Patříme na Západ, nebo na Východ?
8. ledna 2019
(INFO.cz) Blíží se volby do Evropského parlamentu, a tak se začínají politici předhánět v jednoznačných prohlášeních, kam jako Česká republika patříme. Na východ, na západ, do Evropy, mimo Evropu, do Číny, do Ruska, do Německa, do USA? Čert aby se v tom současném mezinárodním chaosu vyznal, že? Jenomže to by nebylo poctivé zhodnocení. Ta otázka je totiž v principu správně.
Západ, nebo Východ?
Naše země se po sametové revoluci ukotvila v západních ekonomických a bezpečnostních svazcích a je tak jasné, že v současné době máme blíže k západu. Na druhé straně máme mnohem blíže k východoevropské mentalitě než třeba Rakousko či Německo. Ne nadarmo se o naší zemi říká, že je křižovatkou (či srdcem) Evropy. Pulzuje přes nás jak západ, tak východ. A tak je to naprosto přirozené a správné.
Hodnotově pochopitelně patříme na západ. Široká osobní svoboda, demokracie, ekonomický liberalismus, humanismus. To vše potřebujeme. Kdo tvrdí opak, nezná historii nebo je totálně naivní. A nebo jí zná moc dobře a o to je to horší!
Na zemích východní Evropy je mi také sympatická jistá zdrženlivost vůči společenské revoluci, která právě otřásá zeměmi zejména na západě. Gender, MeToo, politická a myšlenková hyperkorektnost a vyprázdněnost, tolerance netolerantních, aktivismus neaktivních – to všechno považuji za podivné, neužitečné a malicherné. Jenže, jak si z toho všeho vybrat? Co z toho je západ a co je východ?
A jak je to s Evropskou unií?
Jedni budou tvrdit, že máme z EU okamžitě vystoupit, i když nenabízí žádnou jinou realistickou variantu. A druzí budou tvrdit, že potřebujeme více integrace, že národní stát je přežitek, že vše tzv. národní a vlastenecké je nějaký zlý extrémismus. Sociální sítě se rozpůlí a hurá, můžeme zapálit nový kotel z našich vyhrocených emocí.
Jenomže realita je trochu složitější. Je jasné, že Česká republika nemá k Evropské unii ekonomickou alternativu. Tahounem naší ekonomiky je export a to prozatím významně do zemí EU. Ze dne na den to změnit nedokážeme. Přemýšlet v téhle chvíli o opuštění společenství, díky kterému se máme tak ekonomicky skvěle, to je hazard se životy, blahobytem a bezpečností občanů.
Dalším jednoznačným přínosem pro kvalitu života je schengenský prostor. Ano, migrační krize a iracionální vítačské migrační postoje dosluhující Evropské komise ho vystavily těžké zkoušce. Ano, na mnoha místech selhává. Ale já tvrdím, že stojí za to o jeho zachování bojovat. Je významný nejen pro obchod, ale i pro naše pohodlí. EU nás v poslední době také začíná chránit před nadnárodními technologickými hráči, kteří zcela přestávají respektovat naše soukromí a dělají si s daty o našich životech, co chtějí.
Na druhé straně je naprosto zřejmé, že EU je gigantický byrokratický moloch, který už nemůže ani dýchat. Je jasné, že příklon k nefungujícímu socialismu už nemůže přehlížet ani slepý. A to vše přes značný odpor vlastních občanů.
Chtěla bych reformu EU! Zpátky k dobrovolné ekonomické spolupráci evropských států. Ochrana společných tradičních hodnot a posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti uvnitř i na vnější hranici celé unie. Vzájemná pomoc a solidarita, ne strnulost, socialismus a naivita.
Patříme České republice
Jsme suverénní stát, který je členem EU a prosazuje tam své národní zájmy. Nemusíme se slepě hnát za touhou dohnat nějakou cizí zemi, ať už se nachází na západě, nebo na východě. Máme vlastní život, kulturu, tradice a nadání vyniknout i v globální konkurenci. Chraňme hodnoty, které dělají náš život lepším a ve kterých se cítíme dobře. Jedině to máme sdílet a chránit společně s ostatními, kteří to vidí podobně. O tom budou evropské volby.
Česká republika totiž musí patřit mezi nejúspěšnější země ve světě, který právě vzniká!
Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.
Alexandra Udženija
1. místopředsedkyně strany
expertka pro rozvoj ekonomiky a podnikatelského prostředí
předsedkyně klubu zastupitelů za ODS při ZHMP