Trochu na vysvětlenou k "církevnímu zákonu"
V současné době projednává parlament návrh tzv. církevního zákona. Někdy se o návrhu také mluví jako o církevních restitucích. Nejvýstižnější vyjádření obsahu této normy ale je, že jde o vypořádání některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody. Jde opravdu jen o některé křivdy, protože životy a léta kriminálu duchovním již vrátit nelze.
Jsme poslední postkomunistickou zemí, která se ještě s minulostí úplně nevypořádala. Je to možná i tím, že jsme jedinou postkomunistickou zemí, kde si bývalá vládnoucí strana ponechala nejenom své jméno, ale i svůj vliv. Důvodů, proč má být zákon přijat je hned několik. Když byli před 21 lety, v roce 1991 přijat vládní návrh zákona o půdě, tak se vláda a parlament v tomto zákoně zavázaly, že historický majetek církví bude vypořádán, a to jiným zákonem než zákonem o půdě. Tehdy místopředseda vlády Pavel Rychetský prohlásil:
„Zde mám zákon, který je jednoznačně formulovaný jako zákon, ve kterém jsou na jedné straně subjekty oprávněné, na druhé straně subjekty povinné a v případě konfliktu je oprávněn nezávislý soud, který bude posuzovat a vykládat tento zákon. Vláda nechce, aby církve byly postaveny do tohoto postavení, vláda nechce, aby byly navíc omezeny případnou lhůtou, ve které, když neuplatní nárok, jejich nárok beze zbytku a jednou provždy zaniká ... .“
Komunistický režim sebral církvím majetek, aby si je plně podřídil. Zákonem z roku 1949 se zavázal, že bude hradit platy duchovním a některé další náležitosti. To přetrvává dodnes. Každý, jistě dokáže pochopit, že stávající systém financování církví, kdy duchovním poskytuje platy stát, ačkoli zaměstnavatelem je příslušná církev, je schizofrenní, je dlouhodobě kritizován značnou částí české společnosti a je zřejmě na hraně ve vztahu k principu autonomie církví zakotvených českým ústavním pořádkem, zejména Listinou základních práv a svobod. Je třeba připomenout, že tento systém byl přijat v období stalinizmu jako nástroj státní kontroly nad církvemi. Návrh zákona o vypořádání některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody finanční vazbu státu a církví postupně odbourává a fakticky ji zachová do budoucna pouze tam, kde si ji stát speciálně vyžádá, např. působení duchovních v armádě, věznicích, nemocnicích, krizových intervenčních týmech apod. Jenom pro úplnost je dobré uvést, že stát ročně vynakládá na platy duchovních 17-ti církví 1,4 miliardy ročně. Zaregistrováno je dalších 11 církví. I ty se budou po uplynutí zákonné lhůty o peníze ucházet.Všechny vlády po roce 1989, včetně těch sociálně demokratických, ve svých programových prohlášeních vyrovnání s církvemi slibovaly. Ústavní soud rovněž po celou dobu právo církví na majetkové vyrovnání potvrzoval. Po 20 letech však už Ústavnímu soudu došla trpělivost a ve svém usnesení prohlásil, že když odmítá konat parlament, tak musí konat soudy. To znamená, že církvím bude jejich bývalý majetek vrácen bez ohledu na rozhodnutí Poslanecké sněmovny a to na základě hromadných žalob.Současná vláda tedy začala konat. Byla zahájena jednání s řádně ustanovenými představiteli církví a náboženských společností a výsledkem byla uzavřená dohoda. Tato dohoda byla promítnuta do návrhu zákona, který optimalizuje výdaje státu na vypořádání minulých křivd a je slušný k těm, kterým bylo ukřivděno.Před rozhodnutím o konkrétních ekonomických parametrech byly vyžádány aktuální podklady o původním církevním majetku, který nyní spravují Pozemkový fond ČR a Lesy ČR.
Vzhledem k tomu, že při projednávání zákona v roce 2008 byly údaje o rozsahu původního církevního majetku dodané Církevní komisí zpochybňovány, ministerstvo kultury provedlo ve spolupráci s Národním archivem rozsáhlé šetření archivních materiálů k církevnímu majetku. Takto získané údaje vycházejí přímo z originálních dokumentů, nejsou převzaty z žádné literatury. Hodnověrnost databáze jednotlivých položek původního církevního majetku byla prověřena nezávislou poradenskou firmou Ernst & Young.
Co se týče stanovení hodnoty majetku, který bude církvím naturálně vydán, je nutné zdůraznit, že se jedná o maximální rozsah vydatelného majetku. Rozsah majetku, který bude Pozemkovým fondem a Lesy ČR skutečně vydán, bude bezpochyby nižší už jen kvůli výjimkám upraveným v návrhu zákona, které brání vydání části majetku (např. o pozemky, na kterých se plánují silniční obchvaty, jsou v NP a chráněných územích apod., ).
Za nevydaný majetek bude církvím vyplacena náhrada ve výši 59 mld. Kč. Církve strpí, že jim tato částka bude splácena po dobu 30-ti let ve výši cca 2 miliardy ročně (0,002% SR). Tato částka představuje hodnotu církevního majetku, který po provedení církevních restitucí zůstane ve vlastnictví státu. Zatímco tedy v letech 2013-2043 bude stát církvím tuto částku se zohledněním inflace splácet (o inflaci či deflaci se bude jednat dle aktuální ekonomické situace státu), bude odblokováno 44 % historického církevního majetku (v hodnotě 59 mld. Kč), s nímž si stát bude moci nakládat podle svého uvážení, např. jej prodat a výtěžek z prodeje z prodeje použít na vyrovnání s církvemi. Na tomto místě je možná dobré uvést následující údaj, který může dobře ukázat, kdo měl v minulém období prospěch z církevního majetku a to i v souvislosti se zákonem o hospodářském zabezpečení církví. Nepravdivá jsou často opakovaná tvrzení o prolamování hranice pro nápravu křivd, kterou je pro předkladatele jednoznačně a nepřekročitelně 25.2.1948 Rozhodné období je v návrhu zákona limitováno lety 1948-1990. Dále je v zákoně taxativní výčet důvodů, pro které mohou církve nárokovat pouze to, co vlastnily k 25.2.1948. V uvedeném výčtu se nenachází ani konfiskační předpisy vydané Josefem II., ani v období tzv. první republiky. Pokud byl církvím zabaven majetek Josefem II. nebo v rámci prvorepublikové pozemkové reformy, nebude se pochopitelně vracet.Vypořádáním křiv způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody se bude muset zabývat každá vláda. S přibývajícím časem bude přibývat i církví a tedy i subjektů, se kterými bude muset být jednáno a to i o penězích podle komunistického zákona z roku 1949. Je otázka, zda nové církve budou stejně tolerantní, jako ty stávající. Zkrátka! V budoucnosti bude řešení vždy jenom dražší. Ekonomicky i politicky!
člen strany
člen regionální rady
náměstek ministra