Novinky Mediální výstupy

(Týden) Zdanění církevních restitucí je nesmyl, komunisté a vláda cílí na city a závist, říká dlouholetý poslanec ODS Marek Benda. Podle něho se v diskusích zapomíná na to, že církve po vyplacení náhrad přestanou pobírat peníze od státu. Mluví ale i o současné situaci v ODS nebo o tom, proč je podle něho Andrej Babiš vlastně neškodný.

Co jste říkal tomu, že se ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) zúčastnil křtu knihy bývalého šéfa komunistů Miroslava Grebeníčka namířené proti církevním restitucím?

Pana ministra Staňka znám až od chvíle, kdy se objevil ve vládě. A je třeba si uvědomit, že sociální demokracie nikdy nebyla příznivcem církevních restitucí. Ten příběh přece běží dlouhá léta, to není nic nového. Od počátku devadesátých let je tu souboj o to, jestli církve mají, nebo nemají být nadále závislé na státu. A to je podstata restitucí.

Minimálně poslední roky jsou ale restituce často prezentovány hlavně jako boj církví o majetek. A tak to asi chápe i veřejnost, ne?

Ale není to tak. Od začátku jde o spor, jestli i nadále chceme, aby církve platili daňoví poplatníci, nebo jestli to mají být v budoucnu samostatné a samostatně hospodařící jednotky. Navíc už před těmi téměř třiceti lety, kdy se celá debata o restitucích rozběhla, bylo jasné, že vedle křesťanských církví tu jednou budou i jiné, včetně židů, muslimů, buddhistů a já nevím koho ještě, a ty všechny bychom museli platit ze státního rozpočtu. A pozor, je potřeba jasně říct, že církve často ani nechtěly odluku od státu, protože jim status quo vyhovoval.

Proč k tomu tedy došlo? Všichni si pamatujeme nekonečné obstrukce a hádky v parlamentu z období před nějakými šesti lety. Jak a kde ale vůbec vznikl nápad, aby došlo k vyrovnání státu s církvemi včetně zmiňované odluky? To přece znamenalo, že někdo musel mimo jiné vyčíslit hodnotu majetku, který se jim měl vrátit…

Ten návrh je přece daleko starší než šest, sedm či osm let. První vyčíslení církevního majetku na základě podkladů, které dodaly samy církve, náboženské společnosti a řády, provedl ministr kultury Pavel Dostál (ministr za ČSSD v letech 1998 až 2005, pozn. red.) v roce 2000. Tehdy přišel s částkou sto miliard korun, což je při zohlednění inflace zhruba těch sto třicet miliard, o kterých jsme se bavili o osm let později. Jenže tenkrát bylo jasné, že Miloš Zeman, který byl v té době premiérem, nic takového neudělá. A když pak v roce 2006 přišly do vlády pravicové strany, šla do toho ODS s tím, že církevní restituce ano, ale jen s podmínkou, že se církve z hlediska svého hospodaření stanou soběstačnými. Tedy že je daňoví poplatníci přestanou skrze státní rozpočet financovat. Tento model přinesli v roce 2008 do Poslanecké sněmovny Mirek Topolánek, Miroslav Kalousek a Martin Bursík.

Bylo už tehdy jasné, v jaké formě se majetek církvím vrátí?

Ano, bez toho by prosazování něčeho takového nemělo smysl. Řeklo se, že menší část věcí, které jsou ještě vydatelné, se vydá, a za zbytek se vyplatí náhrada. Tehdejší poměr byl zhruba padesát miliard korun vydatelného majetku a osmdesát miliard měly být právě finanční náhrady za to, co už vydat nešlo. Jenže ten návrh tenkrát zbořil Vlastimil Tlustý (tehdejší poslanec za ODS, pozn. red.), který při těsných počtech vládních a opozičních poslanců přinutil vládu ke zřízení Kasalovy komise, jež měla za úkol hodnotu onoho majetku přezkoumat. Komise zasedala dva roky a nenašla jediné zpochybnění, s jednou výjimkou: cena polí a lesů se jí zdála nadhodnocená. Jenže to bylo sporné, tehdy u nás cizinci ještě nemohli nakupovat půdu. Byli jsme už sice součástí Evropské unie, ale měli jsme přechodné období. Tím pádem byl u nás trh s půdou velmi omezený, a nedalo se tedy přesně určit, jakou cenu ta která půda vlastně má.

Vy jste se v přípravě církevních restitucí také hodně angažoval. Dalo by se dokonce říci, že jejich finální podoba je vaše dílo, nebo ne?

To bylo už za vlády Petra Nečase, která vznikla po volbách v roce 2010. Petr si mě tenkrát povolal na Úřad vlády a pověřil mě, abych si to vzal celé na starost a dovedl do nějakého konce. Říkal mi, že důchodová nebo sociální reforma se mohou kdykoli změnit, ale o církevních restitucích se bude už vždycky vědět, že je udělala Nečasova vláda. Já jsem se s modelem restituce a zároveň odloučení od státu ztotožňoval. Zajedno s námi byla i TOP 09 a Věci veřejné. Udělali jsme ale mírnou úpravu, právě proto, aby nikdo nemohl namítat to, co Kasalova komise, tedy že půda určená k vydání je nadhodnocena. Rozhodli jsme, že veškerá půda, u které to půjde, se vydá. A o to se sníží finanční náhrady. Nakonec se poměr vydaného majetku ku peněžním výplatám otočil, takže větší část restitucí připadla na fyzický majetek a menší na peníze.

Církve s tímto modelem souhlasily?

Vyjednávání byla samozřejmě složitá, protože devadesát osm procent majetku mělo připadnout katolíkům, ostatním jen zlomek. Nakonec se to ještě mírně upravilo ve prospěch menších církví. Když jednání skončila, konstatoval představitel židovské obce s povděkem, že to je poprvé od roku 1348, kdy je možné, aby se všechny církve v této společnosti sešly, na něčem se shodly a s něčím konkrétním šly za státem. Náš model nakonec po jistých peripetiích prošel a vstoupil v platnost.

O šest let později je ale z restitucí opět velké politické téma. Proč?

To je jednoduché. Devadesát procent odporu proti církevním restitucím tkví v tom, že se využívá závisti české společnosti k vlastnictví majetku, populisté na to jednoduše naskakují. Marně člověk může vysvětlovat, že už ve střednědobém horizontu, zhruba po deseti letech, se restituce státu vyplatí. Málokdo si dokáže spočítat, že kdyby k žádnému vrácení majetku nedošlo, státní rozpočet bude muset církve financovat i nadále a bude jim muset dávat peněz stále více, už jen kvůli zvyšování platů duchovních. Ta debata není racionální. Hraje se na city a vymyslelo se, že se náhrady zdaní.

S nápadem na zdanění finančních náhrad přišli komunisté a postavili se za něj sociální demokraté, SPD i klíčové hnutí ANO. KSČM tvrdí, že by takto stát mohl každý rok získat zpět asi tři sta osmdesát milionů korun…

Ale vždyť je to celé nesmysl. Proč by se měla danit restituce? Copak je to nějaký nově vzniklý příjem? Když rozbijete sousedovi okno, musíte mu to nahradit. Buď mu dáte okno spravit, nebo mu opravu zaplatíte. Pro něho to přece není příjem, ale pouhé uvedení do původního stavu. Nehledě na to, že nikdo z těch, kteří ono zdanění prosazují a hovoří o nadhodnoceném majetku určeném k vydání, dosud neřekl, o kolik jsou restituce nadhodnoceny. O patnáct procent, o devatenáct, o čtyři? Nejsou schopni dát na stůl žádné číslo. Ministryně Schillerová ho hledala poměrně dlouho a nenašla. Andrej Babiš jednou řekl, že restituce byly nadhodnoceny o padesát čtyři miliard. Když jsem mu řekl, že se asi zbláznil, přestal o tom mluvit. Nemají jedinou analýzu, takže řekli: „Prostě to zdaníme“. To je nejjednodušší.

Chce podle vás Babiš náhrady zdanit dlouhodobě, jak tvrdí, nebo to je od něho jen politický kalkul? Ví, že když zdanění prosadí, komunisté budou spokojeni, ale zároveň počítá s tím, že to neprojde přes Ústavní soud?

Skoro všechno, co dělá Andrej Babiš v politice, je hra. Nevzpomínám si, že by byl o něčem skutečně přesvědčen. Když přišel z Evropské unie návrh na uprchlické kvóty, nejprve je podporoval s odůvodněním, že nám jinak hrozí zastavení čerpání dotací. O tři měsíce později jste měl pocit, že bude osobně stát na hranicích se samopalem a střílet každého, kdo nebude bílé pleti. Vidím to tak, že část lidí z ANO prostě nemá ráda církve podobně jako sociální demokraté a komunisté, a tak je s chutí zdaní. Ten zbytek si říká, že je to taková hloupost, že to Ústavní soud musí zrušit, a tak nemá smysl si kvůli tomu pálit prsty a hádat se s komunistickými kamarády.

Co říkáte na Grebeníčkův argument, že v jiných zemích se tak vysoké částky nevyplácely a že byl český stát zbytečně štědrý?

Vůbec nevím, kde to soudruh Grebeníček vzal. Například Slováci vrátili majetek církvím kompletně a zachovali i jejich státní financování. Znovu opakuji, náš model vede k finanční odluce církví od státu.

Nicméně návrh na zdanění církevních restitucí je ve třetím čtení a nejspíše projde. Ekumenická rada církví už se nechala slyšet, že se v případě přijetí zákona obrátí na Ústavní soud. Udělají to i poslanci nebo senátoři ODS?

Málokdy se bavíme o strategii něčeho takového ještě předtím, než k tomu dojde. My se budeme v první řadě snažit v Poslanecké sněmovně zabránit tomu, aby zdanění církevních restitucí prošlo. Nicméně pokud se to nepodaří, předpokládám, že žaloby k Ústavnímu soudu budou podány. Podle mě to udělají obě komory, podkladů k tomu máme poměrně dost. Zástupci církví, s nimiž jsem mluvil, mají pocit, že je to součást nové kulturní války proti církvím a snaha té nacionalističtější části levice upevnit si své postavení u lidí, kteří nemají církve rádi.

Pojďme dál. ODS od předloňských voleb do sněmovny v průzkumech posílila, ale už řadu měsíců její preference stagnují. Nenarazili jste na svůj strop?

Jaké stagnující preference, proboha? Čteme ty výsledky voleb? První jsem to byl já, kdo na jaře 2017 řekl, že ODS skončí ve volbách druhá. Ve straně mi říkali, že jsem se asi zbláznil. A my skončili druzí. Před volbami jsme měli v průzkumech sedm a půl procenta, dostali jsme jedenáct. Na průzkumy kašlu. Loňské senátní volby jsme vyhráli způsobem, jakým se nám to podařilo naposled v roce 1996. A komunální volby? V Praze jsme porazili ANO i Piráty. V pěti největších městech máme jako jediná strana dva starosty. ANO vůbec nevyhrálo. Jediné město, kde zvítězilo tak, jak to odpovídalo celostátním průzkumům, byla Ostrava.

To přece nelze srovnávat, Andrej Babiš se soustřeďuje především na celostátní volby. A ty jsou důležitější než komunální nebo senátní, nemyslíte?

Samozřejmě že Babiš bude tvrdit, že se soustřeďuje na celostátní volby. On v jiných nekandiduje, takže mu nepřijdou tolik důležité. Uvidíme teď v květnu ve volbách do Evropského parlamentu. Ale já chci jen na faktických výsledcích ukázat, jak jsme všichni fascinováni tím, že ANO má v průzkumech třicet procent, ale realita voleb je zcela jiná. Co vidím jako problém, je kandidatura takových těch pidistran napravo od středu. Ony jsou hrdé, že udělaly svých pět procent, ale mají za to šest poslanců. Přitom když sečtete procenta takzvaného demokratického bloku, který vznikl pouze jednorázově pro účely voleb sněmovních orgánů, zjistíte, že získal 27,6 procenta hlasů. Babiš měl dvacet devět. Babiš má sedmdesát osm poslanců, strany demokratického bloku čtyřicet osm. Že pravici škodí roztříštěnost, je evidentní.

Jak ale sám říkáte, žádný demokratický blok fakticky neexistuje. Děláte si nějaké interní průzkumy, abyste věděli, jak na tom ODS je?

Děláme si průzkumy volebního potenciálu. Třeba zhruba rok před sněmovními volbami nám vyšlo, že potenciál občanských demokratů je dvanáct procent. Udělali jsme z toho jedenáct a půl. Dnes nám průzkumy dávají čísla mnohem větší. Řekl bych, že jsme tak na dvaceti. Pořád směřujeme nahoru. Mimochodem, věřím, že volby do Evropského parlamentu vyhrajeme. Ne že budeme druzí, ale že vyhrajeme.

Stačí ale tempo, jakým rostete? Andrej Babiš má stále svých třicet procent, i přes všechny průšvihy.

No, má a nemá. Podívejte se na ostatní země visegrádské čtyřky. Když tam strany poprvé vyhrály způsobem, jakým u nás vyhrál Babiš, podařilo se jim v příštích volbách získat padesát procent, ne-li ústavní většinu. Babiš nikam neroste. On neovládl politickou scénu, jako se to podařilo Ficovi, Orbánovi nebo Kaczyńskému. Navíc bere voliče svým současným spojencům. Po volbách nám tady předváděl hrdé tanečky, protože měl s SPD a KSČM většinu. Dnes to vypadá, že by se SPD nedostala do sněmovny. A kdoví, jestli by se tam dostali komunisté. Babišovi se klidně může stát, že dopadne jako Mečiar. Možná sice vyhraje, ale nebude mu to nic platné. A to si myslím, že nevyhraje.

Jak uvnitř ODS rezonuje informace, že měl Václav Klaus mladší rozjednaný jiný politický projekt pro jarní volby do Evropského parlamentu?

Možná je to téma v pražské ODS. Je to ale i potvrzením toho, že je náš trend správný, když se Václav Klaus mladší rozhodl se na svůj projekt vykašlat. A že tuší, že bez ODS tady nemá šanci, že vedle nás nic dalšího nemůže uspět. A proč nemít ve straně ambiciózní lidi? Jestli jsme mu něco vyčítali a za něco mu vynadali, tak za podrážení vlastních lidí. To se přece nedělá. A myslím, že to pochopil.

Domníváte se, že je dnes pro ODS spíše přínosem, nebo ztrátou?

To se vůbec nedá říct. Někdo tvrdí, že kvůli němu ODS nevolí, ale v Praze dostal desítky tisíc preferenčních hlasů. Říkalo se, že nás někdo nevolí kvůli Mackovi, Topolánkovi, Nečasovi. To si nevyberete. Kolik lidí třeba mně napsalo: „ODS je moje nejoblíbenější strana, kdybys tam nebyl ty, ty debile.“ A co s tím asi mám dělat? (Smích.)

Jak vůbec hodnotíte rok vlády Andreje Babiše? Je to jiné než za Bohuslava Sobotky?

Je to strašně neambiciózní. Tvrdím, a mnozí mi to vyčítají, že Babiš je vlastně skoro neškodný.

Neškodný nejmocnější muž v zemi?

Ano, nejmocnější, ale bez ambicí. Jeho touhou je ovládnout část mocenského aparátu ve smyslu policie, Generální inspekce bezpečnostních sborů a podobně. To je samozřejmě nepříjemné, ale ti lidé přijdou a zase odejdou, tím se se zemí nic strukturálně nestane. Babiš za ten rok nemá jediný významný zákon. Přece každý, kdo přicházel do vlády jako nějaký reformátor, který chce něco skutečně udělat, měl balík svých priorit. Babiš nemá nic. Jen touhu po moci a touhu vládnout.

(Autor: Filip Nachtmann, Petr Musil)

Marek Benda

místopředseda poslaneckého klubu PČR