Může nastat situace, kdy se bez armády neobejdeme
(www.parlamentnilisty.cz) Jak si vláda vede v boji s koronavirovou pandemií? Opoziční představitelé kabinetu vytýkají různá pochybení. „Vyloženě za selhání pak shledávám to, že vláda projevila neschopnost pracovat s tuzemskými výrobci a vývojáři zdravotnických pomůcek. Jejich aktivita je spíše živelná a musí se státu doslova podbízet. Ukazuje se, že stát neví, s čím může pracovat a jaký potenciál má domácí trh, podnikatelé a vědci,“ uvedla mimo jiné poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS).
Rozšíření epidemie koronaviru je nečekanou zkouškou pro českou společnost. Svým způsobem testujeme zdravotníky, bezpečnostní složky i širokou veřejnost. Jak myslíte, že to zatím zvládáme?
Já jednoznačně považuji výkon všech složek integrovaného záchranného systému, ať jde o zdravotníky, policisty, hasiče, vojáky a mnohé další, za plně profesionální. Jejich služba je v současnosti nedocenitelná a nesmírně náročná a já bych jim ráda alespoň touto cestou vyjádřila uznání a velké poděkování. Stejně tak velmi oceňuji reakci veřejnosti, její disciplinovanost a soběstačnost například v šití roušek, a také činnost dobrovolníků a jejich iniciativ. Podobnou vlnu společenské solidarity jsme u nás již dlouho neviděli.
Slova chvály bohužel úplně neplatí o výkonu vlády. A neříkám to proto, že jsem opoziční politik nebo že bych chtěla být prvoplánově kritická. Jsem ráda, že vláda přistoupila celkem včas k omezujícím opatřením, která nepochybně přispěla k tomu, aby nárůst nakažených nebyl skokový a nedošlo k přetížení zdravotnického systému.
Bohužel se ale velmi pozdě začala zabývat dostatečnými zásobami zdravotnického materiálu. Již v lednu letošního roku jsme jako ODS chtěli hrozbu koronaviru řešit ve Sněmovně a tehdy nám ministr Vojtěch tvrdil, že všeho je dost a bude dost. To se ukázalo jako velký omyl, ne-li lež.
A bohužel musím pak konstatovat, že i v dalších krocích, zavádění restrikcí a jejich následném uvolňování nebo v nástrojích na podporu těch, na které omezení dopadají ekonomicky, vládne chaos. Co platilo včera, mnohdy neplatí dnes. Z úst vládních představitelů zaznívají nekonzistentní výroky, které se často rozcházejí.
Vyloženě za selhání pak shledávám to, že vláda projevila neschopnost pracovat s tuzemskými výrobci a vývojáři zdravotnických pomůcek. Jejich aktivita je spíše živelná a musí se státu doslova podbízet. Ukazuje se, že stát neví, s čím může pracovat a jaký potenciál má domácí trh, podnikatelé a vědci. Byť pod ministrem Hamáčkem konečně působí tým, který na zapojení domácího trhu začal pracovat, je nevídané, že se tak nedělo od začátku a naplno.
Jaké poučení ze současného vývoje si máme vzít do budoucnosti? Ať už pro krizi typu epidemie, nebo třeba krizi bezpečnostní.
Tím poučením je zbavit se iluze, že naše společnost je neohrozitelná a že se nás žádná bezpečnostní, zdravotní nebo živelná rizika netýkají. Mluvila jsem o profesionální reakci složek IZS. Je patrné, že systém jejich přípravy funguje a že dělají svou práci skvěle. Na druhou stranu stát v posledních desetiletích velmi zanedbal svou krizovou připravenost materiální a kapacitní. Nemáme dostatečné hmotné rezervy, nefunguje systém jejich obnovy a tato vláda se rozhodla rozpouštět i to, co nám zbylo například v oblasti kovů. Jak jsem již zmínila, stát nemá úplně přehled o kapacitách tuzemských firem či vědeckých institucí.
Připravenost na krize je přitom přeci jedna z nejdůležitějších funkcí státu, pro který si jej zřizujeme, nikoliv pro přerozdělování peněz nebo vytváření nesmyslných regulací a pravidel, která komplikují život. Proto musíme začít na obnově tohoto systému zásob a výrobních kapacit intenzivně pracovat a nebát se do nich investovat, i když máme pocit, že nám to nic nepřináší. Jsou situace, jako je tato, kdy se nám to násobně vrátí.
Říkáte, že armáda nesmí padnout za oběť této krizi, nicméně to vypadá, že uskromnit se budou muset všichni. Bude muset armáda přehodnocovat své projekty?
Pokud dojde na škrty v obraně, a vláda je zjevně má v plánu, když se zatím nemluví o úsporách v jiných oblastech státního rozpočtu, pak je nezbytnou podmínkou, aby se tak dělo promyšleně a aby se zároveň s tím i zohlednil dlouhodobý výhled a s ním související strategické dokumenty. Armádní nákupy jsou projekty plánované na dlouho dopředu, mnohdy provázané, a jejich financování je často rozložené do několika let. Proto nelze provést jen tupé škrty na konkrétních položkách v jednom či dvou letech. Musí jít o promyšlené kroky a zhodnocení, co si ještě zatím můžeme dovolit nenakoupit.
Zároveň ale musím říct, že obrana je přesně jednou z těch oblastí naší připravenosti na krize, které jsme v minulých letech zanedbávali kvůli tomu, aby na vzrůstající výdaje na spotřebu bylo kde brát. Proto pokud bude vláda škrtat její rozpočet, měla by postupovat co nejšetrněji a neměla by se vzdávat cíle 2 % HDP. Může totiž nastat situace, kdy se bez armády neobejdeme.
Premiér Babiš jako první možnost úsporu zmínil tendr na bojová vozidla pěchoty. Je to asi logické vzhledem k tomu, že jde o nejdražší armádní nákup v historii. Myslíte, že by armáda měla mít připravenou i úspornější variantu? Co se týče počtu kusů nebo doby dodávky?
To musí zhodnotit zejména sama armáda, s jakým počtem kusů a v jakém časovém horizontu je schopna naplňovat potřeby související s naší obranyschopností. Na výboru pro obranu jsme nákup BVP projednávali již opakovaně a na základě těchto debat se domnívám, že z nastavených požadavků není příliš kam ustupovat, pakliže se nerozhodneme, že se vzdáme cíle plnohodnotných pozemních sil. Navíc jde o nákup, který se dlouho připravoval, nějakou dobu již běží a změna kritérií by přinesla opět zdržení o několik let. To si nemůžeme dovolit. A pokud by došlo na přehodnocení, pak očekávám, že k němu dojde až po řádné diskusi na výboru pro obranu.
Vyzývala jste k užší spolupráci s domácím obranným průmyslem. Na co bychom se měli soustředit? Mění současná krize pohled na tento segment?
Nepochybně ano. Pokud to myslíme s přípravou na krize a stavy ohrožení vážně, musíme mít k dispozici nejen dostatek materiálních zásob, ale také funkční systém jejich výroby a doplňování. K tomu jsou potřeba výrobní kapacity, které bohužel nezajistí jen státní podniky. Již za první republiky stát dával za povinnost strategickým podnikům, aby udržovaly schopnost vyrábět nárazově nezbytný materiál a výrobky nebo aby samy měly určité skladové zásoby.
To samozřejmě nelze činit bez náležitých finančních kompenzací a hlavně bez změny naší mentality, která si navykla na život ve všeobecném bezpečí a blahu. To není myšlenka, kterou zdůrazňuji v současné situaci jako něco nového, prosazuji ji dlouhodobě a nyní budu prosazovat o to důrazněji.
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
předsedkyně sněmovního výboru pro obranu
expertka pro obranu
starostka MČ Praha 2