Nevyhazujme státní miliony z okna za zbytečnosti
Pokud je zákon o státním rozpočtu tím nejdůležitějším, co vláda každým rokem do parlamentu předkládá, tak musím bohužel konstatovat, že návrh pro rok 2020 je dost tristním obrazem jejího fungování.
A nejen kvůli schodku v plánované výši 40 mld. Kč, který navíc vzhledem ke zpomalující se ekonomice může být ve finále ještě vyšší. Je to i samotná skladba rozpočtu. A když už se teď nedá dělat nic s tím prvním – schodkem – pokusili jsme se alespoň přesměrovat peníze na rozumnější účely.
Můj první pozměňovací návrh se týká přesunu dvou milionů korun určených na podporu neziskového sektoru rovných příležitostí žen a mužů z Úřadu vlády na Ministerstvo práce a sociálních věcí. A to výjimečně na něco smysluplného – jako příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách. Tedy lidem, kteří si již nemohou pomoci sami. Už minulý rok jsem velmi podrobně rozebral dotační program, který vyčleněné prostředky obsluhuje, ale ani věcné a konstruktivní argumenty Poslaneckou sněmovnu nepřesvědčily. Prostředky, které mohly být použity na nákup kompenzačních pomůcek pro občany s hendikepem, se utratily jinde.
A proč to celé? Já si prostě myslím, že stát si má vybírat, které oblasti neziskového sektoru bude podporovat. Žádný automatický nárok neexistuje. Výběr by měl být rozvážný a peníze daňových poplatníků použity na oblasti, které si stát neumí primárně zabezpečit sám. A nikdo mi nevymluví, že genderová politika mezi ně nespadá.
Co takhle ony dva miliony radši použít tam, kde jsou zájem občanů a společenský prospěšnost měřitelnější a viditelnější? Neboli tam, kde to má opravdu smysl? A právě sociální služby jsou typickým příkladem. Populace stárne, lidí s potřebou péče bude dál a dál přibývat.
Druhý pozměňovací návrh, který jsme předložili společně s kolegyní Janou Černochovou, kolegou Pavlem Žáčkem a Vojtěchem Munzarem, se také týká vlastně jen nepatrné části rozpočtu. Konkrétně jde o částku 6 300 000 Kč. Symbolický význam tohoto návrhu je ale mnohem větší. Zmíněné prostředky, které jsou vyčleněny pro Český svaz bojovníků za svobodu, by se podle mě měly použít jinde. Tam, kde budou využity ve prospěch této země a společnosti.
Považuji za neuvěřitelné a skandální, že i v rozpočtu na příští rok vůbec nějaké peníze pro tento svaz jsou. Loni v říjnu jsem ho na půdě Poslanecké sněmovny označil - když to zkrátím - za pofidérní spolek adorující bývalé estébáky a přisluhovače komunistického režimu. Bohužel musím konstatovat, že se na tom nic nezměnilo. A pokud si za to vysloužím od vedení svazu další trestní oznámení, budiž. Budu to brát jen jako potvrzení svých slov.
Český svaz bojovníků za svobodu pod současným vedením - tedy hlavně pod předsedou Vodičkou - dál vystupuje v rozporu se svým původním posláním. A nejen to. Často se rozchází s hodnotami svobody a demokracie a s prozápadní orientací České republiky. Vyčlenění veřejných peněz pro tento spolek nechápu. Vždyť výhrady vůči jeho fungování zaznívají i od některých členů vlády, včetně jejího premiéra. Několik samosprávných úřadů - městských i krajských - dokonce se svazem ukončilo spolupráci.
Jenže ono to bohužel pochopitelné je. Máme tu vládu, která jde na ruku komunistům, a ti zase vystupují na obranu svazu. Je to přesně jeden z konkrétních případů, kdy se ukazuje vliv komunistů na současnou garnituru. A členové této vlády - jak z hnutí ANO, tak z ČSSD - se mohou stokrát tvářit, že tomu tak není. Stejně jako se ostnatý drát může stokrát tvářit jako stonek růže, jak to přesně nazval Karel Kryl.
A cituji ho zcela záměrně. Protože jít na ruku komunistům a přiznávat peníze tomuto pofidérnímu spolku pod jeho současným vedením v době, kdy si připomínáme třicet let od událostí roku 1989, je nehorázné dvojnásob. A je opravdu jedno, jestli jde o šest milionů, šest miliard, nebo třeba jen šest korun. Z veřejných peněz si nezaslouží ani halíř. A pokud to tato vláda nechápe, nebo nechce chápat, je to její ostuda.
Ale nechci jen kritizovat. Jako vždy, nabízíme řešení. A to řešení je jednoduché a rozumné. Navrhujeme využít zmíněné prostředky pro organizace, které jsou skutečně k užitku české společnosti i této zemi. Jejichž morální kredit není pošpiněný rudým nánosem a které si podporu skutečně zaslouží. Jmenovitě jde o Spolek pro zachování odkazu českého odboje, Sdružení bývalých politických vězňů České republiky, Památník Šoa Praha a Platformu evropské paměti a svědomí. Každému z těchto sdružení by ze zmíněných 6 300 000 Kč byla poukázána stejná částka, tedy 1 050 000 Kč. A Československá obec legionářská, která je již z prostředků Ministerstva financí podpořena, by pak mohla žádat o dalších 2 100 000 Kč.
Je jen na poslankyních a poslancích – a hlavně na těch vládních - jaký vzkaz do společnosti vyšlou. Jestli jim těch šest milionů stojí za ten pověstný klid na práci, který jejich vládě komunistická podpora umožňuje. Anebo jestli tento pozměňovací návrh podpoří a dají najevo, že jejich vzletná slova pronášená při 30. výročí sametové revoluce nebyla jen falešná a prázdná.
Založeno na projevu proneseném v Poslanecké sněmovně dne 27. 11. 2019 a publikováno na www.aktualne.cz: http://blog.aktualne.cz/blogy/jakub-janda.php?itemid=35344&fbclid=IwAR3cxeCCxgMg5fQay0C6MUZ5hLwh7BNDv9HZJgvrHvhiAOBwRmd8QERHIew
poslanec PČR