervatoř. I z tanečního a výtvarného oddělení se dostala řadu žáků na střední umělecké školy. Úspěšných žáků máme spoustu.

Učitelé ZUŠ většinou vystupují na vánočních koncertech – nechybí jim častější vystupování?

Moc rád bych v tradici učitelských koncertů pokračoval, stále ale hledáme větší vyhovující prostory. Městský dům je sice fajn, ale pro tento účel moc malý. Tak snad se nám podaří něco domluvit v příštím školním roce.

Myslíte si, že by se na Zbraslavi našlo dostatečně velké publikum pro pravidelné koncerty klasické hudby – například jednou za měsíc?

Myslím, že ne. A bůhví, jak to bude teď, po tomhle koronavirovém zoufalství…

Pustíte si doma ještě nějakou hudbu anebo už máte ze školy „dost“? A pokud si hudbu pustíte, co nejraději posloucháte?

Rád si poslechnu jazz – nejraději mám ten klasický, staré nahrávky – Louise Armstronga, Ellu Fitzgerald… Zbožňuju Beatles, to je pro mě klasika v moderní hudbě. A taky miluju Elvise Presleyho. S manželkou v autě zase pořád posloucháme Abbu anebo Queeny. A z vážné hudby mám nejraději baroko – Bacha, Vivaldiho, Händela.

Co si podle vás může člověk v ideálním případě odnést ze studia na ZUŠ do života?

Lásku k hudbě. A k umění obecně. Ten vztah ho pak bude provázet celý život, v radostných i smutných chvílích. V tomhle směru sehraje vždy velkou roli učitel. Základem úspěchu je harmonie: kantor-žák-rodič. My tu nejsme jenom proto, abychom vychovávali nové profesionály, ale aby to děti bavilo… A potom, aby už jako dospělí na svá studia na ZUŠ po celý život rádi vzpomínali. Jedno, zda z nich budou doktoři, inženýři anebo třeba zedníci – aby si doma sami rádi zamuzicírovali. To je myslím ten největší vklad.

Děkuji za rozhovor,

Kateřina Pietrasová,

Mgr. Karel Nedoma

Absolvoval pražskou konzervatoř a HAMU (1979), poté působil jako sólista opery v Českých Budějovicích, sólista Komorní opery Praha a Pražského mužského sboru při FOK, současně vždy vyučoval sólový zpěv. Vystupoval v Americe, Španělsku, Japonsku aj. I dnes minimálně dvakrát do měsíce vystupuje jako externista sboru v Národním divadle v operách Aida a v Nabucco.