Opravíme chybu, která zhatila dobrý úmysl
19. září 2018
(INFO.cz) O zjednodušení stavebního zákona se v Česku mluví už dlouho – vždyť složitost administrativy kolem staveb je jedním z limitů stavební činnosti, který brzdí ekonomický rozvoj, způsobuje vysoký růst cen nemovitostí a fakticky tak omezuje dostupnost bydlení pro široké skupiny obyvatel. Je neudržitelné, aby v Česku byla i nadále průměrná délka pořizování stavebního povolení 247 dnů, když třeba v Dánsku na to stačí jen 64 dní.
Je dobře, že Ministerstvo pro místní rozvoj už v loňském roce připravilo novelu stavebního zákona, která spojila dvě etapy – územní a stavební řízení – do jedné. Bohužel, i tady byl ďábel skryt v detailu, a tehdejší ministryně Karla Šlechtová i přes upozorňování ze strany odborníků a opozice protlačila parlamentem novelu s jednou chybou, která zhatila dobrý úmysl a veškeré pozitivní přínosy prakticky zlikvidovala. Tuto chybu je potřeba opravit.
Vlastně jde o to, zda je konkrétní připravovaná stavba v souladu s územním plánem. Před platností této novely, tedy do konce loňského roku, to posuzoval příslušný obecný stavební úřad (těch je v zemi na sedm stovek) během zmíněné první etapy – územního řízení. Ovšem od letošního ledna – po sloučení územního a stavebního řízení – zákon tuto povinnost přenesl na tzv. orgány územního plánování. Ty jsou na obcích s rozšířenou působností, kterých je ovšem jen 200, a neměly dostatek času na přípravu a v mnoha případech nebyly schopny sehnat ve stanoveném čase dostatek nových odborníků. A protože jsou od ledna zavaleny obrovským množstvím okrajových – a z hlediska územního plánování nevýznamných – podání, doba čekání na jejich závazné stanovisko se zejména ve vytížených oblastech např. ve Středočeském kraji protáhla na řadu měsíců. Nemluvě o tom, že se prakticky zastavila hlavní činnost, kvůli níž především orgány územního plánování existují, totiž zpracovávání územních plánů a jejich aktualizací v obcích. Když takový stav přetrvá, zcela jistě se negativně projeví na kvalitě územního plánování v Česku.
Ministerstvo již s novou ministryní Dostálovou si tohoto přešlapu bylo nejspíš vědomo, a tak urychleně prosadilo další novelizaci stavebního zákona, která zbavila povinnosti získat závazné stanovisko orgánu územního plánování při schvalování některých menších staveb, např. studní pro individuální zásobování vodou. Vyřazena tak ale byla jen menší část staveb, takže většina stavebníků novou povinnost stále musí zvládat a místo kýženého zjednodušování logicky vnímají spíš další komplikaci na cestě k nezbytnému stavebnímu povolení.
Proto jsem po konzultacích s odborníky z městských i krajských úřadů připravil návrh další novelizace, která odstraňuje problematickou povinnost stavebníka získat závazné stanovisko orgánu územního plánování, a přitom zachová to dobré, co poslední novela do stavebního práva přinesla – zmíněné společné územní a stavební řízení. Kompletní návrh teď poputuje k posouzení vládě a následně do Sněmovny. Mohlo by se zdát, že je to jen malý krok, ale zrušením povinnosti získat toto zbytečné razítko v celé zemi ročně ušetříme přes sto tisíc zbytečných dokumentů a s nimi spojeného čekání.
Další cíl je jasný – princip jedněch dveří. Je potřeba dovést stát k tomu, aby umožnil občanům podávat žádost o stavební povolení na jednom místě a nemusel při tom předložit desítky předem získaných souhlasů a stanovisek jiných státních institucí. V dnešní technologicky rozvinuté době už to není velký problém. Tím spíše mi vyrazilo dech vyjádření vlády, že si klade za cíl, aby stavební řízení netrvalo déle než rok! To zní jako špatný vtip. Ve zmíněném Dánsku na to potřebují dva měsíce!
Martin Kupka
místopředseda strany
poslanec PČR
expert pro veřejnou správu