Dvacet minut Radiožurnálu
(Radiožurnál) Předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) na úterní schůzce s čínským velvyslancem odmítl kritiku za svou účast na tchajwanské recepci. Deníku N ale jen o několik hodin později sdělil, že možná nepojede na plánovanou návštěvu Tchaj-wanu, aby tím neublížil českým firmám. Co stálo za změnou rozhodnutí? „Nebudeme zbytečně zvyšovat napětí a ten důvod je velmi prostý. Na Tchaj-wanu jsou volby,“ řekl ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.
Pane předsedo, pojedete na začátku příštího roku na Tchaj-wan, nebo nepojedete?
Často předbíháme události. Já se ale musím vrátit do minulosti, jak vlastně ta aféra vznikla. V létě jsem měl schůzku s asijskými diplomaty a na ní jsme si všichni velmi diplomaticky postěžovali, že Česká republika příliš upřednostňuje Čínu a zapomíná na ostatní asijské země. Ono to i souvisí s těmi podnikatelskými misemi, které vykonávají všichni ústavní činitelé od prezidenta, přes předsedu vlády, předsedu Poslanecké sněmovny a moji maličkosti.
Zatím všechny cesty, které jsem absolvoval, byly velmi úspěšné, ať to bylo Mongolsko nebo Omán. Podnikatelé si dokonce nepřivezli jen memoranda, jak bývá zvykem, ale už hotové obchodní smlouvy. To je potěšitelné a inspirovalo mě to i k dalším schůzkám. Ve čtvrtek jsem například přijal velvyslance Singapuru. A obchod s Tchaj-wanem je na vysoké úrovni. Ostatně i obchod mezi Čínou a Tchaj-wanem je na velmi vysoké úrovni, i když to Čína nerada slyší, protože tam milion Číňanů je na Tchaj-wanu a milion Tchajwanců v Číně. Ale to je pro čínskou stranu velmi citlivé téma.
Z těch rozhovorů, které jsem měl nejenom s tímto velvyslancem, ale i s jeho předchůdkyní, jasně vyplynulo, proč jsou na některé věci citliví. Je to proto, že Čína je tak obrovská země a má tolik regionů, že kdyby se náhodou stalo, že by některý z nich napadlo, že by mohl být samostatný, aby na jeho úkor nežily ty chudé regiony, tak pro Čínu by to bylo naprosto zničující. To je myslím ta hlavní obava.
Chápu to tedy dobře, že když jste tohle slyšel - předpokládám, že naposledy v úterý od čínského velvyslance – začal jste ustupovat od původního letního nápadu, že pojedete na Tchaj-wan?
Ne, vůbec ne.
Nebo stále počítáte s tím, že na ten Tchaj-wan pojedete?
To nebyla cesta na Tchaj-wan, to byla cesta do Hongkongu. Na Tchaj-wan a na Filipíny, jsme chtěli jet, protože na tu vzdálenost se nevyplatí navštívit s podnikateli jenom jednu zemi a my vždycky preferujeme zájem těch podnikatelů.
Počítáte tedy v tuto chvíli s tím, že pojedete na jaře do Tchaj-wanu?
Ne, my jsme pouze řekli, že v tuto chvíli nebudeme zbytečně zvyšovat napětí a ten důvod je velmi prostý. Na Tchaj-wanu jsou volby, v Číně se mění se strategie. I když se nám to nezdá, jeden prezident je více protitchajwanský. Stejně tak na Tchaj-wanu, když volby vyhraje silně protičínská strana, tak se ty vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou zhoršují. Když naopak je to mírnější, tak se zase ty vztahy zmírňují a tím pádem i Čína není tak háklivá.
To znamená, že jestli tam pojedete, bude záviset na tom, jak dopadnou na Tchaj-wanu volby?
Ano, přesně tak. Závisí to na mnoha okolnostech.
Na jakých dalších?
Například na našich velkých firmách. Není to vůbec jenom PPF, s kterou se stále operuje. Je to celá řada firem - Škodovka, zbrojařské firmy a další. Jsou to veliké firmy, které v Číně mají své podniky. A bohužel, co se Čína trošku rozhádala s Prahou, jsem musel panu velvyslanci říct, že k tomu nemůžou takhle přistupovat. Oznámil jsem jim to na jejich oslavách, když jsem navštívil jejich státní svátek. Upozornil jsem je, že Čína je velká země a musí být také velkorysá.
Ještě zpět k Tchaj-wanu. V úterý dopoledne vyšel na severu Aktuálně.cz rozhovor s vámi, kde mimo jiné říkáte, máte ambici jet na Tchaj-wan a odtamtud pokračovat do Číny. O něco později v tom rozhovoru dodáváte k očekávanému nesouhlasu pana prezidenta Miloše Zemana: „Jsem na to připraven, bude to zatím největší boj.“ O několik hodin později jste Deníku N řekl, že zvažujete, že tu avizovanou cestu neuskutečníte. Tak mě zajímá, co se stalo během těch několika hodin mezitím, kdy tyhle dvě informace vyšly?
Tak já nevím, jestli jsem řekl „neuskuteční“, to si nejsem jistý. Ale není to podstatné, nestalo se nic. To, že proti byli všichni ústavní činitelé na tom posledním jednání, to na to nemělo vůbec žádný vliv.
A proč tedy ještě v tom úterním rozhovoru, dopoledne vydaném, říkáte, že tam pojedete, že máte tu ambici a nemluvíte o nějakých volbách a dalších podmínkách?
Popravdě řečeno v každém rozhovoru nepostihneme každou nuanci, ale mým klíčovým sdělením bylo, že nemá smysl ty vztahy mezi námi a Čínou zbytečně eskalovat. Je to citlivá záležitost jak pro nás, tak pro Čínu. Já jsem poslední, kdo by chtěl škodit českým firmám.
A na předposledním jednání s nejvyššími ústavními činiteli, kde bylo, že musíme hájit především zájmy českých firem, jsem nezměnil slovosled a napsal jsem zájmy České republiky a českých firem, ale obé je respektování hodné. Ty obchody také nejsou nijak malé, zejména ty firmy, které v Číně působí.
Čína je natolik citlivá a vy jste to zaregistroval, že jakmile se někde objevilo pražský, tak Čína na to reagovala, že co je pražský, tak to ne. Já jsem si trošku dělal legraci, že pražská šunka je taky pražská a Pražský výběr je taky pražský.
Když mluvíte o tom, že nechcete ohrozit zájmy českých firem, máte nějaké konkrétní informace nebo dostali se k vám nějaké konkrétní hrozby z čínské strany, že by přišly odvetná opatření, kdybyste na Tchaj-wan jel?
Ne, spíše to bylo od velkých českých firem jako je Škodovka a další firmy, které mají v Číně své…
A ty měly nějaké konkrétní signály?
Ne. Jenom mají obavu, protože znají ty ostré reakce. Vzpomeňme na to mužstvo košíkářů, kdy trenér řekl cosi, co se nelíbilo a okamžitě… Ještě ta Čína reaguje, ale musím říct, že to řekl i prezident na té čínské recepci, že Čína musí být také trochu velkorysá. Neměla by na každou takovou věc reagovat tak ostře. Stokrát můžeme chápat její pozici, ale my jsme suverénní stát, takže si suverénně můžeme rozhodovat a druhá věc je, že já jsem opoziční politik…
Dobře, ale vy říkáte: Jsme suverénní stát, můžeme se rozhodovat. Ale na druhé straně, jestli tomu dobře rozumím, tak na základě těch informací zvažujete, že na Tchaj-wan opravdu nepojedete.
Ne, já nezvažuju, jestli tam pojedu nebo nepojedu. My ani ten termín ještě úplně nemáme, jedeme nejprve do Izraele, to je cesta dlouhodobě naplánovaná.
Mluvilo se o únoru příštího roku.
V únoru jedeme do Izraele, ale mluvilo se o jaru příštího roku. Ale já v tuto chvíli nechci ani zbytečně dráždit tu Čínu, jestli pojedeme nebo nepojedeme. Samozřejmě mojí ambicí bylo, ale ta je skoro neuskutečnitelná, jet na Tchaj-wan a poté do Číny.
O tom jste mluvil v rozhovoru pro Aktuálně. Teď tu ambici máte, nebo nemáte?
Přesně tak, mluvil. Ale to jednání s čínským velvyslancem nemělo vůbec žádný vliv na to, jestli pojedeme na Tchaj-wan nebo nepojedeme, když to řeknu úplně přesně.
Dobře, jaká je teď podle toho, co všechno víte, pravděpodobnost, že na jaře na Tchaj-wan pojedete?
Záleží to na těch dalších zemích, jak jsem zmínil. Abychom udělali takovou okružní cestu. Kupodivu Hongkong, což je docela zvláštní, tak ten Číně až tak nevadí, to ji neirituje tolik jako Tchaj-wan z těch známých důvodů.
Jak teď souvisí návštěva Tchaj-wanu s návštěvou Hongkongu? Když bude možné jet do Hongkongu, pojedete nebo nepojedete na Tchaj-wan?
V tuhle chvíli to neumím říct.
Já se omlouvám, ale mně není jasné, na čem tedy to závisí. Co bude to rozhodující, tím rozhodujícím kritériem, jestli na jaře na Tchaj-wan pojedete nebo ne?
No, já teď jedu navštívit…
A kdo to rozhodne případně?
Rozhodnu to já, protože organizační výbor, v tomto případě senátní, podpoří…
Na základě čeho a kdy to rozhodnete?
My jsme ještě úplně v zárodku přípravy té cesty, není domluvená. Příprava zahraniční cesty trvá šest nebo sedm měsíců.
Právě proto, pokud byste měli jet na jaře, tak předpokládám, že je právě teď už čas se připravit. To znamená, že by mělo padnout rozhodnutí, jestli se to bude připravovat, nebo ne.
Rozumím, rozhodnutí padne podle mého názoru někdy v prosinci nebo v lednu, na tom jsme se domluvili s protokolem.
A rozhodnete to tedy vy sám?
Rozhodnu to já, samozřejmě podporu organizačního výboru budu mít senátního, ale já jsem nedopověděl tu větu, že sice oni ostatní ústavní činitelé tvrdí, že to je jednotná zahraniční politika, ale já jsem opoziční politik a vůbec nejsem vládní politikou vázán, protože to není moje vláda.
předseda Senátu PČR