Novinky Mediální výstupy

(Deník) Teprve pátým předsedou Senátu (Petr Pithart byl zvolen dvakrát) se před deseti dny stal Jaroslav Kubera z ODS. Patří k nejzkušenějším českým politikům. V čele Teplic byl 24 let, v horní komoře zasedá 18 let. Patří mezi vzácný druh veřejných činitelů, kteří nejen tvrdí, že politika a podnikání se nemají míchat, ale také to striktně dodržuje. „Kdybych si vzal byť korunu z městských peněz nebo získal nějakou neoprávněnou výhodu, v Teplicích by to všichni věděli a nikdy by mě už nezvolili,“ říká muž, který proslul svou prostořekostí. Mimochodem, než jsme začali natáčet rozhovor, usilovně hledal líbivější synonymum slovesa harašit.

Senát vyjádřil svým usnesením názor, že by Andrej Babiš neměl být premiérem. Připojil jste pod tento apel svůj podpis. Co jste si od toho sliboval?

Text toho usnesení zní, že by Andrej Babiš neměl být premiérem do doby, než se vyšetří Čapí hnízdo. Motivací k jeho schválení nebylo aktuální dění kolem jeho syna, ale obecně situace, v níž se předseda vlády nachází. Pochopitelně rozhodovat se bude ve sněmovně a klíč ke všemu drží sociální demokraté, kterým nechci radit. Já bych v té vládě nezůstal, ale rozumím tomu, že je to velmi těžké. Oni si myslí, že když mají ministry, mohou lépe prosazovat svůj program. To je sice pravda, až na to, že nedokážou prodat nic z toho, co zařídí. Vše jako svoji zásluhu prodává premiér. A přesně to je podle mě důvod, proč by ve vládě být neměli.

Copak nevidí to, co vidíme všichni?

Ono být místopředsedou vlády, a zejména ministrem je velké lákadlo. Psychologicky už několik let studuji, v čem půvab té funkce spočívá. Já bych ministrem nikdy být nechtěl, ale jsem asi sám. Jinak každý jím být chce, dokonce i ten, kdo už jím byl. S nadsázkou říkám, že znám bývalé, současné i některé budoucí ministry.

Ještě větším lákadlem je asi post premiéra, který podle svých slov Andrej Babiš o své vůli nikdy neopustí. Nebylo senátní usnesení jen planým gestem?

Byl to apel. My jsme si vědomi, že Senát nemá žádný vliv na to, jestli pan premiér Babiš odstoupí, nebo ne. Takové výzvy jsou ale běžné. Teď jsme 17. listopadu byli svědky něčeho podobného, i když se to trošku znehodnotilo tím, že hlavním tématem se stalo vyhození květin pánů Zemana, Babiše a Okamury do koše. To byla trošku škoda, protože my si nějak neumíme užívat tohoto svátku a svobody vůbec. Nebyla to typická oslava, pořád se tam proplétala nitka protestů. Ty jsou sice logické, ale jako dlouholetý předseda ústavněprávního výboru musím konstatovat, že existuje presumpce neviny. Kdyby neplatila, bylo by to větší ohrožení demokracie než celé Čapí hnízdo.

Pokud platí presumpce neviny, proč by měl Andrej Babiš odstupovat?

Protože je to politická otázka. Podobně jako sankce proti Rusku. Z hlediska ekonomického dopadu jsou marginální, ale je to jediný způsob, jak můžeme dát najevo, že anexe Krymu je pro nás nepřijatelná. Jinou možnost nemáme. Senát tím usnesením vyjádřil politický názor.

Z pohledu ODS je tedy Andrej Babiš na jakémsi blacklistu do doby, než se uzavře kauza Čapí hnízdo?

Tak bych to asi neřekl. Teď se objevují spekulace, že je lepší, když je ve vládě ČSSD, než aby tam byla SPD. To je lichá výhrůžka, kterou si sociální demokracie bude zdůvodňovat setrvání ve vládě. U komunistů je situace jasná, ti paradoxně dokázali nemožné, což je dáno jejich dlouholetou zkušeností. S nejhorším volebním výsledkem dosáhli největších cílů. To je skoro neuvěřitelné. Mně absolutně nejvíc vadí představa, že budeme mít ve sněmovně třeba dalších dvacet let devět subjektů.

Proč?

Protože je to dlouhodobě neúnosné. Všichni vidí, jaké komplikace to způsobuje. Je to dané touhou po jakési různorodosti. I tady se mnozí radují, že čím víc bude Senát pestrý, tím to bude lepší. Akorát je poněkud problém, že senátor, který byl zvolen s podporou Pirátů, lidovců, ODS nebo zelených, je ve zvláštním dilematu, do kterého klubu má jít a jakou politiku má prosazovat – zelenou, levicovou, pravicovou, pirátskou? To nepovažuji za šťastné. Typické jsou radnice, kde kandidovala hnutí Za lepší Ústí, Za horší Ústí, Za zdravé Ústí a volič vlastně neví, za jaké další Ústí, a nevyzná se v tom. Pak vznikají kočkopsí koalice, které příliš dlouho nevydrží.

Uškodilo by České republice, kdyby ČSSD ve vládě s ANO nahradila Okamurova SPD?

To neumím přesně říct. Pro mě je ta vláda nepřijatelná i bez toho, co se děje kolem premiéra. Právě díky spolupráci s ČSSD a komunisty prosazuje levicové hodnoty, což by mi samo o sobě tolik nevadilo. Hodně mi zato vadí, že zatěžuje budoucnost obrovským dluhem, který stoupá, i když se vypráví, jak se stále lépe vybírají daně. Vláda vůbec nepřipravila republiku na krizi.

Měla by?

Nepochybně. Stačí, aby nám začal padat automobilový průmysl. A na Škodovce už je vidět, že její zisky nejsou, co bývaly. A to je jen předzvěst. Stejně jako zdražení elektrické energie. A to nemluvím o eventuální bankovní krizi nebo věcech, které se mohou odehrát mimo naše území, ale budou nás zásadním způsobem ovlivňovat. Mám na mysli například politickou situaci v Německu, kde řada významných osobností oznamuje odchod z vrcholné politiky. My na to nejsme připraveni, mimochodem, nejsou na to připravena ani některá zadlužená města, pro něž by bylo velmi těžké zajistit základní funkce samosprávy, kdyby se jim zamezil přístup k penězům. Totéž platí o státu. Jakmile totiž někomu něco slíbíte a dáte, je velice těžké mu to odebrat.

V tom případě se společně s exprezidentem Václavem Klausem nemohu nezeptat, zda by nebylo lepší, kdyby ODS svoji úspornou politiku prosazovala ve vládě po boku Andreje Babiše, který by poměrně snadno kormidlo otočil doprava?

Toho bych se bál. Andrej Babiš má jednu výhodu, kterou ODS nedisponuje. Spočívá v tom – a sám si ji neumím vysvětlit – že dokáže jeden den hovořit o možnosti přijmout uprchlíky a druhý se zaklínat, že nevezmeme ani jednoho. Tyhle veletoče mu u voličů procházejí. Na druhou stranu udělá školáckou strategickou chybu, když pošle syna na Krym. Jeho poradci přece museli vědět, co to vyvolá, včetně spekulací všeho druhu. Vzhledem k tomu, jak je finančně zajištěn, mu přitom mohl vybrat destinaci kdekoli ve světě, kde by tyhle příběhy nenastaly. Asi ještě není politik, jak o sobě tvrdí, i když jím samozřejmě je. Ale možná ne tak dobrý. Obecně se až časem ukáže, jak budou životaschopná hnutí, která se rodí jako houby po dešti. Jen od ledna vzniklo kolem 56 stran a hnutí. Není to novinka, byly tady i za první republiky. My Češi totiž chceme být jen předsedou. V momentě, kdy někdo zjistí, že nemá šanci být předsedou, založí si stranickou odnož, aby se jím mohl stát. A vždycky to končí stejně, totiž zmizením takové straničky z politické scény.

Připouštíte, že v případě svého syna se Andrej Babiš s nikým ani neradil, a dokonce nechtěl nic ovlivňovat, ale jen si přál, aby jeho nemocný syn měl klid? A protože se o něj staral Rus Petr Protopopov, tak holt odjeli do Ruska a na Krym, nikoli na Havaj.

Tak naivní nejsem, ale přesto rozumím tomu, že chtěl pro svého syna i dceru, která je v té kauze taky zainteresovaná, to nejlepší. Bez ohledu na jejich nemoc pro ně bylo nejlepší, aby nebyli trestně stíháni. Tomu rozumím, to by asi udělal každý. Známe případy, kdy rodiče stojí za svým dítětem i ve chvíli, kdy všem okolo je jasné, že je to pachatel. Ten další vývoj opravdu může mít zcela prozaické vysvětlení, totiž že se tam nachomýtl Rus Protopopov a pak skutečně nebyl důvod letět na Seychely, když mohli odjet do Ruska nebo na Ukrajinu. Z vnitropolitického hlediska to bylo velmi nešťastné.

Jak vnímáte fakt, že vás při volbě předsedy Senátu podpořil jak Andrej Babiš, tak celý senátní klub hnutí ANO?

To možná nesouvisí s Andrejem Babišem. On na mně oceňuje, že umím získávat peníze pro město a držet je. Jako ministr financí viděl detailně do hospodaření našeho města a pochopil, že to nemá v republice obdobu. Tam možná pramení to, že si mě jako primátora vážil. Na druhou stranu jsme se jednou potkali tady na nádvoří a on se chlubil, že jeho vláda poslala do Senátu na čtyři desítky zákonů. A já mu řekl, že k chlubení by bylo, kdyby stejný počet zákonů zrušil, ne je produkoval. My tady máme takovou spleť paragrafů, že se v nich nikdo nevyzná. Neustále děláme novely novel, často novela ani nenabude účinnosti a už má novelu. Jeden z mých cílů jako senátora je nepřijímat zákony, které nejsou nezbytné. Kritériem má být otázka, jestli se stane něco fatálního, když konkrétní zákon nespatří světlo světa. Druhým nebezpečím ze sněmovny je tzv. pokutománie, kdy se nasazují neuvěřitelné sankce. U GDPR jsou to až čtyři procenta z obratu, což by bylo naprosto likvidační.

Obávám se, že vás poslanci nevyslyší a budou vás nadále zásobovat spoustou zákonných návrhů.

Tak pak by ale neměli tvrdit, že chtějí pro lidi jen to nejlepší. Zákony by neměly škodit, ale pomáhat. Stát by si měl ponechat jen základní pravomoci v oblasti obrany, bezpečnosti. Nikoli se starat o to, kdy mají lidé chodit nakupovat, kdy budou chodit spát, a zejména co mají jíst. To je teď aktuální, protože vegani nabývají na síle. Posmíval jsem se trochu nekuřákům, kteří měli velkou radost z přijetí antikuřáckého zákona, že na ně dojde. A náš nový ministr zdravotnictví, mladý chlapec, už navrhuje, že nás odnaučí jíst nezdravě a pít alkohol. Pití piva na veřejnosti, jež některá města zakazují vyhláškami, on zakáže zákonem. Mimochodem bylo zajímavé, že na rozdíl od zjemnění protikuřáckého zákona, které narazilo, povolení alkoholu pro cyklisty prošlo jako po másle.

Čím si to vysvětlujete?

Češi pijí první ligu, to je o nás známo, tak asi proto. Nicméně já budu nadále posazovat stejných 0,5 procenta alkoholu i pro automobilisty. Nepřipouštím si totiž, že jsme horší národ než Rakušané nebo Němci. Na jedné straně máme nedostatek pokory, na druhé sebevědomí. Přitom bych dal život za to, že jsme jeden z nejšikovnějších národů na světě. Paradoxně je to díky totalitě, kdy jsme se naučili po domácku vyrábět skoro všechno. U nás i špičkový houslista staví vlastnoručně rodinný domek.

Přijímají parlamenty okolních států také tolik restriktivních norem či vyhlášek?

Neznám statistiku, ale v zemích, které jsem za Senát navštívil, byl počet přijímaných zákonů řádově nižší.

Jak je to možné?

Hodně tomu pomáhají různé legislativní balíčky, do nichž se schová leccos. Dostaneš kousek kvalitního hovězího, když si koupíš celou flaksu, to dobře známe z totáče. Není v silách senátorů v těch balíčcích to oddělit. A navíc je téměř nemožné se ve schvalovacím procesu sněmovny vyznat – když přijmeme C5, není hlasovatelné A1. Co si z toho má vzít volič? Lidé mi častokrát říkají, že mě mají rádi, protože mluvím srozumitelně. Že se mnou třeba vůbec nesouhlasí, ale vědí, co říkám. No aby ne, když mám certifikát na překlad z češtiny do češtiny.

Předsedkyni Ústavního soudu Lotyšska jste řekl, že se jí divíte, proč se hrnou do Sovětského svazu, míněno Evropské unie, když už v jednom byli. Jako státník, v něhož se měníte, budete přivádět zahraniční návštěvy v podobný úžas?

Nepronesl to Václav Klaus mladší? Já už jsem toho řekl tolik, že si to ani nepamatuji. Víte, mně předhazují různé výroky, ale většinou jsou vytržené z kontextu, a když si přečtete celý stenozáznam, tak to vyjádření vypadá úplně jinak. Kromě občasných bonmotů tam je za 18 let naprostá většina velice vážných sdělení.

Tohle je ale velice vážná věc. V minulosti jste mnohokrát zopakoval, že EU je pro vás jeden velký socialistický moloch. Budete nyní zahraničním partnerům jako druhý nejvyšší ústavní činitel říkat totéž?

Ono to tak složité není. Ukotvení České republiky v NATO a EU je naprosto evidentní a pro mě je bez diskusí. Nějaké vystupování nepřichází v úvahu.

Kdysi jste ale řekl, že kdyby bylo po vašem, tak Teplice z Evropské unie vystoupí.

To si náhodou pamatuji, ale to bylo dávno. V roce 1990 jsem napsal článek Teplice jedou do Evropy, protože jsem byl nadšen úžasnými slogany o volném pohybu lidí, kapitálu a služeb. To mě strašně oslovilo. Jenže i unie se časem změnila. Bodem zlomu byla ratifikace Lisabonské smlouvy. Ti, kteří unii bezmyšlenkovitě poklonkují, jí vlastně škodí. Sebereflexe je nutná a já jsem vděčný, když mě někdo koriguje. I tito eurooptimisté by měli umět přijímat kritické připomínky.

Chápu to správně, že šéfům zahraničních parlamentů nebudete říkat, že ČR by měla z unie vystoupit?

Ne. Mým mottem je méně regulací, více svobody. Budu jim říkat, že občané ČR jsou k fungování EU skeptičtí. Je to dáno tím, že lidé, kteří naši zemi v Bruselu zastupují, nejsou schopni vyjednat dobré podmínky. I v Senátu projednáváme všechna unijní nařízení ex post. Naše usnesení pak vypadá tak, že vítáme směrnici o větší ochraně spotřebitele, ale myslíme si, že to, to a to patří do jurisdikce naší země a neodpovídá to zásadě subsidiarity. Obecně si myslím, že nemáme zapotřebí být před kýmkoliv v předklonu. S velmocemi, jako je Čína nebo Rusko, se mluvit musí, ale nikoli jim podlézat, tady mám na mysli třeba usnesení čtyř ústavních činitelů k Číně.

Na předsedu Senátu kandidovali tři lidé. Prezident Zeman jednoznačně podpořil vás jako výrazného politika, jehož každý zná. Jaký k němu máte vztah?

Kdyby Miloš Zeman opravdu chtěl, abych byl zvolen předsedou Senátu, řekl by, že si neumí představit, že bych se jím stal právě já. Pak bych dostal mnohem víc hlasů, než jsem dostal. Všimněte si, jaký je vztah Miloše Zemana a Václava Klause. Politicky to jsou protipóly, ale zachovávají si korektní vztah. Já to mám podobně. Nemám rád okázalé odmítání politických oponentů. Mohu třeba jmenovat kolegyně z ČSSD Gajdůškovou, Marksovou nebo Maláčovou, kterou bych politicky nejraději „zabil“, ale samozřejmě už jsem se s ní skamarádil a budu s ní komunikovat. Jako předseda Senátu musím mluvit a vycházet s předsedou sněmovny, premiérem a prezidentem či ústavním soudem. Pro soudy mám jako bývalý předseda ústavněprávního výboru zvláštní pochopení, protože odmítám zjednodušené tvrzení, že se u nás soudy vlečou. Do značné míry je to dané procesními předpisy. Vždyť u nás policie musí šetřit kytici hozenou do koše skoro stejně jako vraždu, proces je tam stejný.

Dal jste v prezidentské volbě hlas Miloši Zemanovi?

Nikdy jsem Miloše Zemana nevolil, ani omylem. Poprvé jsem v prvním kole dal hlas Přemku Sobotkovi, ke druhému kolu jsem nešel. Podobně jsem to měl letos. Miloše Zemana respektuji jako hlavu státu, známe se desítky let, ale politicky jsem od něj vzdálen světelné roky. Závidím mu ale jeho sloní paměť. Já si zítra nebudu pamatovat, co jsem tady dnes říkal, ale on si pamatuje všechno a využívá to k pomstě za křivdy, které se staly před patnácti lety. Toho se nikdy nemůžu dopustit, protože do druhého dne zapomenu, že mi někdo řekl něco nepěkného.

Připomenu vám tedy jedno vaše vyjádření, kdy jste slíbil, že budete doživotním primátorem Teplic. Co vás přimělo změnit názor?

Poslední kapka bylo GDPR, představa, že by někdo napařil radnici čtyřprocentní pokutu z obratu, byla pro mě šokující. Navíc v Teplicích jsme byli jako modrý ostrov v rudém moři a pomalu jsme začali i my podléhat takovým záležitostem jako vítání občánků, tedy věcem, které z principu nesnáším, protože jsem starý a zažil jsem totáč.

Nevzdal jste se další kandidatury na primátorský post kvůli touze vést Senát?

To vůbec ne. Motivace byla jiná a týkala se místopředsednického postu, protože začalo být obtížné skloubit obě funkce. Netušil jsem, jak to dopadne. Doma jsme už byli natěšení, že si zažádám o důchod, koupíme si auto a budeme jezdit na výlety. To k nelibosti mé ženy padlo, ale na druhou stranu dospěla k závěru, že můj delší pobyt doma je ke škodě věci, protože za mé přítomnosti je všude nepořádek a roztahané noviny po stole, což ona jako perfekcionistka nesnáší. Teď je tedy spokojenost na obou stranách.

(Autor: Kateřina Perknerová)

Jaroslav Kubera

předseda Senátu PČR