Novinky Mediální výstupy

 

Nejprve malá sonda do minulosti. Autonomní sociální centrum Klinika, jak squatteři sebe sami vznešeně nazývají, vzniklo v roce 2014 tím, že skupina levicových aktivistů nelegálně zabrala budovu bývalé plicní kliniky v ulici Jeseniova na pražském Žižkově. Squattery podporovala a stále podporuje Strana zelených, či Pirátská strana v čele s novým primátorem Prahy panem Hřibem. Zastal se jich tehdy i Andrej Babiš v roli ministra financí nebo Adriana Krnáčová jako primátorka a hlavně díky jejich intervenci byla tehdy ze strany státu budova skutečně pronajata fyzické osobě na rok s tím, že smlouvu lze prodloužit. Podporu tento bizarní projekt dostal i od stávající pražské radní pro kulturu paní Třeštíkové ze spolku Praha sobě.

 

Opakuje se to neustále dokola. Ti tzv. noví nepolitici totiž nedokáží vůbec předvídat, jaký efekt jejich populistické kroky budou mít pro celou společnost. Kvůli jejich nezkušenosti, naivitě či snaze být ve světlech reflektorů. To jen, aby nezapadlo, kvůli komu tu stále tenhle symbolický „dům plný hrůzy” máme.

 

 

Přitom je to tak jednoduché. Právo musí platit pro všechny stejně. Pokud nelegálně užívám cizí majetek, tak jsem zločinec a patřím minimálně před soud. Rozhodně ne do médií. Absolutně nechápu, proč mají levicoví aktivisté okolo pražského squattu Klinika takovou mediální pozornost!

 

Není možné vědomé porušování zákona omlouvat nějakými vznešenými záměry, či lidovou podporou, která v realitě ale neexistuje. Chtěla bych fakt vidět, jak občané Prahy 3, kteří si v sousedství Kliniky koupili nebo pronajali byt, oslavují tuto „všelidovou” zábavu. Ostatně když minulý týden internetem proběhlo video z tiskové konference, kterou kolektiv Kliniky uspořádal ke svému vyklizení a nějaký muž tam jménem squatterů vykládal cosi o tom, že „fetišizace vlastnictví je základním problémem této společnosti” a také něco o „demokratizaci vlastnictví”, celý internet se svorně nad novou vlnou komunistických myšlenek bavil.

 

Vlna lidové podpory se nekonala. Doba, kdy „kolektiv” rozhodoval o tom, co smíte nebo nesmíte dělat s vlastním majetkem, je naštěstí pryč. A jestli tyto myšlenky mají reálnou politickou podporu některých stran, tak mě to osobně děsí.

 

Já myslím, že anarchisti dostali spoustu času na svou zábavu a ten čas se naplnil. Ráda bych proto znovu poprosila novináře a některé politiky, aby přestali otevřeně podporovat lidi, kteří pohrdají zákony této země a chtějí změnu od demokracie, která má pravidla pro všechny, směrem k anarchii bez pravidel.

 

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.