Novinky Mediální výstupy

Za nebezpečný považuji především v podstatě pozitivně vnímaný hlavní výstup summitu prezentovaný jako vítězství Španělska, Itálie a Francie nad německou kancléřkou. Dosavadní pozice Německa sice neumožňovala rychlou a snadnou pomoc zemím ohroženým dluhovou krizí, tedy Itálii a Španělsku, ale na druhou stranu byl, podle mého názoru, tvrdý postoj Německa jedinou možností, jak tyto země donutit ke strukturálním změnám rozpočtů, které by zadlužení řešily dlouhodobě. Dohoda umožňující stabilizaci financování dluhu těchto zemí, aniž by pomoc mohla být doprovázena dodatečnými úspornými opatřeními, tento tlak z Itálie a Španělska sejme a povede ke změkčení opatření. 

 

Za paradoxní považuji, že současná snaha o záchranu jednotné měny je hlavním motorem hlubší politické integrace Evropy, tedy dříve jen obtížně dosažitelného kvalitativního pokroku v integraci Evropy. Co když mají pravdu skeptici tvrdící, že zavedení jednotné měny bylo chybným krokem, který přispěl k současné dluhové a bankovní krizi? Minimálně v případě Řecka se většina analytiků shodla, že jeho potíže by dnes byly o řád nebo několik řádů menší, kdyby do eurozóny nevstoupilo. 
 

Angela Merkelová, David Cameron i Petr Nečas shodně říkají (nebo neříkají, ale konají tak), že nebudou házet klacky pod nohy záchraně eurozóny, protože vědí, že z dlouhodobého pohledu a globálního nadhledu Evropa k postupné politické integraci směřuje, neboť jinak neobstojí – tedy že ochabování ekonomické konkurenceschopnosti Evropy a slábnutí jejího politického vlivu bude pokračovat. 

 

To, že tato integrace může být z dlouhodobého pohledu nejspíše žádoucí, však neznamená, že je možná – dosažitelná. A právě v tom vidím další paradox posledního evropského summitu. Cestu k federalizaci otevírá opatřením, které minimálně Německo, či lépe řečeno Němci vnímají jako ekonomicky nespravedlivé. Federalizace Evropy nemůže fungovat, pokud bohatství bude nespravedlivě přerozdělováno. Bohaté státy mohou pomáhat těm chudým, ale nemohou je dotovat. Dohoda o možnosti nákupu státních obligací z evropského záchranného fondu jde proti tomuto principu. Takže pokud dnes chtějí evropští lídři mluvit o federalizaci Evropy jako o dlouhodobém léku současné situace, jejich páteční dohoda cestu k politické unii uzavírá.