Novinky Mediální výstupy

 

 

Tak já mám tak trochu smůlu, že bojuji na dvou frontách, jako za druhé světové války. Jak říkáte, současně jsem kandidoval v komunále a současně v Senátu. Když zhodnotím ty komunální volby u nás, tak ty pro nás dopadly navýsost výborně. Tam jsme dosáhli úspěchu, který jsme popravdě řečeno ani nečekali. A pokud jde o senátní volby, tak tam bookmakeři, protože jsou v Praze a neznají místní poměry, mně dávali velké šance dostat se do Senátu už v prvním kole. Ale každý, kdo se podíval na kandidátku, tak viděl, že to prostě není matematicky možné. Například SPD dostalo deset procent, a pravicový kandidát Pavel Šedlbauer, který byl ze „stejného těsta“ jako já, tak ten vlastně „odebíral“. Takže to bylo jasné, že to první kolo není reálné. Nicméně do druhého kola uvidíme...

 

 

Pokud jde o ty celostátní výsledky, tak se přiznám, že protože jsme sledovali na jednom počítači komunální volby a na druhém senátní, a na ty obvody jsem se díval až večer v televizi, tak nemám úplný přehled, jak to ve kterém přesně dopadlo. Ale pokud jde o tu vaši otázku ohledně bývalých prezidentských kandidátů, tak to bylo vysoce pravděpodobné, že „zúročí“ tu známost a podporu, kterou získali právě coby kandidáti na funkci prezidenta. Tam je to logické vyústění. U Jiřího Paroubka nevím, kolik přesně dostal procent. Fakt je, že se do druhého kola nedostal, ale to se asi dalo předpokládat. Předpokládám, že ani pan Rath se nedostal do druhého kola… To bych řekl, že bylo podle očekávání.

 

 

Víte co, to je takové „dělení medvěda“ ještě před jeho zastřelením. To je stejné jako to, že novináři okamžitě po volbách chtějí vědět, jak dopadnou vyjednávání v komunále. To je prostě těžko předjímat. Uvidíme, jak se sestaví Senát. Lidovci neposílili o tolik, jestli jsem to tedy stačil úplně do detailu sledovat. Je evidentní, že třeba sociální demokracie ztratila pozice… Dopředu ale opravdu těžko něco hodnotit.

 

 

Tato otázka není v toto období na stole. Je potřeba si uvědomit, že volby do Senátu se konají každé dva roky. Pokud budu zvolen, tak to období je šestileté, to znamená, že v tom období proběhnou vlastně troje volby po dvou letech. A teprve výsledek těch voleb ukáže. V Senátu platí jedno nepsané pravidlo, že tam se nehlasuje o tom, kdo bude předseda Senátu, ale jasně ta strana, která zaznamená vítězství, tak má předsedu a podobně je tomu s těmi dalšími funkcemi.

 

 

Na to vám rád odpovím. To je naprostý nesmysl. Protože pan Drahoš, při vší úctě, je naprostý novic, vojensky řečeno bažant. Představa, že někdo přijde do Senátu a hned zaujme nějakou vysokou funkci, je naivní. Tak to v Senátu prostě nefunguje. Tam platí princip seniority.

 

 

To dělá pan prezident, takové to – „necháme Senát vyhladovět“ a podobně. Pak samozřejmě reakce na to je – „tak necháme vyhladovět prezidenta“. To jsou věci, které jsou mi nepříjemné. Podle mne to do politiky nepatří.

 

 

Pokud jde o komunální volby v republice, tam je to velice zajímavé. Víte, jediné, čeho jsem se bál, bylo, aby nebylo u nás v zastupitelstvu devět subjektů, jak je to v některých městech, abych nemusel sestavovat pětičlennou koalici. Uvidíte, že v budoucnu takové koalice budou nestabilní, tam se to bude měnit, a to je pro ta města strašně nepříjemné. Protože pokud je v koalici více subjektů, tak si stačí vybít energii na sporech mezi sebou a o to město se potom příliš nestarají. Já jsem rád, že u nás tomu tak není. Co se týče komunálních vyjednávání, tak zatím má přednost druhé kolo do Senátu. My nikam nespěcháme. Teď běží lhůta pro případné soudní spory, a nějaké soudní spory určitě budou, takže není kam pospíchat. Ta ustavující zasedání budou všechna až v listopadu.

 

 

Je to jednoduché. Ta Praha je prostě takovým jiným měřítkem. A mimochodem, jako příklad, není třeba úplně dobře, když se srovnávají ceny bytů v Praze a kdekoli jinde, to není relevantní. A přesně tak je to u těch voleb. Praha je vlastně republika v republice. A to říkám v dobrém. Protože to je takové megapole… A tam to bude teď také velmi složité. Jak jsem jenom slyšel ty náznaky toho, jak budou ty strany vyjednávat, tak tam ty výsledky mohou být čtyři až pět. A opět je tady to riziko, že ta koalice nebude stabilní a že se bude zase vybíjet ve svých vlastních sporech místo toho, aby se starala o Pražany a o Prahu.

 

 

Uvedu konkrétní případ. Čtyři roky jsem měl náměstkyni z ČSSD, paní Růžičkovou. Byli jsme se sociální demokracií v koalici. A paní Růžičková byla velmi dobrá náměstkyně. Tím chci říct, že pro mne jsou prostě politické strany lepším řešením než taková ta sdružení, kde totiž často absolutně nevíte, co od nich můžete očekávat. To je úplně nejhorší.

V této souvislosti mi přijde divné třeba i to, jak například některé kandidáty do Senátu podporovalo osm subjektů, které od sebe jsou vzdálené na světelné roky. Takové ty národní fronty… To já nepovažuji za šťastné. Vím, že oni si myslí, že to, že je podporuje ten či onen, že je pro ně výhodné. Jenže často ti podporovatelé jsou opravdu na opačném konci politického spektra, a to nemůže nikdy dělat dobrotu. Já mám rád jasnou řeč. Jsem pro jasnou a srozumitelnou politiku. A ta tady strašně chybí. Taková ta hnutí za lepší „pidivajzlice“, horší „pidivajzlice“… těch se tady zrodilo strašné množství a myslím si, že nebudou mít dlouhého trvání. Je to vidět třeba i na tom, jak ODS pomalu, ale jistě stoupá a jak se vracejí lidé zpátky k politickým stranám. A pokud jde o sociální demokracii, tam je to v podstatě vnitřní spor. Ona zasebevraždila sama sebe.

 

 

To, že se ČSSD vrátí na výslunní, je evidentní. Je to tradiční, a dokonce nejstarší politická strana… Až si vyřeší ty vnitřní spory, které se budou řešit zřejmě na sjezdu… Sociální demokracie potřebuje ustavit jednoznačně podporované vedení a vrátit se ke svým tradičním hodnotám.

 

 

Tak Piráti, to je takový zvláštní fenomén, který v podstatě využil té situace, která teď na politické scéně je. Ale podle mne je to příliš úzký segment, velmi úzce zaměřený. Já jim nedávám zase tak velké šance do budoucna, jak si oni myslí.

Co se týká topky…. U nás se třeba stalo těsně před komunálními volbami, že topka přešla do té národní fronty, která je tady tím hlavním opozičním seskupením… Věděla, že by se samostatně do zastupitelstva nedostala. Topka podle mého názoru není v tuto chvíli úplně pravicová, ona je proevropská, to ano… Ale pořád je to subjekt, který stojí za to, aby tady na té politické scéně byl. Stojí za to s ním spolupracovat.

 

 

Tak ty výsledky dokonce ani v Praze nejsou nijak famózní, i když Praha byla vždycky oporou topky. Mirek Kalousek je velmi kontroverzní politik, ale je to jeden z politiků, který mluví jasně a srozumitelně. Nemusíte s ním souhlasit, ale alespoň víte, co říká. Jiří Pospíšil, to je tak trošku „beztvará hmota“. Ale zase má tu výhodu, že navenek působí takovým klidným, velice seriózním dojmem, ale jinak je to velmi schopný zákulisní politik.

 

 

Tak pokud jde o náš region, tady samozřejmě právě z těch důvodů, o kterých mluvíte, jsou ty výsledky SPD lepší než v některých jiných regionech. Ono je potřeba si uvědomit, že ty regiony je jen těžko srovnávat. Každý má své, v každém mají lidé určité problémy, které řeší. A podle toho pak také dopadají výsledky voleb.

 

 

V sobotu jsem do půl čtvrté hrál tenis, zúčastnil jsem se turnaje. Kolik jsem vykouřil cigaret, to vůbec netuším. Ale neoslavoval jsem vůbec nic. Já jsem typický neoslavovací typ. Mně oslavy vůbec nic neříkají. Já skoro ani nic nepiju. Víno vůbec, pivo tak někdy k jídlu. Ostatně já ani moc nejím. Jsem v tomhle takový divný (smích). Já si myslím, že presso a cigareta obsahují všechny dávky, které potřebuji pro život.