Novinky Mediální výstupy

(www.parlamentnilisty.cz) Ekonom a poslanec za ODS Vojtěch Munzar v rozhovoru pro ParlametníListy.cz zkritizoval současnou vládu za její utrácení rezerv v době konjunktury před nynější přicházející krizí. Ani před vypuknutím krize podle něj nedokázala ministryně financí Alena Schillerová (ANO) docenit roli živnostníků a podnikatelů. Navrhuje proto nyní snížit pro tyto subjekty byrokracii a kromě jiného i daně. „Mnohdy je efektivnější lidem peníze nechat, než je vybrat a složitě jim je vyplácet,“ poukázal. Chladným ho nenechaly ani výroky epidemiologa Romana Prymuly o uzavření hranic v řádu let. Ty označuje za naprosto nepřijatelné. Na současné krizi však spatřuje i pozitivum, věří totiž, že se vrátíme k racionalitě a útlum přijde pro „plány ohrožující naši životní úroveň typu ‚Zelený úděl pro Evropu‘“.

Na premiéra Babiše se snesla kritika za to, že na důležitých místech, jakými jsou nemocnice nebo domovy důchodců, chybějí ochranné prostředky. Kvůli tomu jsou na životech ohroženi klienti i zaměstnanci těchto zařízení. Babiš se mezitím na Twitteru pochlubil, jak vše zvládáme výborně, a vyzval amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby český postup s rouškami pro každého sdílel. Problém je v tom, že roušky si lidé ušili sami. Je to v pořádku?

Problém s nedostatkem ochranných prostředků vznikl hned na začátku a náš stát nebyl dostatečně připraven. Na konci ledna bylo na základě požadavků Ministerstva zdravotnictví ve státních hmotných rezervách pouhých deset tisíc respirátorů typu FFP3 pro celou zemi. Od té doby náš stát tahá za kratší konec a dohání nedostatek v době, kdy se celosvětově zvýšila poptávka po ochranných pomůckách, a tím se zvedla i jejich cena. Přitom jsme projednávání o připravenosti státu chtěli prosadit už 28. ledna a kolega Svoboda se výslovně na ochranné pomůcky ptal. Tehdy ministr zdravotnictví tvrdil, že je jich dostatek. I na začátku krize představitelé vlády na tiskových konferencích tvrdili, že ochranných pomůcek je dostatek.

Jejich nedostatek ale nakonec musela nahradit vysoká sounáležitost české společnosti a „zlaté české ručičky“. Není se proto čemu divit, že jsou zdravotníci a poskytovatelé sociálních služeb naštvaní. Pokud jde o twitterový příspěvek mířený na Donalda Trumpa, vnímám to jen jako jeden z mnoha marketingových tahů našeho premiéra a nemyslím si, že marketing a nekonečné tiskovky jsou v této situaci vždy prospěšné.

V některých domovech důchodců se nakazila většina klientů, ti přitom patří vzhledem k věku a dalším faktorům mezi vůbec nejohroženější skupinu. Vnímáte i toto jako selhání vlády?

Jsem upřímně překvapen, že navzdory tomu, že se od začátku ví, že jsou senioři nejohroženější skupinou, je výraznější pozornost vlády na pobytová sociální zařízení směřovaná až v posledních dnech a mnoho z nich nemá dosud dostatečné ochranné prostředky. Vláda zavedla plošná opatření pro všechny, ale měla na začátku více cílit na nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva, což jsou jednak senioři, ale také lidé s oslabenou imunitou kvůli jiným onemocněním.

Ústavní soud se bude zabývat ústavní stížností na rozhodnutí vlády z 12. března o vyhlášení nouzového stavu. Stížnost podal advokát David Zahumenský. Na cestě je i další ústavní stížnost, která má napadat rozhodnutí vlády o zákazu vycestovat do zahraničí. Je podle vás nyní vhodné se zabývat takovými věcmi? Kdyby se skutečně rozhodlo o zrušení nouzového stavu, přineslo by to podle vás jen další problémy?

Pro krizové situace má náš stát krizový zákon a vláda má podle něj postupovat. V právním státě mají občané možnost se bránit prostřednictvím soudu. To je obecné pravidlo, ale nechci hodnotit konkrétní stížnost, s jejímž obsahem nejsem dopodrobna seznámen. To je úkol soudů, které rozhodnou o její vhodnosti či oprávněnosti. Pokud jde o opatření, která jste zmiňoval. Sám jsem toho názoru, aby tato zcela mimořádná opatření trvala co možná nejkratší dobu. Většina zemí to řeší povinnou karanténou po příjezdu. Jako pravicový, konzervativní politik hájím a vždy hájit budu svobodu jednotlivce, a proto jsou pro mě výroky například pana Prymuly o tom, že by hranice mohly být uzavřené ještě další dva roky, naprosto nepřijatelné.

Díky obrovské otevřenosti a provázanosti naší republiky se zahraničím je v podstatě nemožné, aby byly hranice takto dlouho uzavřené. V dnešní době spousta českých občanů v zahraničí pracuje, podniká, studuje a má tam také příbuzné. Není možné oplotit naši zemi novou železnou oponou. A už dnes je namístě otázka, jak a kdy některá opatření zmírňovat. Například by se mohlo již diskutovat o postupném otevírání obchodů při zachování určitých bezpečnostních opatření v nich, jako je počet zákazníků v provozovně apod. Nevidím veliký rozdíl mezi květinářstvím a obchodem s textilem, obuví či elektronikou.

Na sociálních sítích se rozhořel boj mezi Adamem Vojtěchem a Janem Hamáčkem o to, kdo má domovům seniorů dodávat zdravotnické pomůcky. Co podle vás hádka na Twitteru vypovídá o současné vládě?

Já bych byl obecně rád, kdyby se více věcí řešilo pracovně u jednoho stolu než na sociálních sítích či nekončících tiskovkách. Dnes mají členové vlády hledat účinná a konstruktivní řešení, a ne si přehazovat ve twitterové diskusi „horký brambor“. Nemyslím, že je to pro vedení státu vhodné, a netěší mě to. Domovům pro seniory je totiž úplně jedno, jestli jim zajistí ochranné pomůcky Ministerstvo zdravotnictví, nebo Ministerstvo vnitra. Pro ně je důležité, aby jich měly dostatek a včas.

Vláda nechce kompenzovat ztráty podnikatelům a živnostníkům. Někteří ekonomové to kritizují a říkají, že jim má stát nyní pomoci obří finanční injekcí. Ministryně Schillerová tvrdí, že by šlo o biliony a ohrozilo by to fungování státu, a proto takový postup odmítá. Je podle vás přístup vlády správný?

Je třeba si uvědomit, že ekonomika utrpěla šok. Nejedná se ale o klasickou ekonomickou krizi, která by pročistila trh o nekonkurenceschopné subjekty. Současná krize a obecně ohrožení živobytí pro velkou část našich občanů vznikla rozhodnutím vlády, které se většinou týkalo buď úplného uzavření jejich podniku, případně vyhlášením karantény na jejich zaměstnance. Podobné rozhodnutí vlády není klasickým rizikem podnikání. Kvůli tomu je tak dnes v ohrožení nejen celá řada podniků, podnikatelů, živnostníků, ale samozřejmě i zaměstnanců.

Pokud by vláda přišla se skutečně komplexním řešením, které by nenechalo podnikatele a firmy se zaměstnanci „na holičkách“, nebude tady ani vznikat tlak na uhrazení ztrát, které byly těmito ochrannými opatřeními způsobeny.

Fungování státu by totiž ohrozilo více, kdyby hodně firem zkrachovalo, mnoho zaměstnanců přišlo o zaměstnání a živnostníci, místo aby podnikali, stáli frontu na úřadech práce a spláceli dluhy, které jim během nouzového stavu vznikly. Z takové situace bychom se dostávali dlouho a náklady pro daňové poplatníky by byly dlouhodobě enormní. Paní ministryně ani před vypuknutím krize nedokázala docenit roli živnostníků a podnikatelů pro naši ekonomiku. Často jsem v diskusích u různých regulací a zpřísňování zákonů pro živnostníky argumentoval tím, že až přijde ekonomická krize, budeme rádi za každého aktivního člověka, který dokáže zaměstnat sám sebe, mnohdy i někoho dalšího, dokáže se postarat o svou rodinu a nabízí okolí své výrobky. Naše hospodářství potřebuje, aby takových lidí bylo co nejvíce i po skončení nouzového stavu.

A jaká opatření by tedy podle vás měla vláda zavést?

ODS přišla s kompletním balíčkem, zaměřeným na živnostníky, podnikatele, firmy a samozřejmě jsme nezapomněli ani na zaměstnance. Udržení pracovních míst a aktivních podnikatelů musí být totiž v tuto chvíli také jednou z hlavních priorit. I když vláda některá opatření již navrhla, či byla přijata, například prominutí minimálních odvodů, odklad EET, příspěvek pro OSVČ, kurzarbeit, tak si nemyslím, že by všechna tato opatření byla skutečně nastavena tak, aby dotčeným subjektům pomohla dostatečně. My jsme přišli například s odkladem odvodů DPH pro plátce daně nebo se střednědobým opatřením v podobě snížení daňové zátěže prostřednictvím zvýšení slevy na poplatníka.

„Koronavirus stáhne evropské hospodářství do recese, ve druhém pololetí by se však ekonomika měla vrátit k růstu.“ Uvedl to viceprezident Evropské centrální banky Luis de Guindos. Sdílíte optimismus ohledně druhé poloviny roku? A co všechny ty provozovny a živnostníci, kterým hrozí, že nepřežijí ani první pololetí?

Rád bych sdílel takové optimistické myšlení, ale když se podívám, jak se situace vyvíjí v evropských zemích, bohužel musím sdílet názor řady ekonomů, že se řítíme (a nejen my) do ekonomické krize, která bude v mnohém horší než ta krize minulá mezi lety 2008 a 2009. Nyní se totiž některé oblasti ekonomiky v podstatě zastavily, a nejen utlumily, jak tomu bylo v krizích minulých. To souvisí s tou druhou částí otázky. Živnostníkům a zejména malým firmám, jak už jsem říkal, se musí zcela jistě pomoct nejen v překonání nouzového stavu, ale i při opětovném nastartování jejich podnikání, aby tyto subjekty začaly znovu nakupovat, zaměstnávat a opět investovat do rozvoje podnikání. Po skončení nouze je podle mého názoru nutné začít řešit znovu otázku zbytečné byrokracie, která je na tyto subjekty uvalena, bavit se o nižších daních a dalších opatřeních, která by napomohla rozjezdu ekonomiky.

V tomto kontextu jsou tedy současná opatření vlády pro živnostníky, jako je dávka ve výši 25 tisíc Kč, odpuštění minimálních záloh na zdravotní a sociální pojištění, nebo bezúročné půjčky COVID I. a COVID II., nedostatečná?

Začnu od příspěvku 25 tisíc korun. Tento příspěvek je nezbytný, protože je potřeba zdůraznit, že příspěvek nenahrazuje plat živnostníka, ale výpadek tržeb, ze kterých musí platit náklady na živnost, které mu trvají. Pro OSVČ, která má minimální náklady, to může být dostatečné, ale ve většině případů mají živnostníci náklady vyšší. Proto jsme ještě před rozhodnutím vlády navrhovali příspěvek ve výši třicet tisíc korun. Nicméně se budeme s vládou bavit o nastavení reálnějších podmínek čerpání, protože při prezentovaných podmínkách si na příspěvek někteří lidé v problémech vůbec nesáhnou. Odpuštění minimálních záloh na zdravotní a sociální pojištění je krok správným směrem. U sociálního pojištění jsme navrhovali toto odpuštění až do konce roku, právě s ohledem na to, že lidé budou potřebovat nějaký čas, aby se vzpamatovali a znovu začali nakupovat a investovat do podnikání.

Mnohdy je efektivnější lidem peníze nechat, než je vybrat a složitě jim je vyplácet. Pokud jde o bezúročné půjčky, tak mohou pomoci při novém rozjezdu ekonomiky, ale nemá se z nich dělat základní pomoc podnikatelům. Já se mnohým živnostníkům nedivím, že se obávají, aby se nedostali do dluhové pasti, a proto si nechtějí brát půjčku, za kterou ručí celým svým majetkem a bianko směnkou. U všech těchto opatření jsou důležité právě i podmínky jejich vyplácení. Dalších opatření může být celá řada, například to, že stát odloží platbu odvodů DPH, protože plátci DPH musejí odvádět tuto daň i z nezaplacených faktur a v době krize se pochopitelně zpomaluje platební styk. Dnes jde o to, aby se podnikatelé a firmy nedostali do platební neschopnosti a aby se udržela pracovní místa. Pro rychlý restart ekonomiky pak potřebujeme nastartovat soukromou spotřebu a investice a k tomu potřebujeme něco jako Marshallův plán, nikoliv soubor náhodných kroků.

„Nedělejme si hlavu s dluhy, jsme ve válečném stavu,“ říká ekonomka Ilona Švihlíková. Je toto čas, kdy mají ekonomické poučky takříkajíc „vyletět z okna“, a máme jako stát udělat všechno pro to, aby lidé neztráceli živobytí? I za cenu obřího schodku státního rozpočtu?

Vláda v době ekonomického růstu nespořila a utrácela rezervy, neustále zvyšovala provozní i obecně mandatorní výdaje, na které si půjčovala. Dnes tyto peníze chybějí. Po střídmosti v užívání státních financí jsme před krizí volali, ale nebyli jsme vyslyšeni. Je jasné, že státní finance nemohou být bezednou nádobou, proto musíme jednotlivé kroky pečlivě zvažovat. Mimořádná situace si však žádá mimořádná opatření. My musíme zajistit, aby se v době nouzového stavu udržela pracovní místa, aby živnostníci a firmy přežili. Po skončení nouzového stavu restart ekonomiky nenastane ze dne na den. Lidé budou potřebovat určitý čas, aby se vzpamatovali. Čím dříve začnou spotřebovávat, tzn. nakupovat služby a výrobky, čím dříve budou růst soukromé investice, tím rychleji se vrátíme k ekonomickému růstu. Musíme uchovat silnou střední třídu.

Z EU přišla po rozmíškách ohledně zdravotnického materiálu i dobrá zpráva – Německo přijímá některé pacienty z Francie a Itálie, kde již zdravotnická kapacita nestačí. Je to dobře? Měli bychom případně také nabídnout pomoc?

V souvislosti s tím bych chtěl českou vládu ocenit. Je velmi dobře, že poslala pomoc Itálii a Španělsku. Pokud vyhodnotila, že máme dostatek ochranných obleků, tak je jistě správné pomoci. Pokud bychom byli v podobné situaci jako tyto dvě země, také bychom byli rádi za každou pomoc. Jako předseda Meziparlamentní skupiny přátel ČR – Itálie jsem v pravidelném kontaktu s italským velvyslanectvím. Tuto pomoc vnímají jako velmi významnou pro naše vzájemné vztahy.

Co bychom si podle vás měli z této krize odnést, je to něco pozitivního?

Snad si začneme více vážit svobod a možností, které jsme před epidemií považovali za samozřejmost. Protože se ukazuje, že o ně můžeme během pár dnů přijít. Ať už se jedná o svobodu vycestovat, nebo třeba i možnost volně zajít do kavárny či sednout si do hospůdky na předzahrádku. Zároveň věřím, že se vrátíme k racionalitě rozhodování o věcech veřejných a nebudou dál pokračovat plány ohrožující naši životní úroveň typu „Zelený úděl pro Evropu“. V neposlední řadě bych si přál, aby v nás zůstala ta sounáležitost, která se v našem národě ukázala během krize. A za ni bych chtěl všem poděkovat.

Vojtěch Munzar

poslanec PČR
zastupitel statutárního města
člen regionální rady
předseda oblastního sdružení