Novinky Mediální výstupy

 

To jsou právě dva pohledy. Na jedné straně by se dalo říct, že je to hezký závěr mé politické kariéry, ale na druhé straně musím říct, že tu funkci přijímám s obrovskou pokorou, protože si člověk ani neuvědomuje vážnost té funkce. Musím říct, že jsem měl úplně jiné plány, že si konečně požádám o důchod, což jsem ještě neučinil, a budu si užívat. Koupím si auto a budu jezdit po výletech. Je to zvláštní, ale příjemné. Já si nestěžuji. Ta představa, jak bych byl v důchodu, by byla chvíli zajímavá, ale za chvíli bych se začal nudit.

 

 

Stoprocentně nebudu. Ačkoliv pořád mě o tom někdo přesvědčuje a bere to jako předstupeň k dalšímu povýšení, ale opravdu, nestane se to, protože moje rodina to nechce a ta je pro mě základ všeho. Když ona s tím nesouhlasí, tak já to neudělám, i kdyby nakrásně to vycházelo.

 

 

Ne, taková varianta už není na stole. Je potřeba si uvědomit, že nejsem nejmladší, ale je to zase jistá výhoda, že moje názory už se příliš nemění. Zrovna tak se nepodaří, byť jsem byl přesvědčován, že humor nepatří do politiky, se ho zbavit. Jistě jsme zaznamenali vtípek generála Pavla s člunem prezidenta.

 

 

Tam už je to tak akorát. A je to tím, že si to možná způsobuje Miloš Zeman sám, ale podle mého názoru už je to vtípek, který by neměl být. Protože prezident republiky ji zastupuje i navenek. Já jsem typický humorista, ale není to z hlediska funkce dobré. Teď nejde o to, kdo tu funkci vykonává.

 

 

Je tam nějaká hranice. A speciálně v České republice nebo v i Československu vždycky byl prezident brán jako ne ta osoba, ale ta funkce.

 

 

Mně to nevadí. Miloš Zeman je podobný jako já a nevadí mu, když si z něj někdo dělá legraci. Mně jde spíš o to, jestli to není za hranou vzhledem k tomu úřadu. Je to podobné jako ta tíživá situace s premiérem, ale já jako předseda horní komory nemůžu s ním nekomunikovat.

 

 

To jsme u toho, co to je důstojnost. To je velmi těžké. Co ještě je snesitelné a co už ne.

 

 

Ten měli ale všichni prezidenti. Já bych to řekl takhle. Vykonává svůj úřad přiměřeně Miloši Zemanovi. Já bych se vrátil k té hůlce, ta se pořád vrací. Jestli na té scénce bylo něco špatně, tak to nebyla ta hůlka, ale celý ten přístup Miloše Zemana, jak odešel a nechal tam premiéra stát. To je kritiky hodné. Hůlka se stala symbolem té scénky.

 

 

Jak jsem řekl, prezident je ústavní činitel, nepochybně se u něj objednám, protože on je první.

 

 

Ten moment nenastane, protože u mě se politické soupeření nijak nepromítá do osobního vztahu. Vždy dávám špatný příklad s paní nyní poslankyní, dříve senátorkou (Alenou) Gajdůškovou (z ČSSD - pozn. red.). Teď mám novou oběť, a to je ministryně práce a sociálních věcí (Jana Maláčová z ČSSD - pozn. red.), kdy jsem říkal, že politicky bych ji „zabil“, ale lidsky s ní budu vycházet úplně normálně.

 

A to si myslím, že nám v politice chybí. Jen si vemte ty výroky a titulky. Porazit. Já vždy říkám, že se porážejí kuželky, ne lidé. Nechci nikoho porazit, chci vyhrát, když někde soutěžím, ale nechci nikoho porazit. Ve sportu je to tak, že místo toho, aby mužstvo líp hrálo, tak se pere a podráží nohy soupeři, aby ho nějak znemožnilo.

 

 

Je to trošku tak, třeba v Americe je to úplně obráceně. Ale ono to také není myšleno tak vážně. Vemte si tu debatu o platech. Ta de facto zajímá jen média. Běžného člověka zajímá, kolik on dostane na účet a jakou má výplatu. Četl jsem teď takový hezký příměr, že kdyby nebyli bohatí... Ale my přece nepotřebujeme, aby nebyli bohatí, my potřebujeme, aby nebyli chudí, protože kvalita společnosti se nebere podle toho, kolik má miliardářů, ale jak se žije těm dole. A když se těm dole žije dobře, tak je jim úplně jedno, jak se žije těm nahoře.

 

 

Dává člověku to, že se narodí jako svobodný, a říká, že by měl být svobodný po celý zbytek života. Protože ODS chce na lidech to, co lidé vůbec nechtějí, a to, na čem vyhrávají levičáci. Levičáci se starají o člověka od narození až do smrti a on je rád, protože nemá odpovědnost a nemusí se rozhodovat. Když si koupíte kostým a oni ho za týden zlevní, tak to vás pěkně štve, že jste si nepočkala, kdežto když vám ho koupí někdo jiný, tak máte zaprvé na koho nadávat. Když uděláte chybu sama, tak můžete nadávat akorát na sebe. To je pro nás typické, že máme na koho nadávat.

 

 

To, že vyrazil do Ruska, na tom není nic zvláštního. Tam vyrážejí i jiní. Mimochodem Ukrajina požádala německou kancléřku, jestli by nějak nenapomohla klidnému řešení současné situace. S Ruskem a Čínou musíme komunikovat, to ale vůbec neznamená, že nedáme najevo, když se nám něco nelíbí. Jiná věc je, s kým se tam potkal. Potkal se tam s dámou, která je na sankčním seznamu. To je ale otázka pro jeho tým, který návštěvu připravuje. Tomu to muselo být známé, že nastane taková situace.

 

Ale nakonec situace ve Sněmovně byla taková, že se nic nestalo, protože se k tomu díky svému složení negativně nevyjádřila. To složení je momentálně tak zvláštní, že hnutí ANO má stále v záloze KSČM nebo SPD, protože sociální demokracie se k mé lítosti chová, jak já si nepředstavuji, že by se měla a mohla chovat ve svém vlastním zájmu. Ale já nejsem ten, kdo by radil sociální demokracii, jak se má chovat, jenom chci říct, že přestože je to ideologicky největší politický soupeř, tak si nepřeju, aby zůstávala na dně, ale aby se naopak z té situace dostala a aby se na sjezdu objevil nějaký lídr, který ji trochu sjednotí, protože ona je sama natolik rozhádána, že pak se obtížně komunikuje s těmi ostatními.

 

 

Vy víte, co se stalo s prohlášením čtyř, kdy Senát k tomu přijal usnesení, které jsem mimochodem napsal já. Takže těžko mi mohou vyčítat nějaké zvláštní, exkluzivní a nekritické vztahy.

 

 

Já jsem byl autorem toho usnesení, které se od toho distancovalo. Ne, nepodepsal. Já bych to ani neudělal. Protože tím dáváme najevo to, co nemáme dávat. My, i vůči těm silnějším, bychom neměli dávat úplně najevo slabost. Když proti vám bude stát někdo, kdo se umí lépe prát, a vy mu hned zkraje dáte najevo, že nemáte šanci, no tak vám ji flákne.

 

 

Občas ano. Ale já vždy říkám, že není malých států. Příklad je Lucembursko, které má v EU pozici lepší, než odpovídá počtu obyvatel jen proto, že si ji vybojovalo. A to je to, co já kritizuju, když říkají, že nejsem dostatečně proevropský. Já kritizuju naše orgány, které si dopředu nedokáží vyjednat lepší podmínky pro Českou republiku.

 

 

Kdybych viděl, tak jim to poradím.

 

 

Není. Vycházím s ním, vážím si ho jako politika, ale není. On je na to příliš slabý. Není to ani Foldyna (poslanec Jaroslav Foldyna - pozn. red.), se kterým také vycházím.

 

 

U toho si nejsem jistý.

 

 

To nemohu ani říct, protože on má zvláštní oči a z těch očí něco zvláštního vyzařuje, neumím to definovat, ale není to to, co by se mi líbilo. Nechci nikomu křivdit, ale nemyslím si, že je to on. Ale může se objevit. Někdy se objeví zčistajasna vůdce, jako se objevil Tomio Okamura, a vidíte, kam to dotáhl.

 

 

Ano, mně jo, protože já stejně jako Václav Klaus st. zastávám systém dvou stran, které se většinově střídají u vlády, protože pak je ten systém stabilní minimálně po dobu vládnutí až do dalších voleb, pokud tedy ještě nějaké jsou. Ale ten systém je u nás nemožný. U nás, díky naší povaze, je to vyloučené. Já jsem také řekl, že u nás chce být každý předsedou, takže se nám ty strany drolí a drolí, takhle se vydrolí i hnutí ANO.

 

 

Vydrolí se a rozštěpí. Jaksi lidi nejsou a pan premiér si do hnutí natahuje velmi chytré lidi a někdy i bohaté a oni také budou potom někdo z nich chtít být předsedou, a kromě toho tak, jak to hnutí dělá tu politiku, tak s tím dříve či později začnou někteří nesouhlasit.

 

 

Zatím drží, ale nebude to věčné.

 

 

Bude v opozici k zákonům, které omezují svobodu. I když se ukázalo už u dvou zákonů, o alkoholu pro vodáky a cyklisty a změkčení protikuřáckého zákona, že to taky tak nebylo, protože to jsou typicky zákony byrokratické omezující svobodu, a přesto se nezadařilo. Sám jsem na to zvědavý. Já bych chtěl, aby se Senát snažil trochu u té veřejnosti zdůraznit svou úlohu.