Novinky Mediální výstupy

(ČT 24) Finsko, náš vzor v oblasti školství – mantra, která se léta opakuje a v poslední době čím dál častěji. A zazněla i na dnešní konferenci v senátu a to přímo z úst ministra školství Roberta Plagy. Jaké konkrétní kroky by mělo Česko udělat, jak pomoci učitelům a jak žákům? Otázky pro místopředsedu ODS Martina Baxu a také pro ředitele finského Národního učitelského vzdělávacího fóra a profesora na Helsinské univerzitě Jariho Lavonena.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Finsko může být podle českého ministra školství vzorem pro tuzemský vzdělávací systém. Robert Plaga to řekl na dnešní konferenci v horní komoře parlamentu. Souhlasí s tím i šéf senátního školského výboru Jiří Drahoš. České vzdělávání by tak mohlo zlepšit několik věcí, jako je třeba zatraktivnění učitelské profese, vyšší podpora škol nebo vzájemná důvěra mezi učiteli, rodiči, žáky a státní správou.

Robert PLAGA, ministr školství /ANO/:
Finský model vzdělávací je velmi inspirativní, ale samozřejmě nejde převzít do České republiky kompletně.

Jiří DRAHOŠ, senátor /nestr. za STAN/, šéf senátního školského výboru:
Mně by opravdu stačilo, kdybychom učili naše děti kvantitativně méně, ale ve větších souvislostech.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
A ve studiu Událostí, komentářů teď vítám Jariho Lavonena, profesora helsinské univerzity a také ředitele národního učitelského vzdělávacího fóra. Dobrý večer.

Jari LAVONEN, ředitel, Národní učitelské vzdělávací centrum:
Dobrý večer.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
A také Martina Baxu, místopředsedu ODS a člena sněmovního školského výboru, i vám dobrý večer.

Martin BAXA, místopředseda strany a člen sněmovního školského výboru /ODS/:
Dobrý večer.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Lavonene, já jsem se díval na důvody na internetu, proč je finské školství považováno za jedno z nejlepších na celém světě a těch důvodů je tam několik a více méně se všechny točí kolem několika jednotlivých hesel. Dovolíte, já je přečtu. Objevuje se tam často toto: žádné standardizované testování, jako například ve Spojených státech, spolupráce, nikoliv soutěž mezi žáky, začátek docházky až v sedmi letech, začátek školy až po deváté hodině, méně stresu, méně domácích úkolů. Doplnil byste do tohohle základu ještě nějaký další?

Jari LAVONEN, ředitel, Národní učitelské vzdělávací centrum:
Myslím si, že kultura spolupráce je velice důležitá pro zlepšení organizace vzdělávání. To, že netestujeme na základě srovnávání vede k lepším výsledkům a vede to k lepším výsledným výsledkům, máme zde akademické profesionály, kteří se snaží o nejlepší výsledky při výuce ve třídách.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Do jaké míry ta soutěživost, lépe řečeno, ta spolupráce, o které hovoříte, zabraňuje nebo nezabraňuje soutěživosti přirozené mezi dětmi ve škole?

Jari LAVONEN, ředitel, Národní učitelské vzdělávací centrum:
Jedná se o spolupráci, ne soutěž, ta atmosféra je, že nijakým způsobem se nesnažíme porovnávat studenty ani školy, ani oblasti. To je věc, která činí školský systém více založený na spolupráci a ne konkurenci. A tím pádem dosahujeme lepších výsledků.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Co je hlavní přínos toho, že děti do šesté třídy, pokud se nepletu, nejsou známkované?

Jari LAVONEN, ředitel, Národní učitelské vzdělávací centrum:
Vyhodnocování představuje důležitý nástroj zpětné vazby, diskutujeme s rodiči, s dětmi a s pedagogy, jedná se o systém vyhodnocování sebe sama, to je důležité. Písemná hodnocení ve věku 12, 13 let samozřejmě uvádíme, protože se jedná o systematický způsob hodnocení dětí. Známky jsou možné, ale je to na obcích a školských zařízeních, jak chtějí komunikovat s rodiči ohledně známek, výsledků a celkového systému ohodnocení.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Baxo, já vím, že finský model je často zmiňován jako ten jeden velmi blízký ideálu, i třeba ve Spojených státech, kteří mnozí učitelé ve Spojených státech závidí Finům. V čem by byl vhodný pro situaci v České republice a v čem třeba ne?

Martin BAXA, místopředseda strany a člen sněmovního školského výboru /ODS/:
Já si myslím, že těch předností je celá řada. Já nemám tedy úplně přímou zkušenost s finským vzdělávacím systémem, ale co jsem měl příležitost si o tom třeba číst nějaké odbornější texty, tak bych zmínil tři věci. První z nich, velmi důležitá, je vysoká prestiž učitelského povolání. Učitelé ve Finsku patří mezi nejváženější profese, studium na pedagogických fakultách je opravdu náročné, ale současně výběrové. Ale potom, když se učitelé dostanou do praxe, tak jsou velmi výrazně podporováni. Učitel není v té škole sám, ale má k sobě asistenty, ve školách působí speciální pedagogové a ti učitelé mají velkou důvěru, a to se potom projevuje i v tom, co říkal pan profesor, tedy v těch dobrých výsledcích. Druhá věc, kterou bych zmínil, je vysoká úroveň autonomie škol. Školy zodpovídají obcím, obce a školy, velmi spolupracují, spolupracují s rodiči a jejich společným cílem je to, aby každé dítě dosáhlo svého největšího úspěchu.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Ale víte sám, že autonomie do velké míry funguje i v České republice, protože to záleží do jisté míry na řediteli škol a na jeho schopnostech, co udělá s tou konkrétní školou nebo ne, i když je to samozřejmě v rámci jednoho okrsku. Mně jde spíš teď o to, co z toho, co jsme tady slyšeli, je transformovatelné do situace České republiky, přenositelné a co si myslíte, že by tady nefungovalo?

Martin BAXA, místopředseda strany a člen sněmovního školského výboru /ODS/:
Když jste zmiňoval tu situaci v jednotlivých školách, tak bych řekl ještě jednu věc, teď možná více, jako politik a člen školského výboru. Vzdělávání je ve Finsku opravdu významnou národní prioritou, a to souvisí i s tím, co vy jste říkal. Ty školy jsou sice autonomní, mají své zřizovatele, mají ve své zřizovatele důvěru. Ale co je důležité, je, že lidé tam považují za vzdělávání za zásadní záležitost. Finské školství vlastně bylo v posledních 50 letech zásadně reformováno a ta reforma vlastně vycházela z toho, že se na tom všichni shodli. A pokud je něco velkou inspirací pro Českou republiku, tak je to právě hledání konsensu, to, aby se nedělaly změny ukvapeně, curiculum, tedy obsah vzdělávání se ve Finsku mění jednou za 10 let po velké diskuzi a samozřejmě to, kolik se peněz vkládá do českého školství.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Samozřejmě, peníze jsou důležité, to nikdo nezpochybňuje, ale jde o ten princip. Pane Lavonene, jak může ve vašem systému, který jsme tady popisovali, vyniknout nadané dítě, jak se mu třeba učitelé věnují jiným způsobem, než ostatním?

Jari LAVONEN, ředitel, Národní učitelské vzdělávací centrum:
Chtěl bych to trochu shrnout. Nejdůležitější faktor je, že autonomie nestačí, důležité je mít vysoce vzdělané kvalifikované učitele a pedagogy. To činí z toho systému něco funkčního. Nemusíme se obracet k nějakým inspekcím na vnější vyhodnocování. Když se ptáte na náš systém, tak my neklasifikujeme studenty, žáky podle schopností. Všichni žáci se nachází ve stejných třídách a my uznáváme potřeby studentů, jejich nadání a snažíme se nalézt způsob, jak inkluzivně studenty podpořit v rámci třídy. Každý musí nalézt svou cestu ke kompetentnosti, lidé si věří. Lidé dokáží překonat výzvy, to je naším cílem. Nesoustředíme se pouze na talentované žáky, všechny žáky bereme vážně, uznáváme jejich potřeby a podporujeme jejich způsob výuky a vstřebávání znalostí.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Jak přínosné pro ten systém je, že ve Finsku téměř neexistují soukromé školy, teď myslím tedy ty základní?

Jari LAVONEN, ředitel, Národní učitelské vzdělávací centrum:
To bylo poměrně politické rozhodnutí, v 60. letech ve Finsku, když jsme byli jednou z nejchudších evropských zemí, politici rozhodli, že vzhledem k populaci, jejímu rozsahu, její velikosti musíme mít všichni kvalitní vzdělání zdarma, že to nesmí být vázáno na peníze. A nyní jsou u moci konzervativci, sociální demokraté se na tom shodnou, podle legislativy není žádoucí přijímat peníze za vzdělávání a je to něco, na čem se společnost shodne. Samozřejmě, rodiče mohou platit za dílčí souvislosti nebo myslím, za věci, za které si mohou připlatit, ale není to součást systému.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Mimochodem to, co zmiňujete, mi připomíná situaci v Kostarice například, která kdysi dávno před desítkami let také se soustředila na vzdělávání, učinila vzdělání jako jednu z velkých priorit národních a teď je to jedna z nejúspěšnějších, pokud ne úplně nejúspěšnější zemí v celém Karibiku. Pane Baxo, ještě na závěr, co se týče vzdělávání učitelů, tady ten finský model, jak je dost často zmiňovaný a my už jsme se toho dotkli všichni, co by se mělo v České republice změnit, aby na ty školy odcházeli skutečně erudovaní učitelé, lidé, kteří mají zájem o to učit, kteří tam nejdou jenom proto, že se nedostali na jinou vysokou školu, jak je tomu bohužel v mnoha případech v Česku.

Martin BAXA, místopředseda strany a člen sněmovního školského výboru /ODS/:
Zmínil bych dvě základní věci, tou první je zvýšit platy. To je pořád věc, která nám chybí, a bez významného zvýšení platů učitelů nebudou na pedagogické fakulty chodit ti nejlepší. A ta druhá věc je podpora učitelů a v tom, si myslím, že to Finsko je velkým vzorem, to znamená učitel, který přijde čerstvě z Pedagogické fakulty, se neocitne v té škole sám bez pomoci, ale má velmi propracovaný systém podpory a to ty učitele vlastně na samém počátku kariéry podporuje, motivuje k dalšímu vzdělávání. A myslím si, že s tím časem může přijít i to, aby učitelské povolání bylo vnímáno jako prestižní a jako ve Finsku se dostal na pedagogickou fakultu vždycky třeba jeden z deseti uchazečů.

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pánové, díky mnohokrát oběma za to, že jste přišli sem, do Událostí, komentářů, hezký zbytek večera.

Martin BAXA, místopředseda strany a člen sněmovního školského výboru /ODS/:
Děkujeme za pozvání. Díky.

Jari LAVONEN, ředitel, Národní učitelské vzdělávací centrum:
Děkuji.

Martin Baxa

místopředseda strany
poslanec PČR
předseda regionálního sdružení
primátor