Novinky Mediální výstupy

(INFO.cz) Brusel podle něj nejde načíst z knížek, ale je potřeba si ho odpracovat v terénu. I díky tomu, že na posledních deset let opustil politiku a pracoval v soukromé sféře jako lobbista, říká, že ví, na které dveře a kdy zaklepat. „Chci tyto zkušenosti nabídnout Česku a svým voličům,“ říká v rozhovoru bývalý europoslanec Edvard Kožušník, který v květnových volbách do Evropského parlamentu kandiduje za ODS.

Byl jste europoslancem v období 2009-2014. Nyní jste měl pauzu a působil jste v soukromém sektoru. Proč se chcete do Evropského parlamentu vrátit?

V Bruselu se už pohybuji deset let a myslím, že je natolik specifický, že se ho člověk musí řádně naučit. Brusel nejde načíst z knížek, člověk si to musí odpracovat přímo v terénu. S pokorou říkám, že se mi to povedlo a dnes přesně vím, na které dveře a kdy zaklepat. To se určitě neztratí, v případě zvolení určitě nebudu stát v koutě. Chci tyto své zkušenosti a schopnosti nabídnout České republice a svým voličům.

V čem konkrétně jim takto můžete pomoct?

EU je bohužel komplikovaný systém vah a protivah, který si vyžaduje znalost prostředí a procedur, jež v ní fungují. Je také potřeba znát konkrétní lidi. Není to jen o mě, ale o všech českých europoslancích, kteří by si měli stanovit konkrétní úkoly, čeho chtějí během příštích pěti let pro Českou republiku dosáhnout.

Jaké úkoly máte na mysli?

V první řadě je to udržení Schengenu, pak ochrana vnějších hranic a posílení vnitřní bezpečnosti, avšak tak, aby neomezovala svobody občanů EU. Dalším úkolem je podpora prosperity EU tak, aby z toho těžila Česká republika. Určitě proto v této souvislosti nesouhlasím s tím, aby se přijímaly regulace v oblasti energetiky a klimatu tak, jak se to dělo v posledním období. Je nutné přehodnotit povinnost vstupu do eurozóny. Jsem také proti zavádění evropských daní. Tohle vše by totiž naopak prosperitu České republiky výrazně limitovalo.

Ve volbách do Evropského parlamentu kandidujete za ODS. To je strana, která má vůči Evropské unii a současnému stavu její integrace své výhrady. Je váš postoj stejný?

Evropská unie nefunguje optimálně a my se musíme vrátit na začátek, někam k Jednotnému evropskému aktu. Všichni mluví o Lisabonské smlouvě, ale nikdo si neuvědomuje, že tato smlouva byla přijata už před deseti lety. Takto dlouhé období, aniž by se nějak neupravily smlouvy, tu nikdy předtím nebylo. Podle mě je proto čas Lisabon otevřít, revidovat a začít řešit kompetence institucí tak, aby se některé přesunuly zpět na úroveň národních států, došlo ke skutečnému posílení národních parlamentů a zakotvení vícerychlostních integračních mechanismů.

To by znamenalo také oslabení Evropského parlamentu, který naopak Lisabonská smlouva posílila a do něhož kandidujete.

Není to jen o Evropském parlamentu, je to otázka dát znovu na stůl kompetence všech tří největších hráčů EU – tedy Evropské komise, Rady EU a Evropského parlamentu. Vezměte si třeba brexit, který názorně ukázal, že Lisabonská smlouva nefunguje. Lisabon umožňuje, aby členský stát vystoupil z EU, ale pak je to jako při rozvodu dvou rozhádaných manželů. Rozhodně nejde o důstojný odchod. I tyto parametry by se měly v nových smlouvách upravit tak, aby kdokoliv, kdo chce z EU vystoupit, neprožíval takový strastiplný rozvod.

A není to nyní spíše vina britských politiků, kteří nejsou schopni se mezi sebou domluvit a říct, jak si odchod z EU představují?

Samotný brexit připomíná hru na kuře, v níž jde o to, kdo se stane kuřetem, tedy slabším, a dřív uhne. Evropští vyjednávači, které vede Michel Barnier, nechtějí ustupovat. Stejně tak britská premiérka Theresa Mayová je dnes v situaci, kdy ani ona nemůže ustoupit. Pokud tento rozchod má být důstojný, tak termín k brexitu, tedy 29. března, je limitující.

S čím tedy do Evropského parlamentu jdete?

Určitě jednoznačně s úkolem posílit hlas České republiky v EU.

Co pro to můžete jako europoslanec udělat?

Vrátím se k období, kdy jsem byl europoslancem. Pokud to srovnám s nynějším fungováním unijních institucí, tak jsem sice ani tehdy nebyl spokojený, ale rozložení sil mezi nimi bylo vyváženější. Pokud bych to měl personifikovat, tak předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, předseda Evropské komise José Manuel Barroso a předseda Evropské rady Herman Van Rompuy se pravidelně scházeli a bavili se o politické agendě, do které velmi silně vstupovaly národní státy.

Jean-Claude Juncker coby předseda současné Evropské komise přišel poprvé s termínem „politická Komise“ a tato instituce pak sama přicházela s politickými agendami, jako je otázka ochrany klimatu nebo nová evropská energetická politika. Ani jedna z těchto agend se ale ve skutečnosti Evropské komisi příliš nepovedla. Naopak evropské státy kvůli oslabení vlivu Angely Merkelové v Německu a změnách v čele Francie jen komentovaly politický vliv Evropské komise. Myslím si, že toto bylo špatně.

Na kandidátní listině ODS jste na 10. místě. Jak budete řešit svou kampaň? Můžete počítat s podporou strany?

Je potřeba se střízlivě podívat na mapu celé České republiky. Myslím si, že 15 mandátů si mezi sebe rozdělí tři politické subjekty. Bude to ODS, Piráti a ANO. Kdo z těchto soupeřů získá kolik mandátů, je zatím otázka, protože do voleb je ještě poměrně daleko. ODS má silnou kandidátku a bude to tedy také o tom, kdo získá kolik hlasů. Jako celek ale musíme mít ambici nejen uspět ve volbách, ale i vyhrát.

ODS má podle vás šanci porazit ANO?

Myslím si, že pod značkou ODS lze v tomto období volby vyhrát.

Jak? Na koho se budete soustředit?

ODS je stranou pro všechny voliče ve všech věkových skupinách. Mojí výhodou je, že jsem se narodil v Olomoucí, jsem kandidátem ODS v Liberci, částečně žiju v Praze a zatím ve všech volbách jsem získal hlasy po celém Česku.

Jste známý v běžecké komunitě. Budete s tím nějak v kampani pracovat?

Samozřejmě jsem rád, pokud mi své hlasy dají i běžci, ale nedokážu to odhadnout, protože jsem je zatím o žádný hlas nežádal.

Jakou povedete kampaň?

Budu voliče přesvědčovat osobně. Doba velkých billboardů a hesel je dávno pryč a dnes funguje spíš podání ruky. Chci objet celou zemi a navštívit co nejvíce míst, kde se budu bavit přímo s lidmi o jejich problémech.

Vedl jste kampaň prezidentského kandidáta Mirka Topolánka, která nedopadla úspěšně. Dá se z toho vzít nějaké ponaučení?

Není to poučení přímo z této kampaně Mirka Topolánka, ale jde o poučení obecné. Na dobrou kampaň člověk potřebuje mít především čas. Ten si nelze koupit ani objemem peněz ani větší prací. S kampaní je tedy potřeba začít co nejdříve, a proto dneska jedu třeba až do Strážnice na jižní Moravě.

Takže už jste kampaň začal na vlastní pěst…

To je to, co jsem říkal před chvíli. Já se chci setkávat s lidmi a dělám to celý život, obzvlášť nyní, když jsem posledních pět let působil v soukromé sféře.

Když zadáte vaše jméno do vyhledávačů na internetu, tak nejčastěji vypadne odkaz na články, kde se o vás píše jako o kontroverzním českém europoslanci. Údajně jste se více soustředil právě na to setkávání s lidmi a vlastní projekty, než na reálnou práci.

Možná je to dáno tím, že já jsem vždycky trochu vyčníval z davu. To mohlo představovat onu kontroverzi, kterou zmiňujete. Dnes navíc žijeme v době, kdy je potřeba mít nejen kvalitní produkt, ale musíme ho umět také dobře prodat. Krásným příkladem je Andrej Babiš.

Doba kabinetní politiky skončila. Dnes probíhá politika online, voliči mají možnost být se svým politikem v bezprostřední interakci. Politici, kteří se bojí chodit mezi lidi a komunikovat s nimi, dnes nemají šanci uspět. To je moje nezpochybnitelná výhoda, protože každodenní kontakt s lidmi je můj styl politiky, s nímž jsem do ní před lety vstupoval a který nekonvenoval politikům té doby, kteří mě za něj často plísnili a nesli jej nelibě.

Po skončení mandátu v Evropském parlamentu v roce 2014 jste se stal profesionálním lobbistou. V Česku se na slovo lobbista lidé dívají často skrz prsty, zatímco v Bruselu se jedná o běžné povolání, nad kterým si nikdo nepozastavuje. V čem spočívá tento rozdíl?

V registraci. Společnost, pro kterou jsem pracoval, je v Bruselu registrovaná v rejstříku lobbistů. Tato společnost má několik partnerů v různých zemích Evropy, zejména ve střední a východní. Já sám jsem nejčastěji jezdíval do Bulharska a Polska. Máte pravdu v tom, že v Bruselu je to opravdu vnímáno jinak. Úřednici na úrovni Komise, nebo členové Evropského parlamentu se běžně s lobbisty potkávají, protože pro ně je to především zpětná vazba o tom, co se v daném sektoru nebo regionu děje. Pro mě to byla velká škola a myslím si, že i díky této práci jsem lépe pochopil, jakým způsobem funguje Evropa a spolupráce v ní.

Jak jde vaše profese dohromady s vedením kampaně?

Toto jsem už vyřešil a děkuji svým partnerům, že mě nyní na několik měsíců právě kvůli kampani uvolnili.

Pokud se do Evropského parlamentu dostanete, do jakých výborů budete chtít směřovat?

V čem jsou tyto volby jiné, je to, že zřejmě celý Evropský parlament bude také jiný. Je velkou otázkou, jak dopadnou velké politické rodiny neboli frakce. Mluví se o tom, že socialisté budou velmi tratit. Neví se, jak se změní preference evropských lidovců (EPP), velký otazník představují i evropští liberálové (ALDE). O tom svědčí i poměry v českém politickém prostředí, kdy se k liberálům hlásí ANO a logicky také Piráti, pro které je ale přítomnost hnutí premiéra Babiše problém.

Nechci si v žádném případě zavírat dveře před možností být ve výborech, které mají smysl právě v rámci priorit, o kterých jsem už mluvil. Určitě by mě lákal výbor pro vnitřní trh a spotřebitele, kde jsem byl v období 2009-2014.

Zmiňujete politické frakce, nad nimiž se v důsledku voleb vznáší otazníky. Ten je také nad politickou skupinou Evropských reformistů a konzervativců (ECR), v níž nyní zasedá ODS. Zejména v souvislosti s odchodem britských poslanců z Evropského parlamentu, což bude pro ECR znamenat citelnou ztrátu. Jak vy vidíte další osud této skupiny?

Scénář je otevřený u všech politických skupin. Je velkou otázkou, jak se zachová polská strana Právo a spravedlnost, která je silným hráčem právě v ECR. Je také dost dobře možné, že tato frakce posílí a stane se jazýčkem na vahách v sestavování většiny v Evropském parlamentu a v určování směru, jak bude vypadat příští Evropská komise. Je ale také možné, že ECR oslabí, protože někteří poslanci této frakce budou mít tendence jít ještě více doprava.

Do Evropského parlamentu jste kdysi jako europoslanec přijel na kole. Máte v plánu do něj nyní přiběhnout?

Tehdy za to mohl jeden český novinář, který mě k tomu vyprovokoval. Já jsem to slíbil a musel jsem to splnit. Teď si plnění slibů nechám výhradně pro voliče, a ne pro novináře.

(Autor: Lucie Bednárová)

Edvard Kožušník

kandidát do Evropského parlamentu