Novinky Mediální výstupy

Od jmenování počátkem července čelí ministr spravedlnosti za ODS Pavel Blažek očekáváním, kdy už do vedení Vrchního státního zastupitelství v Praze jmenuje Lenku Bradáčovou. Věc prý je složitější, než veřejnost tuší.

Stává se vám poslední dobou, že by hovory s lidmi začínaly něčím jiným než Lenkou Bradáčovou? 

Chápu smysl otázky a nestává. Taky jsem si dal za cíl, aby se jmenování vrchního státního zástupce v Praze a nový zákon o státním zastupitelství udělaly tak, aby už se o státních zástupcích nemuselo hovořit. Ještě před deseti lety běžný občan málem nevěděl, co to státní zástupce je, dnes se tomu věnuje větší pozornost, než je zdrávo. 

Už víte, jestli vyhovíte návrhu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a Lenku Bradáčovou v Praze potvrdíte? 

To rozhodnutí přijmu v řádu několika dnů, a protože jsem veřejnosti slíbil, že ho řádně odůvodním, tak se do oznámení k celé věci zatím nebudu blíž vyjadřovat. Ta věc není tak jednoduchá, jak se zdá z médií, je tam mnoho skutečností, které zatím veřejnosti známy nejsou. V téhle věci rozhodují dva lidé, Pavel Zeman a Pavel Blažek, a jejich slovo váží úplně stejně. 

Co jste myslel výrokem, že rychlým jmenováním Bradáčové byste si proti sobě poštval spoustu významných lidí? Některé lidi v ODS? 

Ta spousta významných lidí je jak v soustavě státních zastupitelství, tak některé kritické názory zazněly i z justice a samozřejmě i od politiků. Ale to není zdaleka jediný důvod, proč jsem to nerozhodl ze dne na den. Vyznávám například zásadu, že by si každý měl vážit svých pravomocí. Podívejte, jak prezident republiky využívá každou svou kompetenci až na hranu – a je to dobře. Rozhodovat ze dne na den jen proto, že si to přejí někteří redaktoři, nepovažuji za dobré. Jsem ministrem od 3. července, mezitím bylo pár dní volna. A tohle je mimořádně vážné rozhodnutí.

Čímpak? 

Svědčí o tom už pozornost, jakou to vyvolává. Aproto, že vrchní státní zástupce, zvlášť v Praze, protože v Olomouci kolem toho žádný zvláštní humbuk není, je důležitý kvůli vystupňování nebo uklidnění rivality některých skupin uvnitř státních zastupitelství. Mně jde na prvním místě o to, aby už ty souboje skončily, aby tím už veřejnost nebyla obtěžována. Vrchní státní zástupce v Praze má formální i neformální vliv hlavně na krajská zastupitelství v Čechách. Hledám náčelníka, který přinese mír do Čech. Mně jde o to, aby se zapomnělo na minulost, a o tom se bavím s doktorkou Bradáčovou. 

Co tím myslíte? 

Vyrovnávání nějakých starých křivd, emoce pocházející ze špatných vzájemných vztahů, nebojím se ani slova msta. V celé soustavě musí zavládnout klid a mír. 

Vidíte riziko, že by se Bradáčová a její skupina z Prahy mstily? 

Tahle věc hrozí vždycky, to se netýká jen státních zástupců. Já od doktorky Bradáčové – nebo kohokoliv, kdo bude nakonec jmenován – musím dostat ujištění, že to v sobě dokáže zvládnout. 

A vy před jmenováním dokážete u člověka vycítit, jestli bude schopen se ovládat? 

Není jiná možnost než gentlemanská dohoda a pak se spoléhat na to, že ti lidé ji budou držet. 

Dokázal byste krátce vysvětlit, co je válka státních zástupců? 

Za prvé to může být obvyklý generační střet, nejen věkový, ale i střet starších a služebně mladších, za druhé to může být střet o povahu fungování systému. Všechno se to bohužel potkalo v jeden okamžik. 

Hraje v tom ještě roli případ Vesecká-Čunek? 

Řekl bych, že ano, protože od té doby se státním zastupitelstvím věnuje velká mediální pozornost. Čili tam asi nějaké věci mají svůj počátek. Ale musím říct, že jak jsem mluvil se všemi čtyřmi nejvyššími státními zástupci z minulosti, rozhovor s Renatou Veseckou z její strany vůbec nebyl emotivní. Mluvila naprosto věcně, možná byste se divil, kdybyste ji slyšel, jak prostá byla jakýchkoliv reminiscencí. 

Jak jste se vlastně tehdy na ten střet díval? Byl jste už nejen advokát, ale i významný politik v druhém největším městě státu. 

Znám to úplně stejně jako každý čtenář novin. Byl jsem řadový člen ODS v Brně. 

A blízký kamarád náměstka Vesecké Zdeňka Koudelky. 

Kamarád Koudelky jsem, ale Koudelka byl náměstkem pro legislativní úsek, a když jsem se ho tehdy ptal, co o tom ví, tak nevěděl skoro nic. 

Ohýbalo se tehdy právo, aby přežila Topolánkova vláda? 

Bylo by úplně nejhorší, aby teď ministr sám ještě přidávat sůl do ran ve státním zastupitelství. Už je to za námi, dívejme se dopředu. 

Máte výhrady k návrhu zákona o státním zastupitelství předloženému Jiřím Pospíšilem za podpory Zemana i Bradáčové? 

Mám, jednu, ale zásadní: určitým složkám soustavy se přidává více pravomocí (Nejvyššímu státnímu zastupitelství, NSZ – pozn. red.), ale bez větší odpovědnosti. V tomhle jsme s doktorem Zemanem v naprosté shodě. 

Podepsal byste obavu, že tím návrhem hrozí návrat ke generální prokuratuře, kdy mělo nejvyšší patro na povel celou soustavu? 

Nemám rád silná slova, takže o generálním prokurátorovi bych nemluvil. Fakt je, že k určitému posílení centrály dochází, ale bude-li to vyváženo větší kontrolou, nevidím v tom takový problém. Chtěl bych v návrhu vidět větší roli soudů, která tam zatím není. Pokud při NSZ vznikne protikorupční úřad, měli by ho víc kontrolovat soudci, nejlépe Nejvyšší správní soud nebo Nejvyšší soud. Ne že bude úřad sám o sobě. 

Kdy bude návrh předložen? 

Mám k němu závažné výhrady, takže se bude přepracovávat. Podle plánů by měl být předložen do konce roku a já rozhodně nebudu nic zdržovat. Ale liberální demokrat ve mně se bojí situace, v níž by se takto konstituovaný úřad propojil třeba s orgány policie a získal přílišnou moc, kterou půjde zneužít. Když vytváříte instituce, musíte počítat, jak říkali tvůrci americké ústavy, s hříšností lidí. A hříšnost v lidech, což je například zneužívání moci, by měla narážet na co největší úskalí. Nejde mi o nic jiného. 

Jak jste to myslel, že kdyby se po Zemanovi do čela zcentralizované soustavy dostal Reinhard Heydrich, může nastat tanec? 

To byl nešťastný výrok z mé první tiskovky, ale chtěl jsem šokovat představou, že by se do tak silné pozice dostal i nejhorší typ člověka. 

Nestalo se to do určité míry už kdysi za Marie Benešové, kdy byl na objednávku kriminalizován např. primátor Kladna za ODS? 

To už tak je, že v určitých dobách se objevují určitá témata a po státních zástupcích se žádá, aby je přednostně řešili. Ale to je špatná úvaha. Dneska je mediálně hodně živené téma korupce, jenže každý státní zástupce musí věnovat stejnou pozornost krádežím a další trestné činnosti. Kdyby všichni policisté a státní zástupci začali vyšetřovat jen korupci, tak se budeme bát vyjít na ulici. 

Jak si vysvětlujete současnou protikorupční vlnu? 

Pokud jde o státní zastupitelství, ten zájem asi odstartovala kauza Čunek. Roli hraje i pověst některých lidí v hlavním městě. V Praze jsou poměry dlouhodobě popisovány jako nezdravé, a jestli je na tom popisu zrnko pravdy, tak se nedivím veřejnosti, že volá po řešení. 

V Brně je všechno v pořádku? 

Á le, Brno právě v celostátních médiích nikoho nezajímá. 

Tak zrovna Petra Nečase zajímalo, když jste v brně udělali velkou koalici. Upadl jste u něj v nemilost. Proč jste tenkrát nesáhli po pravicovém primátorovi? 

A mně dnes i mí tehdejší odpůrci z brněnské ODS říkají, že to bylo jediné uspořádání s šancí na stabilitu. Zásadní bylo i to, že primátor Onderka z ČSSD dostal nejvíc preferenčních hlasů v republice, a já nerad vůli voličů zahazuji do koše. 

Platíte ale za to daň pověstí člověka blízkého ČSSD. 

Moje dobré vztahy vyplývají pouze z faktu, že dnešní vedení ČSSD je ze stejného kraje jako já. Známe se samozřejmě mnoho let, a aby toho nebylo málo, tak to ještě sú právníci. Tykáme si z časů, kdy jsme ještě všichni byli studenti nebo obyčejní učitelé na vysokých školách, a dneska se potkáváme v Praze ve vysokých funkcích. Ale rozhodně zamítám velkou koalici na celostátní úrovni, tam už je rozdíl v našich programech velký. 

Vyloučíte spekulaci, že si za náměstka vezmete sociálního demokrata Zdeňka Koudelku? 

Můžu to úplně vyloučit. Tady je náměstkem pro legislativu František Korbel, velmi schopný člověk, který tu zůstává dál. Informoval jsem sice i Pavla Zemana, žes Koudelkou budu některé věci konzultovat, ale to budu konzultovat s desítkami jiných. To je další věc, která, kdyby se podařila… Některé vztahy z minulosti mezi různými chytrými lidmi, kam počítám Koudelku i Zemana, kdyby se podařilo narovnat, tak si budu gratulovat. Chytří by se měli spojovat, nikoliv rozdělovat. Je tragédií politiky, že se chytří často nechají roztrhnout těmi, kdo tak chytří nejsou. 

Nemluvíte o Koudelkovi tak dobře i proto, že vám před deseti lety přihrál zastupování státu v případu Diag Human? 

Ale já znám Zdeňka Koudelku od osmnácti let, ještě za minulého režimu jsme spolu hráli amatérské divadlo. Diag Human mi nedohodil Koudelka, mě ustavila vláda Miloše Zemana a odměnu jsem si nestanovoval já, nýbrž ministerstva financí a zdravotnictví. 

Kolik jste za to tehdy od státu vyinkasoval? 

Kolem dvou milionů, bylo to asi za dva roky. S ohledem na hodnotu sporu jsem tenkrát šel hluboko pod platný advokátní tarif. Mohu snad prozradit, že vláda na to uvolnila deset milionů a já si řeklo mnohem méně, než nabízeli. Publicista Jan Urban tvrdí, že jsme na tom vydělali sedm milionů, ale já byl tehdy i platebním místem pro znalce, čili jsem fakturoval to, co jsem potom vyplácel ustanoveným znalcům. Dohromady to mohlo být sedm milionů, u Blažka zůstaly dva. 

Co jste za ty dva miliony státu dal? Spor se táhne dodnes, státu hrozí, že přijde o deset miliard… 

A to je náš zásadní spor s Janem Urbanem, který tvrdí, že se za dvě věty v dopise mají bez velkých cavyků platit miliardy, a stát tvrdí, že to tak být nemá. Já jsem se k tomu ale dostal už v době, kdy padl pravomocný nález rozhodčího senátu, že ten nárok je oprávněný, uznali tuším nárok na nějakých 370 milionů korun. Už jsem neměl žádné právní prostředky, jak celou věc smést ze stolu. A nebyl jsem první, komu to vláda nabízela. Všichni se báli. Já to nebral kvůli odměně, ale pro jeho zajímavost. Takový případ dostanete jednou za život. 

No a povedlo se vám v něm něco udělat? Nemohl jste to celé zastavit? 

Nemohl. Kvůli tomu rozhodnutí dozorčího senátu, o kterém si dodnes myslím své, už nebylo možné bavit se o nule. Hlavní problém je přece v tom, že se za ministra Jana Stráského uzavřela ta rozhodčí smlouva. Je dlouhá dvě stránky a jde tu o miliardy. Pak mě z případu odvolali, dodnes neznám důvod. 

Jste bohatý člověk? 

Takhle bych to neřekl. Určitě si nemusím půjčovat na dovolenou. Peníze jsou od toho, abyste byl svobodnější. Bohatý je ten, koho neovládnou peníze. 

Jak velký máte majetek? 

Hodnota kolísá, tak mezi 15 a 20 miliony v nemovitostech. Mám dva byty v Mariánských Lázních, jeden v Praze, spoluvlastním nájemní dům, mám nějaké pozemky. 

Kde jste si vydělal nejvíc? Při správě konkurzních podstat? 

To už je dávno, co jsem byl tím správcem ustanovován. Povolání konkurzního správce má dneska špatnou pověst, já jsem se jím stával na konci 90. let, kdy konkurzy začínaly a na té profesi nikdo neviděl nic špatného. Pořádné konkurzy jsem vlastně dělal jen dva, kde jsem dostal odměny v milionech, podle vyhlášek. To je pravda. O dalších skoro nemá cenu se bavit, v nich nebyl velký majetek. 

Nebylo vám hloupé být v Brně v orgánech tolika firem? 

Ale já v nich nikdy nebyl současně, to je velký mýtus. Já byl na základě vlastní vůle tak v pěti firmách, všechny ostatní vyplývaly z konkurzních řízení. Když má úpadce dceřiné firmy, nezbývá vám nic jiného než se souhlasem soudů do těch firem jít a likvidovat je. Byl jsem v nich proto, že je to zadarmo a nikoho bych na tu práci nesehnal. 

Ale seděl jste i v městských společnostech Brna. 

A to je zase jiná kapitola. Jako zastupitel jsem v každém volebním období byl ve dvou třech firmách, ostatní zastupitelé byli třeba v osmi deseti. To je normální věc v Brně. 

Ještě jedna osobní otázka: vy jste syn redaktora Rudého práva Pavla Blažka? 

Rudého ne, Práva ano. Otec do roku 1990 učil na střední škole, stal se novinářem až po převratu, dělal pak v mnoha redakcích, jednu dobu taky v Právu. 

Váš otec napsal knihu o Kubiceho zprávě, až vyhroceně kritickou vůči současnému ministrovi vnitra. Četl jste ji? 

Ach jo. Četl. Vedli jsme o ní mnoho sporů. Vztah otec-syn je dobrý, ale my se o politice hádáme skoro pořád. 

Dva roky jste místopředseda ODS pro vnitrostranický život. Co je to za práci? 

Po pravdě řečeno když se ochladily vztahy mezi mnou a Nečasem, on si většinu agendy vzal pod sebe. Já byl před těmi dvěma roky jediný z nových místopředsedů, se kterým se Petr Nečas de facto vůbec neznal. Bral jsem to tak, že každý předseda má svůj dvůr a na dvoře že se intrikaří a že k premiérovi se o mně dostaly informace, které nebyly pravdivé, a on to nemohl vědět. Dneska už spolu vycházíme normálně. Myslím, že časem zjistil, že já různé věci nedělám ze zlého úmyslu. 

(Autor: Daniel Kaiser)

JUDr. Pavel Blažek

ministr spravedlnosti
místopředseda strany
člen místní rady
předseda oblastního sdružení
neuvolněný radní statutárního města