Novinky Mediální výstupy

(Lidové noviny) Roky patřil k elitě, která snídá v Praze, obědvá v Bruselu a večeří v Paříži. V rozhovoru pro LN ale přiznává, jak nebezpečné to má vedlejší účinky. Po sedmi letech v „karanténě“ by se bývalý vicepremiér pro evropské záležitosti a exministr obrany Alexandr Vondra (ODS) rád vrátil na politické výsluní a kandiduje do europarlamentu.

Proč jste se rozhodl pokusit se vrátit do politiky a kandidujete na post europoslance?

Mám dva politické a jeden osobní důvod. Za prvé, začal jsem být veřejně činný v 80. letech v disentu s jedinou tužbou – prokopat více svobodného prostoru v této zemi. Myslím si, že se nám to v 90. letech povedlo. Nyní se začíná svoboda znovu stříhat, a to u nás i v Evropě. Tím, že se to děje kousek po kousku a nenápadně, je to možná nebezpečnější než kdyby to hrozilo jednorázově. Lidé si toho nevšimnou, protože se mají dobře ekonomicky. Za druhé, byl jsem u toho, když se podávala přihláška do Evropské unie. Psali jsme to s Josefem Zielencem, Pavlem Bratinkou, Josefem Kreuterem. Václav Klaus starší to tehdy podepsal. Byl to pro nás vstup do svobodného prostoru se čtyřmi základními svobodami. Aby obchodníci mohli dělat byznys, mladí studovat, vědci pracovat, lidé pracovat a abychom se institučně ukotvili na západě. Patnáct let po vstupu jsme v situaci, kdy je EU na křižovatce. Na jedné straně jsou ambiciózní jedinci, kteří chtějí vše směstnat do jednoho saka. Mám ale obavu, že se tam všichni nevejdeme. Evropa je příliš pestrý kontinent, aby se z toho dal dělat superstát. Výsledkem bude jen protireakce. Lidi se naštvou. Z druhé strany mašírují nacisté, fašisté a anarchisté, kteří chtějí EU úplně rozbít. To si ale tedy také nepřeji.

Ještě mi dlužíte osobní důvod.

Sedm let jsem si od vysoké politiky dal pohov. Přednášel jsem na třech vysokých školách. Doplňoval jsem palivo, energii, vědomosti a ideály. Cítím, že mohu zemi posloužit, bude-li zájem. Jdu si změřit, jestli je poptávka, což je myslím čestný způsob. Nenacpal jsem se nikam dopředu. Jsem na patnáctém místě kandidátky ODS. Pokud mě lidé nevykroužkují, nemám šanci. Jdu se zeptat lidí, jestli mají zájem.

Nedávno jste prezentoval analýzu s kontroverzním názvem "Antimacron, jiný pohled na evropskou integraci". Co vás k tomu vedlo?

Napsal jsem dlouhou politickou esej. Nakopl mě k tomu Emanuel Macron, protože slavil velké politické vítězství. Všichni jásali. Já si říkal, uvidíme, kam to bude směřovat. K jásotu jsem se nepřidal, i když tím nechci ani stínem naznačit, že by mi byla bližší Le Penová. Ta patří do skupiny, která chce EU rozbít. Stejně tak ale ambiciózní projekty, které představil Macron, když nastupoval do prezidentského úřadu na Sorbonně, jsou nebezpečné. Chtějí směstnat Evropu pod jednu kazajku harmonizovaných daní, což by brutálně omezilo naši konkurenceschopnost. Znamenalo by to automaticky zvyšovat daně. Jednotné sociální systémy s minimální mzdou znovu brutálně omezily naši konkurenceschopnost. Macron chce sjednocovat azylovou politiku a nutit nás jinými slovy měnit demografické složení naší země, stejně jako se to stalo v případě Francie. Moje instinktivní reakce je, že touto cestou jít nemůžeme, protože to bude jen další vytváření tlaku v "papiňáku", který jednou bouchne a bude to špatně. Zároveň jsem s úsměvem sledoval, když německá kancléřka Angela Merkelová Macronovi vzkázala, ať si nejprve udělá reformy doma a pak se o nich můžeme bavit v Evropě. Dobře ví, že když bude po francouzsku, hrozí, že za to budou Němci platit. Stejnou otázku si musíme klást i my, protože výhledově budeme patřit mezi velmi bohaté státy EU. Macron zkusil něco doma reformovat a do dvou týdnů měl lidi v ulicích. Byla to přímá reakce odstrčených na ambiciózní projekty elit.

Kdo bude v tomto ohledu spojenec Česka v EU, jakým byla dosud Velká Británie, která nyní upadla do chaosu jménem brexit?

Německo stejně jako Holandsko, Švédsko, Dánsko a Finsko jsou naši spojenci. Nechtějí platit nezodpovědnost za druhé. Vědí, že zodpovědnost začíná doma. V tom jsou naši spojenci. Pak vidím další spojence v zápasu proti sociálnímu inženýrství v migrační politice, kteří se vytvořili ve střední Evropě. Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česko docílily toho, že se vítací kultura změnila. Dneska se k tomu už pořádně nikdo nehlásí. Italové a další významně změnili politiku o 180 stupňů. S tím se pojí širší spojenectví proti těm, kteří se všude cítí dobře. To je ale fakticky pouze 20 procent ve společnosti, většina je připoutaná k místu. Jedni snídají v Praze, obědvají v Bruselu a večeří v Paříži. Ale těch je málo.

Jak je možné, že 20 procent elit dokázalo ovládnout celý projekt evropské integrace?

Čím je to společenství větším, tím větší výhodu mají mobilnější skupiny. Národní stát je demokratičtější společenství, protože k sobě mají lidé blíže. Jakmile se pohybujete v rámci celé EU, tak všichni mluví o demokratickém deficitu. Neříkám, že těch 20 procent je špatně. Oni vytvářejí většinu bohatství ve společnosti. Jsou to úspěšní podnikatelé, kteří dávají lidem práci. Dejme jim prostor k iniciativě, kreativitě a soutěži, protože z toho budou mít prospěch ostatní. Ale není možné, aby to oněch dvacet procent nalinkovalo tak, že těch zbývajících 80 procent bude řadit jenom bobky podle velikosti, jak si přejí.

Proti tomu jde ale to, co se děje v oblasti digitalizace, která zkracuje vzdálenosti. Evropa se dostává pod vnější tlak různých globálních dodavatelů a členské státy, ani ty velké, nevědí, jak si například s giganty typu Huawei poradit.

To ale nejde proti tomu, co jsem říkal. Když budeme držet konkurenční prostředí uvnitř Evropy, tak tu budeme mít potenciálních dodavatelů více. Nechceme imperiální monopol, ale renesanční soutěž. Když se nebude Evropa vyvíjet jako impérium, ale jako renesanční Itálie, tak bude soutěžit Florencie s Benátkami, což byla mimochodem doba, kdy evropská civilizace přinášela nejvíce objevů a vynálezů. Leonardo da Vinci je toho typický produkt. Nyní si připomínáme 500 let jeho výročí. Máme 100 důvodů se obávat, pokud bude Huawei ovládat nervová centra. Víme totiž, jak je čínská společnost a ekonomika kontrolovaná. To není svobodný trh. Vše je pod dohledem nejvyšší autority.

Alexandr Vondra

kandidát do Evropského parlamentu
člen výkonné rady