Novinky Mediální výstupy

(Blesk) ODS chce získat zpět vládu nad Prahou a uspět i jinde v říjnových komunálních volbách. Nejen o ambicích své strany promluvil předseda občanských demokratů Petr Fiala. V rozhovoru pro Blesk se vrátil také k tomu, proč ODS nešla do vlády společně s hnutím ANO, a přiblížil svůj pohled na další problémy včetně inkluze.

ODS se s ANO rozhodla nespolupracovat a nejít do vlády. Nebojíte se, že vás to u některých voličů diskreditovalo? Že jste se nechopili mandátu, který vám dali?

Naopak. Naši voliči tomu rozumí. Respektive setkávám se jenom s těmi, kteří tomu rozumí. Ten náš postoj byl navíc nutný, my jsme žádnou oficiální nabídku jít do koalice nedostali. Nechovali jsme se odmítavě a priori. Jenže hnutí ANO se rozhodlo hned po volbách, že bude dělat koalici s SPD a komunisty.

Takže si nemyslíte, že vás to potrestá v komunálních volbách? Jistý pel neochoty vytvářet funkční koalice?

To není neochota. My jsme udělali to, co jsme slíbili před volbami, byli jsme velmi konstruktivní, přicházeli s řešeními pro českou politiku a naši voliči to vidí. Jiná věc je propaganda, kterou kolem toho spustil Andrej Babiš, jelikož potřebuje argument, proč udělal koalici s komunisty a vede zemi zběsile doleva. Jsem přesvědčen, že v těchto komunálních volbách bude ODS posílena oproti těm minulým, a to výrazně. A jsem přesvědčen, že v příštích parlamentních volbách se budou voliči rozhodovat mezi tím, zda bude vládu sestavovat hnutí ANO anebo ODS.

V komunálních volbách je mimochodem jaký výsledek přijatelný? Roku 2014 souhrnně ODS získala přes 2200 zastupitelů.

Na čísla se mě neptejte, to vám neumím říct. Důležité je, abychom tam, kde dosud vládneme a úspěšně, mohli pokračovat. Zadruhé chceme výrazně navýšit počet našich zastupitelů, ale také počet starostů. Chceme růst ve velkých městech. A chceme zabránit tomu, aby pokračovala ta děsivá stagnace, kterou vidíme v Praze i u nás v Brně, kde vládne hnutí ANO, kde se nedokončil jediný pořádný projekt kromě těch, co se dodělaly po předchůdcích. A pokud jde o Senát: máme jedinou ambici, aby se v něm nereprodukovala většina, kterou najdeme ve Sněmovně.

Podle mě je ale vaší největší ambicí si „vzít“ zpátky Prahu. Nebo se mýlím?

Usilujeme o to. Uvidíme, jak rozhodnou voliči. Hlavně nevěřím průzkumům a nikdy jsem se jimi neřídil. Mnohem větší naději mi dává setkávání s občany, kteří si nás přejí v čele.

Vy jste po volbách obhajoval, že nemusíte do koalice s ANO, protože, jakmile bude potřebovat něco prosadit, bude se muset opírat i o vaše hlasy. Ale nesplnilo se to. Podaří se vám vůbec něco prosadit za 4 roky?

Musíme si uvědomit, že tu máme levicovou vládu. Hnutí ANO je podle toho, co dělá, levicový subjekt, vládne se sociální demokracií, pokračuje pět let v podstatě stejná vládní koalice a k tomu si přibrali komunisty. Do toho spoustu levicových opatření podporuje SPD. My přicházíme každý týden s nějakým opatřením a návrhem zákona, aby lidi viděli, že plníme svoje sliby, a viděli, co bychom mohli prosadit, kdybychom byli politicky silnější. A to, že se poslanci ANO bojí hlasovat pro naše zákony, ač s námi v kuloárech souhlasí, není naše vina.

Vy jste politolog. Umíte mi vysvětlit, proč není možné, aby se všechny politické strany dohodly na několika prioritách, které se budou držet třeba 20 let – nikoliv jedno volební období - a které republiku někam posunou? Ať jde o podporu vědy a výzkumu, nasměrování ekonomiky, důchodovou reformu a podobně. A ať se politikaří u jiných témat.

Protože jsem jediný z těch klíčových lídrů, kdo to chce. A vyzývám k tomu opakovaně. Vzpomeňte si na mé výzvy k zahraniční politice, abychom se dohodli, co jsou naše národní zájmy. Jedno setkání se mi podařilo protlačit. Další premiér slíbil, že svolá, ale od té doby se neozývá a nereaguje. K debatě o důchodové reformě také vyzývám dlouhodobě, protože dnes se nemůže odpovědný člověk podívat do očí člověku pod čtyřicet a říct mu, že bude mít dobrý důchod. Protože pokud neuděláme změny, na kterých se dohodneme všichni, a dodržíme je, tak na ty důchody vůbec nebude. A co mi na to řekne vláda? Že dělají důchodovou reformu, kdy oddělí důchodový účet od zbytku. Což je formalita, která nic neudělá.

Myslela jsem si, že mi odpovíte na moji otázku obecněji, profesorsky.

Tak zčásti se to, o čem mluvíte, děje proto, že má Česká republika poměrně nestabilní vládní systém. Vedle Itálie jsme v tomto nejnestabilnější, často se střídají ministři a vlády. Na druhé straně: kdyby tu byli odpovědní političtí reprezentanti, tak bychom se mohli domluvit jako v jiných zemích. Je to o jednotlivcích.

Bude sté výročí Československa. Budete ve Vladislavském sále, až bude ten den Miloš Zeman udílet vyznamenání?

Dost to zvažuji. Já se neúčastnil těch předchozích, aniž bych se tím veřejně chlubil, z jednoho důvodu, z něhož jsem byl smutný: že nebyl zván můj nástupce ve funkci rektora Masarykovy univerzity (Mikuláš Bek, pozn. red.). Přitom by nemělo jít o osobu, ale o instituci, která je úzce spjata s českou státností. Letos zvažuji svoji účast ze dvou důvodů. Jednak je to sté výročí a zadruhé zastávám institucionální loajalitu. A jestliže jsem místopředseda Poslanecké sněmovny, tak cítím povinnost svoji komoru reprezentovat.

Bojíte se toho, jaký bude výběr vyznamenaných? Zejména v optice toho, že jde o 100. výročí.

U hlavy státu se počítá s tím, že občané vyberou někoho, koho není třeba dále korigovat. Tedy člověka, který jedná ve prospěch státu, nikoliv svých přátel a podobně. Pan prezident na základě návrhů má jistě příležitost si vybrat jména, která budou důstojná a nebudou kontroverzní. Já mu do toho mluvit nebudu. To je jeho výsostná pravomoc. Mně, přiznám se, ani tolik nevadí, když je vyznamenán někdo, kdo neodpovídá mému vkusu v oblasti umění. Ale nedovedu se smířit s vyznamenáváním lidí, kteří aktivně sloužili minulému režimu – mluvím o normalizačním ministrovi zemědělství Tomanovi. To mi přijde v demokratické společnosti jako špatný signál. A je to součást rehabilitace komunistů, který u Miloše Zemana vidíme velmi silně.

Mluvíte o výběru prezidenta, ODS ale na začátku letošního roku žádného svého kandidáta neměla. Nebyla to chyba?

Ta situace byla taková, že žádná strana neuměla vygenerovat politického kandidáta. Bezprostředně po této volbě jsem řekl, že toto už se nesmí opakovat. Že je povinností politických stran mít kandidáta, který má veřejnou a politickou zkušenost a za kterým bude jasně stát konkrétní politická síla. Myslím, že to je důležité a že ten souboj Miloše Zemana s Jiřím Drahošem ukázal tu potřebu, abychom postavili silnou politickou osobnost.

Tedy pracuje se na tom?

Pracuji na tom.

Expertní tým prezidenta republiky se za účasti ministra školství dohodl na omezení inkluze. Co pod tím rozumíte vy?

Dnes je potřeba dělat spoustu revizí, a kdyby ODS tehdy poslouchali a neprosazovala se inkluze tak, jak ji připravovala tehdejší ministryně (Kateřina Valachová z ČSSD, pozn. red.), tak jsme si ušetřili spoustu problémů. Připomenu, že vyhláška, která vychází z novely a řeší konkrétní věci, už byla novelizována dvakrát. Je tedy vidět, že ta příprava nebyla dobrá.

Spíš mě zajímalo, jestli vy coby exministr školství nemáte nějaké informace o tom, kam se ty „úpravy“ budou ubírat.

Nemám přesné informace, ale vím, co říkají ředitelé a učitelé, kteří se mnou mluví. Tak snad půjde o napravení alespoň jednoho z několika problémů. Například to, jak je to celé pro ně administrativně náročné a není čas na děti. A obrovský problém je s kvalifikovanými pedagogy i asistenty pedagogů. Tam se prý hovoří o tom, že by jeden asistent měl na starost několik dětí zároveň, ale to musí posoudit lidé z praxe, zda to bude fungovat. A pak je tady otázka financování.

Ano, na té bazíruje prezident Zeman. Domnívá se, že revize bude probíhat tak, že se vezmou peníze původně na inkluzi a dají se do speciálního školství. Je toto podle vás řešení?

Na to by musela být legislativní úprava. Ale já mám rád, když se o věcech mluví konkrétně, tak si řekněme: spádová škola musí přijmout dítě se speciálními potřebami. Nemá na to peníze, a tak začne shánět podpůrná opatření. I když sežene peníze na pomůcky, má problém sehnat kvalitní lidi – ať už asistenty nebo speciálního pedagoga. Takže to dítě tam sice je, ale vlastně má minimálně po nějakou dobu horší péči, než ve škole speciální. Tohle by se mělo řešit.

A co finance?

Tam to opravdu problém je. Pamatuji si, že to v první variantě mělo stát miliardu, dneska jsme na dvou a mluví se, že to bude skutečně stát čtyři.

Vy kritizujete současnou podobu inkluze už dva roky, ale můžete předkládat zákony. Co jste kromě kritiky udělal pro to, aby se opatření změnilo, zlepšilo?

Udělali jsme toho hodně. Navíc nepotřebujeme zatím novou legislativu. Nejvíce potřebujeme upravit ten podzákonný předpis, tedy tu vyhlášku, podle které se inkluze provádí. A to je jenom v kompetenci ministerstva školství. Navíc si myslím, že i díky debatě, kterou jsme na toto téma vyvolali, se začalo odklánět od nějaké ideologie a začalo se mluvit rozumněji. My ani teď nemáme dost hlasů (ve Sněmovně, pozn. red.), abychom situaci změnili. Až budeme dost silní, uděláme to. Ale už teď máme dost silný hlas na to, aby se o inkluzi díky nám nepřestalo mluvit.

To, že je strana v opozici, neznamená, že nemůže věci měnit.

Troufám si tvrdit, že kdyby nebylo našeho vstupu do debaty – a to nebylo jednoduché, protože ta debata byla od počátku ideologizovaná a nebylo příjemné poslouchat, že jsme proti handicapovaným dětem, když to vůbec nebyla pravda – tak nedochází ani teď k té chystané revizi.

Jaký tedy vidíte dnes skutečný pokrok jako politik?

Dneska vidím, že se ta věc vrací do normální debaty o tom, co je dobré pro školu, co je dobré pro děti, které děti a s jakým handicapem mohou jít do běžné školy a pro které už to dobré není. A je to debata, která by měla být vedena na odborné úrovni. Žádný politik nebude posuzovat, které typy poruch chování jsou ještě zvládnutelné a které už ne. Ale když dnes mluvíte s učiteli, tak u těch poruch chování mají největší problémy a je nejobtížnější takové děti zvládnout.

Vnímáte ale argumenty Asociace speciálních pedagogů, že nevhodně „inkludované“ děti nezvládají nové vzdělávací plány a v podstatě nedokončí vzdělání, ač na školách pro ně určených to v minulosti zvládaly, a pak se i vyučily?

To je špatně. Já od začátku říkám, že cíl není integrace ve škole. Cíl je integrace v životě. Aby to dítě, které má handicap, dokázalo co nejlépe obstát ve společnosti. A my máme hledat vzdělávací cesty, které k tomu vedou. A jestli existují skutečně tyto situace, co popisujete, tak by to být nemělo. Musí se posoudit každé individuální dítě a zjistit, jestli se bude schopno rozvíjet v hlavním vzdělávacím proudu, anebo jestli je pro něj lepší se vzdělávat speciálně. Tím chci říct, že nejsem proti inkluzi jako takové. Vždycky jsem byl pro inkluzi v tom smyslu, že to musí být ta nejlepší volba pro konkrétní dítě. Nemůže však platit pro všechny a proti zájmu dítěte.

Když potkáváte lidi z toho proudu kolem exministryně Valachové v ČSSD, řekl vám už někdo, že tvrdošíjně prosazovat inkluzivní opatření byla chyba?

Už v minulosti mi někteří sociální demokraté v kuloárech říkali, že jim to nepřipadá dobře.

Jste v kontaktu s pane ministrem Plagou a bavíte se o inkluzi?

Pan ministr Plaga při vší mojí kritice vůči hnutí ANO je člověk, který je připraven diskutovat. Už se o některých věcech bavíme a podle mě to je jenom ku prospěchu věci.

(Autor: Vera Renovica)

Petr Fiala

předseda ODS