Uzavřít hranici EU v Řecku a Bulharsku musíme...
(Reflex) Pokud běžence shromážděné v Turecku pustíme do EU, budou za chvíli na hranicích ne desetitisíce, ale milióny lidí odevšud. Jako v roce 2015. Většina jsou ekonomičtí migranti, kteří nemají právo násilně překračovat hranice, říká europoslanec za ODS a bývalý ministr zahraničí Alexandr Vondra.
Na Facebooku jste před časem napsal, že aktuální migrační krize má výbušnější potenciál než v roce 2015. Není to přehnané?
Není. Upozornil jsem na problém, který byl ve stínu pozornosti kvůli virové epidemii. Konflikt mezi Tureckem a Sýrií se vyhrotil na práh horké války. Prezident Asad, s vojenskou podporou Ruska, bombardoval syrský Idlíb. Z oblasti utekl do Turecka další milión sunnitských Syřanů. Asad je záměrně vyhání, aby se udržel u moci. Aby si Turecko vynutilo pozornost Západu, oznámilo, že už nebude bránit migrantům v cestě do Evropy.
Dal jste to do souvislosti i s koronavirem kvůli tomu, že utíkají i lidé z Íránu. Neobáváte se po takovém sdělení paniky?
To není vyvolávání paniky, ale legitimní opatrnost. Za prvé: Írán je jedním z epicenter nákazy a situaci nemá pod kontrolou. Na nemoc zemřelo i několik kleriků a politiků. Je tam nejvyšší smrtnost, nemocí trpí daleko víc lidí, než úřady evidují. A za druhé: mezi lidmi, kteří se teď snaží ilegálně překročit pozemní nebo mořskou hranici do Řecka, zatím moc Syřanů není, protože se tam ještě nedostali. Zato je mezi nimi hodně Íránců, ještě víc Pákistánců, a zejména Afghánců, kteří se stěhují ze země po odchodu Američanů.
Turecko je náš spojenec v NATO, jenž válčí v Sýrii. Máte pro prezidenta Erdogana v něčem pochopení, přestože přestal dodržovat dohodu s EU, že běžence na Západ pouštět nebude? Nevydírá nás?
Ano, vydírá nás. A my tomu nesmíme ustoupit. Z jeho strany je to cynická politika, ve které běženci hrají roli pěšáků v demografickém inženýrství vládců v regionu. Tuhle hru musíme odmítnout. Je proto nezbytné hranici EU v Řecku a Bulharsku uzavřít. Nesmíme opakovat chybu z roku 2015, kdy EU nechala hranici otevřenou, zvala běžence do Evropy a pak pod tlakem uzavírala dohodu. Nemám pochopení pro vydírání, ale mám pochopení pro Turecko, které je ve složité situaci nárazníkové země. Je to náš klíčový geostrategický spojenec. Nesmí být cílem ho z NATO vykopnout, jak někteří navrhují. USA tam mají základnu, mohl by to být konec NATO. V táborech na východě Turecka jsou už čtyři milióny Syřanů, teď přibyli další. Máme pomáhat finančně a humanitárně na místě. Ale z pozice síly, ne slabosti.
Dělají něco EU nebo NATO, aby zabránily Asadovu režimu v čistkách na severozápadě Sýrie?
Konflikt mezi sunnity a šíity není náš boj. V Sýrii má Rusko vojáky, dveře jim tam otevřel už Obama. Trump tam určitě nepůjde. NATO je obranná aliance a zasáhla by jen v případě útoku na Turecko. EU teď diskutovala, zda nemá prosadit bezletovou zónu nad Idlíbem. Josep Borrell, muž zodpovědný za eurodiplomacii, to uzavřel slovy, že EU na to bez USA nemá schopnosti. Taková je dnes realita…
Jste europoslancem, byl jste ministrem zahraničí, znáte i cvrkot v evropských kuloárech. Jak se podle vás EU k současnému ohrožení staví?
Pozitivní je, že se EU poučila z krize 2015. Řecký premiér Tsipras tehdy nechal hranici otevřenou, pak během eurokrize tlačil na Merkelovou. Teď pravicový premiér Mitsotakis hranici uzavřel. Vedení EU – včetně šéfů Komise i Rady – ho podpořilo. Tak nám to snad vydrží. Nevládky a levicoví poslanci v EP už začínají protestovat.
Poukazují na to, že na řecko-turecké hranici se shromáždily desítky tisíc běženců. Ti lidé jsou v pasti. Co s nimi?
Je to těžké. Na jedné straně extrémní výklad lidskoprávních konvencí, na druhé straně legitimní obava z nástupu extremistů v Evropě. Pokud ty lidi pustíme do EU, budou za chvíli na hranicích ne desetitisíce, ale milióny lidí odevšud. Jako v roce 2015. Chce to trpělivost a důslednost. Většina jsou ekonomičtí migranti, kteří nemají právo násilně překračovat hranice. Pokud jde o uprchlíky v ohrožení života, Turecko je bezpečná země. Není nutné jít dál.
Co přijmout ženy a děti s tím, že jejich pobyt bude dočasný a spojování rodin nepřipadá do úvahy?
Zkušenost ze západní Evropy je taková, že už se domů nevrátí. A další za nimi přijdou.
Česko, konkrétně Andrej Babiš, patří k těm, kdo jsou proti rozšiřování Frontexu. Není to krátkozraká chyba s dalekosáhlými důsledky?
Frontex může pomáhat, zejména s návratovou politikou a posilováním pobřežních stráží členských států v krizových situacích. Zatím má ale jen to, co mu svěří členské státy. Začal rekrutovat, do roku 2021 slibuje 700 policistů. A pak je tu otázka mandátu. Členské státy se nechtějí vzdát práva rozhodnout, koho na své území pustí. Naprosto jim rozumím. Před pár dny dánská loď spadající pod Frontex v rozporu s rozkazem z Athén vyložila běžence v Řecku. Právě z těchto důvodů byl třeba rakouský kancléř Kurz proti námořní operaci u libyjských břehů. Z obav, aby vojenské lodě nesloužily jako dopravce migrantů na cestě do Evropy.
Ministr vnitra Jan Hamáček uvedl, že Česko pošle na pomoc Řecku osm policistů, případně další. Stačí to?
Očekával bych, že nabídneme víc. Řecko požádalo o pomoc a my máme solidárně odpovědět. Třeba Maďarsko nabídlo 65 policistů. Také naše finanční a humanitární pomoc pro uprchlické tábory v Turecku, Sýrii, Jordánsku i jinde má být vyšší. Je to v našem zájmu.
(Autor: Jana Bendová)
místopředseda strany
europoslanec