Novinky Mediální výstupy

Babiš se logicky pokouší vytvořit ze sebe a své rodiny oběť mediální manipulace. Tím jednak ubere mediálního prostoru, kde by se jinak mohla rozebírat ona dotace miliardáři na soukromou chatu, a jednak možná u některých voličů vyvolá soucit a upevní je v jejich oddanosti sobě jako generálnímu řediteli ČR. Myslím, že by na to politici ani novináři neměli skočit! Je to jen další fňukání, pro které už se na twitteru nesmazatelně vryl hashtag #kňů.

 

Babiš se dokola točí na tom, že jsou v případu poškozovány jeho děti (možná by přece jen bylo lépe vzhledem k jejich věku hovořit o dceři a synovi)… Ale nesmíme zapomenout, že to byl právě Babiš a nikdo jiný, kdo je do této trapné záležitosti zatáhl. Kdo se za ně od počátku schovává. Kdo dokonce zveřejnil jejich údajné psychiatrické diagnózy, a to i u dcery, o kterou se opravdu během celého uplynulého týdne nikdo ani náznakem nezajímal.

 

Ta reportáž reportérů Slonkové a Kubíka se jistě málokomu sledovala snadno. Nicméně nelze popřít, že se představili a řekli, odkud jsou – nebyli tak úporní, jak někdy novináři umějí být. Ano, použili skrytou kameru, ale je to snad první případ takového kroku v naší mediální historii, o světové ani nemluvě? Pokud jde Babišovi o čistotu mediálního prostředí, měl protestovat mnohokrát v minulých letech, kdy jeho Lidové noviny opakovaně přetiskovaly celé pasáže z živých spisů, např. v podivuhodné kauze Oleo Chemical. Pokud neprotestoval tehdy, nemá právo fňukat ani teď, jen proto, že se protentokrát terčem novinářů stal jeden jeho spoluobviněný z kauzy Čapí hnízdo.

 

Když nic jiného, Slonková s Kubíkem svůj záznam získali sami, zatímco Babišovi novináři jen přetiskovali část záhadně získaných policejních spisů, které vůbec neměli mít.

 

Celou kauzu je zkrátka potřeba zbavit emocí a iracionality, protože demokracie stojí a padá s rozumem. Jádrem příběhu musí zůstat důvodné podezření na podvod v rozsahu 50 milionů korun, a to nesmí být zastíněno zájmem o osud nešťastného nemocného člověka (a už vůbec ne obrazem premiéra posté kňučícího, jak mu Palermo, média a tradičné strany ubližují).

 

Média – a jejich prostřednictvím veřejnost – mají právo dostat od Babiše odpovědi na všechny racionální otázky, kterých je tolik, že by se mi těžko všechny vešly do rozsahu tohoto článku.

Rozhodně ovšem nelze očekávat, že manipulativní premiér vystoupí v jedné jediné televizi a na všechny potřebné otázky odpoví. Nene, bude v neděli večer říkat jen to, co chce říci a co mu někdo připraví. I po exkluzivním rozhovoru zůstane nejspíš většina závažných faktických otázek nezodpovězena.

 

Lze jistě namítnout, že na leckteré otázky – např. zda a jak motivoval nebo nemotivoval cestu svého syna na východ – racionálně a s důkazy odpovědět nelze. Ano, je možné, že politik zahnaný do kouta nemá na některé otázky racionální a prokazatelnou odpověď. Ale pro ten případ bylo dokonce i v této zemi zhruba 24 let po roce 1989 zvykem, že takový politik odešel ze své funkce alespoň do doby, než se celá věc nezvratně vyšetřila. Je škoda, kam jsme se za těch pět let posunuli, a že si to musíme připomínat zrovna v době výročí večera, kdy Babišovi spolustraníci a komunističtí fízlové mlátili studenty na Národní třídě.