Novinky Mediální výstupy

(www.parlamentnilisty.cz) „Nejsem fanouškem nějakého zpochybňování závěrů našich tajných služeb. Myslím si, že je to dost nebezpečná rétorika. To, co mě jako občana zajímá, je jiná otázka. Pokud je informace pravdivá, jak je možné, že naše bezpečnostní složky dopustí, aby někdo s ricinem vůbec vstoupil na naše území?“ ptá se místostarostka Prahy 2 a předsedkyně zastupitelů ODS Alexandra Udženija. Zároveň upozorňuje, že kontroverzní akce musí svobodná a demokratická společnost unést. Politické špičky podle ní nedělají pro zklidnění debaty kvůli česko-ruským vztahům téměř nic, spíše naopak situaci vyostřují.

Policie hlídá i primátora Zdeňka Hřiba a starostu Řeporyjí Pavla Novotného, starosta Prahy 6 Ondřej Kolář se skrývá na tajném místě. Ohrožují nás Rusové nebo extrémněji založení Češi? Jaké je nebezpečí podle vás?

To je spíš otázka na tajné služby nebo bezpečnostní experty. Pokud policie vyhodnotila hrozby jako reálné a zmíněným pánům přidělila ochranu, tak bych nerada nějak zpochybňovala jejich rozhodnutí. Obecně lze říci, že jisté ohrožení z řad extremistů, stejně jako Ruska, tady jistě existuje. Svého času měl policejní ochranu i primátor Bohuslav Svoboda, akorát si na tom nehonil marketingové body, tak jak to dělá Zdeněk Hřib. To mi přijde vyloženě chucpe.

Rusko-české vztahy rozbouřily jednak poslední kroky těchto českých politiků, a teď navíc časopis Respekt s ruským agentem a jedem ricin. Jak teď v zahraniční politice k Rusku přistupovat?

Rusko je velmoc a má své zájmy, které mohou být často v rozporu s těmi našimi. Myslím a vycházím i z historie, že je dobré ke každé velmoci přistupovat obezřetně. Česká republika musí hájit hlavně vlastní zahraniční zájmy a samozřejmě bezpečnost svých občanů. Tohle musí být v paměti každého politika jako priorita číslo jedna.

Domníváte se, že je kauza „ricin“ reálná? Tedy že mají ruské tajné služby, stejně jako ty české, mezeru mezi svými lidmi, a tak se vše dostalo do médií?

To skutečně nevím. Ale nejsem fanouškem nějakého zpochybňování závěrů našich tajných služeb. Myslím si, že je to dost nebezpečná rétorika. To, co mě jako občana zajímá, je jiná otázka. Pokud je to tedy pravda, jak je možné, že naše bezpečnostní složky dopustí, aby někdo s ricinem vůbec vstoupil na naše území?

Jak by podle vás měla reagovat na celou věc česká vláda?

Pokud se prokáže, že je hrozba reálná a oficiální místa v Ruské federaci s ní mají něco společného, pak je namístě co možná nejostřejší reakce. Něco takového skutečně nelze tolerovat!

Pokud by se prokázalo, že informace nebyla pravdivá, co by mělo následovat?

To by pro nás byl dost nepříjemný diplomatický skandál. Pak by bylo namístě najít původce takové fámy a vyvodit z toho patřičnou odpovědnost.

A co o české společnosti říká vyostřená diskuse na toto téma? Stupňuje se? Generál Andor Šándor řekl, že ho zaráží, jak se nezabýváme tím, kolik nenávisti to vzbudilo u našich občanů. „Otevřené volání řady lidí po smrti za odstranění Koněva je děsivým obrazem části české společnosti,“ uvedl. Má pravdu?

Debata v naší společnosti je bohužel vyostřená již dlouhodobě a v podstatě na jakékoliv téma. Neskutečně mě to mrzí a myslím, že to je opravdu problém. Smutná je také skutečnost, že v poslední době ani naše politické špičky, ať už ve vládě nebo v úřadu prezidenta republiky, nedělají téměř nic pro zklidnění debaty. Spíše naopak, svými výroky celou situaci ještě vyostřují. Jako například nedávno paní ministryně spravedlnosti Benešová a její plivanec směrem k podnikatelům. Taková pěkná ukázka třídní nenávisti. Jsem z toho smutná.

A jak vy vnímáte kroky zmíněných politiků? Ať už jde o sochu Ivana Koněva, desku vlasovcům nebo přejmenování náměstí s ruskou ambasádou? Pavel Novotný navíc přijel na ambasádu v multikáře, rozhlašoval do médií, že Řeporyje válčily s Ruskem a tu válku vyhrály a podobně. Čistě věc suverénního státu, nebo provokace, jak tvrdí jiní?

Podívejte, já osobně nejsem fanouškem odstraňování soch, i když se otevřeně přiznám, že maršál Koněv byla pro mne hodně rozporuplná osobnost. Ale zároveň je nutné si říci, že to, kde stojí jaká socha, je autonomní rozhodnutí dané samosprávy a ani vláda, ani politik z jiné obce, a už vůbec ne z jiného státu, do toho nemá lidově řečeno co kecat. Co se týče Pavla Novotného, tak on samozřejmě občas provokuje a myslím, že se tím docela baví. Ale žijeme snad ve svobodné, demokratické společnosti a měli bychom unést i některé kontroverzní akce. Aby mu kvůli tomu někdo vyhrožoval smrtí, to je za hranou všeho. Naprosto nepřijatelné!

Stále častěji slýchám od odborníků i politiků domněnky, že někomu záleží na narušení česko-ruských vztahů. Může na tom být něco pravdy, nebo je považujete za nesmyslné?

Já s tím příliš nesouhlasím. Byla bych nerada, aby to bylo interpretováno, jako nějaká nenávist k Rusům, to si myslím, že se neděje. Češi jsou tolerantní národ. Ale máme svou historickou zkušenost, třeba s okupací v roce 1968 a jistá rezervovanost části lidí vůči Rusku a jeho oficiálním místům je naprosto pochopitelná. Přiznám se, že já ji mám také. To ale není žádná nenávist ani snaha narušit naše vztahy. Spíš obezřetnost vycházející z toho, co jsme si v naší zemi s mnohými velmocemi užili, hlavně ve dvacátém století.

Alexandra Udženija

předsedkyně klubu zastupitelů magistrátu hlavního města
místostarostka městské části
expertka pro rozvoj ekonomiky a podnikatelského prostředí