Novinky Mediální výstupy

(Radiožurnál) Ve středu se sešel podvýbor pro justici kvůli kauze Josefa Baxy, ve které se řeší možné ovlivňování soudců ze strany prezidenta Miloše Zemana. Na schůzi se řešila pravdivost svědectví i jestli by měl prezident s představiteli justice mluvit. „Pozitivní je, že nyní musíme vytyčit hranici setkávání prezidenta s funkcionáři a také témata, která mají projednávat,“ okomentoval jednání ve Dvaceti minutách Radiožurnálu jeho předseda Pavel Blažek (ODS).

Než se dostaneme k jednání vašeho podvýboru a k téhle kauze, tak začnu aktuální záležitostí. Prezidentův kancléř Vratislav Mynář v pátek informoval prostřednictvím hradního mluvčího Ovčáčka, že vzal zpět svou správní žalobu kvůli neudělení bezpečnostní prověrky s tím, že se obává o nestrannost procesu. Zpochybnil konkrétně nezávislost dvou soudců i celý Nejvyšší správní soud, který by případně rozhodoval o kasační stížnosti. Co tomu říkáte?

Tak zaprvé ten, kdo dává žalobu, ji může vzít kdykoliv zpět, to je jeho úplně občanské právo, dokonce bych řekl jedno ze základních. Zadruhé je otázkou, jaká je možnost výkladu.

Právě na to se ptám.

Osobně vůbec nemám rád příliš silné výroky mezi institucemi tohoto státu, takže si myslím, že to stačilo odůvodnit například podjatostí některých soudců a podobně. Ty paušální tvrdé výroky nemám rád ani vůči prezidentovi, ani vůči sněmovně, ani vůči kancléři, ale ani od kancléře.

Náš právní řád umožňuje například namítnout přímo podjatost konkrétního soudce. Proč podle vás pan kancléř nešel touhle cestou?

To samozřejmě ví on. Pravda ale je, že ten, kdo dává žalobu, má výhradní právo ji zase stáhnout. Tohoto bezezbytku využil a myslím si, že veškeré další otázky je potřeba klást jemu. Já to nemohu vědět.

Dobře. Ale z vašeho pohledu předsedy podvýboru pro justici, jak vnímáte, pokud kancléř prezidenta řekne, že nevěří v nestrannost justice?

Já už jsem to ale říkal, já nemám rád ty paušální výroky, čili šťastný výrok to není, nicméně víte bavit se s kýmkoli, když je takto veřejná debata, s poslanci a podobně o nějakém výkladu je nadbytečné, to si každý vyhodnotí sám, protože ta debata je naprosto veřejná.

Mimochodem i proto jsem byl pro, aby byla veřejná na tom podvýboru, protože si může každý udělat názor sám a není závislý na interpretacích ani poslanců, ani novinářů. Kdo na to má čas a opravdu ho to zajímá, tak si to může celé poslechnout a úplně stejně si může vyhodnotit názory pana Mynáře, pokud jde o zpětvzetí téhle žaloby.

Tímhle vyjádřením a krokem pana kancléře se bude zabývat váš podvýbor nebo je to úplně mimo?

To si myslím, že k tomu nemá náš podvýbor vůbec co říct, takže určitě ne.

K tomu, že tedy vysoký úředník Kanceláře prezidenta zpochybní nezávislost justice, váš podvýbor nemá co říct?

Upřímně řečeno, máme dost svých starostí a tohle je určitě nad rámec.

Vy jste si na středeční večer předvolali hlavní tři aktéry té aktuální kauzy, tedy kancléře prezidenta Vratislava Mynáře, bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu a soudce Ústavního soudu Vojtěcha Šimíčka. Máte po tom, co jste od nich tedy slyšeli, jasněji v té kauze? Pokusil se prezident Miloš Zeman ovlivnit soudní rozhodnutí?

Zaprvé šlo o to, aby měl každý možnost veřejně se vyjádřit, aby v médiích došlo dokonce k jakési konfrontaci mezi různými tvrzeními. A k tomu došlo. Včera (ve čtvrtek - pozn. red.) to prezident Zeman v jedné soukromé televizi komentoval také. Jsme tedy bohužel v situaci, kdy máme o těch nejzásadnějších věcech tvrzení proti tvrzení. To znamená, že si mezi čtyřma očima dva funkcionáři vysoce postavení tohoto státu něco řekli.

A každý to reprodukuje jinak. Komu z nich věříte?

Proto jsem rád, že je ta debata veřejná a veřejnost si může věřit tomu či onomu a přikládat tomu význam. Podle mě když poslanec řekne, jestli věří nebo nevěří prezidentovi či soudci Baxovi, tak tím začne vést válku s institucemi. To já vůbec nehodlám a jsem velmi rád, že si každý může celý ten záznam přehrát a může si udělat svůj názor a důvěřovat, komu on uzná za vhodné. Jenom abych připomněl, já nejsem soudce, já jsem poslanec nějakého podvýboru a nechci tady soudit, kdo má komu věřit, to ať si každý udělá názor sám.

To znamená k té původní otázce, máte po tom středečním jednání jasněji v té kauze?

V jedné věci ano. V tom, že jsme pravděpodobně v situaci, kdy je nutné bavit se o hranicích mezi „prezidentskou mocí“ a soudní mocí. Tím vlastně vytyčíme nějakou hranici jednak setkávání se prezidenta republiky s jednotlivými funkcionáři a také témata, která mají projednávat.

Jediné pozitivní je, že ta debata je veřejná. Negativa jsou samozřejmě v tom, že u části veřejnosti může dojít k nadbytečnému pocitu, že justice je nějaká ovlivňovaná, že není nestranná. To si nemyslím. Nicméně po minulém a tomto týdnu si naprosto každý soudce, ale myslím si, že i prezident republiky a jeho spolupracovníci, opravdu uvědomí, že je potřeba ty rozhovory vést na určité úrovni a hlavně v hranicích. To myslím, že je skutečně pozitivní.

Kde ty hranice z vašeho pohledu mají být?

Hranice jednak stanovuje ústava. Tam je jasně řečeno, že se nesmí zasahovat do soudní moci, ale záleží na výkladu. Myslím si, že bychom nechtěli, aby se prezident nepotkával se soudci. To je nemožné a vlastně nesprávné.

Poté je to o těch dvou nebo třech lidech, kteří vedou rozhovor. Byl bych asi raději, kdybychom byli příště informováni, že se takovéto rozhovory vedou. Ono je to vždycky lepší, než to vědět ex post, a zvlášť po letech, a pak si říkat nějaký obsah. A každý soudce si musí dát setsakramentský pozor, pokud obsah toho rozhovoru překročí určitou hranici. Myslím si, že by se zejména podvýbor měl bavit s nejvyššími představiteli justice.

Musíme ji nastavit tak, aby každý soudce věděl, kde je, a pokud ji poruší, aby si byl vědom toho, že taky soudcem býti nemusí. To znamená, že pokud někdo, a to se netýká jenom prezidenta republiky, ohrozí svou nestrannost a povede rozhovory, které vésti nemá, aby se takových lidí justice zbavovala. A je jedno, jestli jde o soudce Ústavního soudu, nejvyššího nebo okresního. Všichni soudci si toho musí být vědomi.

Za jakých okolností tedy by se jich měli zbavovat, nebo měla zbavovat ta justice?

My musíme pokud možno dospět ve spolupráci se soudci k formulaci nějakých závěrů, aby každý soudce věděl, kam až ano, kam až ne.

Vy máte nějaký návrh, kde by to mělo být, kde by měl být ten konec?

Jestli dovolíte, já nějakou představu mám a teď ji určitě nebudu říkat. Plánuji požádat náš podvýbor, abychom pozvali na další jednání v nejkratším možné době nejvyšší soudní funkcionáře a vedli o tom okamžitě debatu. Budu po nich chtít, aby se tou věcí zabývali a aby intenzivně, a teď použiju velmi špatné slovo, ale nenapadá mě teď lepší, proškolili soudce. Prostě jim dali na vědomí, kde ty hranice jsou a ti soudci musí vědět, že při porušení následuje okamžitá sankce.

Další jednání podvýboru vás čeká v úterý. Před chvílí jste říkal, že chcete předvolat další představitele justice. Ti už by tedy nyní měli přijít?

Ne. To by se samozřejmě nemohlo stihnout.

To znamená, že na tohle jednání zatím nikdo pozván není?

Není. A je to můj návrh předsedy, se kterým předstoupím před ostatní členy podvýboru. Možná budou i nějaké návrhy jiné, ale já bych jako nejrozumnější považoval to, zakončit takovou tu část, kterou bych nazval, řekněme, výslechovou. To by mohlo skončit a mohli bychom se začít bavit pozitivně o tom, co se situací. Chtěl bych, abychom u občanů vyloučili podezření z toho, že justice je nějakým způsobem ohrožena ve své nezávislosti či nestrannosti.

A to si myslíte, že v tom podvýboru můžete? Že dokážete ujistit veřejnost?

Proto ten podvýbor je. Ten má navrhnout nějaké řešení buďto ústavně právnímu výboru nebo dokonce celé sněmovně. Klidně ho může navrhnout i prezidentu republiky. Ne, že by tím byl vázán, ale přečíst by si to třeba mohl, pokud by k tomu došlo.

Jak dlouho to může trvat, než k něčemu takovému dospějete?

Buď jsme rozumní lidé, to znamená, že nám stačí jedno zasedání s představiteli justice a nějaký výstup. Víte, tady totiž rozhodující je to sdělení veřejnosti, které podle mě musí být následující. Soudci sami si uvědomují, že momentálně se hovoří o jejich nestrannosti a nezávislosti, musí sami veřejnost ubezpečit některými opatřeními, že nic takového se nekoná. Zadruhé Poslanecká sněmovna musí spolupracovat se soudci. A zatřetí se musí zabránit další politizaci. Nemůže to být tak, že ti, kteří nesnášejí Miloše Zemana, teď budou chodit do všech pořadů včetně tohoto a budou si vyřizovat účty s Milošem Zemanem.

A tomu dokážete zabránit? Tady v tomto pořadu tomu můžeme zabránit my, ale celkově na mediální scéně?

Alespoň podvýbor nepůjde touto cestou, o to se jako předseda budu snažit. Mně jde opravdu o to, aby byly ustálené vztahy mezi základními orgány tohoto státu a aby byly všechny vůči sobě takzvaně zdrženlivé. To by mohlo stačit.

Do kdy tohle dokážete?

To vám nedokážu říct. Já ani nevím, jestli budou moci ti předsedové těch orgánů, o kterých jsem hovořil.

Vy jste zatím s nimi v kontaktu vůbec nebyl?

Víte, já ten postup ještě nemám schválený, ale v hlavě už mám termín. Klidně vám ho prozradím. Byl bych rád, kdyby se to mohlo konat 6. února, v ten další týden totiž zase je sněmovna. V té době se nesmějí konat výbory a podvýbory a i proto byl teď ten podvýbor až v 19 hodin, takže raději v normální denní dobu a pořádně.

Když se vrátím k tomu, co se tady probíralo, k tomu, co se probírá v médiích, vy tam nevidíte něco zásadního, čeho by se prezident, případně pan Mynář dopustili?

Tam je zásadní naprosto všechno. Ale protože například jeden senátor (Václav Láska – pozn. red.), s čímž já ne úplně souhlasím, podal trestní oznámení, tak v zásadě předpokládám, že ti, o kterých se hovoří, budou muset jít minimálně svědčit v tomto vyšetřování, takže je úplně jedno, co já si o tom myslím nebo nemyslím.

Z vašeho pohledu to trestní oznámení není na místě?

Já nemám rád trestní oznámení mezi politiky.

Dobře. Měly by se tím zabývat orgány činné v trestním řízení, pokud se tyhle informace objevují v mediálním prostoru?

Stručně a jasně řečeno, nevěřím tomu, že ta věc se dostane někdy k soudu, to znamená, takové trestní oznámení nemá smysl. V zásadě pouze zatěžuje orgány činné v trestním řízení, které to nějak musí vyřídit. Ale pokud bude jedna strana říkat, to jsem nikdy neřekl, a druhá strana říká, že ano, tak to nemá šanci nikam doputovat a je to podle mě ztráta času. A omlouvám se, určitá exhibice těch politiků, co takovéto trestní oznámení v politice dávají a to není můj styl.

Kde podle vás by byla hranice toho, kdy by mělo smysl začít řešit ústavní žalobu na prezidenta republiky?

Buďme realisti. Sněmovna i Senát vypadají početně, jak vypadají. Takže je to úplně nereálné. Dokonce bych řekl, to by pan prezident Miloš Zeman musel udělat nevím co, aby se ve stávající sněmovně, kde má většinu hnutí ANO, komunisté, sociální demokracie a SPD, to znamená podporovatelé Miloše Zemana, aby se takovýto impeachment (ústavní žaloba podaná na voleného funkcionáře, který se dopustil závažného deliktu a může být až zbaven funkce – pozn. red.) podařil, takže netravme tím čas.

Váš podvýbor pro justici a soudní samosprávu je teď díky středečnímu zasedání ve všech médiích. Ale ono to bylo vlastně první jednání od 14. února loňského roku, kdy ten výbor byl ustanoven a kdy jste se stal jeho předsedou. To zatím váš podvýbor nebyl těch 10 a něco měsíce potřeba?

Mezitím například byla úřednická vláda, takže jsme neměli partnera. Pak docházelo ke změně ministrů, takže jsem si říkal, že po ní. Původně jsem si myslel, že to bude Táňa Malá, pak ale nebyla, pak byl zase pan Kněžínek.

Pavel Blažek

poslanec PČR
předseda regionálního sdružení RS ODS JMK