Novinky Mediální výstupy

 

Nemyslím si, že by to byla ostrá kritika. Pouze popisuje stávající situaci vedení Svazu bojovníků za svobodu a za těmi slovy si stojím a budu stát, i kdyby mě to mělo stát měsíční výplatu.

 

 

Přesně tak. To ve mně vyvolalo nějakou reakci a shodou okolností to byla doba, kdy jsme dostávali podklady ke státnímu rozpočtu, kde jsem objevil, že Svaz ročně bere 6,3 milionu od státu. Proto jsem interpeloval pana premiéra, který tenkrát řekl, že s touto částkou nesouhlasí. Při hlasování o státním rozpočtu však dotace ČSBS prošla a náš pozměňovací návrh, aby Svaz peníze nedostal, nebyl prohlasován. Když prošel státní rozpočet i s touto dotací, chtěl jsem opět znovu interpelovat pana premiéra, ať minimálně vysvětlí svoje hlasování. Bohužel moje interpelace byla nalosovaná úplně dozadu, takže se na ni nedostalo. Mám ji připravenou na příští zasedání, mezitím se však rozeběhla tato kauza, že Český svaz bojovníků za svobodu na mě podal trestní oznámení.

 

 

Ano, jednoznačně. Tady chci zároveň říct, že ve Svazu je spousta lidí s morálním kreditem a spousta členů, kteří pečují o památníky a naše historické dědictví, ale nazval jsem je pofidérním spolkem proto, co z něj udělali pan Vodička s panem Andresem – vedení svazu bojovníků za svobodu. Vezměte si, že v roce 2006 měl tento svaz přes 10 tisíc členů, k dnešnímu dni je to polovina. Většina členů odešla po jejich aférách s financováním, poté, co se provalila jejich minulost, atd. Osobnosti, které ve svazu byly, jsou pryč. Opravdoví váleční veteráni, mezi nimi pan generál Vranský, přeživší ženy z Lidic, se od svazu veřejně distancovali.

 

Na místo nějaké reflexe pánové z vedení v čele s Vodičkou v roce 2016 zrušili ustanovení, ve kterém se členy svazu mohou stát i bývalí příslušníci StB! To je přece šílené... Máme pak sponzorovat šesti miliony panu Vodičkovi osobní auto s šoférem a majáčkem? Ani náhodou!

 

 

Podal jsem ho loni i letos. Samozřejmě, že to neprošlo. Nejsem nepřítelem neziskovek. Sám jednu vedu. I přesto jsem dostal nálepku, že nenávidím všechny neziskovky v republice. Není to pravda. Neziskový sektor potřebujeme. Ať už to jsou hospicy, chráněné dílny i sportovní oddíly a tělovýchovné jednoty. To jsou však instituce, které opravdu něco dělají a mají nějaký společenský přínos. To si o gender neziskovkách nemyslím.

 

Ve Sněmovně jsem k nim měl připravenou docela obsáhlou řeč, strávil jsem nad tím hodně času a tam jsem jmenoval, co tyto neziskovky udělaly. Když na ně poukážete, tak se brání tím, že řeší násilí páchané na ženách v domácnosti. Což není pravda a je to pouze jejich štít. Vyžádal jsem si podrobné materiály Úřadu vlády, rozebral jednotlivé žádosti a představte si, že ani jedna z těchto neziskovek, která dostává státní dotaci, se programu domácího násilí vůbec nevěnuje. Zato faktur z nákupů tiskáren, kancelářských křesel a chlebíčků je tam dostatek.

 

 

Pořádají přednášky o lotosových porodech. Tisknou brožurky o volbě pohlaví. Věnují se genderové politice, vyhlašování gendermanů, počítání žen, které se věnují klimatickým změnám. Je toho více a najdete to v mojí řeči o státním rozpočtu.

 

 

Ne. Letos jsem chtěl, aby tyto peníze byly přesunuty na hendikepované. Měl jsem tam dva pozměňováky, jeden byl na kompenzační pomůcky pro hendikepované, druhý na hendikepované sportovce.

 

 

V dubnu jsem se stal předsedou odborného úseku skoků na lyžích na svazu lyžařů. Po nástupu nového vedení byly zavřeny můstky v Harrachově. Tato situace bobtnala už nějakou dobu, můstky chátraly. Pár nadšenců se je snažilo zachránit, ale bohužel se to nepodařilo. Tyto můstky už nesplňovaly parametry, hlavně bezpečnostní, jelikož je to všechno postavené na železe. Je zkorodované, mohlo by tam dojít k nějakému úrazu. Pro nás pro nové vedení úseku vznikl velký problém.

 

Nemáme teď vlastně žádné můstky, na kterých by se dalo skákat v zimě, kluby musí vyvážet kluky do zahraničí. Tím pádem stoupají náklady. Tady Morava má můstky nějakých sto kilometrů, to je ještě v pohodě dojezdné. Když si vezmeme Čechy, tak v nich z okolí Liberce či Harrachova je nejbližší můstek K 75 Breitenberg, což je tři sta padesát až čtyři sta kilometrů. To už je problém.

 

Snažíme se udělat všechno pro to, aby to v Harrachově dopadlo – Svaz lyžařů ČR, ČOV a město Harrachov, aby se domluvily. Věřím, že tady toto je snad na dobré cestě a poté aby se vytvořil projekt a můstky se tam začaly opravdu rekonstruovat. Pokud do dvou let nebudeme mít můstek K 70 a K 90, tak můžeme zabít jednu skokanskou generaci.

 

 

Ještěd má v pronájmu firma Tatra Mountains Resort, a jim proto patří můstky. S nimi jednáme, zatím finanční podmínky, za které nám nabídli úpravu můstků, si nemůžeme dovolit. Z těchto peněz skoky na lyžích v České republice vyžijí tři nebo čtyři měsíce. To je pro nás moc. Jednání však dále probíhají a Tatra Mountains Resort se nám snaží vyjít vstříc, protože tady chceme obnovit Kontinentální i Světové poháry, abychom věhlas skoků na lyžích opět do České republiky vrátili.