Projev k 30. výročí od Sametové revoluce
17. listopadu 2019
(www.ods.cz/region.moravskoslezsky) Projev Zbyňka Stanjury v Opavě v rámci vzpomínkové akce k 30. výročí od Sametové revoluce.
Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé,
17. listopad se minimálně dvakrát nesmazatelně zapsal do dějin českého národa. Poprvé v roce 1939, podruhé o padesát let později v roce 1989. Vždy u toho byli studenti a vždy šlo o vystoupení proti totalitnímu systému.
Dnešní den chci vzpomenout především události roku 1989.
Rok 1989 byl rokem velkých změn v Evropě. V Německu padala berlínská zeď, Maďarsko otevřelo hranice s Rakouskem, v Polsku po prvních svobodných volbách stál v čele vlády opoziční nekomunistický politik. Jen v Československu se nic zásadního nedělo.
17. listopadu 1989 si studenti připomněli 50. výročí od událostí v roce 1939. Byla to největší demonstrace od roku 1969, kdy proběhla poslední velká protirežimní vystoupení. Brutální policejní zákrok proti studentům na Národní třídě odstartoval spontánní vystoupení občanů proti komunistickému režimu. Poté události nabraly obrovské tempo. Mohutné demonstrace na Václavském náměstí, na Letné, demonstrace v mnoha českých, moravských i slezských městech, generální stávka, odstoupení Gustáva Husáka a volba Václava Havla československým prezidentem. To vše se událo od 17. listopadu do 29. prosince 1989. Totalitní komunistický režim byl poražen.
Dnes uplynulo 30 let od událostí na Národní třídě.
V čem se změnil náš život?
Takřka ve všem:
- odešla okupační sovětská vojska
- rozpadlo se Československo
- Česká republika se stala suverénní a svobodnou evropskou zemí
- Česká republika je dnes členem NATO, členem Evropské unie a mnoha dalších mezinárodních institucí
- máme svobodu slova
- máme svobodu pohybu a cestování
- máme svobodu shromažďování
- máme svobodu sdružování, existují desítky politických stran, tisíce občanských sdružení
- máme demokratické a svobodné volby do parlamentu, zastupitelstva kraje a města
Přesto se ještě dnes najdou lidé (a není jich bohužel málo), kteří tvrdí, že minulý režim byl lepší než posledních 30 let.
Jim, ale i mladým generacím, které to naštěstí nezažili, chci připomenout, co si ti starší určitě pamatují:
- třídní boj,
- vedoucí úlohu KSČ zakotvenou v ústavě,
- absolutní závislost na sovětských komunistech,
- politické procesy s mnoha mrtvými a vězněnými v nelidských podmínkách komunistických lágrů,
- perzekuce za politické názory uplatňované i na dětech odpůrců režimu,
- kádrové posudky a kádrové rezervy,
- železnou oponu, nejen směrem na západ, ale i dokonce do Polska,
- samizdat,
- vysílání Hlasu Ameriky či Svobodné Evropy,
- výjezdní doložky,
- kolabující hospodářství,
- fronty doslova na cokoli,
- neexistence svobodných médií,
- absolutní závislost každého člověka na rozhodování funkcionářů komunistické strany,
- Lidové milice,
a tak bych mohl pokračovat dále.
Dnešek bychom měli využít i k zamyšlení, jak jsme se vyrovnali s minulostí. Podle mého názoru mnozí rychle zapomněli, jak se žilo v Československé socialistické republice. Zapomněli na útlak, nesvobodu, zapomněli na to, že generace mých rodičů a prarodičů nemohly svobodně rozhodovat o svém životě.
Jsem přesvědčen, že ještě mnoho dlužíme všem obětem komunistického režimu, mnoho dlužíme všem bojovníkům proti komunismu, mnoho dlužíme celému třetímu odboji. Celkem 248 občanů bylo v inscenovaných procesech popraveno, desetitisíce občanů uvězněno, statisíce emigrovalo.
Chci dnes připomenout alespoň dvě jména popravených – generál Heliodor Pika a Milada Horáková.
Přes všechny nedostatky minulých třiceti let, přes všechny těžkosti dnešních dnů jsem přesvědčen, že 17. listopad 1989 je nejdůležitější událostí v dějinách Československa a České republiky od konce druhé světové války. Může tak být směle zařazen po bok 28. října, kdy vznikla samostatná Československá republika.
Chci poděkovat všem, kteří se na pádu komunismu, na událostech v listopadu 1989 a na budování demokracie podíleli.
Děkuji.
Zbyněk Stanjura
předseda poslaneckého klubu ODS