Největší poučení je nenechat si svobodu brát, ať to zkouší kdokoli
23. srpna 2018
(www.parlamentnilisty.cz)
Po republice jsme si připomínali v minulých dnech oběti srpna 1968. Co padesátileté výročí znamená pro vás?
Mně bylo tehdy 21 let a shodou okolností jsem se v pátek 13. září 1968 ženil. Takže mám s obdobím, o kterém mluvíte, spojené velmi osobní zážitky. Ženil jsem se v Teplicích a tehdy po městě jezdily obrněné transportéry a tanky. Jeli jsme se ženou na radnici ve vypůjčeném černém mercedesu, který posádky mimořádně iritoval. Jeli jsme po hlavním náměstí v koloně obrněných transportérů a samozřejmě jsme měli strašný strach, jestli vůbec dojedeme. Dojeli jsme, vzali jsme se, dostali jsme úžasnou básničku na téma: táhněte domů. Samozřejmě celé město bylo popsané, přemalované nápisy ještě dlouhá léta prosvítaly.
V úterý v poledne jsem si šel pěšky projít trasu, kterou jsme tehdy jeli, oživil jsem si vzpomínky na to, co všechno se dělo.
Pro mě je největší poučení z roku 1968 jednoduché: svoboda není jen slovo, většinou o ni přijdeme, aniž si toho všimneme. A už není cesta zpátky. Největší poučení je nenechat si svobodu brát, ať to zkouší kdokoli.
Před budovou Českého rozhlasu bylo v úterý hodně rušno. Pietní akt provázely hlasité protesty. Především na premiéra lidé pískali a křičeli hesla proti němu. S jakým dojmem jste takové reakce sledoval? Byl to legitimní protest s ohledem na spornou minulost Andreje Babiše a vládní podporu komunistů, nebo šlo o krajně nevhodné narušení pietního aktu?
Za normálních okolností by měl tento akt proběhnout úplně jinak. Jenže se nacházíme ve zvláštní pomatené době a nejde jen o Českou republiku. Hodinu bych jmenoval nesmysly, které se ve světě dějí. Vyústění bylo v podstatě logické a nemohlo to dopadnout jinak. Vždycky, když se sejde větší množství lidí, nejde tomu zabránit.
Někteří pozorovatelé říkají, že dříve nebyla atmosféra tak vyhrocená, ale že nyní vše dostává jiný rozměr už kvůli chování Ruska v minulých letech. Jak srovnání vychází vám?
Chování Ruska k atmosféře nepřispívá. Václav Klaus starší má samozřejmě pravdu, že Putinovo Rusko není Brežněvův Sovětský svaz. To je evidentní a ani to není možné. Nicméně když velmoc ztrácí půdu pod nohama, začne se chovat neracionálně, a to je případ Ukrajiny nebo Krymu. Na druhé straně mám vyhraněný názor na akci novičok, protože snadno se dá podléhat informacím, které nejsou prokázané.
Mám na rok 1968 a další léta osobní hlubokou vzpomínku, ale není to důvod, abych se na každého Rusa díval jako na úhlavního nepřítele. Jsem protiextrémní povaha. Extremismus není nikdy dobrý. Pan Putin jezdí k Merkelce, na svatby do Rakouska… My jsme někdy hloupí a byli jsme hloupí i po roce 1989, zrušili jsme si průmysl a ostatní vesele dodávali. Podobně je to teď, ačkoli jsou proti Rusku vyhlášené sankce, ostatní vesele obchodují a my mezi nimi nejsme.
Jak bychom se měli chovat k Rusku ve světle posledních událostí, kdy Vladimir Putin upevňuje pozici i díky postupu v Sýrii. Jak jste zmínil, sešel se s kancléřkou Merkelovou a na druhé straně Spojené státy zvyšují sankce vůči Ruské federaci?
Fakta jsou taková, že Rusko tady je, nemáme šanci ho vymazat a musíme se k němu nějak postavit. Jsme malá, ale suverénní země. A máme se chovat jako malá, ale suverénní země. To znamená, nenechat si nic od nikoho diktovat ani od Evropské unie, kterou ovládají po ratifikaci Lisabonské smlouvy evidentně Německo a Francie. To byl největší úlet, který jsme udělali, že jsme Lisabonskou smlouvu ratifikovali. Kdyby nedošlo k ratifikaci, jsme v úplně jiné situaci jak s uprchlíky, tak v mnoha jiných ohledech.
Jak je někdo útlocitný, že byznys by měl kopírovat politiku, a když někoho nemáme politicky rádi, tak uděláme ekonomické sankce… Tohle ve skutečnosti nefunguje. Vždycky se najde někdo, kdo na tom vydělá.
Můj postoj je jednoduchý, chovat se jako suverénní stát, nenechat si od nikoho diktovat. Že jsme malý stát, nic neznamená. Lucembursko je vlivově velmi silné. Varuji před extremismem, před tím, že budeme někoho nenávidět až za hrob. Dnešní doba je zvláštní. Z mého hlediska je situace světa katastrofální a bohužel nemůže dobře dopadnout. Je zbytečné ji eskalovat.
Významnou roli měli při vzpomínkových programech umělci. Většina z nich se obává, že zapomínáme na historii, že může hrozit ztráta naší identity, upozorňovali na to, že by se mohl 21. srpen 1968 vrátit, že se do podobné situace v podstatě „řítíme“. Hrozí, že se bude historie opakovat?
Samozřejmě mají stoprocentní pravdu, jen z jiného důvodu. My se řítíme do podobné situace, protože nás stát neskutečným způsobem fízluje. Neskutečným způsobem na všech frontách. A my si to necháme líbit. Odposlechy u nás dosahují horentních rozměrů a Václav Klaus, když byl prezidentem, na to mnohokrát upozorňoval. Neustále dáváme příliš pravomocí silovým složkám. Například Policii České republiky mezi námi není vůbec nic do toho, jak rychle se bude jezdit na dálnicích. Má jen dostat informaci, jestli je povoleno 140, 150 nebo 170, a pokutovat toho, kdo limit překročí, ale vůbec není jejím úkolem ho stanovovat. U nás se rozptýlila odpovědnost jednotlivých orgánů za svůj resort, všichni dělají všechno, všichni do všeho mluví, všichni jsou experti a podle toho společnost vypadá. My se tam řítíme i bez Putina. Sami sebe obkličujeme změtí nesmyslných zákonů, kterým často nerozumějí ani jejich autoři.
Prezident Miloš Zeman věnoval výročí tichou vzpomínku, což spustilo další vlnu kritiky. Někteří ironicky říkají, že je dobře, že nevystupuje, a spekulují o jeho zdravotním stavu. Jaký je váš odhad, jak dlouho ještě bude Zeman prezidentem, a co byste mu do budoucna doporučil?
Ti, kdo vymysleli přímou volbu… Vymysleli nesmysl, kočkopsa a teď se jim to vrací. Čemu se diví? Netuší, jaký bude nový prezident. Obecně si často myslíme, že změna je vždycky k lepšímu, ale já jsem za svůj sedmdesátiletý život získal skoro přesvědčení, že změna je vždycky k horšímu. Typické je to u ministrů. Vždycky máme naději, že nový ministr bude lepší než ten starý, a nakonec se ukáže, že je horší než ten předtím. Není to tak jednoduché.
Ale volba nebyla zešvindlovaná, byla legální. Není se čemu divit. Každý jiný prezident by si to tak vysvětlil, že jeho mandát je velice silný, že se může pohybovat na hraně. Miloš Zeman to vzhledem ke své povaze dělá třeba ještě více než někdo jiný, ale to neznamená, že nebude ještě hůř. Jestli bude příští volba opět přímá, můžeme se dočkat ještě horších věcí. Nedá se odhadnout, jaká bude situace. Ve Státech si také mysleli, jak to má Hillary jisté, a najednou vše bylo jinak. Po Trumpovi může přijít někdo jiný, po Putinovi může přijít někdo jiný.
Česká televize přinesla výsledky průzkumu společnosti Median, které se týkají agresivity Ameriky a Ruska. Podle průzkumu jsou současná zahraniční americká a ruská politika srovnatelně agresivní nebo srovnatelně nebezpečné. Je to pro vás překvapivé? Jak si výsledek vysvětlit?
Je to jednoduché. Jednou jsem jel autem po Washingtonu a ptal jsem se, kdo okopíroval ty budovy, které znám z Moskvy? Jestli je okopírovali Rusové od Američanů, nebo Američané od Rusů? Z legrace jsem říkal, že sjedeme z kopečka a přijedeme ke chrámu Vasila Blaženého. Prostě, díváme se na velké národy našima očima a pohled je zkreslený. Jsou to jiné země jiného typu, ať Rusko nebo Spojené státy. Víme například, že jak ve Spojených státech, tak v Rusku mnoho lidí za život neopustí svůj okres nebo ani město.
Mimochodem, státy, jako jsou Čína nebo Rusko, nelze řídit očima České republiky, pidistátů. Nelze. Jednou mi to vysvětlovala čínská velvyslankyně, když jsem jí vytýkal lidská práva. Říkala, že kdyby u nich byly neziskové organizace, které u nás dokážou zablokovat cokoli, co si kdo vymyslí, Čína by neměla žádný hospodářský růst, protože by nic nepostavila s ohledem na počet obyvatel. Těch neziskovek by tam bylo tisíc milionů?
Jaroslav Kubera
místopředseda Senátu PČR
primátor
Štítky:
rozhovor v médiích