Krize zdůraznila, jak moc je potřeba dosáhnout ve volbách politické změny
(Aktuálně.cz) Všichni jsme si oddechli, že to nejhorší s nemocí COVID-19 máme za sebou. Dnes je všeobecná nálada pozitivní a tedy velkorysá. Nad mnohými nepovedenými věcmi se mávne rukou, leccos se promine. Ani já se nechci ke všemu vracet. Musíme jít dál a soustředit se na obnovu země. Využít tuto situaci jako příležitost. Je to šance na vytvoření méně byrokratického, mého těžkopádného, ale zato efektivnějšího, štíhlejšího a přívětivějšího státu.
Současně platí, že se učíme s koronavirem žít. Víme, že nezmizel. Věříme, že nepřijde druhá vlna, ale nemůžeme si tím být jisti. Musíme se na ni připravit. K tomu ale patří otevřeně pojmenovat selhání a zmatky, které vytvářela vláda v uplynulých měsících. Pokud to neuděláme a necháme se zmasírovat propagandou nebo lhostejností a malomyslností, tak hrozí, že se chyby znovu zopakují. A to nelze připustit.
Řada chyb se jistě stala proto, že nemoc přišla rychle a chyběly zkušenosti s pandemií tohoto rozsahu. O těch nemluvím, je to pochopitelné. Mnohá selhaní ale byla způsobena tím, že selhal Andrej Babiš při řízení vlády a koordinaci jednotlivých rezortů. Nebo tím, že vláda situaci podcenila. Nebo upřednostnila PR před rozumným řešením, populismus před odpovědností. Běžné chyby lze od selhání Babišova „krizového neřízení“ rozlišit snadno. Stačí srovnat kroky české vlády s jednáním exekutivy v jiných zemích. Několik věcí bije do očí. Daly by se nazvat nenormálními a věřte mi, že taky normální nejsou:
Připadá vám normální, že rozhodnutí o tom, co a jak je zakázáno, se měnila prakticky v řádu hodin, takže nakonec skoro nikdo nevěděl, co platí a co už neplatí? Nemusím připomínat jenom známé hodiny v obchodech pro seniory, zmatek byl prakticky ve všem. Vzpomeňte si na zavřené hranice, rozhodnutí týkající se pendlerů, cest na chaty a další věci. Dobře to naopak fungovalo tam, kde se např. primátoři nebo rektoři vysokých škol rozhodli jednat sami podle krizových plánů a dostupných informací, nikoliv na základě rozhodování vlády. Kupříkladu řada vysokých škol zastavila kontaktní výuku a dala jasné termíny, do kdy to bude platit. To se týkalo stovek tisíců lidí, kteří najednou měli jistotu a dopředu věděli, s čím mohou počítat. Stejně jasného postupu jsme se ale od vlády nedočkali.
Připadá vám normální, že vláda opakovaně rozhodovala v rozporu se zákonem? Pro to není žádná omluva, nebylo to kvůli spěchu, byl to důsledek špatných politických rozhodnutí. Žádná vláda si přece nemůže dovolit zrušit volby. Pod žádnou záminkou. Česká vláda to udělala, aby vzápětí na základě rozhodnutí soudu byla donucena postupovat správně: volby posunout prostřednictvím Parlamentu. Žádná vláda si nemůže dovolit příkazem jednoho ministra omezovat osobní svobody, může to udělat jen se souhlasem Parlamentu, což se také – opět bohužel až na základě soudního rozhodnutí – nakonec stalo.
Připadá vám normální, že ministři se navzájem opravují a rozporují během vládních tiskových konferencí a že postoj jednoho ministra veřejně zpochybňuje jiný ministr? Že členové vlády nevědí, o čem rozhodli? Vzpomeňte kupříkladu na osud kadeřnic a toho, zda smí, nebo nesmí doma stříhat zákazníky.
Připadá vám normální, že vláda zapomene při otevírání obchodů na tak důležitou a pro řadu lidí podstatnou věc, jako je třeba regulace bohoslužeb?
Připadá vám normální, že vláda nedokáže vysvětlit svoje kroky žádnými daty, žádnými relevantními doporučeními od epidemiologů, žádnými skutečnými kritérii? Leccos se dalo pochopit nebo prominout v těch okamžicích, kdy vláda jedná pod tlakem času a zhoršující se situace. Ale po několika týdnech zápasu s pandemií už takové pochopení vláda od nikoho nemůže očekávat.
Připadá vám normální, že vláda nedokázala přijít s vlastními návrhy ekonomické pomoci a prakticky všechno, co přijala, opsala od opozice? Na jedné straně je to pro opozici skvělá vizitka, na straně druhé je to ale smutná zpráva o kvalitě současného vládnutí. Babišova vláda je dobrá v zákazech, v rozdávání v dobrých časech, ale selhala v první složité situaci, které čelila. Tak to prostě je.
Připadá vám normální, že vláda má v době největší národní krize plná ústa proklamací o „podané ruce“, „táhnutí za jeden provaz“ a „národní jednotě“, ale současně s opozicí až na výjimky vůbec nejedná? Že jednostranně opisuje opoziční návrhy, ale s opozicí o nich nemluví?
Připadá vám normální, že vláda odmítá všechny pozměňovací návrhy v Poslanecké sněmovně, které připravila opozice, aby potom o dva týdny či o měsíc později přišla s úplně stejnými návrhy? Bez studu, bez vysvětlení. Prostě opozici zatlačí a pak zjistí, že její řešení nefunguje, tak se vrátí k tomu, co opozice navrhovala. Vláda opozici ignorovala a za pomoci komunistů protlačila vždy pouze to, co sama chtěla. Bez dialogu, bez rozumného společného postupu. Krize nekrize. Bohužel ke škodě lidí, k nimž se včas nedostaly slíbené peníze a pomoc.
Opozice se chovala odpovědně, vládní koalice arogantně a stranicko-politicky jako vždy. Výstižná jsou v tomto případě slova premiéra: „Jsme transparentní, děláme k tomu detailní tiskové konference a já jsem vůbec nepochopil, co vlastně opozice po nás chce.“ Ano, na tiskových konferencích Babiš „jede“ svoji propagandu. Ale to je něco jiného než vést rozumnou a věcnou debatu o tom, co se má udělat a jak se má lidem co nejlépe pomoci – a pak to společně prosadit. O společném postupu nemůže být vůbec řeč.
Přesto opozice podporovala všechny klíčové legislativní úpravy předložené vládou a velkoryse přecházela vládní fauly. Dělali jsme to v zájmu lidí. Ano, to je jedna z hlavních zpráv o krizi těchto dní: Je zde mnohem kompetentnější a odpovědnější opozice, než jakou tu máme vládu. Tady už nejde o souboj levice a pravice, o souboj lepších a horších návrhů, tady jde o nebezpečné selhání vlády a její přezíravé a arogantní nepochopení toho, jak se má postupovat ve chvílích, kdy na tom skutečně záleží. Tako krize jen zdůraznila, jak moc je potřeba dosáhnout ve volbách politické změny. Jak je nezbytné nahradit propagandu a chaos rozumnou, odpovědnou a perspektivní politikou.
předseda ODS